Inheritance
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115333/inheritance-115333.jpg
4
3219
3219
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 4. díl >
Na začiatku bol Eragon... Na konci je Inheritance. Nie je to tak dávno, čo bol Dračí jazdec Eragon obyčajným chudobným farmárskym chlapcom a jeho dračica Zafira obyčajným modrým kameňom v lese. Teraz však práve od nich závisí osud celej civilizácie. Jazdec a jeho drak došli ďalej, než sa odvážil ktokoľvek iný. Podarí sa im poraziť samotného kráľa zla a obnoviť v Alagaëzii spravodlivosť? A ak áno, za akú cenu? Dlho očakávaný štvrtý diel bestselleru Odkaz Dračích jazdcov!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fragment (ČR)Originální název:
Inheritance, 2011
více info...
Přidat komentář
Zhodnotím celou sérii dohromady, protože žádný z dílů pro mě z řady nijak nevybočuje. Plusové body dávám za propracovaný svět a dobře promyšlený, pomalý závěr, to bylo moc fajn, ale bohužel celou dobu se mi něco nezdá, NĚCO tomu chybí, nějaká větší hloubka, vztahy mezi postavami, mezi Eragonem a Aryou, někde je prostě věk autora znát.
Úplně báječná kniha. Trošku se rozepíšu. Eragona mi doporučil spolužák v šesté třídě. Nej byly asi Eldest a Brisingr protože jsme čekali jak se to vyvine a co bude nového.Čekal jsem stále na nějaký velký zvrat. A on přišel. Objevení skály Kuthian na Vroengardu. To do mě ještě dalo naději. Ze začátku se mi nelíbilo, jak se vždy v poslední větě kapitoly stalo něco zásadního, a pak se příběh otočil k Roranovi nebo někam jinam. Pak jsem ale četl čím dál rychleji a hrozně jsem se těšil jak to nakonec dopadne. Mezitím jsem dumal nad tím jak se příběh bude dál vyvíjet. Od smrti Durzy a příchodu k elfům se Eragon začal viditelně měnit. Občas tam bylo vidět jako kdyby Paolini něco zkopíroval z Pána prstenů nebo z Harryho Pottera. To mu ale nevyčítám. Teď shrnu jak na mě celý příběh působil od začátku až do poslední stránky. Začátek do příchodu razaků mi připadal velmi nudný, a občas jsem uvažoval, že knihu odložím. Ale po Bromově smrti, cestování s Murtaghem a příchodu k Vardenům, se můj pohled ke knize úplně změnil. Začalo se mi to líbit. Příchod k elfů a setkání s Oromisem a Eragonův výcvik byla jedna z mých nej částí celé knihy. Mezitím se Eragonovi vyléčila záda a začíná milovat Aryu. Po bitvě na Hořících pláních mě překvapilo, že se objevili Murtagh s Dvojčaty a že se vylíhl Trn. To mě neskutečně motivovalo ke čtení dalšího dílu. Pak na konci setkání a vysvětlení pro Rorana a usmíření bratranců. Útok na Helgrind se povedl, zabili razaky osvobodili Katrinu a Eragon potrestal Slouna. Potom bitva s vojáky co necítí bolest byla od Paoliniho pro mě dalším překvapením. Pak následovala svatba Rorana a Katriny. Ta se mi líbila. Pak mi přišlo docela napínavé vyšetřování atentátu klanu Az sweldn rak Anhuin na Eragona. Pak jsem byl rád že byl Orik zvolen králem, ale už se od začátku voleb jsem si byl jistý že Orik vyhraje. Potom eragonův druhý pobyt a druhá část výcviku se mi nelíbila. Byla hodně krátká a moc uspěchaná a už vůbec ne tak klidná jako ta první kvůli mnoha velkým odhalením. Pak Vardenský útok na Feinster, Aryino zabití stína Varauga a velmi smutná smrt Oromise s Glaedrem, ktreých mi přišlo strašně líto. Začátek Inheritance až do příchodu k Dras-Leoně byl strašně nudný. Pak se to ale začalo číst úplně samo. Vardenské dobytí Dras-Leony, únos Nasuady a Eragonův odlet ke skále Kuthian. Pak mučení Nasuady střídané s objevem skály Kuthian a odlet k přípravám na poslední bitvu o Uru-bayen. Zabití Galbatorixe mi přišlo takové rychlé a divné. Galbatorix znal skutečné jméno starověkého jazyka. Mohl přece možná to kouzlo seslané Eragonem odvrátit. Také si myslím že s vejci razaků to nebyla tak úplně pravda. Podle mě chtěl později Galbatorix rozšířit falešnou informaci že se vylíhlo další atd. Taky mě překvapilo takové divné završení Eragonovy lásky k Arye. Prostě jsem čekal že si dají pusu a rozloučí se. Bylo mi líto také Safiry která se musela odloučit od Fírnena. Na druhou stranu bylo dobré že se vyjasnily všechny nejasnosti. Např. Jak se dostala Safira do Dračích hor, jak dopadla Birgitina krevní msta, jak to skončilo se Slounem atd. Jen ten konec mě trochu překvapil, ale vlastně to skončilo docela dobře. Hold vše má své pro a proti. Tato série se mi velmi líbila a spolu s Harrym Potterem a Pánem Prstenů má nejoblíbenější. Myslím že kdyby vyšly všechny 4 hezké filmy, tak by se popularita o hodně zvětšila. Dávám 5 hvězd. Velké, opravdu velké eka elrun ono panu Paolinimu. Eragone, Safiro, Aryo, Rorane, Nasuado, vy všichni v mých srdcích navždy zůstanete a nikdy na vás nezapomenu. Atra esterní ono thelduin.
Finále série bylo opravdu fajn. Poznat se dalo, že autor opravdu do detailu promyslel celý svět, a tak mi nakonec přestalo vadit i to natažení z původní trilogie. Pořád jsou místa, která bych v knize asi i vynechal, ale když je tam autor chtěl mít... :-)
Je dobře, že dostali šanci všichni, aby ukázali svoje motivy a vnitřní já, setkání s Galbatorixem je bravurní, i uzavření rozpravy pomalým stylem je fajn - a jsem zvědav, co najdeme v páté knize, na které by autor snad měl pracovat.
Úplně skvělé zakončení celé série. Když se dívám zpět byl to báječný čas kdy jsem se mohl toulat v říši fantazie a užívat si všechny ty vzlety a pády společně s všemi hrdiny. Sérii hodnotím velmi kladně, moc mě to bavilo a byl to pro mě krásný čtenářský zážitek. Všem kdo mají rádi fantazy literaturu můžu jen a jen doporučit
Tak a je konec, vlastne mi docela sedlo vypraveni po zaverecne bitve, vetsinou jsem zklamana, kdyz je konec prudky a autor nechava na ctenari aby si domyslel jak to asi bude fungovat dal. Timto pomalym vypravenim se autor pomalu louci a me se tento zpusob ve finale moc libil.
No po pravdě jsem ráda, že už mám dočteno. Po vítězném boji už mi to připadlo jako zbytečné natahování. A myslela jsem si, že vztah Eragona a Aryi se vyvine trošku jinak:-)
Pozor spoilery.
Je hodně znát, že během příběhu nedospěl jen Eragon, ale i sám Paolini. Čtvrtá kniha je vyzrálejší, ale přesto se bohužel nevyhne zbytečně zdlouhavým částem. Poprvé jsem ji četla před několika lety a to některé pasáže rychločetbou, popř. jsem je přeskakovala. Podruhé jsem ale všechny díly poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského. Mohu vřele doporučit, jeho hlas i přednes jsou skvělé a pozvedlo to příběh o kus výš.
Co se týká postav, velmi mě nudí pasáže s Roranem. Pořád řeší ty samé situace, které nemají žádný vliv na příběh a k tomu má obludný plotarmor, takže celou dobu víme, že se mu vlastně nic nestane. Čekala jsem, že zemře při likvidaci Barsta, ale ne... Dokonce ani Birgit ho na konci nezabila, což by byl prostě neuvěřitelný zvrat, co si budeme povídat.
Safira je vážně skvělá. Eragon je sice někdy nechápavý (viz co znamená kočkodlakova "většba" atd.), ale líbí se mi jeho finální změna a elfí způsob myšlení. Jen mě mrzí, že je jeho postava taková příliš kladná a plochá a vlastně pokaždé má hrozné štěstí. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že příběh z pohledu Murtagha jako hlavního hrdiny by mohl být lepší. Je to asi tím, že Murtagh umí myslet i na sebe, má špatné vlastnosti, silnější příběh, je tvrdší. A nakonec je to láska, která ho vykoupí a osvobodí. Je mi líto, že v knihách nebylo víc kapitol s ním, nebo nějaké z jeho pohledu (třeba místo části Roranových). Také nás to ochudilo o Trna. Moc ráda bych poznala jeho a to jak vnímá situaci. Závěr linky Murtagha s Nasuadou byl poměrně realistický, přesto bych se nezlobila za nějaký náznak šťastného konce. Všechny kladné postavy mají totiž nepřirozený smysl pro povinnost a sebeobětování, bylo by svěží, kdyby Nasuada nakonec trochu myslela na svoje štěstí i třeba na tajňačku :D
Vyvrcholení vztahu Eragona a Aryi se mi naopak líbí. Bylo by divné kdyby to skončilo jinak. V podstatě se ani nevyplnila tahle část Angeliny věštby, protože žádný neobyčejný milostný vztah se nekonal.
Galbatorix mě zaujal, jeho motivace mají smysl. Taky by neuškodilo vložit ho do příběhu dřív.
Závěr knihy a Eragonovo rozhodnutí mohlo přijít po delší době. Vlastně když o tom přemýšlím, dráčata by se přece nevylíhla všechna najednou, určitě by trvalo roky, než by jich bylo tolik, aby dělala problémy obyčejným lidem.
Celkově mám ale sérii ráda, je to pro mě nostalgie :).
Tahle kniha se mi líbila a to hodně. Z počátku mě trochu rušila dějová linka ohledně Nasaudy, ale to po chvíli přešla a já začala mít vůdkyni Vardenů i ráda. Arya ani Eragon mi sice nikdy k srdci úplně nepřirostou, ale zamilovala jsem si kapitoly z pohledu Safiry. Nicméně konec byl opravdu špatný. Čekala jsem hodně akce a emocí a ten konec byl takový nijaký. V podstatě byla každá z předchozích bitev mnohém více napínavá než úplné vyvrcholení celé série. Což je škoda!
kniha je úžasná. Stejně jako předešlé díly. Zabití Galbatorixe bylo velmi originální, ale nebylo dokonalé.
Vyvrcholení série byla prostě pecka. Ovšem způsob poražení Galbatorixe mi přišel odfláknutý.
Poslední díl mé oblíbené serie. Kniha se mi velmi líbila. Bohužel nemůžu dát pět hvězd za to finále, které mohlo být delší vzhledem k tomu, že jsem na něj čekala dvatisice stránek.
Pěkné, propracované, čtivé. Ale na mě až moc medový konec. Dračí rasa byla kompletně obnovena, všichni hrdinové přežili, padouši byli potrestáni a my čtenáři můžeme žít šťastně dál s vědomím, že všechno dopadlo tak, jak mělo. A to je trochu škoda, ne? Že v nás příběh nezakoření s trochou nespravedlivosti nebo smutkem nad ztrátou.
Opět poslechnuto jako skvělá audiokniha. Tenhle díl se mi líbil asi nejvíc. Autor i postavy vyzrály, jen ten konečný boj, ke kterému to spělo už od prvního dílu, mi přišel strašně krátký, což tak ale často v reálu bývá a najednou člověk neví co se životem. Tohle naštěstí skončilo nečekaně dobře a jsem zvědavá na nový díl. :-)
Finální díl série o dracích a jejich jezdcích je vrcholem Paoliniho tvorby. Autor dospěl a je to opravdu znát.
Přibyly kapitoly Safiřiných specifických úvah o okolním malicherném světě lidí, trpaslíků, elfů a urgalů, které jsou příjemným zpestřením. Obzvlášť na začátku, kdy vás provází spokojený pocit, že dějová linie se ubírá jasným a předvídatelným směrem, sem tam někdo klopýtne a zvrtne si kotník, oklepe se a jde se dál. Později si však Paolini nezadá s autory temných a zvrácených thrillerů a na závěr zjistíte, že osud hlavního hrdiny není ani jasný, natož předvídatelný. Knihu jsem tak doposlouchala (v podání perfektního Martina Stránského) se zvláštně nedefinovatelným pocitem.
Knihy byly přeci jen trochu dlouhé, kvůli čemuž se děj začínal už trošku vléci. Přeci jen všechno kouzelné a tajemné, celý ten svět už mi byl známý. A když přišla ta hlavní chvíle, na kterou jsem čtyři díly čekala, nevěřila jsem, že již je to ono. Bylo ještě tolik stránek do konce! A tak mi to málem uteklo. A pak? Spousta a spousta stránek melancholie, kterou jsem se nechtěla prokousat, protože jsem věděla, že pak už bude skutečně konec. No... že bych rovnou začala od začátku? :-)
Nemám co vytknout. Miluji draky a tato kniha patří mezi mé oblíbené. Takže pokud miluješ draky, určitě si to přečti. Stojí to za to! :)
Inheritance byla oproti Brisingru pěkně našlápnutá od začátku a neustále se tam něco dělo, autor nám již trošku zestárnul, tak to bylo trochu i znát. Na týhle sérii oceňuju v závěru hlavně zvraty, který nám Paolini téměř pokaždý naservíroval těsně před koncem. Další plus byly obrovský progresy postav hlavně teda Nasuady, Rorana a i Eragona. Konečný osudy postav mi sakra udělaly radost a těšim se až v září vyjde pokračování. Co už mě tak nepotěšilo, byl boj s Gallbatorixem, kterej teda za nic moc nestál a hlavně když asi tak milión stran Eragon a Arya okolo sebe kroužej a člověk čeká, že to budou dělat jak králíci a oni se jen chytnou za ruce?! No mám dost. Takže kde je můj drak???
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Naprosto, naprosto debilní konec.
Věštba mi předpověděla, že odejdu tak i když se mi teda nechce musím fakt jí, protože se to prostě musí stát.
Každopádně jinak série se mi líbila a četla se mi dobře.