Odprírodnené zvieratá
Vercors (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188477/odprirodnene-zvierata-188477.jpg
4
36
36
Poutavě psaný utopický román jedná o objevu tropiů, tvorů vývojově stojících mezi lidmi a opicemi, žijících na Nové Guinei. Vzniká otázka, zda jde o lidi či zvířata. Kapitalisté chtějí využít tropiů jako bezplatné pracovní síly a prohlašují je za zvířata. O groteskní vyostření se postará anglický novinář, který zabije mládě, křížence mezi člověkem a tropiem, vymáhá soudní rozsudek pro vraždu a tím demaskuje kapitalistickou společnost.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1958 ,Originální název:
Les animaux dénaturés, 1952
více info...
Přidat komentář
Co nás lidi činí být lidmi, těmi nepřirozenými zvířaty? Skutečně je to schopnost a potřeba klást otázky?
A jak to vlastně s námi lidmi je? Je skutečně "krásným" darem, že se pereme a vzájemně pobíjíme? Že jsou mezi námi lháři, zloději, sobci, lakomci? (str. 153) A proto a právě proto platí, že lidství " je důstojenství, které si musíme vydobýt. Důstojenství bolestné." ? (str. 154)
Hle, tolik otázek. Díky Vercorsovi (a věru nečetlo se to jednoduše) jsem do nich zapadl? Ne, nezapadl, pozdvihl jsem se k nim!
Táto hoci tenká, no napriek tomu akosi dlhá knižka mi neskutočne učarovala. Hoci po pútavom úvode nasledovala nudnejšia pasáž, po jej prejdení ma príbeh vtiahol do deja a chcela som knihu čo najskôr prečítať. S Válkou s mloky od Čapka síce má nejaké podobnosti, no nepovedala by som, že kde Čapek varuje, Vercors víta, pretože predsa len ide o inú situáciu. Čo sa týka náboženských fanatikov, alebo tých čo tropiov chceli použiť na mäso/otroctvo, viem si celkom jasne predstaviť takéto reakcie a názory aj v realite (hlavne pri kadejakých príspevkoch na facebooku, čo sa mi podarilo vidieť). Ako biologicky zameranému človeku mi tam niekoľko vecí aj vadilo, no celkovo si toto dielo našlo u mňa teplé miesto v srdiečku
Útlá knížečka, kterou jsem si půjčila v hangáru CK Victoria v Brně a po návratu z dovolené poctivě vrátila, ať může zpříjemnit dovolenou ještě někomu dalšímu.
Na Nové Guinei je objeven neznámý kmen, dochází k pozorování, ochočování, snaze o komunikaci, prvním pokusům - vše směřuje k jedné zásadní otázce: jak zní definice lidské bytosti? Co je ještě opice a kdo už je člověk? Moc zajímavé.
Domorodí „tropi“ predstavujú druh čeľade hominidov z rodu Paranthropus, nie z rodu Homo, takže o rasizme, ktorý je aplikovateľný výlučne na rod Homo, by som, v spojení s touto knihou, určite nehovoril. To, čo bývalo v knihe označované za rasizmus a čo šokovalo, je v skutočnosti príkladná ukážka druhovej nadradenosti (speciesizmu / druhizmu), problému, ktorý je ešte aj dnes stále veľmi aktuálny: „Keď je nemožné dokázať, že tropi nie sú zvieratá, skutočne nič nemôže zabrániť ich zákonitému vlastníkovi, aby s nimi zaobchodil ako s koňmi alebo so slonmi.“
Všetko je to okorenené poriadnou dávkou dobovej fanatickej pobožnosti; naši bádatelia rozmýšľajú, či unesených tropov pokrstiť a zachrániť tým ich duše alebo z nich urobiť otrokov, alebo či ich chovať na mäso – záleží len na zistení, ako blízko alebo ďaleko majú k človeku: „30-40 000 tropov po primeranej drezúre a odborne vedených mohlo by spracovať 2/3 produkcie kontinentu (...) 1000 samíc by mohlo za 4-5 rokov namnožiť potrebné stádo ...“
Navyše, vzhľadom na to, že dej je situovaný už do neskorých povojnových čias (a teda nie tak dávno), je nepovažovanie druhu Homo sapiens za živočíšny druh neospravedlniteľne zastarané. Je, alebo nie je zavraždenie tropa zločinom, ak trop nie je človekom? Hrozná otázka. Nie je to príjemný príbeh a k žiadnej z postáv sa nedá vybudovať si žiadne sympatie. S triezvou hlavou môžem povedať, že tá slučka by tam pomohla viacerým.
Co dodat, gan112 popsal vcelku přesně mé pocity. Námětem mi to připomínalo Válku s mloky od Karla Čapka. Jen to bylo mnohem nudnější, neobjevnější a tam, kde Čapek varoval, Vercors vítá. K tomu, aby se Tropiové integrovali do společnosti se vlastně ani zabránit nedalo. Pokud by byli přijati mezi lidský druh, tak se s ním mělo tak zacházet a měli všechna práva jako lidé. Pokud by nebyli přijati mezi lidský druh, byli by využíváni jako levná pracovní síla a znovu by byli součástí lidské společnosti. To, co mi nechybí u Čapka, tak tady hodně schází. Pokud řeknu a, tak by bylo dobré říci i b. Takto je to pro mě neukončené.
Nevtiahlo ma to do deja, aj keď skonštruované to bolo celkom umne, napísané už horšie. Nevadil mi ani tak obstaróžny jazyk, do toho som sa dostal hneď, ale kniha, aj keď krátka, sa nedá preletieť. Nejak mi vadila intelektuálnosť textu. Myšlienky mohli byť podané ľahšie. V prípade Vercorsa to ale asi nemožno očakávať. Téma to je pre mňa skôr na nejakú krčmovú debatu, ale záver sa mi páčil. Hlavne spolitizovanie ústavy a zákona o ľudskosti je podaná verne, ako napr: lobing rôznych záujmových skupín, vnáranie sa čo možno najhlbšie do problematiky aby sa zákon nemohol nabúrať… Knižka mi tiež prišla mierne rasistická, aj keď námet sám o sebe je presne opačný, vyskytnú sa pasáže o inteligencií jednotlivých ľudských rás, a tam je to na tenkom ľade, a neviem neviem či vedecky relevantne podložené. Celkovo by som to zhrnul že to: a) nebolo nič pre mňa, b) mohlo byť napísané lepšie. P.S. – celková atmosféra príbehu mi dobovo pripomínala viktoriánske obdobie, no príbeh je zasadený do oveľa neskoršieho obdobia, čo tiež nedávam spisovateľovi k dobru. P.S.2 – tie komančovské žvásty v doslove… čo na to povedať, asi len že chvála bohu dnes sa už politika do umenia nemieša.
Štítky knihy
morálka etika právo práva zvířat, zvířecí práva lidská práva rozhlasové zpracování lidskost, lidství
Autorovy další knížky
| 1958 |  Nepřirozená zvířata |
| 1965 |  Nepřirozená zvířata / Buřiči / Sylva |
| 1945 | Moře mlčí |
| 1962 | Zbraně noci / Síla dne / Klementina |
| 1959 |  Obeplutí |
Knižka, která pomocí jakéhosi příběhu tě donutí přemýšlet nejen nad rasizmem, ale i nad tím, jak dalece je legitimní, aby jeden zvířecí druh si osoboval zákonné právo nad životem a smrtí jiného zvířecího druhu ...