Odkaz lovce tajgy
Rudolf Luskač
Příběh z prostředí sibiřské tajgy. Mladý geolog Oleg se v čele výpravy vydává objevit poklad svého dědy, aniž ví, co poklad obsahuje. Jeho už tak nesnadný cíl mu však ještě znesnadňují šelmy, hon po bájném kořenu žeň-šenu, bandité a později i meteorit (který na Sibiř opravdu dopadl).
Přidat komentář
Kvalitní dobrodružný román, bohužel trochu znehodnocený komunistickou propagandou, kterou do něj jeho skrznaskrz rudý autor na vícero místech vecpal.
Jediné, co za to stojí, jsou ilustrace Z. Buriana. Příběh nic moc, takzvaní lovci střílejí na vše, co se jen pohne, soudruh Luskač má neskutečný sklon k přehánění ve všech směrech a komunistický postoj k veškeré situaci je opravdu naprosto tupý.
Autor knihy byl zaslepený komunistický fanatik, pro kterého vše, co bylo za cara, je špatné a kruté, zatímco krása sovětského socialismu nemá vadu na kráse (sic!). Bohužel tyto bludy a předsudky vkládá i do zvířecí říše - rozlišuje hodná zvířata (prasata, jeleni, sobi či losi) a zlá zvířata (medvědi, vlci, levharti či tygři). Zlá zvířata je třeba bezpodmínečně vyhubit, byť je to nelehké a nechtějí dát své CARSTVÍ zadarmo. Boha jeho!!?! Na tomto základě je postavena tato kniha s naprosto jalovým příběhem, ve kterém se výprava snaží v tajze nalézt poklad pro sovětský lid. Jsem už ve věku, kdy si v textu dokážu podobné zvrácenosti odfiltrovat, ale kniha je určena pro dětského čtenáře, a tady bych se opravdu bál, aby některý z autorových nesmyslů v dětské mysli nezůstal. A stejně tak jako je autor neúprosný ke krásným šelmám, o politické zaslepenosti nemluvě, budu já neúprosný k jeho knize. Těch pár zajímavých zvířecích příběhů na jednu hvězdu nestačí.
Na Luskače trochu netypická kniha, většinou se zaměřuje na přírodu lovce a zvěř, tady ovšem trochu brousí do dobové historie, ačkoliv to není nijak zcestné, trochu tomu chybí šťáva a napětí. Určitě má lepší kousky. Tuto knihu řadím spíše do průměru.
Několikrát jsem zvažoval, jestli mám číst dál. Na jedné straně jsou tu opravdu pěkné pasáže, líčící sibiřskou přírodu, některé dobrodružné scény jsou rovněž velmi povedené, na druhé straně jsou tu místa vyloženě iritující, zejména odstavce takzvaně poplatné době. Kdyby byly pouze poplatné, ale ony jsou míněny vážně. Autor tu poukazuje na strašný carský režim ve chvíli, kdy někde nedaleko místa putování jeho knižních hrdinů čile prosperují gulagy zřízené vládou lidu, která konečně nenáviděný carismus vystřídala. Těžko se to čte. Takže ve výsledku je to kniha velmi rozporná a takový je i čtenářský zážitek.
Další dobrodružná kniha z edice KOD z ruského prostředí od českého spisovatele. Pan Luskač velmi poutavě popsal výpravu několika vědců do tajgy, která pátrá na základě indicií v Puškinově knize veršů po tajemném pokladu který před lety nalezl dědeček jednoho z účastníků a rozhodl se předat jej budoucím generacím. Cesta do vzdálených hor je provázena nebezpečnými příhodami při setkáních s divokou zvěří ale i skupinou darebáků kteří mají na neznámé přírodní bohatství též zálusk. Nakonec je tajemství tajgy odhaleno a vše dobře dopadne. Knížka se mi dobře četla, je poměrně napínavá a přírodní krásy Sibiře moc pěkně popsány.
Dobrodružný průměr. Jen nechápu, proč autor zařadil výskyt levharta a rysa karakala do oblasti pramenů řeky Leny. Tyto šelmy se v oblasti zdejší zeměpisné šířky (už dost na severu) nevyskytují.
Příjemná oddychovka s tónem trochu poplatným době. Potěšilo mě že puškinovi veřše sloužící jako indície k cestě za pokladem znám ještě ze školy nazpaměť, v originále...
Nesmírně napínavá knížka a je i trochu poučná s příměsí detektivky, tipnul jsem si správně kdo, je bude zločinec :P
Štítky knihy
Zdeněk Burian, 1905-1981 poklady geologie Sibiř dobrodružství pro mládež tajga pro chlapce dobrodružné rományAutorovy další knížky
1960 | Závoj zeleného ticha |
1956 | Revír bez hranic |
1981 | Odkaz lovce tajgy |
1971 | Bílá straka |
1989 | Zelené eldorádo |
Tak jsem se vrátila do dětství, kdy Sibiř pro nás představovala neobydlená krajina a tam kde za vlády carů posílali lidi do vyhnanství.