Odpustila jsem
Immaculée Ilibagiza , Steve Erwin
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68525/bmid_odpustila-jsem-BBU-68525.png
5
51
51
Povstání z popela rwandské genocidy. Z předmluvy autorky: Tak jako tomu bylo v případě mé první knihy, ani zde nebylo mým úmyslem psát historii genocidy v Rwandě. Detailní reportáž a politickou analýzu těch 100 dní zabíjení ponechávám historikům, žurnalistům, profesorům a politikům. Mým příspěvkem je pouze můj vlastní příběh – ano, příběh o přežití genocidy, ale také svědectví o tom, jak jsem díky víře a uzdravující síle odpuštění znovu objevila chuť žít, smysl života. Jde o pravdivý příběh: všechny události se skutečně staly, používám své vlastní jméno i skutečná jména mých rodinných příslušníků. Změnila jsem pouze jména některých dalších osob v mém vyprávění, pokud si to žádala ochrana jejich soukromí a bezpečnost těch, kteří přežili. Tato publikace navazuje na knihu Left to Tell, která se v USA stala bestsellerem a vyšla v češtině pod názvem Přežila jsem (Ikar - Euromedia Group, 2007). Autobiografie Přežila jsem je strhujícím příběhem. Autorka - Immaculée Ilibagiza - díky víře v Boha přežila masakr asi 1 mil. Tutsiů, který se odehrál ve Rwandě r. 1994. Je katolického vyznání a pochází ze Rwandy. Od r. 1998 žije v USA (je držitelkou mezinárodní ceny Mahátma Gandhího za r. 2007).... celý text
Duchovní literatura Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Led by faith, 2008
více info...
Přidat komentář
Tato kniha ve mně zanechala hluboký zážitek. Je plná odpuštění a důvěry v život.. Nádherné je i audio zpracování. Kniha má své místo v mojí knihovničce.
Autorčina víra, pozitivní energie a odpuštění je obdivuhodné. Pokračování knihy Přežila jsem.
Knihu nelze hodnotit z hlediska spisovatelského,ale síly příběhu..První příběh hlavní hrdinky,který popisuje strašlivou genocidu ve Rwandě,jsem nečetla..tato druhá kniha tak nějak vše podstatné shrnuje a ukazuje,jak se může během 10-ti let změnit život člověka,od neskutečné hrůzy až ke štěstí,díky neskutečné víře,dokázala tato žena ujít kus cesty,odpustit vrahovi své rodiny a pomáhat druhým i když sama prožívala velmi těžké a smutné chvíle..její víra ji uzdravila..možná do dnešní nelehké doby povzbuzení i pro lidi,kteří třeba nemají úplně kladný vztah k víře,to ať posoudí každý sám.
Jde o jazykově jednodušší dílo. Zato ale s velmi silným příběhem. Krásné pokračování těžkého životního příběhu - Přežila jsem. Autorky pozitivní energie a víra je obdivuhodná a inspirativní...
Nečekejte žádné literární dílo,spíš slohovku jednickáře ze sedmé třídy. A taky křesťanskou agitku. Jenže poselství této knihy je tak pravdivé a dojemné,že ji nebudete moct shodit, a zůstane ve vás,věřím, že na dlouho.
„Nemusíme zažít přímo genocidu, abychom poznali temnotu, ve které se může zrodit vražda. Nenávist, hněv, nedůvěra a strach nám každodenně vstupují do života tisíci různými způsoby. Toto zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit silou lásky a odpuštění, silou, která je ihned dostupná, když máme víru. Víra je živá skutečnost, o kterou je nutné každý den pečovat, skrze modlitbu, dobrotu a skutky lásky. Provede nás v životě těmi nejtemnějšími dny, vrátí lásku a světlo i té nejutrápenější duši v těch nejzoufalejších situacích.“
Příběh nenávisti mezi skupinami lidí je v dějinách trvale přítomný. Rasa, náboženství nebo rozdílné společenské vrstvy tvoří pokaždé trochu odlišné kulisy pro pokaždé velmi podobný děj. A násilí vyvolává další násilí, prožité utrpení volá po stejně nemilosrdné odplatě. Zdá se nemožné to zastavit.
Boj proti zlu v podání rwandské dívky je velmi subtilní, je neokázalý a neviditelný. Odehrává se totiž v jejím srdci, ve kterém se rozhodla zastavit kolotoč nenávisti. To se jejímu okolí zdá nemožné, často i nežádoucí („Tvůj soucit se mi hnusí,“ dozví se například), ale Immaculée učiní ten velký akt odvahy, lásky a důvěry a nedovolí zlu, aby jí ovládlo. Je to obrovská věc, životní vítězství pro ni a velká inspirace pro její čtenáře.
Samotnému popisu své záchrany před vyvražďováním se Imma v této knize téměř nevěnuje (předpokládám, že je to obsahem její prvotiny), to ale nevadí, alespoň je zde místo pro sledování jejího duchovního růstu a obnovy. To zdánlivě může vypadat nudně, protože popis jejího hledání zaměstnání nebo návštěv sirotčince nemůže být nikdy tak akční, jako skrývání se před komandem nepřátelského etnika. Ale není to tak.
Navíc se v jejím popisu života po genocidě ukazuje jedna zajímavá věc, a to je relativní vztah mezi objektivně prožívaným a vnímáním prožívaného. Proti přímému nebezpečí ztráty života se hrozba sexuálního násilí ze strany kolegů zdá být věcí méně závažnou a nepříjemné pocity ze zrazeného přátelství blízkého člověka už se v kontextu toho, co Immaculée prožila, jeví jako téměř drobnost. Jenže lidská psychika je komplikovaná a záležitosti našich duší jsou skoro vždy složitější, než aby zapadly do našich schémat. Tak jsem rád, že mi to Immaculée svým vyprávěním zase připomněla.
Hodně mě zaujaly Imminy modlitby, ty jsou okouzlující svojí upřímnou – až dětskou – bezelstností. A tak se nebojí prosit Pána o udělení víza před zamknutou kanceláří nebo žádat o peníze na svoji svatbu. A ejhle: všeho potřebného se jí vždy dostane!
Zajímavě to doplnilo moje koronavirové přemítání a přátelské disputace o odvaze v modlitebním životě (zkráceně: Jestli je v roce 2020 možné spoléhat na spektakulární zázraky. Jestli není opovážlivé o ně žádat. A taky jestli je možné v ně vůbec doufat, pokud o ně ve víře úpěnlivé neprosíme – tedy jestli jako moderní křesťané nejsme modlitebně jaksi příliš při zemi)
Trávil jsem s knihou velikonoční víkend a zapadla mi do nálady Velikonoc dokonale, skoro zázračně: ukrývání před smrtí jsem poslouchal v pátek, nejistoty ohledně schopnosti se zpět začlenit do společnosti v sobotu a šťastné závěrečné kapitoly se potkaly s nejradostnějším svátkem roku – Zmrtvýchvstáním Páně. To bylo oslovující.
Neméně oslovující byla víra, kterou se Immaculée prezentuje, je prostá a přímá – v tom nejlepším významu těch slov. Immaculée působí dojmem, že se jí daří to, v čem selhal i svatý Petr, tedy že s očima upřenýma ke Kristu kráčí po velmi nejistém povrchu, aniž by zapochybovala. Proto neutone, proto se všechny bouře a vichry jejího života od ní odrazí a ona zůstává (v souladu se svým jménem, které v překladu znamená Neposkrvněná) čistá. Čistá a vnitřně krásná.
„Štěstí se chová jako plevel, stačí mu trochu světla a vyroste všude.“
Autorka svědčí o těžkých životních situacích v době genocidy ve Rwandě a jak se postupně "dostává" z této těžké životní situace tím, že odpouští vrahům a přesvědčuje se o tom, že skrze odpuštění nachází pokoj a novou chuť žít a dostat se z tíživé situace.
Úryvek z knihy: str.: 204
Můj příběh se dotýká lidí. Není to proto, že je to můj – příběh Rwandy patří nám všem. Nemusíme zažít přímo genocidu, abychom poznali temnotu, ve které se může zrodit vražda. Nenávist, hněv, nedůvěra a strach nám každodenně vstupují do života tisíci různými způsoby. Toto zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit silou lásky a odpuštění. Silou, která je ihned dostupná, když máme víru....
Víra je živá skutečnost, o kterou je nutné každý den pečovat. Skrze modlitbu, dobrotu a skutky lásky. Pro-vede nás v životě těmi nejtemnějšími dny, vrátí lásku a světlo i té nejutrápenější duši, v těch nejzoufalejších situacích. Síla Božího odpuštění zapustila kořeny už i v mé rodné zemi. Tam, kde kdysi vládla jen nenávist a smrt, rozkvétá víra. Boží láska koná ve Rwandě zázraky.
Víra mi změnila život a může změnit i ten váš. Má moc změnit celý svět
Opravdu moc krásná kniha o odpuštění. Obdivuji hlavní hrdinku, že po tom pekle, kterým musela projít, dokázala odpustit. Nezahořkla a zůstala krásným člověkem, který inspiruje.
Krásná knížka,
dostala jsem tuto knížku o vánocích od tety a opravdu vůbec se mi nechtělo číst o genocidě ve Rwandě, ale je to úžasná kniha, velice mě inspirovala, myslím, je krásně napsaná, přečetla jsem ji hned. Vřele ji doporučuji.
Naučné, návodné, vedoucí, a kdyby to nebylo místy "mirkodušínovské", tak bych dala pět hvězdiček :-)
Naozaj silné a krásne svedectvo ženy, ktorá zo vzťahu s Bohom vyťažila mnoho dobra. Čistota jej duše ma inšpiruje. Zázraky, čo sa v jej živote udiali (a nikto ma nepresvedčí, že to boli náhody) ešte dlho ostanú v mojej mysli. Najprv sa mi zdalo, že mi bude trvať, kým si knihu prečítam, ale doslova som ju zhltla. Je napísaná ľahko a nenútene, žiadne zbytočné zdĺhavé opisy, číta sa to samo. Veľmi rada si prečítam knihu, ktorá jej predchádzala - Přežila jsem.
Autorka popisuje svůj nelehký život. Přežila v roce 1994 genocidu ve Rwandě. Rodiče i sourozenci byli zabiti. Přesto Immaculée nezanevřela na své nepřátele a dokázala jim odpustit. Ve všem jejím konání ji pomáhala víra v Boha. Říkali o ní, to je ta, co se stále modlí. Vždy ke všemu přistupovala pozitivně a věřila, že vše dobře dopadne. Dojemné čtení.