Inheritance

01.07.2019

Tak toto byla jediná kniha, kterou jsem nečetl jako malej.
Posun Paoliniho je parádní a kniha se četla moc dobře. Závěr mě překvapil a potěšil.
Série stojí za přečtení a poslední díl je Super.

08.05.2019

Úžasný závěr skvělé série o dračích jezdcích. Kniha opět nabídne nevšední pokračování příběhu a autor zde evidentně přidává pořádnou porci akce dokonale promíchanou s pořádnou porcí citů. Krásně zde vypráví o poslední závěrečné bitvě. Zároveň zde vypráví o beznaději a nutnosti najít způsob jak porazit zlo. Závěrečný high kick jsem doslova nečekal a vyrazil mi úplně dech. Konec knihy se nese v duchu melancholie, ale zároveň si nezavírá zadní vrátka pro pokračování. Knižní série o odkazu dračích jezdců je skvostná a velmi mě mrzí že skončila. Ale abych zakončil svou recenzi pozitivně, dovoluji si vypůjčit můj oblíbený citát dračice Safiry. Všechno bude zase dobré maličký.

28.04.2019

Tohle nikdy nezevšední.
Pořád dokola čtu a poslouchám poznámky, které útočně míří jak na Odkaz dračích jezdců, tak na samotného autora. Poznámky o tom, jak jsou veškeré motivy ukradené a okoukané, jak to nemá vlastní myšlenku. Poznámky o tom, že je to celý Tolkien nebo Star Wars. Ale jak může člověk vědět, jestli se někdo nechal inspirovat nebo ne, když mu nevidí do hlavy? A jaká myšlenka je v dnešním YA světě příběhů originální? Pátrat po originálním motivu je jako chodit v kruhu. Vždyť samotný Tolkien se nechal inspirovat severskou mytologií a kolik lidí ho za to soudí?

Navíc srovnávat Odkaz a díla Tolkiena je jako srovnávat starý trabant s Bugatti Veyron. Je to nesrovnatelné, už jen z toho důvodu, že Odkaz je směřován především mladší věkové kategorie a stejně tak se řadí i do tohoto žánru. Samotná Maasová se nechává inspirovat Tolkienem, a to nikomu nevadí?

Ale na rozdíl od mnoha zvěrstev, které dnes vycházejí se Odkaz může pyšnit hezky promyšlenou magií, zvláštnostmi draků a mnoha originálními myšlenkami. Morální stránka příběhu zde hezky vyniká, a kdo by napsal něco takového ve věku patnácti let? Autor se vyvíjí společně s postavami a jednotlivými díly, navíc nezapomíná budovat svět a nechává si rozehraná vlákna do budoucna. Těžko byste v YA žánru hledali kvanta lepších knih.

Díky za Odkaz :)

28.04.2019

Kniha byla skvělá, až na pár nudných pasáží + nenávidím, když se příběhy dělí. Zavěr mi přišel o hodně smutnější, než kdyby Eragon prostě zemřel v souboji s Galbatorixem. Na závěr chci říct, že se mi bude po Eragonovi stýskat i po celém světě alegäsie.

23.04.2019

Krásný závěr týhle série. Jsem docela i ráda, že to takhle dopadlo, ale zároveň mi je moc líto Eragona. Doufám, že vyjdou ještě některé díly ❤️

11.04.2019

Nejlepší díl celé série. Čtení mě hodně bavilo a líbil se mi i konec.

10.04.2019

Na poslední, čtvrtý díl, jsem se těšil velice, i když jsem měl mezi předešlými knihami a čtvrtým dílem velkou pauzu. Nic méně tento díl naprostá špička. Užíval jsem si každou stránku, každou větu a každé slovo. Několikrát jsem měl i slzu na jak se říká na krajíčku. Christopher Paolini mě prostě oslovil svým psaním a jsem si jistý, že nebude trvat dlouho a sérii si přečtu znovu. Závěr knihy byl pro mě trochu zklamáním - nehledě na to dávám pět hvězd. Všem tuto sérii doporučuji :).

09.04.2019

Na konec této tetralogie (4. poslední díl s názvem Inheritance) se trochu rozepíšu, přidám své zážitky + duchovní a psychologické postřehy:
Je tomu dávno, kdy jsem byl na ZŠ a kámoš přinesl knihu Eragon a zasvětil mě do této četby. Poté jsem ještě jako dospívající dítě s nadšením přečetl Eldesta a jen nakousl Brisingra. Léta ubíhala a já nevyužíval svůj introvertní potenciál. Nyní po asi 15 letech jsem se k Eragonovi vrátil s cílem: „přečtu ho od záčátku, a tentokrát celého až do konce vč. knih o Eragonovi a o filmu.“
Pár zajímavostí a zážitků:
Během čtení této tetralogie jsem brečel asi 3x, možná 4x. Zasáhla mě smrt Broma (1. díl), dále pak něco ve 2. nebo 3. dílu, a zejména pak Eragonův návrat k hrobce Broma (jeho vlastního otce, jak zjistil později) ve 4. dílu. Tam jsem brečel hodně, podobně mi ukáply slzy na konci 4. dílu, kdy Eragon opouští Aryu, kterou miluje (ta má závazky vůči elfům, on zas vůči drakům, které musí cvičit mimo Alagaësii a musí se na čas s Aryou rozejít) a také opouští svou zbývající rodinu (Rorana, jeho ženu Katrinu a jejich dítě Ismiru), stejně tak Nasuadu, Angelu, Orika (svého nevlastního bratra trpaslíka)… Příběh mě prostě chytil za srdce. Pomohl mi zároveň pochopit něco na mých meditacích – rozdíl ve vnímání jednolivostí v okolí vs meditační (pokročilejší) vnímání okolí jako celku (neulpět při meditacích na vnímání 1 věci, i když z počátku to je nápomocné – např. soustředění na dech či na myšlenku moře). Eragon měl mít 3 díly, ale Paolini pochopil, že příběh by nebyl rozpracován tak do hloubky a přidal 4. knihu. Nápad s ohnivým mečem byl nápad jeho otce.
U autora Paoliniho je poznat, jak postupně vyzrává, podobně jako dobré víno. Totiž první díl Eragona psal cca ve věku 15-19 let, ostatní díly mnohem později. V Eragonovi je ještě cítit jistá dětskost (ale není nijak na škodu!), zatímco v dalších 3 dílech je vidět, že se autor velmi rozvinul duševně a duchovně (Rimgar elfů jakožto naše jógická cvičení, vnímání zážitků v přírodě, jakožto Paoliniho mystické zážitky při meditacích). Autor projevuje v knihách svoje Alter-ego. Dítě čte pouze fantasy, dospělák-omezenec čte pouze fantasy, kterým se prý nemá smysl moc zabývat, dospělý člověk neomezený předsudky čte fantasy a zároveň může rozjímat nad hlubšími myšlenkami dospělého autorova alter-ega, který se v projevuje v poučkách starších (elfové, Glaedr, Oromis, Orik, Arya…) nebo v Safiře (mateřská/ženská moudrá stránka nitra Ch. Paoliniho, kterou integruje do svého „Jungova“ Selbst). Mnohokrát jsem si udělal i pár výpisků s myšlenkami k dalšímu rozjímání. Přesto se ale jedná o spíše relaxační fantasy četbu (např. v porovnání s vrcholnými mystickými romány Gustava Meyrinka), která ale chytne za srdce děti i dospělé a odvede je od bezútěšného technokratického světa 21. století. Odvede je od tabletů a PC a od železebetonových monster do přírody a hor a zase ke knihám podobně jako to umí Harry Potter a snad i pohladí na duši, která v dnešním světě tak strašně prahne po magickém myšlení, od kterého se moderní civilizace tak násilně odtrhla, když už nám toto myšlení neumí zprostědkovat ani duchovní instituce, které by měly…
A v tom tkví Eragon, Harry Potter či „Tolkien“, u něhož mnozí lidé nechápou „literární význam“… Nevidí vodu, která má svlažit vyprahlé hrdlo člověka 21. století.
PS: Někteří vyčítají autorovi Paolinu (spíš ze závisti podobně jako Rowlingové), že si mastí kapsu na okopírovaných myšlenkách jiných sci-fi/fantasy autorů. Ale my všichni dnes tak trochu kopírujeme… Ale plagiátoři to rozhodně nejsou. Čtenosti tito autoři dosáhli díky svému nadání, schopnosti vytvořit čtivý příběh, který se jiným tak docela nepovedl…

09.04.2019

Konec z jedné nejskvělejších knižních serií.

23.03.2019

Konec tetralogie, hořkosladký. Vyvážený a dovyprávěný do poslední tečky. Jsou lidé, kteří rádi nechávají pracovat svou fantazii, já mnohdy také, ovšem ne u příběhu přesahujících několik knih. Tam se většinou do postav zamiluji natolik, že toužím vědět úplně všechno. Bážím po detailech a úplném uzavření. Paolini mi tohle všechno dal, děkuji. A i porážka hlavního záporáka byla taková, jaká vlastně jedině mohla být. Nějaký epický souboj by odporoval zdravému rozumu a knize samotné, ten prostě možný nebyl. Ten by si mohl dovolit tak možná Murtagh, nikoli Eragon. A jsem ráda, že i přes určitý posun hlavního hrdiny zachoval jeho podstatu a nevymýšlel nějakou nesmyslnou bitvu. Stejně jako za úplný konec, který podle někoho vykrádá Pána prstenů, ale podle mě to lépe vymyslet nešlo. A není to tak velký prohřešek. Domnívám se, že to není poslední fantasy příběh, který takto skončí, jelikož někdy se vykrádání prostě nevyhneme, chceme-li rozumný konec.

Za mě velice důstojné zakončení, ačkoliv mě to nestrhlo tolik jako předchozí díl a občas jsem se měla problém soustředit na kvantum textu. Jako by to i pro mě bylo zdlouhavé. Paradoxně i přesto jsem si v průběhu poslední kapitoly přála, abych se nemusela loučit a kdyby byl, otevřu další díl. Tomu říkám dobrá práce.

21.03.2019

Při Brisingru jsem u jedné kapitoly brečela a tím mě Paolini překvapil.
U Inheritance, jakmile pominulo prvních cca 200 stran klasické Paoliniovské nudy z roztahování děje, už emoce létaly sem a tam a čím blíže jsem byla k finální bitvě, tím víc jsem byla nešťastná z konce. A víte co? On to Paolini zvládl tak bravurně, že jsem se vyrovnala s koncem ságy a s klidem na srdci opouštím Alagaësii. Loučení sice bylo kvůli milostným linkám těžké, konec ale napsal skvěle, ačkoli je otevřený.
Většina věcí z předchozích dílů byla vysvětlená, zapadla do sebe a způsobila tím plno zvratů. Ač mi Roran přijde velice OP tím, jak všechno přežívá, dá se to přejít.

Takže si to shrňme - to, jak Paolini Odkaz napsal, mu uškodilo, a hodně. Roztahuje děj, píše zbytečné podrobnosti, ale i přesto stvořil něco, kvůli čemu jsem nejen já ochotná mu to odpustit.
Celý cyklus stojí za to, i když k Eldestovi se už moc nadšeně nepohrnu. První a závěrečný díl jsou rozhodně nejlepší a nebýt slabého začátku Inheritance, je to s přehledem číslo jedna celé ságy.

A snalglí? Sežeňte mi jednoho prosím, děkuju!

19.03.2019

Přiznám se že tuhle sérii jsem četla už po druhé a ani po druhé mě neomrzela, i když jsem občas věděla co se tam stane, stále mě překvapovaly ty zvraty. Jako zatím u jediné knihy (série) se mi stalo, že jsem chtěla být součástí děje, prožívat všechny ty věci s postavami a proto mě mrzí a příjde mi líto, že tohle byl poslední díl a daly by se podle mě udělat ještě nějaké doplňující díly nebo i klidně pokračování. I tak je to za mě určitě nejlepší díl ze série, protože se tam vyjasnilo spoustu věcí z předchozích dílů. Konec byl podle mě celkem jednoduchý ale krásný a mě přišel takový celistvý a krásně ten jednoduchý konec uzevřel tu celou dlouhou sérii s mnoha postavami, příběhy, prostředími, vztahy a pocity. Série mi přišla strašně moc propracovaná a proto jsem ji těžko dočítala i po druhé. Moc doporučuji

17.03.2019

Mrzí mne, že tohle byl poslední díl téhle série. Natolik jsem si ji oblíbila, postavy, děj, prostředí, že se mi těžko dává kniha z ruky :). A jak jinak, tohle byl nejlepší díl v celé sérii. Hodně napětí a zvratů a očekávání, co přinese další stránka zajímavého.
Výborná sérii, doporučuji všem :)

16.03.2019

Všechno končí.. A u Eragona a Safiry tomu není jinak... Možná někomu může příjit celý konec uspěchaný, jednoduchý.. Mě příšel skvělý. Autor to vzal svým stylem a udělal dobře. Ač nechal některé věci otevřené, věřím, že k tomu měl svůj důvod. Osud hl. hrdinů je na každém jak bude brát, ale myslím, že to bylo vše zakončené tím správným způsobem. V chystané knize Příběhy z Alagaesie se toho jistě ještě spoustu dozvíme :) Za mě za celou sérii jen a jen nadšení a drží se mě už dobrých 9 let. :)

24.02.2019

Celá série je výborné čtění. Je to první fantasy co jsem četla. Postupně jsem si půjčovala další díly a těšilo mne, že ani každé další pokračování neztratilo nic z napětí, kterým se vyznačovala první kniha.Dana

16.02.2019

A je to tu, konec příběhu..

13.02.2019

Alagesie mi bude chybět. Normálně bych této knize dala o hvězdu méně, nebudu ji ubírat vzhledem k celé sérii. Nicméně jsem od zakončení čekala víc, některé věci mi přijdou nedořešené. Třeba Angela, když zabíjela kněžího v Dras Leoně řekla mu své skutečné jméno a celkově byla podivná, čekala jsem osvětlení její postavy. Kdo byly ty dvě cizinky, které se zjevily při poslední bitvě a zachránily Rorana. Stejně tak jsem čekala, že se skutečná jména dozvím i já. No a o konci bez happy endu ani mluvit nebudu, to jako fakt? Vždyť si ani pusu nedali...nemám ráda takové konce, o chudákovi odloučené Safiře a Fanínovi ani nemluvím.

08.02.2019

Achjo, tak už mi to skončilo. Eragon, Safira a ostatní mi budou moc chybět. Paolini na konci nezklamal. Odhalil důvody mnohých "náhod". Představil nám konečně samotného Galbatorixe. Po počáteční trochu nudě se děj rozjel neskutečným způsobem a já už jen četla s pusou dokořán. A závěrečný souboj? No to jsem byla spocená, jakobych tam bojovala s nimi :-D . Vůbec si nemyslím, že to bylo slabé jak mnohy čtu. Ono to jinak snad ani ukončit nešlo. Možná je tato série okopírovaný Pán prstenů a Hvězdné války, ale přitom v novém kabátku. A já si ji zařadím mezi svoje nejoblíbenější. Tak sbohem (nebo na brzkou shledanou?) moji milovaní...

30.01.2019

Kniha byla skvělá, přečtena rychlostí blesku. Ale...mám pár ale.

!!! POZOR SPOILER !!!

Konečně po dlouhém čekání přichází na scénu i samotný Galbatorix, na kterého jsem se tak dlouho těšila. Podle toho, co naznačily předchozí díly bych čekala, že bude ještě trochu brutálnější, ale i tak mě dějová linka s ním a Naduadou bavila. Potěšilo mě, že z Murthaga nakonec není takový neřád, jak se mohlo zdát a možná škoda, že autor linii s ním a Nasuadou nerozvedl trochu více.

Co se týče hlavního vyvrcholení celé série...tak trochu mi přišlo, že poražení Galbatorixe bylo trochu rychlé a najednou šlo vše tak nějak po másle. Škoda, že Galbatorix nakonec nijak nevyužil zajetí Nasuady.

No a samotný závěr, to že Eragon a Safira nadobro opustili Alagaesii, mě trochu naštval. :) Představovala jsem si to trochu jinak a hlavně mi přijde, že toto zakončení nedává prostor dalším příběhům Eragona a Aryi, což je dle mého názoru škoda. Nicméně jsem četla, že se chystá kniha příběhů z Alagaesie, tak jsem zvědavá, co přinese. A ještě abych nezapomněla - nejotravnější postava knižní série: jednoznačně Elva. Zasloužila by na zadek jako každé jiné zlobivé dítě!

Možná to může vypadat, že se mi snad kniha ani nelíbila, ale i přes to všechno ji považuji za velmi povedenou a jako největší mínus vidím zakončení děje odchodem Eragona a Safiry.