Lenka4 komentáře u knih
Pěkně košatý příběh, ve kterém se proplétá několik linií. Děj má spád a nedá spát vyšetřovatelům ani čtenáři.
Poučný příběh, který však vzbuzuje otázky. Byl by průběh jiný, pokud by Marina jen uvedla nepravdivě účel návštěvy USA a nenapadla úředníka? To plivnutí na člověka ke slušně vychované dívce (jak se sama prezentuje) nějak nepasuje. A hlavně, proč nepožádala o pomoc českou ambasádu? Chybí také vysvětlení jejího náhlého propuštění, aniž mezitím proběhl soud.
Literární zpracování je, žel, spíše podprůměrné.
Myšlenka vendety je pojata nedůsledně. Krevní mstitel by se měl pomstít vlastní rukou a ne najímat pobudy. Obzvláště, když mu není zatěžko zbavit života vlastní příbuzenstvo. Nedobře je vylíčena charakteristika dvojčat. Nejprve jsou oba stejní, v závěru najednou každý zcela jiný. Od teatrální scény na popravišti se už snad ani nejedná o detektivku, ale o pohádku.
Výčet problémů, se kterými se faráři mohou v zaměstnání potýkat, je jediným přínosem této knížky. Nedomyšlenost útěku, náhlá kajícnost hříšníků a závěrečný happyend slibný začátek zcela zazdí.
Třebaže jde o soukromé dopisy, jsou věnovány hlavně pracovním záležitostem. Zápal, se kterým se oba pánové své činnosti věnovali i přes různé překážky, je obdivuhodný. Listy jsou psány v optimistickém duchu. Smutné je nakonec jen uvědomění si limitů veškerého lidského konání.
Než se zákazník v butiku rozkouká, přijde mu všechno úžasně zábavné a kukačku si opravdu užívá. Čím častěji však vstoupí, tím více zjišťuje, že to, co se nabízí, je v podstatě pořád stejné. Dokonale znuděn pak odchází nakupovat jinam.
Hlavní hrdinka je pěkně střelená. Kupodivu nebyla střelena hned na začátku zároveň s obětí. Že by někdo vraždil před svědkem, aniž by se jím jakkoliv zabýval, mi přijde zvláštní. Ale kdo jiný by byl schopen hbitě najít správné řešení příběhu s tak propletenými vazbami?
Věž je chatrná a nestojí na pevných základech. Po úniku z ní zůstávají pochybnosti, zda některé jednotlivosti jsou v reálu možné, či nesmyslné. Ale během četby to nevadí. Fantazie se autorovi upřít nedá a děj má spád.
Úvodním příběhům by slušelo živé vyprávění. V psané podobě rušivě vyniká autorova stylistická neobratnost. Z tohoto hlediska jsou na tom trochu lépe historky z dětství a mládí. Kniha může být inspirací k sepsání vlastní rodinné kroniky.
Poetické líčení Dunaje se mění v poetické líčení noční můry. Podlehnout jejímu mámení je snazší, než vzdorovat. Citlivější jedinci poučeni tímto příběhem patrně budou napříště rozbíjet stan již pouze na pevném břehu.
Autorův pokus dodat příběhům dobovou atmosféru použitím slangových výrazů nevyšel. Slovník hodný galérky zní z úst mužů zákona kostrbatě a hůře stravitelně. Nedůvěru vzbuzuje i hojné požívání alkoholu na pracovišti.
Kdo má právě chuť na čtení pěkných kriminálních povídek, s touto sbírkou neudělá chybu. Příběhy v kladném smyslu poznamenává autorova rutina vytříbená dlouholetou praxí.
Skladatelka nasadila rychlé tempo s mnoha motivy, kterými zbytečně sama sobě znesnadnila provedení. Falešně zní hlavně řada sólistů, kteří spolu kdysi hráli a cítí potřebu nezištně se podílet na dalším koncertě. Ochota jejich i externistů vzbuzuje nedůvěru a odhaluje smutnou skutečnost, že bez nich by dirigentka nebyla schopna skladbu úspěšně dovést do závěrečného finále.
Velmi pěkná je dětská část. Druhé polovině schází optimismus. Hrdinové se zdají být unaveni životem, přitom jsou ve věku, kdy by měli sršet energií a rozvíjet plány do budoucna.
Autorka se vyžívá v efektních detailech, s nadšením líčí bizarní osoby i věci, plýtvá duchařinou. Podivný zástup svatých má patrně za úkol odvést pozornost čtenáře od zaměření na logiku děje. Celé je to upovídané a zároveň nic neříkající.
Málo stačí, aby se absurdno změnilo v realitu. Doufejme, že se kniha nedostane do rukou dítkám na dálku adoptovaným.
Romantické příběhy ze starých dob prošpikované intrikami, tajnými agenty, falešnými představami a různými nebezpečenstvími, vesměs s dobrým koncem. Vyprávění je poznamenáno duchem času stylem i obsahem, což má své kouzlo.
Po tolika brutálních scénách potřebuje rohypnol na usnutí i čtenář.
Dvoukolejná vášeň - železniční satiru na první koleji brzdí zdlouhavost druhé koleje.
Dvojí návrat – příliš abstraktní, neuchopitelné a nepochopitelné bloudění.
Trosečník – zdařilá robinsonáda se zajímavým koncem.
Nenažraná – stravitelné, leč nikoliv příliš chutné.
Postupné odkrývání indicií k předčasnému odhalení vraha nenapomáhá, někdy přímo svádí z cesty. Provedení dokonalého zločinu je poněkud překombinováno, čímž se ukazuje několik slabších míst, která působí nepřesvědčivě. Příběh se čte dobře a míra napětí neodrazuje od záměru jít si zaběhat do lesa.