Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
Angela Saini
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385943/bmid_od-prirody-podradne-anotace-KUf-385943.jpg
4
83
83
Liší se ženský mozek od mužského? Jsou muži od přírody promiskuitnější? Je pro kluky přirozenější hrát si s autíčky a pro holky s panenkami? Měl Charles Darwin pravdu, když považoval ženy za méně vyvinuté a intelektuálně podřadné? Britská vědkyně, novinářka a popularizátorka vědy Angela Saini v knize Od přírody podřadné zkoumá fenomén výzkumů mezipohlavních rozdílů, který od dob Darwina patří mezi nejžhavější témata vědeckého zkoumání. Kniha vyšla ve Velké Británii v roce 2017 a získala cenu Physics World Book of the Year 2017 a druhé místo v žebříčku Goodreads v kategorii věda a výzkum. Časopisy The Spectator, deník The Guardian a mnohé další ji zařadily mezi knihy roku.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Sociologie, společnost
Vydáno: 2018 , AcademiaOriginální název:
Inferior: How Science Got Women Wrong – and the New Research That's Rewriting the Story, 2017
více info...
Přidat komentář
Feminismus coby metoda jak být vždy obětí, čili klinické testy byly prováděné pouze na mužích nikoli proto, že se coby postradatelné pohlaví víc hodili do role pokusných králíků a protože hrozilo, že by nové léky mohly poškodit ženskou plodnost, nýbrž proto, že muži byli sobci a ženy podřadné.
Když se celý život setkáváte s předsudky, tak nestačí jen přečíst si populárně naučnou knihu na téma rovnoprávnosti a přitakat si s autorkou, ale chce to solidní studie podložené daty. Myslím, že tato kniha tuto potřebu splňuje, autorka je dost objektivní a vše podkládá výzkumy, až někdy není tak čtivá. Naštěstí jen výjimečně. V knize jsem dočetla o zajímavých lidech a teoriích, někde jsem si řekla: "No konečně to někdo řekl", a celkově jsem po přečtení spokojená. Hlavně proto, že ten feminismus, kterým nás strašili, je vlastně v pohodě a má nám co říct. Je zde přesah v tom, když si uvědomíte, jak opravdu vítěz píše dějiny a jak by se z ženského pohledu přistupovalo ke spoustě věcem jinak. Kniha, která mi takovým způsobem zaměstná mozek, že rozjíždím teorie na všechny strany, je dobrá už jenom tím. Pokud jsou někde nepřesnosti, nechávám to na sečtělejších.
Bohužel hlavní dojemem z celé knihy bylo na jaké výzkumy se vyhazují peníze. Druhým, že je smutné, že i v 21 . století je problém trochu korigovat Darwina. Kniha je zaměřená na biologii, evoluci etc., já přitom mnohem větší váhu připisuji kultuře dané společnosti a rodině. Tedy věřím, že někomu tato kniha víc pomůže (například upozorňování na testování léčiv převážně na mužích etc., zde by doktoři třeba měli krom pohlaví přihlédnou i k váze), ale mne to moc neoslovilo. Asi proto, že moje praprababička měla za císaře pána koncesi na knihtiskárnu a vyrostla jsem ve vědomí, že když Bůh stvořila může v podstatě žertovala:-)
(SPOILER) Kniha vypíchla několik vhledů, co stojí zmínit: Zdá se, že zkoumat pohlaví je dost subjektivní. Dnes je to dosti politické a společenské téma, kde lidé raději budou mlčet než by doopravdy říkali, co si myslí(hlavně v médiích a městských liberálních kruzích a na západě). Pokud nějaký pokus proběhl s výsledky pro feministy nelichotivými a vzápětí další jiný pokus proběhl s výsledky pro feministy lichotivými, téměř vždy si vybrala, že platí ten lichotivý pro feministy, skoro jakoby mladší pokus byl ten správný :-) Dost zmiňuje přírodní a prastaré společnosti, což je dobře a bere je za příklad, že to někde funguje jinak. Pak mě zajímá, proč téměř ve všech velikých kulturách a civilizacích po celém světě(křesťanská, židovská, čínská, indická, ... ) je tam téměř vždy přítomna nějaká forma patriarchátu a machismu (neříkám, že je to OK). A za dále, kouká na člověka jen jako na materialistickou bytost bez ducha a duše(bude se to líbit většině dnešní západní společnosti). A dosti z ní i čpí sociální inženýrství podporované vědou(u nás to byl , komunismus), je vidět, že nepoznala jiný druh totality než třeba v Indii tu náboženskou, o které píše. Jinak zas musím uznat, že hodně defacto vypichovala různé vědecké články, polemizovala atd. tady OK za mě. Jen se prostě nemůžu zbavit dojmu, že by chtěla prostě najít nějaký důkazy, nejlépe je pak zázračně vštípit všem do hlav, že jsme vlastně skoro úplně stejný(v prožívání, myšlení, atd.) ne-li ženy jsou lepší :)) ... pro mě je pestrost zajímavější než to, že jsme vlastně to samé, jen těla trochu jiná.
Hlavní ideou knihy vnímám usilovnou snahu dokázat, že muži a ženy by měli být fakticky stejní (aniž by se zabývala dopady takové stejnosti).
Nemám pochybnosti o tom, že se ženy vyrovnají mužům v čemkoli, v čem chtějí, a v mnohém je překonávají. Ale tady je důležité upřesnění: “v čem chtějí". Ony ale v řadě (těch nejhorších mužských vlastnostech) většinou nechtějí.
Kniha spíše než aby muže a ženy spojovala spoluprací, porozuměním a vzájemným doplňováním svých silných stránek, je staví do přímé kompetice ve všech oblastech, a ohání se přitom slovem „věda“.
Na závěr Saini čtenářky nabádá na str. 164: “Ano, i ženy se mohou dostat k moci. Mohou kontrolovat zdroje. Nepotřebují k tomu muže, mohou získat kontrolu a to tak, že si vytvoří oddaná přátelství s ostatními ženami".
Model à la Sexmise jako ideál “genderového směřování?
Velice obohacující kniha. Pokud se člověk o problematiku aspoň trochu zajímá, některé věci pro něj nebudou nové, opravdu ale oceňuji spoustu výzkumů a čísel, které autorka do knihy přidala, aby hlavní myšlenky postavila na relevantních faktech.
Neustále se utvrzuji v tom, že spousta věcí, kterým věříme, je jen společenský konstrukt a určitá zvyklost. Není potvrzená věrohodnými daty a fakty.
(SPOILER)
Podle mě je to celkem vydařené, ale vzhledem k tomu, jak pracný bylo knížku sehnat (neustále vypůjčená apod.) a jak se knížka prezentuje, jsem od toho očekávala poněkud víc zajímavostí. Ale to je asi i tím, že nejsem v oblasti nováčkem, pro laika v téhle oblasti to bude asi zajímavější, jak pro někoho, kdo už ty znalosti v oboru má rozšířenější. Stejně mě ale některé informace překvapily a byly podány zajímavě.
Čtení je to zajímavé a styl psaní mi také sedl, takže přečteno rychle. Avšak co mi vadilo bylo to, že se autorka opakuje a místy mi některé sdělování informací přišlo zaujaté (jen abychom se vyrovnaly mužům, za každou cenu, že), na stranu druhou-ony ženy asi mají trochu právo být naštvané, vzhledem k x případům, kde na tom práva žen nejsou moc dobře.
Je fajn, že se vydávají takovéhle knížky, kapitoly třeba o některých kmenech, kde ženy běžně loví nebo úvaha, zda je lov velkých zvířat (běžně připisovaný mužům) srovnatelný se sběračstvím byly hezké. Kapitola o promiskuitě - taky mi tam přišlo, že je to prostě za každou cenu být stejné jako se připisuje mužům, tzn. promiskuitní. Jenže ono se už nějakou dobu ví, že ženy jsou nuceny o svých partnerech něco zamlčet, aby to druhou stranu nepopudilo.
Líbí se mi autorčina kritika některých studií, které nemusely být provedeny úplně ideálním způsobem.
Co se mi nelíbí je takové to popírání rozdílů mezi pohlavími a vnucování pohledu, že to společnost je "vinna" tím, že existují třeba panenky a vojáčci. Nebo tvrzení, že se mozky žen a mužů vlastně neliší - třeba takové jádro hypothalamu INAH-3 či jiné struktury by asi nesouhlasily. Což ovšem neznamená, že to tak musí být u všech žen či mužů. Nebo větší podíl gliových buněk.
Další věc je fakt, že spousta z těch studií byla od žen. Nevím, jak moc přesně to je či není zaujaté.
Jsou tu ženy a jsou tu muži. Neznamená to, že se musí vyrovnat co do schopností. Tady jde o to, že jsme nějak odlišní a máme se doplňovat, pomáhat si navzájem. Nemělo by jít o to, že se budeme snažit stírat jakékoliv rozdíly mezi pohlavími. Samozřejmě, tvrzení, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu je také přehnané, zase tak moc rozdílí nejsme. Jenže také nejsme téměř stejní, jak to z téhle knížky občas vyznívá.
Hodnocení je tedy něco mezi 3,5 - 4 hvězdami.
U téhle knihy jsem ani chvíli nepřemýšlela, jestli ji koupit nebo ne. A nezklamala mě. Vždy si ráda přečtu něco, co tvrdí, že ženy jsou rovné muži, i když takových knih bohužel moc není.
Myslím si, že tato kniha by měla být povinnou četbou všech lidí - především žen a dívek, které se někdy setkaly s někým, kdo jim tvrdil, že jsou prostě podřadné a hloupější než muži. Upřímně, kdo se nikdy nesetkal s člověkem, který tvrdil, že ženy jsou hloupější než muži, protože mají menší mozek? Nebo že v historii ničeho nedosáhly? Nebo že většina vědců současnosti jsou muži, a proto jsou muži "logicky" chytřejší?
Jedna z knih, po které by měl každý sáhnout. Už proto, aby “neustrnul”.
Hodně jsem vzpomínala na seminář z univerzity s názvem Denní život lovecko-sběračské komunity v paleolitu, kde se přednášející vždycky rozesmál, když někdo v sále prohlásil něco jako “žena - sběračka” a “muž - lovec”. Už vím, že je to stereotyp. A taky už vím, jak tohle myšlení ovlivnilo celou společnost. Pojďme si připustit, že to tak úplně není pravda, že věda přinesla nové poznatky a že opravdu ne, ženy nejsou od přírody podřadné.
Kniha mi rozšířila obzory a obsahovala spoustu zajímavých informací. Ovšem myslím, že obsah úplně nekoresponduje s názvem knihy. Zkrátka mě kniha nepřesvědčila. Postrádala jsem silnější argumenty. Trochu mi i vadilo, že se autorka snažila odkazovat na výsledky výhradně vědkyň... myslím, že by ucelenosti knihy výrazně pomohlo zahrnout všechny studie, které k danému tématu našla, nejenom ty od žen.
Velmi zajímavá byla myšlenka o provádění klinických testů převážně na mužích (kvůli strachu o ovlivnění plodnosti ženy), které tím pádem mají zavádějící jednostranné výsledky, ovšem aplikují se plošně na muže i ženy.
Dost mi vadila kapitola o promiskuitě mužů vs žen. Jednu celou kapitolu se zdálo, že autorka soutěží s muži o to, kdo je promiskuitnější a že i ženy jsou toho velmi dobře schopné a dokonce i k tomu předurčené. Jako by to byla nějaká ctnost.
Slušná kniha- možno som čakala viac sociologických výskumov, naopak mala som tam veľa biologických častí, ale nevadilo mi to. Odporúčam každému a nielen feministom! Kniha veľmi logicky postavená, autorka sa snažila hľadať aj protinázory a protivýskumy, občas som mala ale pocit, že trošku nadržiava ženám, preto tá hviezdička dole. Ale chápem to, aj keď by tam mohla byť ešte väčšia objektivita.
Jak se věda mýlila v ženách? Proč bychom neměli k vědeckým výsledkům vždy přistupovat jako k něčemu nutně objektivnímu a neomylnému? A. Saini ukazuje na základě mnoha výzkumů, že vnímat ženu jako „biologicky podřadnou“ není správné, že žena není nutně od přírody slabší, emotivnější nebo cudnější než muž. Ukazuje nové pohledy na věci, které byly dlouho vnímány příliš jednostranně, klade proti sobě vzájemně si konkurující výsledky výzkumů a snaží se přijít na pravou podstatu historického vnímání vrozené podřadnosti žen a nabídnout jiná řešení. Knížka je napsána populárně naučnou formou, porozumět jí tedy může každý, je čtivá, zajímavá a poskytne vám nové úhly pohledu a taky nové argumenty, pokud budete chtít někoho přesvědčovat, že ženy opravdu nejsou od přírody podřadné.
„Pokud se všichni kolem nás domnívají, že jsou ženy méně rozumově založené a hůře parkují než muži, pak si do této mozaiky rádi zasadíme sebemenší kousek informace, která se nám do ní hodí a podporuje naše předpoklady. Výzkumy potvrzují, že pokud lidé považují nějaké tvrzení za zřejmé, budou je považovat i za pravdivé, ale pokud jejich představám odporuje, odvrhnou je jako pomýlené. Proto tak obtížně přijímáme studie, které zpochybňují genderové stereotypy.“
Četl jsem na tomto webu už obrovské množství zajímavých komentářů (aktuálně mám 1800 přidělených palců a ani jeden nebyl ze slušnosti nebo ze soucitu :-), ale jen opravdu výjimečně vnímám tak silný souhlas s něčím názorem, jako v případě slov uživatele Cink262 k této knize. Jen tedy u mě s tím rozdílem, že vinou své nešťastně neprůbojné povahy se principu rovnosti lidí v diskuzích zastávám obvykle pouze v duchu.
Ve vědě je předpojatost obzvlášť bolestivá – věda by měl být prostor, na který by měl být spoleh, věda by měla dávat přesné odpovědi (Pokud je má. Pokud je nemá, má přiznat, že je nemá), jinak nebude moct hrát roli arbitra a jednotlivé skupiny ve společnosti si budou tvrdit to své, bez možnosti dorozumění s ostatními (protože bude chybět zastřešující nezpochybnitelná autorita) - už teď to v naší době silně pociťujeme (viz výrok Micheala Govea při Brexitu: „Myslím, že lid této země už má dost expertů ze všemožných organizací známých pod zkratkami, kteří se neustále mýlí.“) a když by se prokázalo, že na vědecké studie opravdu není spolehnutí, ještě by to zřejmě zvýšilo naši ochotu upnout se na vlastní pudy a všelijaké manipulativní zjednodušující teorie.
Je skvělé, že tato kniha mohla vyjít a že získala obecnou pozornost, snad pomůže trochu zvýšit povědomí o tématu lidské rovnosti. Přesto jsem při čtení cítil smutek, beznaděj a dosti značnou únavu ze světa, ve kterém vládnou stereotypy tak masivním způsobem. Zdálo by se, že v komunitě vzdělaných a chytrých badatelů bude pro předsudky míň prostoru, ale zjevně to tak není. Možná je to vlastně i naopak, chytří lidé si dokážou svoje škatulky vystavět rafinovaným způsobem a vytvářet si sofistikované strategie pro vyhýbání se nezapadajícím faktům – a i zvýšené sebevědomí může být problém (Přece bych se já, při své inteligenci a vzdělání, nemohl mýlit!).
Vzhledem k tomu, že jde o sebeklam nevědomý, těžko se s tím bojuje. Řečeno slovy Paula Matthewse: „Většina lidí, myslím naprostá většina, nemá v úmyslu podvádět. Jenom se nechávají unést svým výzkumem, špatně odhadují, jak moc se jim daří odhalovat nové skutečnosti, a nadsazují význam svých výsledků“. Ach jo.
Kniha, kterou bych doporučil každému, kdo se zajímá o rovnost pohlaví ve světě.
Snad o sobě mohu říci, že jsem velkým zastáncem a podporovatelem feministického hnutí a snažím se jeho myšlenky v diskuzích - ať už mezi přáteli, tak mezi lidmi, které vidím třeba jen jednou v životě - bránit. Dřív nebo později ale při takových diskuzích o rovnosti mužů a žen dojde k oboru, který není mým koníčkem a přitom je asi pro argumentaci klíčový - dřív nebo později diskuze sklouznou k biologii.
Často se mi stávalo, že oponenti docházeli k názoru typu - ženy a muži jsou prostě jiní a je to tak dobře, protože se navzájem doplňují, bohužel slovo "jiní" v tomto případě bývá použito jako eufemismus pro vysvětlení toho, že ženy jsou prostě podřadnější. Ať již sebevíc chválíme a vážíme si ženské něžnosti, půvabu a vlastně celé typické esence "ženskosti", zamlouváme to, že tím myslíme i nižší průbojnost, hloupost a především podřadnost žen vůči mužům.
Co se mi vždy zdálo být nejhorší - biologie k tomuto všemu na první pohled vede. Neznalému člověku se těžko obhajuje, že ženy jsou stejně inteligentní jako muži, když ženy mají v průměru menší a lehčí mozek než muži. To, že muži např. vyhrávají častěji vědecká ocenění nebo více excelují v matematice - to všechno se dá vysvětlit celkem hravě společenským zřízením. Ale menší mozek?! (používám jej jako příklad, podobných je mnohem víc)
Diskuze tedy vždy skončily na slepém bodě, kdy nešlo příliš vyvrátit to, že patriarchální zřízení společnosti má silný základ na biologických predispozicích.
Nicméně - je tomu zcela jinak. Kniha "Od přírody podřadné" mi dost jasně ukázala, že ženské pohlaví není ani biologicky o nic slabší a méně důležitější pro rozvoj druhů blízkých člověku ani samotné lidské společnosti. Společnost se nějak vybudovala a to tak, že v ní mají hlavní slovo muži - občas mi bylo smutno z popisů prostředků ovládání žen i jejich přirozenosti - které jsou využívány bohužel nejen v zaostalých končinách Afriky.
Feminismu se v historii podařilo dokázat, že ženy mají mít ve společnosti práva jako muži a tato práva si z větší části vybojovala, vždy tu ale zůstávala přítomna ta pachuť toho, že toto vybojování bylo spíše násilné a pouze společenské, ta pachuť toho, že ženy jsou stvořeny být podřadné a žádné volební právo či právo na potrat to nikdy nezmění.
Tato kniha ale ukazuje, že je to všechno zcela jinak, ukazuje, že i biologicky jsou si muži a ženy rovnocenní a ani v myšlení se od sebe ve své přirozenosti vlastně ani zas tolik neliší, ukazuje, že lidstvo si myslelo, že ženy jsou podřadnější, protože věda byla odjakživa - z podstaty společenského zřízení - doménou spíše mužů. A proto se i velcí myslitelé často mýlili - Aristoteles si myslel, že ženy mají méně zubů, Darwin zase, že důležité vlastnosti pro přežití se dědí pouze od otců a jakpak se to má s tím mozkem? U žen je menší kvůli tomu, že jsou obecně menší postavy, ale inteligence je naštěstí zcela nezávislá na velikosti mozku. Teď se naštěstí k vědě dostávají stále více ženy (a muži dostávají rozum) a vědecky vyvracejí předsudky založené na "přirozených predispozicích" obou pohlaví. To ale bohužel nedopomáhá k tomu, aby takové předsudky ve společnosti nepřetrvávaly. Snad proto bych doporučil knihu každému, kdo chce tyto předsudky vymýtit - nepopírám, že je to lehké, je to těžké a nevím, jestli tento boj za opravdovou rovnost máme někdy šanci vyhrát - protože vždycky je jednodušší ponižovat ty, co byly po dlouhou historii ponižovány než jim spočítat zuby, než prozkoumat jejich dědičné vlastnosti, než začít zkoumat mozek - vždy je jednodušší ponižovat druhé než přemýšlet a usilovat o nezkreslené pojetí důležitosti ženy v lidské společnosti - důležitosti, která není podřazenější ale ani nadřazenější důležitosti muže, vždy je jednodušší ponižovat druhé než usilovat o rovnost, rovnost, kterou si ženy zaslouží už jen proto, že vyplývá z jejich přirozenosti.
Od přírody podřadné – Jak se věda mýlila v ženách
Na knihu jsem se těšila a nebyla jsem zklamaná, autorka shromáždila opravdu velké množství příkladů toho, jak byl a stále je vědecký pohled na ženy zkreslený. Trochu mě mrzelo, že někdy byla argumentace podle mého nedotažená, třeba v porovnání s knihou Silvie Lauder V pasti pohlaví. Ale rozhodně stojí za přečtení a přemýšlení. Dvě poznámky na okraj. Z různých příkladů uvedených v knize je vidět, že ani přírodní vědy nejsou mnohdy tak objektivní, za jaké se prohlašují. A za druhé, už bychom konečně měli přestat přechylovat cizí ženská příjmení, protože číst neustále Hrdyová, Gligaová apod. doslova bolí.