Múza
Raine Miller
Odkaz rodu Rothvale série
Co když nám o tom známém obrazu neřekli pravdu? Co když to není originál? Co když autora inspiroval jiný obraz? Jak vznikl obraz Žhavý červen – magnum opus romantického malíře Frederika Leightona – žena, která spí v křesle? Neskutečně krásný, ale s inspirací ukrytou hluboko v propasti času. ...rok 1811 Zatížený rodinnými kostlivci ve skříni a s pocitem trýznivé viny se Graham Everley, lord Rothvale vrací z dlouhodobého pohybu v Irsku, aby se v Anglii zhostil svých povinností. Netuší, že tam potká svůj osud. Imogene Byronová-Coleová je nádherná dívka s tragickou minulostí. Graham od ní nedokáže odejít. Ožení se s ní, i když tím riskuje, že se zaplete do již tak zamotané sítě problémů, které mohou zničit samotnou podstatu jeho existence. Graham a Imogene si na společné cestě vyjadřují lásku skrz sérii portrétů. Umění je zcela pohltí a nakonec se stane jejich spásou. Pomůže jim překonat bolest z nejhlubší ztráty a navíc se stává inspirací k vytvoření mistrovského díla. Co když je tu ještě další obraz?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , BaronetOriginální název:
The Muse, 2014
více info...
Přidat komentář
Příběh byl pěkný a souhlasím i s tím,ze mozna zbytečně zdlouhavý, ale vyprávěl o neskutečně lásce dvou lidí...
Mám ráda historickou romanci a líbí se mi i tato autorka,no ne v tomto spojení. Téma nebylo špatné a poslední třetinu jsem docela hltala. Jen moc zdlouhavé a polovina o ničem. Propojení s povídkou Dokonalá vášeň,tedy o několik let později. :) A samozřejmě obraz spojuje i Brynne s Blackstonových. Tato propojení mám ráda. Tady se nabízí druhý díl s hajzlíkem,kterého nechytili a bude otravovat Grahamova šermířského kamaráda a sestřenku Imogene.
Přečetla jsem prvních 50 stran, 10 uprostřed a ze zvědavosti posledních 5 ... No... Autorka by se rozhodně měla držet současnosti. Ty její výpravy do minulosti končej totální katastrofou. Možná se to bude líbit spíše někomu, kdo ocení historické romance, já od toho asi čekala něco jiného.
Děj byl hodně předvídatelný, po těch 65 stranách z 470 vím, co se stalo a o čem to bylo.
Raine, zůstaň v přítomnosti, moc tě o to prosím! Kniha byla dobrá, ale hodnotila bych ji jinak, kdybych ji vážně četla jako první od autorky a ne jako už x-stou s tím, že vím, že tahle je její první. A za druhé, mě to s Raine a jejími hrdiny prostě v minulosti nebaví (nebo lépe: v přítomnosti mě to baví víc). Ale knihu jsem si chtěla přečíst, abych si dala všechno dohromady...a taky bych její knihy nazvala typickým guilty pleasure, takže proč nakonec ne...
Jak mám Raine ráda, tak tato kniha mě tedy moc nenadchla. Všechno bylo až moc sladké, přehnaně úžasné, samozřejmě do té doby, než přišlo nějaké neštěstí (ano, oplakala jsem to, když to Graham Imogeně vyprávěl - ti, co četli, ví o čem mluvím), ale i přes to se všichni přenesli. Velké plus je, že děj svižně plynul. Imogena vyobrazená jako bohyně, Graham by zůstal nešťastný, kdyby se nepotkali, atd. atd. atd. Takže Raine a její knihy ze současnosti beru všemi deseti, ale historické romány, asi ne... I když se jedná o její prvotinu, možná jiné budou lepší, jestli u nás vyjdou, ale Ethan prostě vede :-)))
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Nahá |
2014 | Dokonalá vášeň |
2014 | Třešinka |
2013 | Oči dokořán |
2014 | Vzácná a drahocenná |
Knihy s historickou romancí mám moc ráda. Líbí se mi, že je tam popsaná jiná doba než je teď. Muži se dámám dvořili, řídili s etiketou, byli to gentlemani. A historické romance od této autorky mám úplně nejradši.
Příběh Grahama a Imogeny jsem si užila. Ta jiskra, láska a vášeň, která mezi nimi byla se mi moc líbila. Upřímně... kniha mi ani dlouhá nepřišla. Spíš bych byla radši kdyby byla delší, protože ta tragédie na konci... myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka dala hlavním hrdinům více času, aby se to mezi nimi úplně srovnalo, protože mi to přišlo trochu uspěchané. A ta záležitost s Odemanem mi přišla otevřená. Když se tam o něm autorka naposledy zmínila, tak má další plán, ale pak už nic... nevím, jestli je další pokračování, ale rozhodně bych ocenila, kdyby nám autorka objasnila, jak to s ním vlastně skončilo. Ale jinak všechna ta tajemství a zápletky v knize, děj... všechno se mi moc líbilo a perfektně to do sebe zapadalo. Ale bylo mi líto Agnes, kvůli tomu, co se jí stalo, ale nakonec i pro ni všechno dobře dopadlo. Moc se mi líbil krásný konec knihy. I epilog byl nádherný. Originální.
Moc se mi líbil ten nápad s rodokmenem obou hlavních postav. Dobré bylo i to, že na začátku každé kapitoly byl nějaký citát, který se dobře hodil k té dané kapitole. Líbilo se mi i to, že se některé pasáže popisovaly i z pohledu vedlejší postavy. Ani v téhle knize nechybělo umění, obrazy, malířství. Když tam autorka popisovala nějaký obraz, tak jsem hned měla chuť ho naživo vidět. Dost se mi líbilo i to, že v knize se občas objevila francouzština. I tentokrát název knihy a obálka skvěle podtrhují příběh.
Imogena mi byla sympatická. Byla starostlivá, věrná, přátelská, hodná, milá... rozhodně krásná žena s dobrým srdcem. I ona si svoje prožila, určitě to nebylo lehké, ale když se s Grahamem potkali, tak jsem jim od začátku fandila. Ale strašně mě mrzelo, co se stalo potom... takovou ránu bych nepřála ani svému nepříteli a doufám, že mě nic takového nikdy nepotká.
Graham se mi líbil. Starostlivý, majetnický, věrný, ohleduplný, dominantní. Úžasný manžel. Prožil si svoje, ale zase jsem byla ráda, že po tom všem konečně našel štěstí v podobě Imogeny. Jasně... i potom se děli špatné věci, ale měli jeden druhého a ve dvou se vše snáší mnohem lépe.
P.S. Opravdová láska je odolná proti ohni, v mysli nikdy neshoří, nikdy neonemocní, nikdy nezestárne, nikdy nezemře, a nikdy se nepozmění!