Oddanost podezřelého X

Oddanost podezřelého X
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151743/bmid_oddanost-podezreleho-x-1Fb-151743.jpg 4 107 107

Román Oddanost podezřelého X prozaika Keiga Higašina vypráví příběh Jasuko, která v sebeobraně zavraždila svého bývalého manžela. Všechny stopy se jí snaží pomoci zahladit soused Tecuja Išigami, geniální matematik, jenž je do ní bezmezně zamilován. K vyšetřování zločinu je však přizván profesor Manabu Jukawa, Išigamiho přítel ze studií. Jukawa, známý též pod přezdívkou Galileo, postupně odkrývá pravdu, a to navzdory přerušenému vyšetřování ze strany policie. Román získal několik japonských literárních cen včetně prestižní Naokiho ceny pro spisovatele populární literatury. MEDAILONEK SPISOVATELE: Keigo Higašino (nar. 1958) patří v současnosti k nejčtenějším japonským spisovatelům. Proslavil se hlavně příběhy žánru "mystery", v nichž se často dotýká i společenské problematiky. Původně pracoval jako technik ve firmě Denso, avšak po úspěchu svého prvního románu Po škole (Hókago, 1985) se začal ve svých 27 letech naplno věnovat tvůrčímu psaní. Mezi jeho neznámější romány patří díla Tajemství (Himicu, 1998), Bílá noc (Bjakujakó, 1999) nebo Oddanost podezřelého X (Jógiša X no kenšin, 2005), za který Higašino získal významnou Naokiho cenu, udělovanou spisovatelům populární literatury. Za svá díla obdržel i mnohá jiná ocenění a důkazem jeho oblíbenosti je rovněž fakt, že většina jeho románů a povídek se dočkala filmového nebo televizního zpracování.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: ekniha , Argo
Originální název:

Jógiša X no Kenšin / 容疑者Xの献身, 2005


více info...

Přidat komentář

Aliii
04.08.2014 4 z 5

Zajímavá kniha - příběhem i japonským prostředím. Trochu mě zaráželo, že pan Kudó Jasuko tykal, zatímco ona jemu vykala...

ichinose
12.03.2014 4 z 5

O autorovi jsem předtím ani neslyšela, tato kniha byla zapůjčena v rámci mých výletů "knihovna naslepo". Detektivní žánr jsem si ovšem vybrala záměrně, jelikož jsem chtěla, aby mě konečně nějaké dílo přesvědčilo, že i detektivky mohou mít literární kvality. Oddanost podezřelého X nevyniká vynikajícími slovními obraty, složitě postavenými větami či výjimečně širokou škálou použitých slov. Naopak dílo je vyzdvihováno jednoduchým stylem, který dokáže skvěle podtrhnout komplikovanost příběhu a konečně i podstatu samotného detektivního žánru a tou je zločin, psychologická hra mezi postavami či důkazy, které musí být získány. Tady je to zvládnuto dokonale. Prostý popisný styl připomíná matematický vzorec, kterým se Higashino rozhodl řešit otázku hloubky lidských emocí a vůle obětovat se pro lidi, jichž milujeme. Nechci spoilerovat, proto jen doporučím všem, kteří jako já na detektivky zanevřeli.


Joshiya
17.07.2013 4 z 5

Ano, Higashinovi se podařilo mě vtáhnout do děje, i přes obyčejnost jakou autor používá, jsem si knihu velice užíval. Chyba byla zřejmě v tom, že jsem si přečetl obsah dopředu, takže neočekávané vyvrcholení jsem si představoval malinko jinak. Ne, že bych tento konec předpokládal, jenom jsem možná tajně doufal, že to bude ještě překvapivější a složitější. V každém případě, kniha jako celek poměrně zaujala. Škoda, že jich od autora nemáme více.

SuperFrankie
24.05.2013 3 z 5

Musím se přiznat, že jsem od knihy čekal víc. Autorovi se sice povedlo zatáhnout mě do své šachové partie mezi dvěma génii, ale tak jak to bývá třeba u knih S. Kinga, autor prohával ten správný okamžik pro gradaci a grandiozní závěr.

Jibro
16.03.2013 4 z 5

Tihle Japonci jsou tak trochu mimozemšťani a každá další kniha nebo film mě o tom neustále přesvědčují, ale právě díky té odlišnosti se jednou za čas nechám rád unést na jejich planetu a většinou nelituji, naopak, své "únosce" potom obvykle zařazuji mezi oblíbené tvůrce (Tokijský syndrom jak vyšitý ;)
Tato kniha není výjimkou, i když vypadá nenápadně, obyčejně, včetně stylu psaní, od začátku jsem měl pocit, že vím přesně co se stalo a jen trochu nezáživně sleduji, kdy a jestli na to přijdou i policisté, navíc to celé působí dost vykonstruovaně, kdy soused Išigami něco složitě vymyslí a jeho protivník to vzápětí z nepatrného náznaku ihned odhalí, přišlo mi jakoby autor hrál šachy sám se sebou. No nehrál..
Dostal jsem pěknou nakládačku, snad proto, že mi matika nikdy nešla, ale i díky příběhu, který je jako kamenný výraz tváře hlavní postavy, těžko z něj vyčtete co se děje pod povrchem, dokud vám to nedovolí, ale na ten okamžik se rozhodně vyplatí počkat.