Odsúdení prežiť
Wendy Holden
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257524/bmid_odsudeni-prezit-kEN-257524.jpg
5
926
926
Tri mladé matky a ich neobyčajný príbeh o odvahe, vzdore a odhodlaní žiť. Tri neuveriteľné skutočné príbehy, ktoré osud spojil do jedného! Keď Slovenka Priska, Poľka Rachel a Češka Anka prešli v roku 1944 cez nechválne známu bránu najväčšieho nacistického koncentračného tábora Auschwitz II. - Birkenau, ukrývali tajomstvo - všetky boli v druhom stave. Osamelé a vydesené sa v kútiku duše rozhodli, že si nenechajú vziať to jediné, čo im ostalo - svoj život a život svojich nenarodených detí. Tri bábätká sa narodili s odstupom niekoľkých týždňov a za nepredstaviteľne krutých okolností. Všetkým trom ženám sa nejakým spôsobom podarilo prežiť neľudské podmienky v nemeckom pracovnom tábore. A napriek nepriazni osudu prežili aj ich novorodeniatka. O sedemdesiat rokov neskôr sa títo súrodenci spriaznení osudom po prvý raz stretli, aby vyrozprávali pozoruhodné príbehy svojich matiek, ktoré sa vzopreli smrti, aby im dali život. Každý z nich sa narodil, aby prežil.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2015 , Citadella (SK)Originální název:
Born Survivors: Three Young Mothers and Their Extraordinary Story of Courage, Defiance, and Hope, 2015
více info...
Přidat komentář
Pokud milujete knihy o druhé světové válce, je to jedna z těch nejlepších! :)
Kniha je velice dobře napsaná. Autorka dokazala zachytit krutou dobu a osudy tří žen, které se popraly s osudem a vyhrály nad bestiálnosti té doby. Po čas celé knihy naskakuje husí kůže. Nutí čtenáře přemýšlet a uvažovat nad hrůznosti té doby. Je těžko předtsvitelné co se vůbec dělo.
Jediné mínus, které kniha má je pro mě trochu chaotičnost. Bohužel jsem se na konci knihy trochu ztrácela ve jménech a osudech, kdy se mi příběhy trochu pletly.
Ale to je asi pouze můj osobní problém. Jinak doporučuji.
Hluboký počin. Autorce patří poklona za zpracování, množství pramenů, které zpracovala. Spousty materiálu které musela projít. Příběh Rachel, Prisky a Anky mě zasáhl. Přežili obludnosti, které snad ani nejde chápat, že mohl člověk člověku dělat. Tyto události by neměli být nikdy zapomenuty. Tato kniha by měla patřit k povinné četbě. Statečnost těchto tří žen si zasloužila tuto podobu aby jejich příběhy nebyly zapomenuty.
Autorka postupně popisuje životní osudy tří žen. Předválečné roky, potom válku, během které skončily v koncentračních táborech a zázrakem se jim povedlo nejen přežít, ale i porodit děti, které také měly štěstí a zůstaly na živu.
Kniha je skvěle napsaná, ale rozhodně se o ní nedá říct, že je líbivá.
Dostala mě část vyprávění o lidech z Horní Břízy a o panu Pavlíčkovi.
Neskutečný příběh tří žen,které díky své statečnosti a neuvěřitelnému odhodlání přežili peklo holocaustu. To vše umocňuje skutečnost,že si infernem Osvětimi,Freibergu a následným transportem na smrt do Mauthausenu prošli těhotné..Neuvěřitelné,nicméně skutečné..
Knize není co vytknout,je napsána srozumitelně,bez příkras a zbytečných frází. Je to záznam vzpomínek přímých účastníků,těch co přežili. Konec knihy,kdy se tři Mauthausenské děti setkají,mi vehnal slzy do očí. Doporučuji,není to zrovna "krásné" a oddychové čtení,nicméně je to součást nedávné historie,kterou je dobré znát..
Velmi silný příběh 3 žen, které se jmenovaly Priska, Rachel, Anka, které byly těhotné, když vstoupily do koncentračního tábora Osvětim - Březinka a následně porodily na různých místech své děti. Autorka popisuje život těchto žen v Osvětimi, v pracovním táboře Freiberg, náročnou cestu vlakem do rakouského tábora smrti Mauthausenu. Kniha je založena na skutečných událostech.
Autorka věnovala přípravě knihy hodně času. V kapitole BIBLIOGRAFIE A PRAMENY je uvedeno velké množství autorčiných Rešerší a dosud nepublikovaných pramenů, Svědecké výpovědi uložené v archívech a Bibliografie a Další archivní zdroje. Knihu jsem četl poměrně dlouhou dobu, z knihy jsem se dozvěděl hodně nových informací. Kniha byla náročnější na četbu, vyskytovalo se v ní hodně postav a svědeckých výpovědí, což podtrhovalo autentičnost příběhu. V závěru knihy jsem se neubránil pár slzám..
Je zázrakem, že všechny ženy přežily a porodily děti, které přežily v těchto hrozných podmínkách. Oceňuji a vážím si lidí, kteří jakýmkoliv způsobem vězňům pomohli. Mnohdy riskovali životy, aby pomohli lidem, kteří se nacházeli na hranici mezi životem a smrtí a tato skutečnost nepochybně zaslouží můj obdiv. Uvedu alespoň jeden příklad, kdy ve městě Horní Bříza pomohl Antonín Pavlíček ženám, jejichž vlak zastavil na vlakové stanici a zařídil, aby lidé dostali trochu jídla a vody. Když se to dozvěděli ostatní lidé z toho města, rovněž podali těmto lidem pomocnou ruku. A našla se řada dalších lidí, kteří se snažili pomáhat. O některých z nich se dočtete v této knize. Musíme si uvědomit, že byla válka, takže mnoho lidí mělo strach o své vlastní životy a svých blízkých, takže zůstávali neteční a třebaže věděli o různých zvěrstev, které páchali Nacisté, nepodnikli žádné kroky k tomu, aby jim pomohli. Dá se to pochopit. Co je pro mě těžce pochopitelné je to, když po válce stále ještě zůstávala v některých lidech nenávist vůči Židům a mnohdy navrátivší se Židé do Polska snášeli nevraživost hodně nežidů, pořádali se hony na Židy po válce a nakonec někteří Židé museli opustit svoji milovanou zem, poněvadž by jim hrozilo neustálé nebezpečí.
V knize se vyskytuje hodně fotografií, mapy, registrační zápisy, rodné listy apod.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Všechna čtyři krematoria dohromady byla schopna zplynovat a zpopelnit více než čtyři tisíce osob z každého transportu. Na vrcholu jejich výkonnosti to bylo osm tisíc mužů, žen a dětí za jediný den.
Několik žen, kterým se podařilo těhotenství utajit a dokonce tajně porodit, většinou o dítě přišly vinou podvýživy. Pokud jim bylo dovoleno dítě donosit a porodit, nesměly ho po porodu vidět a dítě b uď zemřelo hladem, nebo bylo předáno doktoru Mengelemu pro jeho experimenty. Ve speciálním bloku přezdívaném "zoo" tento kapitán SS se svým lékařským týmem prováděl zrůdné operace na dvojčatech, kojencích, trpaslících a dospělých jedincích, od sterilizace a kastrace až po aplikace elektrických šoků a amputací - často bez anestezie. Některé matky byly vězeňskými lékaři donuceny usmrtit své dítě, aby si samy zachránily život.
Člověk si to nedovede představit... Víte, nejhorší z toho všeho - máte-li si vybrat mezi hladem, zimou a žízní - je žízeň. Všechno ostatní se dá snést, ale žízeň vás vysuší, v ústech máte blátivou chuť, a čím déle to trvá, tím je to horší. Je to nepopsatelně hrozné. Člověk by dal cokoliv za hlt vody.
Jak je uvedeno na památníku (nejenom) v Mauthausenu - lidé bděte! Tohle se již nesmí stát. Díky skvělé práci autorky se podařilo zmapovat a skvělým způsobem zpracovat neuvěřitelné životní příběhy tří matek a jejich dětí, jejichž přežití nejbrutálnější smrtící mašinérie, jakou kdy člověk vymyslel, se skutečně rovná zázraku.
Jak se píše na konci knihy, ty ženy přežily nepřežitelné. Ale ani jejich návrat nebyl rozhodně jednoduchý včetně negativní reakce okolí. Při čtení jsem měla husí kůži, ale nutilo mě to číst dál (s kapesníkem v ruce).
Knížka ve mě zanechala hluboký dojem, který je těžké slovy popsat. Jsem si jistá, že nikdy nezapomenu na životní příběhy Prisky, Anky a Rachel, na jejich obrovskou odvahu a sílu. A také na štěstí v pravou chvíli, které často rozhodovalo o přežití nebo smrti.
Jo, vsichni se o holocaustu ucime ve skole a vsichni vime co se za druhe sv. valky delo. Ale nikdo vam (mi) nerekl jak lide v koncentracnich taborech resili takove ty bezne veci jako menstruace, toaleta ci bolest zubu. A i o tomhle se v knizce dozvite. Je psana pekne prehledne, takze i kdyz jsem dejak ve skole nemela rada (a tudiz jsem, zel bohu, dejepisne fakt zaostala), popisy historickych udalosti a souvislosti mi davaly smysl a bavily me.
Dej zacina kapitolou o Slovence Prisce, pak nasleduje kapitola o Polce Rachel a nakonec o Cesce Ance. Vsechny prvni kapitoly vypravi o zivote zen, o jejich rodinach a manzelich a o tom, jak bojovaly s pocatecnim utlacovanim Zidu ve mestech az k jejich prevozu do Osvetimi a setkanim s doktorem Mengele. Pak se dozvidame uz souhrne o jejich utrapach a silene tezkem zivote, kde jim pred ocima odvadeli stovky Zidu do plynovych komor, vcetne jejich rodin a malych deti. Obcas se vam zda, ze tyto tri zeny jsou verne pritelkyne, ale nenechte se zmylit - za celou dobu se ani jednou nesetkaly a kazda z nich si myslela, ze je ve svem osudu sama.
Vyborna a drsna knizka, ke ktere by meli balit papirove kapesnicky a blici pytlik. Nechapu jak se neco takovyho mohlo dit a to pomerne jednoduse a nedavno. Verim (doufam), ze uz se nikdy nic podobnyho opakovat nebude, ackoliv volebni kampan SPD tim zavani.
Tohle je opravdu silné.
Všechno co prožili hlavní hrdinky a vedlejší hrdinové je o síle lidskosti, vedle nelidskosti. O nemožnosti zastavení citu mateřské lásky, za smrtelných podmínek žití. Stejně tak o sledu osudově načasovaných maličkostí, které umožní narození nových životů. V místech, kde tisíce jiných umírají.
...četl jsem to jedním dechem s běháním mrazu po zádech...I na slzy došlo.Strašné je, když si uvědomíme, že to bylo doopravdy a ne zase tak dávno...Vážím si toho,že žijeme teď a tady a máme se , jak se máme...Knihu jsem četl v době, kdy jsme s partnerkou čekali miminko...o to větší to byla síla a prožitek. A také uvědomění si toho, co v životě máme a co je důležité.
Krasna kniha o troch podobnych osudoch s malickymi odlisnostami, ktore prezili v neludskych, krutych podmienkach, ake kedy clovek cloveku mohol pripravit.
Uz len to je obdivuhodne, ze prezili a dokazali sa vratit do bezneho zivota aj ked niektore s tazkostami.
Klobuk dolu pred ich silou a odhodlanostou.
Neskutečné. Jak tohle vše dokáže člověk člověku udělat.Hluboce se skláním před těmi,kteří dokázali tohle vše přežít.Ženy,které ještě k tomu porodily dítě v té hrůze.Hold všem,kteří přežili a samozřejmě těm,kteří přežít nesměli.
To, že Priska, Rachel a Anka dokázaly přivést na svět své děti v tak krutých podmínkách, je neuvěřitelné. Byly to neskutečně silné a odhodlané ženy. Jsem moc ráda, že byl jejich příběh knižně zpracován a tím pádem nebude nikdy zapomenut.
Během čtení mě svíralo u srdce, být matkou, asi bych knihu nedokázala přečíst.
Další neskutečný příběh přeživších.... - žen a jejich novorozených. Každý by si měl přečíst, vzdát hold zavražděným, utýraným,přeživším.... Velká pocta všem
Neuvěřitelně silné životní příběhy tří žen, které i přesto, že bojovaly o holé přežití v hrůzách koncentračních táborů, dokázaly dát život svým dětem. Tuto knihu si budu pamatovat hodně dlouho...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) děti těhotenství Josef Mengele Mauthausen (koncentrační tábor)Autorovy další knížky
| 2016 |  Narodili se, aby přežili |
| 2019 | Sto zázraků |
| 2019 |  I krása může zabíjet |
| 2021 | Dar života |
| 2023 | S odvahou v srdci |
Před pár týdny jsem náhodou narazila na internetu na článek o ženě, která v Osvětimi prováděla interrupce. Téma děti v Osvětimi mě zaujalo, že jsem si říkala, že bych si o tom ráda někdy přečetla nějakou knihu. A pak jsem v regálu v knihovně uviděla tuto, aniž bych něco takového hledala. Půjčila jsem si ji a během pár dnů přečetla.
Na titulní straně knihy je napsáno, že je to příběh žen, které těhotné přijely do Osvětimi. Je to sice pravda, ale většina děje se odehrává někde jinde, takže je to spíše takový marketing. Musím však říct, že asi úspěšný, protože jen díky tomuto podnadpisu jsem si knihu přečetla.
Je to opravdu silný příběh, při jehož čtení se člověk neubrání slzám a otázkám, jak se něco takového vůbec mohlo stát a že to vlastně není vůbec tak dávno. Ale myslím si, že je důležité číst knihy o příbězích skutečných lidí, které zažili na pozadí významných historických událostí. Na člověka to mnohem více zapůsobí a mnohem více se mu to vryje do paměti, než jen strohá fakta při hodině dějepisu.
Na mě měla kniha vliv i s přesahem do mého života, do současnosti. Vždy když budu prožívat nějaké náročné chvíle se svým dítětem, můžu si vzpomenout na tyto ženy, jak bojovaly o své děti. Můžu si díky tomu více vážit toho, že máme jako rodina takový luxus, že jsme spolu, že žijeme. Dále jak člověk poznává historii, zjišťuje, že vždy, nejen dnes, bylo nějaké období, kdy byli lidé ovládáni těmi mocnějšími a nemohli s tím nic dělat. Vždy si obyčejní lidé žili ten svůj život den za dnem a snažili se si zachovat svůj holý život. Na příběhu těchto žen vidíme, že člověk toho zvládne vydržet opravdu hodně.