Inheritance
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115333/inheritance-115333.jpg
4
3219
3219
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 4. díl >
Na začiatku bol Eragon... Na konci je Inheritance. Nie je to tak dávno, čo bol Dračí jazdec Eragon obyčajným chudobným farmárskym chlapcom a jeho dračica Zafira obyčajným modrým kameňom v lese. Teraz však práve od nich závisí osud celej civilizácie. Jazdec a jeho drak došli ďalej, než sa odvážil ktokoľvek iný. Podarí sa im poraziť samotného kráľa zla a obnoviť v Alagaëzii spravodlivosť? A ak áno, za akú cenu? Dlho očakávaný štvrtý diel bestselleru Odkaz Dračích jazdcov!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fragment (ČR)Originální název:
Inheritance, 2011
více info...
Přidat komentář
A chvíle, která někdy musela přijít, přišla včera v 11 hodin večer - dočetla jsou tuhle nádhernou dračí sérii, která mi velmi přirostla k srdci. Aby ne, když jsem s postavami strávila tolik hezkých chvil.
Konec se mi líbil, celkem se některé věci daly očekávat, ale bylo to doopravdy krásné. Když jsem četla poslední kapitoly, měla jsem slzy v očích, až tak moc jsem si tento příběh zamilovala.
Četla jsem rozhovor s autorem z minulého roku, prý chystá nějaké volné pokračování (jak vlastně psal i v poděkování na konci tohoto dílu), tak doufám, že se ho dočkáme brzy.
Co říct, snad jen moje naděje, že v budoucnu se k této sérii dostanu znovu a opět si ji přečtu. Eragon, Safira, Arya a další mi budou velmi chybět.
Ukončeno v nejvyšší čas. Příběh kvalitní, jen konec na můj vkus moc natáhnutý.
Poslední díl série mě velmi zklamal. Konec byl naprosto předvídatelný a Galbatorix mi přišel jako kombinace Voldemorta a Saurona z pána prstenů. To že Eragon odešel z Alägesie mi zase připomělo odchod Bilba a Froda Pytlíka z posledního dílu pána prstenů. A mohla bych jmenovat ještě spoustu dalších příkladů Paoliniho kopírování od jiných známých autorů fantasy. Kromě toho v knize bylo spousta zbytečné popisové ,,vaty”. Kvalita příběhu s každým dílem zkrátka prudce klesala.
Za mne rozhodně nejhorší fantasy série co jsem zatím četla.
Poslední díl byl... Byl.
jsem vděčná za tuto sérii, která mi ukázali že v tlustých knihách jsou ukryty poklady.
Poslední díl jsme se trochu už nudila, i když byla kniha stále proložená překvapeními.
Paolliny udělal, co v prvním díle slíbil a zakončil knihu jak ji zakončil. Ačkoliv mi to bylo trochu líto, příjemně se mi kniha uzavřela s pocitem, že to skončilo.
Pohádka skončila, jestli by nebylo lepší pokrátit to různé budování a oslavování to nemusím :-)
Kniha, která velmi velkolepě a elegantně zakončila celou sérii, jež mne spolu s HP a LOTR (filmy, ke knihám jsem se dopracoval až později) provázela dětstvím. Co naplat, všemu je jednou konec, a tento jsem si více než užil. Chtělo by to ještě nějakých pár set stránek, aby mi čtení zabralo dobu delší, než jeden týden, tak mne do sebe kniha opět vtáhla. Dlouhé čekání nepřišlo vniveč, a já věřím, že o Paolinim, jehož ruka je za ta léta jistější a jistější, ještě uslyšíme. Mnozí zde kritizují konec, který se mne ovšem nijak špatný nezdál. Jak byste chtěli knihu ukončit vy?
Konečně mám to neskutečné utrpení za sebou.
I v posledním díle téhle hromsky nudné ságy je vaty jak naděláno. Sice musím uznat, že "Inheritance" už není taková přímo odpadní žumpa bezvýznamných a zbytečných písmen, slov a vět, kterou byly předchozí dvě knihy, avšak naprosto zbytečného natahovaní a nafukování děje banalitami, zbytečnostmi a rádoby hlubokým okecáváním každého nesmyslu je zde samozřejmě opět habaděj.
A je to škoda, protože abych byl opět co nejvíce objektivní (v rámci možností subjektivního pohledu na věc), tak musím uznat, že kdyby Paolini tuhle fůru nadbytečného a ubíjejícího balastu vyházel, tak nám tentokráte nezbudou jen prázdné stránky, ale i nějaké to napětí, zajímavé situace a dokonce i ( po posledních dvou částech této ságy zcela nečekaně -) děj!
Je vidět, že poslední díl se prostě nachýlil a Paolinimu zde zbyla spousta nakousnutých věcí, které musí dotáhnout do konce, tak i přesto, že z jeho vypravěčského stylu cítím nesmírné zanícení a radost z popisování všeho zbytečného, nudného a pro děj nepotřebného, tak se tentokrát přemohl a vrazil do svého příběhu i záživné momenty, které pohnou stojatými vodami zatuchlosti a prázdnoty. Máme tady tak výborně popsanou pasáž, kdy se Galbatorix snažil zlomit zajatou Nasuadu, dobře vygradované, velmi epické a skutečně povedené závěrečné souboje - ten Roranův s generálem Galbatorixových vojsk stál opravdu za to - jen opět nechápu, proč Generálovi nebylo věnováno více prostoru už dříve a byl představen až teď na konci ? Aha - proč se já naivka vlastně ptám - kdyby tomu tak bylo, mohlo být vše mnohem zajímavější.
Co musím vážně pochválit a co jsem si všiml, že zde bylo nepochopitelně někde kritizováno, je rozhodně Eragonův finální souboj s Galbatorixem - na to, jak je král po celou ságu vykreslován jako neskutečně nabušený bad-ass bouchač, kterého nic a nikdo nemá nejmenší šanci ohrozit, tak Eragonovo vítězství nad ním logicky nepřišlo ve formě šermířského souboje, nýbrž jediným možným způsobem, který je v rámci nastíněných událostí a faktů tím jediným uvěřitelným. Za tohle vážně bravo !
To, že prostor k osobnímu vyjádření byl Galbatorixovi věnován až úplně zde na konci, je samozřejmě naprosto dementní fail, o kterém se už znovu rozepisovat nechci.
Nesouhlasím ani s tím že celé dílo je geniální, jak do sebe vše zapadne a jak je to božsky promyšlené - jako pardon, ale prostý fakt, že děj opíše oblouk a nějakým způsobem se logicky uzavře, je vcelku prostá spisovatelská praxe a jen díky tomu, že se tady všechno omílalo, okecávalo a nafukovalo nabubřelým stylem ještě neznamená, že je to genialita.
Každopádně - tentokrát nejsem tak zhnusen, jako v případě předchozích dvou jasných odpadů. Dokonce bych řekl, že nebýt zbytečné vaty a trapné snahy stát se druhým Tolkienem, tak má spisovatel na to, by napsal skutečně strhující knihu, alespoň co se jeho techniky týče - té není co vytknout. Závěr stál opravdu za to.
Co bylo ale vážně studenou sprchnou, byl opět epilog, dlouhý jako světelný rok a nudnější než flek na zdi. Tady se Paolini zase vyřádil v tom, co má nejvíc rád - nudou, šosáckými dialogy s pravítkem v zadku, nesmírně trapnými vtipy a cukrkandlovým sentimentem. Třináctileté holčičky, co mají rády zvířátka, jistě plesají radostí. Já moc ne.
Nejdříve jsem si říkal, že napíšu něco o tom, že by Inheritance prospělo mírné zrychlení děje a zkrácení či dokonce vypuštění některých kapitol - vždyť přece celý děj je postaven na tom, co už známe z předchozího dílu - armáda dobýjí města, cílem je Urubaen, zde podle očekávání Eragon zabije Galbatorixe, pak se všichni poplácají po zádech a je nastolen nový řád. Ale když o tom zpětně přemýšlím, tak vlastně ne! Příběh je tak promyšlený, že si opravdu zaslouží takto monumentální zakočení a kdo vydržel se čtením až sem, tak to spíše ocení, anebo už dávno se čtením skončil. SPOILERY: Vlastně se stane to co je předpovězeno už v prvním díle: tím myslím proroctví bylinkářky o Eragonově odchodu a tajemná věta Solembuma, díky které Eragon objeví tajnou Umarotovu základnu a miska sil vědomí se obrátí v jeho prospěch :-). Bylo to prostě skvěle vymyšlené od samého začátku a klobouk dolů před autorovou fantazií. Jedině snad ten závěr mohl být trochu kratší - celkem protivná postava krále Orrina je protivná do samého konce :-) ale skutečný závěr s Ariou je však opravdu dojemný v dobrém slova smyslu. Jakoby se autor nechtěl s žádnou ze svých postav rozloučit.
A ještě jedna věc: všechny předchozí díly jsem si říkal, proč je Galbatorix osobně víceméně pasivní a nesnaží se vzpouru potlačit hned od počátku - stačilo použít skutečnou "bitevní loď" Šruikana a ten by všechny doslova převálcoval. Aź zde se dozvíme, jaký byl jeho skutečný plán - a super jak to do sebe všechno zapadlo. Budete mi, dračí jezdci chybět.
Nevím co přesně napsat, sice jsem plná pocitů a dojmů, ale převládají ty smutné...No, začnu tím, že celá série je bez pochyby úchvatná, opravdu mě zaujala a propadla jsem jí a protože jsem věděla, že čtu poslední díl, úžívala jsem si ho. S Galbatorixem se vypořádaly skvěle, vlastně geniálně a na celkovém závěru si dal Paolini záležet. I když dle mého mohl být právě konec radostnější, Eargon by si ho zasloužil, ale jak o tom přemýšlím, tak to bylo asi vážně jediné možné rozhodnutí, z jeho strany velmi obětavé...přesto mi nějaké ty slzy ukáply. Navíc mi přijde, že příběh byl ukončený, zároveň by kdykoli mohlo vzniknout pokračování...tedy to je má bláhová představa :)
Na závěr chci říct, že série Odkaz dračích jezdců je skvělá a stojí za to si jí přečíst. Já osobně toho ani v nejmenším nelituji, naopak jsem vděčná, že vznikla. A Christophera Paoliniho budu vždy obdivovat za jeho úžasnou fantazii a to, co dokázal vytvořit :)
Tak, a je konec serie a ve me bublaji pocity..
Shrnu to, jak to citim ja: 1. dil byl rozjezdovy, byl jednoduchy, chvilkami nudny, ale na zacatek ok, 2. dil byl uplna bomba, 2 zajimave dejove linky, jedna klidna s ucenim Eragona, druha akcni a necekane dobra s Roranem. 3. dil zase trochu zklamani, natahovani deje, az moc podrobny, u vyroby mece jsem i preskocila 2 3 stranky.. ale 4. dil byl srovnatelny se druhym. Bavila me linka s Murtaghem a Asuadou.
Galbatorix byl dobry zaporak a jeho konec byl dobre vymysleny. Cekala jsem, ze pribeh skonci v tomto okamziku, takze me zaver serie prekvapil a rozesmutnil. Pekne napsany sladko-bolny konec. Ale i kdyz je konec smutny, tak je to i v zivote.. dosahli jsme vytouzeneho cile a musime najit novy bod, ktery nam da dalsi smysl do budoucna.. hodne zustalo nedoreseneho, ale kvuli tomu je konec tak pusobivy.
Roran, Eragon, Orik, Nasuada, Angela a mnozi dalsi byli super postavy, kazdy jedinecny. Jen Aria mi od zacatku moc nesedla..
Nechci psat detaily, at nezkazim jinym prekvapeni behem cteni, takze koncim a bude se mi styskat :(
Přečetl jsem během týdne všechny čtyři díly a musím říct, že to stojí za tu námahu. Četl jsem je postupně i dřív, ale teprve čtení všech dílů v kuse mi dalo ten správný požitek. Snad jediné velké mínus Paolinimu. Proč si sakra nedal Eragon s Aryou alespoň jednu pusu. Tohle si u mě Paolini za rámeček opravdu nedá!
Na Inheritance jsem se moc těšila. Čekala jsem velké završení velmi propracovaného příběhu. Celá kniha byla čtivá, jako tři předchozí díly. Ovšem závěr mě vyloženě zklamal. Čekala jsem bitvu dvou úhlavních nepřátel na život a na smrt, abych se dočkala toho, že nepřítel se dá ovládnout něčím banálním. Čekala jsem skutečně víc.
Já myslím, že celou sérii netřeba komentovat. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších sérií vůbec, což mimochodem dokazuje i to, že jsem celou tuto sérii přečetla za tři dny :)
Ano, vyvstávají zde některé nevysvětlené části děje, ale myslím, že například k Angele celá tahle tajemnost a záhady sedí a netřeba ji dále rozvíjet. Ano možná by to chtělo další příběh, ale toho už se bohužel asi nedočkáme. Navíc mně se zamlouvá myšlenka nového světa, který je otevřený novým možnostem (že by třeba nebyl konec?)
Každopádně mohu sérii jedině doporučit :)
Zdravim lidicky.Prave jsem docetl knihu a rad se podelim o svuj nazor a pocity.Cela serie me uchvatila,je pravda ze jsem z pocatku nemel rad,jak autor odbihal od Eragona k Roranoj v jednotlivejch kapitolach.Postupem casu jsem,ale zmenil nazor a tesil se na vsechny dejove linye.Neveril bych ze ve 29 letech semnou zacloumaj emoce,tak moc jako u tehle knihy a samotne tetralogie dracich jezdcu.No zustalo nam tu mnoho nevyjasneno,od Angely kdo je a co je zac.Od toho kdo jsou osoby,ktere potkal Eragon na ostrove draku.V knize bylo psano,ze je 24 dracich vajec urceno pro jezdce,on nechal jen jedno pro trpasliky a jedno pro urgaly a ostatni si odvezl proc?Vrati se vubec,navzdory vezdbe Angely? Doufam,ze napise jeste jednu knihu,kde se vse dozvime..... :-)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Napínavá, čtivá kniha se sympatickými postavami a zajímavými rasami. Velkým bonusem tohoto dílu dle mého byli kočkodlaci, méně tradiční než například trpaslíci a elfové. Samozřejmě se v knize píše o mnoha bitvách, Paolini se je však pokaždé snaží podat jinak, zajímavě, a z větší části se mu to i daří. Možná v závěrečné bitvě proti Galbatorixovi jsem čekala od Eragona trochu více důvtipu, než že začne dotírat na královo kamenné srdíčko, ale v pohodě.
Co mi hodně vadilo bylo posledních cca. sto stran, které byly v podstatě vycpávkou jenom o tom, že Eragon lítal po celé zemi a pomocí jména Starověkého jazyka, na které ani nepřišel sám, vyřešil všechny problémy. To už mi přišlo moc.
Každopádně, celá série byla krásná, měla svou výjimečnou atmosféru, postavy, jejichž
osud vám není lhostejný. Autor se inspiroval jinými, to ano, ale myslím, že kupříkladu tematiku ras, na níž je inspirace jinými literáty nejvíce vidět, zvládl docela originálně a hlavně draky nám ukázal ve zcela novém světle. I Paoliniho styl se s každou knihou zlepšoval. Jsem rozhodně ráda, že jsem si Odkaz přečetla a pokud Paolini přijde s něčím novým, ať už v Alagaësii nebo mimo ni, určitě to zkusím.