Ódinn. Mýtus, oběť, iniciace

03.10.2022

Kozaka znám naživo z mnoha přednášek FF. Proto si mnohé tu méně srozumitelné a nesouvisle už domyslim. Přesto jako např. i Neubauera neumím přečíst chronologicky, ale čas od času si knihu někde otevřu a přečtu kus. Aby člověk ocenil poměrně tvrdě akademický, jednostranně zaměřený rozbor, musí mít Eddu a spol. ságy, hodne zažité /což nemám/. Připomíná to tim angličtinu pro hodně pokročilé. Pro studium mýtu např. z fenomenolog. hlediska, je kniha ale podstatný kus skládačky. Casti knihy mi přijdou zbytečné kolecko akademizovani a části zas vynikající /těch je méně/. Pokud se někdo potřebuje dozvědět něco o základních pojmech v názvu knihy, měl by si přečíst slovník pojmů a severské ságy. Dozví se podstatně více a srozumitelněji.

Zřejmě nejhorší a nejzbytečnější kniha o Ódinovi a severské mytologii, z níž se prakticky nic určitého nelze o slíbeném tématu dozvědět. Je to tím, že autor přistupuje k látce způsobem, který je pro seveřany a jejich představy vyloženě nevhodný, cizí. Není religionistický ani historický, ale spíše intelektuální a teoretický. Autor nepracuje s historickými prameny nebo hmotnou kulturou (nálezy), jak bývá zvykem u vědeckého přístupu, ale jen s obecně známými skutečnostmi a vlastními myšlenkami jako student humanitního oboru na filosofické fakultě (ostatně je to i řečeno v předmluvě), což je největší kámen úrazu. Výsledek je nicneříkající, výpovědní hodnota žádná. Užitečná není kniha ani jako souhrn dostupných informací o Ódinovi a severské mytologii, jak jsem naivně doufal, těm se vyhýbá nebo je míjí obloukem a zcela bez cíle se točí v kruzích kolem notoricky známého a pojmů iniciace a oběti, nic konkrétního nedokáže sdělit. Když dojde řeč na Ódinova jména, které by mohly do tématu vnést trochu světla, autor to jen odbývá lacinou poznámkou, že v knize pro ně není dostatek prostoru, ale jinde to naopak zavání jeho plýtváním, potřebou zahustit obsah a zaplnit papír opakováním obecně známého nebo dříve vyřčeného typu „Ódin je bohem magie“ atp. již víme z předešlých stránek, ale autor má jakousi potřebu se k jasným závěrům vracet a znovu je dokazovat. Nebylo nutné kvůli tomu knihu psát a vydávat, když nemá co říct. Slíbená „analýza“ na závěr je asi to nejhorší z celého výtvoru, naprostý blábol. Ani dva či tři převyprávěné příběhy z islandských sbírek převážně negativní dojem nezachrání. Islandské Eddy jsou v podstatě základní zdroje o severské mytologii a českému čtenáři jsou dostupné jako překlady v daleko lepší formě než tyto, bez násilného vytrhávání z kontextu, zároveň bývají doplněné kvalitními komentáři, ale zde jsou vyloženě opsané strojově a nudně, hlavně jsou vytržené a neúplné, sloužící asi jen jako výplň tohoto studentského experimentu. Nejsou to také jediné zdroje o Ódinovi. Co dodat, knížka se díky názvu hezky svezla na aktuální vlně zájmu o vikingy a severskou kulturu. Napsat ji nedalo zřejmě žádnou námahu, když to je upravená verze vysokoškolské práce. Nenašel jsem jediný důvod, proč si jí pořizovat a číst, či pro koho měla být původně napsána apod., kantoři byli s tím, co četli, možná spokojeni, ale jakýkoli jiný čtenář si z toho o mytologii a náboženství neodnese prakticky nic hodnotného, naprostý odpad, ztráta času i peněz.

16.09.2019

Nesdílím nadšení předchozích komentujících. Kniha mi přišla psaná stylem: Zde máme uživatele jménem honajz, když se do něho řízne, teče z něho červená tekutina, pravděpodobně krev. Krev symbolizuje oběť, a tak může mít honajz něco společného s obětními obřady. V některých chvílích honajz chodí po horách. Hory symbolizují majestátnost, a tak si možná myslí, že patří k božskému pantheonu. Honajz má dvě ruce a dvě nohy, což jsou symbolická čísla vztahující se... To už je jedno k čemu. Prostě mi připadalo, jako kdybych četl záznam z pitevny, se všemi možnostmi a variantami všeho, co se našlo, ale podobně jako by nikdo neměl představu o honajzovi, těžko si udělá obecnější představu o Ódinnovi. Doporučuji k tomuto tématu spíše R. I. Page: Severské mýty.

16.09.2018

Kvalitná analýza štyroch numinóznych óðinnovských mýtov, ktoré sa nachádzajú v liminálnom presahu medzi rôznymi svetmi Yggdrasilu. Autor ešte pred samotným zahájením numinózneho putovania Óðinna do liminality ukotvuje celý svet severských ság do historického konceptu vikingskej doby a kultúry. Samotné liminálne putovanie tak potom nevisí na tenkom vlásku. A výprava za numinóznym poznaním rún, ktoré často sprostredkúva medovina, tak môže začať. Odporúčam.

P.S.: používanie termínov "numinózny" a "liminálny" bolo zvolené zámerne. Ten, kto knihu čítal mi dá určite za pravdu, že autor knihy sa v týchto dvoch termínoch dosť vyžíva. A okrem samotného ozrejmenia štyroch mýtov o Óðinnovi, som sa dozvedel, čo tieto termíny znamenajú. No k významu slov "numinózny" a "liminálny" som sa musel dopracovať na vlastnú päsť (autor tieto termíny vôbec nevysvetľuje).

15.09.2018

Klobúk dolu. Moja "odborná prvotina", čo sa literatúry o severskej mytológii týka. Vidno, že sa autor s témou naozaj vyhral. Vysvetľuje, komentuje, prepája, všetko pútavou formou.
Je veľkou výhodou, ak má človek prečítanú minimálne Eddu (čo som našťastie mal), ideálne aj iné knihy z tohto okruhu.