Óda na Ódina
Sebastian Komárek
Nacházíme se v časech, kdy mezi sebou stavíme stále vyšší zdi a bouráme ty, jež ještě přednedávnem poukazovaly na odkaz našich předků. Proto bychom se měli zamyslet nejen nad tím, odkud jsme vzešli a jaký příklad si z otců lze vzít, ale i nad způsobem, jakým své příběhy a moudrost předávali dále. A právě o to se snaží básnická sbírka Óda na Ódina, jež v sobě snoubí starogermánský aliterační verš a mytologii s implicitní kritikou jednadvacátého století, které se snaží na „starou dobrou Evropu“ zapomenout.... celý text
Přidat komentář
V době, kdy se všichni až poněkud módně vrhají na japonské haiku ve snaze naplnit jeho principy, mi imponuje už samotný nápad autora zkusit poetiku, jež je nám zeměpisně a kulturně podstatně bližší, avšak mentálně daleko a mnohem vzdálenější. A jsem příjemně překvapený! Nejenže perfektně zvládl formu (nakolik to čeština umožňuje), ale přesně vystihl i heroickou, přímočaře prostou náladu starogermánské poezie. Takže žádná křečovitá, nebo formalistní snaha o nápodobu, ale skutečná poezie, která působí nejen bohatým jazykem vázaným podle aliteračních pravidel (i s využitím kenningů, variací a run), ale i svým prapůvodním zemitým výrazem.