Odpočítávání
Alan Weisman
Podtitul: Poslední naděje na budoucnost života na Zemi? Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů – ale které z nich jsou nezbytné k zachování lidského druhu, a dokázali bychom zajistit jejich přežití? Existuje nějaký způsob, jak přirozeně zastavit růst lidské populace? A pokud ano, najdeme ekonomický model, který nám zaručí prosperitu bez nutnosti permanentního růstu? Autor provokativního Světa bez nás se ve své nejnovější knize pokouší nalézt v odpovědích na tyto otázky „poslední naději na zachování budoucnosti lidské civilizace na Zemi“.... celý text
Literatura naučná Věda Ekologie, živ. prostředí
Vydáno: 2015 , Argo , DokořánOriginální název:
Countdown, 2013
více info...
Přidat komentář
Neseděla mi změť informací, nepochopila jsem autorův výběr, posloupnost a hlavně náplň témat reportážním stylem. Zejména mne zaskočil už samotný úvod - Izrael a Palestina, proč právě tady se má začít dumat o osudu budoucnosti planety...
O náboženství v celém (kolo)běhu odpočítávání konce světa a lidstva tady vůbec nejde, i když autor podezřele často předhazoval všechna možná náboženství, paradoxně snad krom křesťanství. Stejně tak byl pro mne nepochopitelný výběr několika málo nic neříkajících fotek (zase mimo západní svět).
Asi by se z toho dalo vyzobat i něco zajímavého, k podumání, ale autorův styl a forma podání svého zkoumání mi tak neseděl, že k tomu na mé straně nedošlo. A krom toho je obsah dekádu starý..., navrch se všemi nedávnými změnami už tedy prakticky zastaralý.
Organizace spojených národů jedná o všech problémech,
ale ten zásadní a největší problém
-RŮST POPULACE -
nebyl nikdy zmíněn.
Čekal jsem úplně to samé, jako je kniha „Svět bez nás“, ale ne. Odpočítávání je zbytečně dlouhé. Pasáže o Afrických státech nebo dlouhé vyprávění o ekonomice, politice a režimu „jednoho dítěte“ v Číně jsou mnohdy až nudné a nevýrazné. Pan spisovatel se tu moc rozepisuje a kniha se těžko čte.
Je to však pár velmi zajímavých myšlenek a postřehů.
Ty nejmrazivější jsou například Hitlerovo táhnutí Evropou a jeho genocida. Která v úvozovkách, upustila žílu přelidnění o několik desítek let. Nebýt jeho, je nás tu víc a to už o hodně dřív. Je to sice kruté tvrzení, ale pokud takto půjde „rozmnožování“ dál a stejným tempem, bude se muset pravděpodobně lidstvo rozhodnout ke krutějším řešením, než někteří krutovládci.
Obhajování systému „jednoho dítěte“ se může zdát v dnešní době, plné blbečků, co tvrdí, že to není humanitní (slovo humanita je zkáza pro lidstvo), kruté, leč brzy bude NUTNÉ.
Další velmi zajímavou myšlenkou jsou peníze.
Teď se každý zaklepe, když si vzpomene na Leninovo tvrzení, že svět bez peněz by byl o hodně lepší. Ale to přece nejde!!! Peníze jsou základem života – je to sice smutné, ale je to tvrzení převážně kapitalistických režimů. Bohužel už jsem tak strašně daleko, že si svět bez peněz ani na chvilku nedokážeme představit a přitom, jsou peníze svárem všech katastrof na planetě.
Další věcí jsou konzum. Jíme a to dost. Hlavně mi „civilizovaní“. Ničí nás i pouhé umělohmotné krabičky se saláty, masem, zmrzlinou. Jíme toho hodně a vše je baleno do umělé hmoty, která už sama o sobě ničí svou nezničitelností planetu. Ale to není zásadní problém. Hlavní problém je, že mi jsme konzumní společnost a kupujeme (zase ty peníze) i blbosti, hlavně že jsou ve slevě. A i když to třeba za týden vyhodíme nesnězené do koše – koho to sere!! Další část světa hladoví.
Názor, že rostoucí počet lidí zničí planetu, je nesmyslný. Zničí jí nadměrná spotřeba.
Buď se rozhodneme, že svůj počet upravíme sami, abychom se tak vyhnuli srážkám všech čar civilizačního grafu, nebo to za nás udělá příroda pomocí hladomoru, sucha, klimatického chaosu, zhroucení ekosystémů, oportunní infekce a války o ztenčující se zásoby surovin, které naše počty nakonec sníží.
Není to tak dobré jako první kniha, ale je to dost šokující, a měl by si to přečíst každý.
A co přečíst, každý by se nad tím měl zamyslet a možná přidat nějaké to řešení.
Ale je to jen na lidech a jsme jen lidé.
Na naše budoucí děti, které se budou moci dožít konce světa.
Vynikající kniha, která by měla být v dnešní době povinnou četbou, spolu s knihou "Svět bez nás" také od Alana Weisnama.
Zrovna jsou v Pákistánu monzunové povodně, tak jsem si vzpomněla na jednu zajímavost uvedenou v knize: "...když byl Pákistán roku 1947 odříznut od Indie, stále ho ještě z jedné třetiny pokrývaly lesy. Dnes tvoří pákistánský lesní porost sotva 4 % území, a toto číslo zahrnuje i pozemky označené jako lesy, i když v nich však stromy ve skutečnosti rostou jen málo nebo vůbec."
...
A aniž by to navazovalo na předchozí citát, závěrem pan Weisman říká:
"Nechci odstřelovat nikoho, kdo je nyní naživu. Všem lidem, kteří jsou nyní na této planetě, přeji dlouhý život ve zdraví. Buď ale nad sebou převezmeme kontrolu a lidským způsobem snížíme své počty tím, že budeme vytvářet čím dál méně nových členů lidské rasy, aby nás nahradili, nebo nám příroda rozdá hromadu výpovědí. Když na kanálu National Geographic sledujete pořady o přežití nejsilnějších, je to zábava. Když to však postihne váš vlastní druh, nebude to nic pěkného."