Sto zázraků přehled

03.08.2022

Tato kniha by měla být povinným čtením pro všechny, kteří si neustále na něco stěžují, ale jsou najedení, zdraví, mají vlastní domov, své milé okolo sebe a nikdo jim v ničem nebrání. Všechny knihy o holocaustu jsou děsně bolavé, ale pokud se jedná o vyprávění člověka, který skutečně žil, přežil a postavil se na vlastní nohy, tak je to prostě PRAVDA a ne jen román. Jednou za čas je potřeba si toto všechno připomenout, abychom nezapomněli, abychom si vážili toho, co máme. A také, abychom si uvědomili, že národ, barva, náboženství a bůhví co ještě, není důvodem pro nenávist jednoho k druhému. Ano, ano … i já jsem slyšela něco o tom že holokaust neexistoval a o osvětimské lži.

Hluboce smekám jak před Zuzankou Růžičkovou, tak její maminkou, které byly tak silné, že tohle všechno zvládly. My, současní zhýčkanci, reptáme i proti trochu omezujícím opatřením s covidem.

Aleš Březina o ní v epilogu řekl, že přátelé jí neřeknou jinak než Zuzanka a dodnes se při vyslovení jejího jména usmívají.

Paní Zuzanka by určitě měla radost z toho, že mi přiblížila Bacha a především cembalo. Při čtení knihy jsem se do jejího mistrovského přednesu zaposlouchala …. a zamilovala.

Závěrečná slova, cit.:
“Doufám jen, že až zemřu, řeknou lidé - snad - že jsem žila smysluplný život a že jsem svou hudbou pomáhala obracet pozornost ke krásám tohoto světa. To by stačilo jako důvod k tomu, že jsem přežila. Kromě toho si myslím, že to by Bach po mě chtěl, abych dělala....”

Tato kniha mi dala hodně. Víc, než dokáži napsat. Děkuji.

(Jen pro pořádek, v době kdy byla mladá Zuzana v kině s Brity v dubnu 1944, tak tam nemohla zaznít hymna God Save the Queen, ale God Save the King a pocta se vzdávala králi, nikoliv královně, která na trůn nastoupila až v roce 1952. To by se britské autorce stát nemělo. )