Populární knihy
Nové komentáře u knih Zuzana Růžičková
Sto zázraků
„Zatím nejlepší a nejemočnější biografie, co jsem četla. Neskutečně silný příběh neskutečně silné ženy.“
— dagmar5477
Sto zázraků
„Dokud v sobě člověk má alespoň malou jiskřičku naděje, může zůstat naživu.
Moc ráda jsem se seznámila se strhujícím životním příběhem statečné hudebnice Zuzany Růžičkové. Díky její biografii jsem se aspoň na chvíli mohla ponořit do světa hudby a v neposlední řadě si také čtivým způsobem připomenout dějiny 20. století. Některé scény popsané v knížce mi doslova vyrazily dech. Věřte, že po dočtení této knihy se vám váš život nebude zdát už tak těžký a vaše starosti tolik tíživé.“... celý text
— Kokoska92
Sto zázraků
„Knížku jsem četla před delší dobou, ale v paměti mi zůstává, osud Z.Růžičkové je tady opravdu dobře popsán. Její životní etapa má spoustu částí, kdy dokázala, že má silnou vůli a prošla si utrpením koncentračního tábora, ale ani po osvobození jí nečekala procházka růžovou zahradou. Nejsem znalec vážné hudby, ale musela jsem si jí hudbou přiblížit.“... celý text
— Jirinamac
Královna cembala
„Zuzana Růžičková svou vášní pro hudbu nakazí i čtenáře, pro kterého je nejkrásnější hudbou ticho. Obdivuhodná je její cílevědomost a píle. Osobnosti, s nimiž se v životě potkala a které poznamenaly její hudební dráhu, představuje mile úsměvně a laskavě. Přibližuje a zlidšťuje tak postavy stojící vysoko na piedestalu slávy.“... celý text
— Lenka4
Sto zázraků
„Tato kniha by měla být povinným čtením pro všechny, kteří si neustále na něco stěžují, ale jsou najedení, zdraví, mají vlastní domov, své milé okolo sebe a nikdo jim v ničem nebrání. Všechny knihy o holocaustu jsou děsně bolavé, ale pokud se jedná o vyprávění člověka, který skutečně žil, přežil a postavil se na vlastní nohy, tak je to prostě PRAVDA a ne jen román. Jednou za čas je potřeba si toto všechno připomenout, abychom nezapomněli, abychom si vážili toho, co máme. A také, abychom si uvědomili, že národ, barva, náboženství a bůhví co ještě, není důvodem pro nenávist jednoho k druhému. Ano, ano … i já jsem slyšela něco o tom že holokaust neexistoval a o osvětimské lži.
Hluboce smekám jak před Zuzankou Růžičkovou, tak její maminkou, které byly tak silné, že tohle všechno zvládly. My, současní zhýčkanci, reptáme i proti trochu omezujícím opatřením s covidem.
Aleš Březina o ní v epilogu řekl, že přátelé jí neřeknou jinak než Zuzanka a dodnes se při vyslovení jejího jména usmívají.
Paní Zuzanka by určitě měla radost z toho, že mi přiblížila Bacha a především cembalo. Při čtení knihy jsem se do jejího mistrovského přednesu zaposlouchala …. a zamilovala.
Závěrečná slova, cit.:
“Doufám jen, že až zemřu, řeknou lidé - snad - že jsem žila smysluplný život a že jsem svou hudbou pomáhala obracet pozornost ke krásám tohoto světa. To by stačilo jako důvod k tomu, že jsem přežila. Kromě toho si myslím, že to by Bach po mě chtěl, abych dělala....”
Tato kniha mi dala hodně. Víc, než dokáži napsat. Děkuji.
(Jen pro pořádek, v době kdy byla mladá Zuzana v kině s Brity v dubnu 1944, tak tam nemohla zaznít hymna God Save the Queen, ale God Save the King a pocta se vzdávala králi, nikoliv královně, která na trůn nastoupila až v roce 1952. To by se britské autorce stát nemělo. )“... celý text
— Simi
