Odsouzená talentem
Yvetta Tulip Hlaváčová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452053/bmid_odsouzena-talentem-XrE-452053.jpg
3
15
15
Lidé ze všech oblastí života často hledají způsob, jak změnit karty, co jim byly rozdány. Usilují o to, aby šli po jiné cestě, než která jim byla nalinkována jejich nejbližšími. Jak lze dosáhnout úspěchu, ale přitom neztratit sebe sama? A kde byste měli začít, pokud chcete vydláždit svou vlastní cestu k úspěchu a spokojenosti? Nejen těmito otázkami se zabývá veleúspěšná česká dálková plavkyně Yvette Tulip Hlaváčová, držitelka řady rekordů a ocenění.... celý text
Přidat komentář
V knize jsem si našla několik zajímavých myšlenek:
"Každá křivda a smutek vyprší, pokud se pochopí, odpustí, vysloví a napíše." (Str. 45)
"Celý život mi vtloukali do hlavy, jak mám vydržet únavu i bolest, ale nikdo mě nenaučil, jak se mám šetřit a odpočívat. Dopřát si klid a nedělat si těžkou hlavu, když holt něco nešlape tak, jak by se očekávalo." (Str. 67-68)
"Když si přestanou věřit dva milující lidé, tak jejich láska vyprchá. Rodiny, kde nevěří jeden druhému, se rozpadnou. Zdraví, o kterém začneme pochybovat, nás začne opouštět." (Str.81)
"Domov, zázemí, důvěra a otevřený vztah s rodiči je základ pro každý úspěch." (Str. 105)
"To jediné, co děti potřebují, je vaše víra a bezmezná láska." (Str. 137)
Velmi otevřené vyprávění, silný příběh, zajímavě napsané. Ne se všemi názory souhlasím, ale i tak jsem si ráda přečetla všechny myšlenky.
V knize popisuje Yvetta svoji osobni cestu a zmenu,k jake dospela. Hodne popisuje svoje pocity,ale ja to beru tak,ze to tak proste ma. Jsem mama na materske,takze se me temata jako porod doma a unschooling dotykaji. Cekala jsem mozna trosku vic informaci o plaveckem svazu nebo detailnejsi informace o preplavani kanalu.
To tedy byla slátanina. Yvettě Hlaváčové rozhodně patří obdiv za to, co dokázala, ale tento při vší úctě blábol s tím nemá nic společného. Četla jsem i předchozí knihu, která se - ač mám také drobné výtky - četla dobře, byla zajímavá, člověk se něco dozvěděl. Ale toto je jen a pouze o tom, jak je šťastná a předává nám svá alternativní moudra (např. rodí a nevadí, že manžel je někde na zahradě - vezme vysavač a jde vysávat či unschooling, to bylo také výživné). Jinak kniha začíná tím, jak si našla skvělého manžela - naprosto stejný popis muže najdeme ale v předchozí knížce, až na to, že tam se jmenuje Denis a v této knize o Denisovi nepadne ani slovo. Jediná zajímavá část byla o trenérech, respektive svazu, to by mě zajímalo. Jen škoda, že toto bylo letem světem a nebylo to více rozvedené.
Obdivuji každého, kdo jde s kůží na trh a postaví se veřejně za své názory, a to i za ty, které nejsou úplně populární.
Tato kniha vzbuzuje emoce. Někdy to je skvělá motivující kniha (buďte svý, věřte svým dětem a sobě, přitahujete, to co vyzařujete), jindy jsem skřípala zuby (VŠICHNI sportovci jsou závisláci, prví dítě v sedmatřiceti bylo dobré rozhodnutí, ...). Donutí vás zamyslet se nad tím, jak to máte vy.
Pro mě to byl poctivě sepsaný příběh, který nechce trhat rekordy, ale ukázat cestu jedné ženy. Ikdyž to určitě není realizovatelné u nás všech (hodný a dobrý manžel, který dělá na lince ve Škodovce x hodný a dobrý manžel švýcarský chirurg).
Přesto, proč ne? Je to autobiografie. Berme to tak a přejme jim to.
Nízká hodnocení této knihy mě udivila ještě před otevřením knihy. Po přečtení knížky rozhodně nemůžu souhlasit.
Ano není to knížka především o plavání a plavkyni, ale o mateřství, lásce hledání a nalezení sama sebe jako ženy , matky. Neshoduji se se vším, ale to nemůže nikdo s nikým. Přesto je toho v knize hodně k zamyšlení . Nemusíte souhlasit a proč byste měli? Je to život Yvetty a nebyl rozhodně jednoduchý. Možná ji nevěříte, ale jaký by měla důvod lhát? Mě kniha hodně překvapila. Nemusí bavit každého není to beletrie, ale o tom hodnocení podle mě není.
Víra je jediná cesta k úspěchu - s tímto názorem se naprosto shoduji.
Podobný zážitek jaký měla autorka s hledáním klíčů od auta mám taky.
Odsouzená talentem
Tato knížka se mi dostala do rukou zcela náhodně a až dodatečně jsem zjistila, že je to kniha již druhá, takže jsem nebyla úplně v obraze. Možná právě proto mi některé pasáže přišly až moc ublížené. O mnohém by se dalo polemizovat, ale důležité je, že ona to tak cítí správně a je spokojená. Jen jí přeji, aby časem nezjistila, že to úplně tak správně nebylo. Je bezesporu, že toho paní Yvetta dokázala strašně moc. Musí to být velmi silná osobnost, dříč, bojovnice a nezbývá než jí popřát, aby jí ten současný, šťastný rodinný život vydržel.