Odstřelovačem Rudé armády
Jevgenij Nikolajev

Jevgenij Nikolajev byl příslušníkem sovětského Lidového komisariátu vnitřních záležitostí (NKVD). V letech 1941 a 1942 bojoval na Leningradském frontu a v seznamu nejúspěšnějších sovětských odstřelovačů je uveden pod číslem 32: jeho konto čítá 324 potvrzených zásahů vojáků a důstojníků včetně jednoho generála. Na základě materiálu, který začal systematicky sbírat už za války, Nikolajev později sepsal vlastní životopis – s dostatečným odstupem od válečných událostí, nikoliv však už se stejným odstupem sám od sebe a od svého vnitřního přesvědčení a svých postojů. Rozhodně ale nejde jen o propagandistickou literaturu. Nikolajevovův životopis je pro současného čtenáře významným svědectvím o vzniku a vývoji odstřelovačské odbornosti v Rudé armádě. Kromě toho je to výpověď člověka pevně a navždy zformovaného danou dobou a prostředím, která nám může pomoci mnohé pochopit, nastoluje řadu otázek a nutí k hlubšímu kritickému zamyšlení. České vydání obsahuje úvodní slovo německého odborníka na historii odstřelovačství Albrechta Wackera, který je autorem bestsellerového životopisu odstřelovačského esa z druhé strany fronty, Josefa „Seppa“ Allerbergera (Na mušce lovce, Mladá fronta 2013).... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
Red Army Sniper
více info...
Přidat komentář


Druhá světová válka mě zajímá. Když si vybírám knihu, snažím se vyhýbat tendenčně zaměřené komunistické propagandě. To se většinou daří, protože ty knihy jsou staré a nevábné. Bohužel tahle byla vydána nedávno, a tak jsem podle obálky nemohl poznat, že svým narativem by se úžasně hodilo do 70. let. Kniha vznikala v době Brežněva a je to velmi znát. Každý, kdo trochu zná military knihy, zde bude rychle kroutit hlavou a bude znechucen. Chvílemi jsem myslel, že to nedočtu.
Autor, člen vražedné NKVD, se vydává bránit Leningrad. Jeho spolubojovníci jsou chytří, nebojácní, spravedliví, bojovní a nejlepší. Každý s každým vychází, nikdo nemá problém. Naproti nim stojí ti nejhorší, proradní a špatní.
Příběh spíše než vzpomínky z bojů připomíná úkol, který dostal někdo, kdo se k frontě přiblížil, aby odvezl nějakého neštastníka do gulagu, a přitom slyšel pár výstřelů z dálky. Scény mi přijdou nereálné, vymyšlené, aby to zaujalo neznalého diváka, který potřebuje slyšet komunistické báje.
Německé letadlo nalétává a střílí po kočce (pochybuji, že při té rychlosti by si jí šlo vůbec všimnout), ale naštěstí někdo vezme obyčejnou pušku a to letadlo jednou ranou sestřelí!!! V další části prohledávali německé padlé. V kapsách jim nacházeli dopisy, ve kterých matky vyzývaly k plenění a vraždění.
Takhle by se dalo ještě chvíli pokračovat. Knihu jsem dočetl se sebezapřením. Pokud hledáte kvalitnější odstřelovačskou literaturu, doporučuji Pavličenkovou a její Paní smrt. Pokud se zajímáte o dějiny Leningradu a obléhání, pak doporučuji Ann Reid Leningrad - tragédie obleženého města. Zde najdete opravdové příběhy, ne pohádku pro komouše.
Schválne som túto knihu dočítal, aby som ju mohol porovnať s Nikulinovou " V první linii". Obidvaja autori sa zúčastnili bojov o Leningrad, ibaže v tejto knihe nie sú zmienky o hromadách mŕtvych na bojovom poli, o úzaverových jednotkách, o tom, akú malú cenu mal život radového vojaka, o pachu rozkladajúcich sa tiel, ktoré nemal kto pochovať. Netreba zatracovať knihy tohto druhu, aspoň získate lepší prehľad, ako funguje propaganda, ako vidia realitu obyčajní ľudia a ako ľudia s funkciami a členstvom v nejakej ( akejkoľvek ) strane. Tieto znalosti sa dajú dobre použiť aj v tejto dobe, vlastne v každej dobe ... V jednom mal ale autor skutočne pravdu ... po vojne sa postavili pomníky kdekomu, kto sa vojny zúčastnil, ale lekárom pomník nikto nestaval. A pritom na každej strane zachránili milióny životov ..