Odříkaného manžela největší krajíc
Alena Jakoubková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424589/bmid_odrikaneho-manzela-nejvetsi-krajic-jcR-424589.jpg
4
58
58
Poté, co ji opustí „největší láska jejího života“, zanevře Agáta na muže a rozhodne se budovat kariéru jako šéfredaktorka společenského časopisu a žít už navždy sama. Muže do svého života pustí jen občas, každého jen na jednu noc. Osamělost si nepřipouští, raději se vrhá do práce. Pak jednou, když hledá u rodičů v malebné chaloupce v Malé Úpě, kde vyrůstala, svůj rodný list, nalezne na dně šuplíku dopis, který napsala její sestra Laura, kterou nikdy nepoznala. Dopis je však datován více než deset let po Lauřině údajné smrti..... celý text
Přidat komentář
Pohádková jednohubka o jídle, šatech, buticích a restauracích včetně kaváren. Kterak rodinný klan ke štěstí přišel .
Nevím, jestli mě víc odrazoval styl psaní a dialogů nebo to, jak je to celé ploché. Místy jsem se přistihla, že přeskakuji celé odstavce a ani tak mi nic neuniká.
Všichni nažehlení, štíhlí, krásní, s báječnou prací nebo báječným mužem, který je všechny samozřejmě uživí... Nehledě na sáhodlouhé popisy jídla. Kdyby místo toho raději autorka více vykreslila postavy, udělala by lépe.
Jediné, co mi snad bylo opravdu sympatické, je zasazení děje do trutnovska, které mám nesmírně ráda.
myslím,že už žádnou další knížku od Jakoubkové číst nebudu.Z této knížky kapala sladkost až na zem.Všichni byli úžasní,fantastičtí, skvělí ,všechny zeny byly štíhlé jako víly i maminka v sedmdesáti,nosily nádherné šaty,všichni měli hoodně peněz a hlavně jedli,popisy jídel určitě zabraly část knihy ,všichni se měli rádi,Agátka létala po Evropě a postupovala v kariéře nakonec se objevil Ital s palácem v Římě,no přeslazené
Naivní pohádka o tom, jak třicítka, padesátka a sedmdesátka ke štěstí přišly. Nejméně reálná mi přišla proměna matky - ale konec co do uvěřitelnosti taky stál za to.
Ráda bych napsala, že děj i postavy byly černobílé, ale vlastně to není pravda - naopak tu vše hýří barvami: jedny šaty zlatavě béžové, další broskvové, jiné "květované v bleděmodrých pudrových odstínech"... Podobně košatě bylo popsáno kdeco - nákupy, navštívená místa, vybavení bytů a jako vždy zejména lahůdky, které si všichni dopřávali na chatě, v cizině i v nejlepších pražských restauracích. Tyto detaily, přesné názvy hotelů, restaurací, ale i značek vína jsou typické pro všechny knihy paní Jakoubkové. Snobárna jak vyšitá.
Když jsem obsah knížky líčila mému muži (a vyslovené nahlas to fakt znělo šíleně), ptal se, proč to proboha čtu. A ještě víc se divil, když jsem řekla, že to není první kniha této autorky, kterou čtu, a není ani poslední. Náš rozhovor asi nejlíp vystihuje scéna z Vratných lahví.
Pepa Tkaloun: „Prosím tě, jak můžeš při svým vzdělání koukat na takovou blbost?“
Eliška Tkalounová: „A žehlil jsi někdy?"
Prostě knížky paní Jakoubkové jsou jako oddechovka docela fajn.
Postavy nejdou do hloubky, vše je až příliš snadné, černobílé. Přesto se mi příběh Agáty líbil. Tak trošku jiný náhled do života jedné dívky a posléze ženy, které osud dává do rukou vlastně jen dobré karty - ačkoli to tak někdy nevypadá.
Osud se nás neptá. Prostě přijde. A my ho buď přijmeme, nebo proti němu můžeme bojovat. Ale vlastně nikdy nezvítězíme. Osud už totiž od začátku ví, jak to vlastně dopadne. Takže je to marné.
Ale proč to nezkusit? ;)
Agáta se s osudem pere s odhodláním, které bychom jí na jednu stranu mohli závidět a na tu druhou ho tak úplně nechápeme. Proč se vlastně tak brání - když ani nechce? ;)
Jo, tohle mě bavilo.
Původně jsem si od autorky chtěla přečíst jinou knihu, ale tu jsem nesehnala, tak jsem sáhla po této knize. První dvě třetiny se mi líbily konec mě asi spíš zklamal.
Začátek knihy mě příjemně překvapil a čekala jsem trošku jiný příběh než který se odehrál. Myslela jsem, že pro jednou autorka vynechá červenou knihovnu, ale nestalo se. Oddychovka na nedělní odpoledne.
První kniha od této spisovatelky, na první pohled mě zaujala obálka. Byla to fajn oddechovka (což jsem od knihy očekávala), příběh Agáty a její rodiny, hezky se to četlo. Líbilo se mi kulinářské umění rodiny a recepty v knize. Jen tedy konec mi přišel hodně useknutý (celou dobu je vše docela dost dopodrobna popisováno). Mám svoje oblíbené autorky, které píšou super příběhy ze života (tady mi stále něco chybělo), ale někdy zkusím nějakou další autorčinu knihu.....
Příběhy ze života od této autorky čtu ráda připadají mi reálné-láska-nevěra-rozchod-to co přináší život.I v tomto příběhu Agáty to není jiné.Agáta vyrůstala na malém městě ,kde se nic neutají a tak se dozví o sestře,kterou rodiče vyškrtli ze svého života.Příjemné odpočinkové čtení.
Dobré odreagování, hezké počtení, nemusíte přemýšlet. Kniha plyne, všechno je úžasné....
Jen jsem si při čtení, hlavně v první polovině, připadala, že čtu nějaké slohové cvičení. Věty mi připadaly hrozně těžce napsané. Nebylo to takové to plynutí textu, kdy se začtete a stránky vám přibývají samy. Druhá půlka už byla mnohem lepší, nebo jsem si zvykla.
Je to oddychovka a tak je k ní třeba přistupovat /např. hlavní hrdinka "dře" 10 hodin denně a jen tak bokem vyrábí majonézy, vaří kulinářské speciality, chodí se sestrou na vínko .../.
Četlo se to lehce, žádné protahování, zdlouhavé popisování, ale ačkoliv mám dívčí/ženské romány, stejně jako šťastné konce ráda, tato kniha byla na můj vkus příliš přesazená a téměř všechny hlavní postavy v knize byly osoby krásné vzhledem i charakterem, nadaní, milující a milovaní, velkorysí atd. Přečteno, ale k tomu, abych sáhla po další autorčině počinu mě bohužel nepřesvědčila.
Příjemné čtení. Alenka Jakoubková mě nikdy nezklame :) Její příběhy vidíme všude kolem nás :)
Opět příjemné odpočinkové čtení od osvědčené autorky, plné jídla, rodinných vztahů a zahraničních cest. Celou dobu jsem myslela, že dám příběhu čtyři hvězdičky - otec despota, matka uťápnutá, navzdory tomu si dcery dokáží jít vlastní cestou. Jenže konec mě zklamal, vzalo to hodně rychlý spád, jak příběh, tak i ten vztah, který asi měl být jako z pohádky, ale já jsem stejně pořád cítila pochybnosti, a hlavně mi to přišlo takové až hooodně přehnaně růžové.
Kniha se mi četla dobře, měla spád, nenudila jsem se, ale... tuto autorku mi hrozně doporučovala kamarádka, ale nemůžu říct, že by mě to tak moc vzalo, že bych sahala už po další. Je to jedna z knih, kterou jsem přečetla, ale vím, že už jí číst znovu nebudu.
Další román této spisovatelky, který měl zajímavé téma. Příběh Agáty, který vyrůstala s despotickým otcem a ušlápnutou matkou, kteří před ní utajili o 20 let starší dceru se četl dobře a můžu jej doporučit
Je to další pěkný a nenáročný příběh od paní Jakoubkové. A v této době na odreagovaní tak potřebný.
Štítky knihy
česká literatura rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dopadlo to špatně...vzali se |
| 2011 | Chytrá žena pro manžela přes plot skočí |
| 2011 | Čiň manželu dobře - peklem se ti odmění |
| 2012 | Manžel, který štěká, taky kouše |
| 2010 | Všude manžel o dvou kůrkách |
(SPOILER) Agáta se v dětství dozvídá, že měla sestru, která prý zemřela ještě dřív než se narodila. Tak jí to aspoň řekli rodiče. Přes svou kamarádku a její maminku zkoumá dál, aby se dozvěděla víc.
Jako dospělou ženu ji opouští její velká láska. Se Zbyňkem se seznámila již na střední škole a vydupala si ho přes otcův zákaz. Chodili spolu celé roky, než ho rodičům představila. Zbyňkovi rodiče ji měli rádi, společně s nimi jezdila na dovolené. Po mnoha letech ji Zbyněk opustil kvůli jiné, těsně před plánovanou svatbou.
Agáta v domě svých rodičů v Malé Úpě najde dopis, který psala její sestra Laura před deseti lety na maminčinu adresu. Otvírá se před ní záhada, jak je to ve skutečnosti s její sestrou. Její pátrání po sestře má úspěch. Dozvídá se, že má kromě sestry i neteř, která se narodila Lauře jako nemanželská, a kvůli těhotenství ji otec vyhnal z domu a prohlásil za mrtvou.
Kniha je hodně čtivá, zajímavá, plná překvapení a odhalení. Stejně jako všechny knihy Aleny Jakoubkové jsou plné kulinářského umění, kamarádských, a v této knize i rodinných vztahů, čte se dobře a rychle je přečtená.