Odpuštění
Lawrence Osborne
Děj románu se odehrává v marocké poušti. Vypráví tragický příběh o smrtelné dopravní nehodě a jejím dopadu na životní osudy marockých muslimů a britských a amerických „nevěřících“, jež se protnuly v luxusním sídle v průběhu dekadentní víkendové party. Lékař David Henniger a jeho manželka Jo, autorka dětských knih, hledají únik ze svého neuspokojivého života v Londýně. Přijímají pozvání starých přátel na každoroční víkendový večírek v bývalé pevnosti přestavěné na přepychové sídlo, která se nachází hluboko v marocké poušti. Cestou autem na party pozdě v noci se David a Jo hádají a přestanou dávat pozor na cestu. Náhle se jim ve světle reflektorů objeví dvojice mladých mužů, kteří u silnice prodávají zkameněliny. David se mladíkům nevyhne a jednoho na místě zabije. Druhý uteče do nedalekých kopců. Tak začíná dramatický víkend, v jehož průběhu manželský pár řeší důsledky Davidova zločinu, Joinu obecnou nespokojenost se současným životem a svůj rozpadající se vztah. Zabití mladého muže nakonec vychází najevo a postupně se ukazuje, že i ostatní účastníci divoké party mají svá vlastní temná tajemství.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem četla s velkým zaujetím. Všechno, co se odehrávalo, na mě působilo výhružně a depresivně či plytce, uboze, pateticky.
Pro mě je to kniha o ztrátě citu pro druhé, sobectví, absenci smyslu. O rozdílnosti kultur, z nichž ani jednu nevidíme v lepším světle.
Skvělý příběh, nejednoznačné postavy i jejich jednání - morální dilemata, těžko můžete někomu stranit či říci, že ten či onen je v právu... Zajímavé i díky střetu různých kultur.
Není to strhující čtení. Spíš deprimující román o rozporech, rozdílnosti kultur, náboženství i životních podmínek. Ty střetávající se světy se navzájem nechápou. Zhýralost zbohatlíků je odpudivá. Nejdůležitější je však vnitřní morálka jednotlivců z obou světů. Někteří dovedou chápat i odpouštět, jsou však výjimkou.
Nešťastné náhody sucks. A pro manžele Hennigerovi, kteří v marocké poušti přejedou domorodce Drisse, to platí dvojnásobně. Lawrence Osborne kombinuje gatsbyovskou pompéznost večírků zbohatlíků s životem chudých Maročanů a velmi jemně přitom hraje na thrillerové struny. Zbytečně nenapíná, spíše se přehrabuje v duších hrdinů a květnatě popisuje dění okolo. Ač je konečná tečka velmi dobrá, Odpuštění boduje především v první polovině. Ta je překvapivá, důrazná a tak akorát zahloubaná. Udržet však v třistastránkové formě román, jehož hrdinové jsou bez výjimky nesympatičtí blbci, to je opravdu stěží proveditelný kumšt.
Už od prvních řádků knihy Odpuštění Lawrence Osborna, která letos vyšla v nakladatelství Zlín, jsem věděl, že kniha bude dobrá. Tento intuitivní pocit občas mívám (netvrdím, že jsem neomylný) a znovu mě nezklamal. Ostatně nejsem v tom sám. Román vybral časopis The Economist jako jednu z nejlepších prozaických knih roku 2012...Doporučuji viz také má recenze:
Asi ani nechápu, že jsem ji dočetla... jedním způsobem mě děsně nudila a přitom se rychle četla a nepouštěla, abych ji odložila... zdála se průhledná a přesto překvapovala... No...jsem na konci...
Někdy na mne až zbytečně moc popsané okolí, prostředí... Někdy jsem se ztrácela, kdo co řekl,...a podobnost jmen mne pila krev... Ale dost mne nahlodala zájmem o Maroko,... o život lidí tam... každý si v ní asi něco najde...