Lenka4
komentáře u knih

Londýnská mlha je fascinující. A to, že se v ní oběť a vrah vůbec našli, rovněž. V každém případě jde o téměř prvotřídní detektivku.


Vařený netopýr je mdlé chuti. Koření vtipných hlášek neproniklo do masa a krusta z něj se záhy přejí.


Despota ví, na koho si může houknout a s chutí tak činí. Možná chtěl pan Nehera vyprovokovat zetě k chlapskému jednání. Bouchnout do stolu a říct tchánovi do očí, co si o něm myslí, může být pro méně průbojného jedince těžké, ale existuje i cesta pasivity – neplnění všech zadaných úkolů. Proč všechno snášet, aby byl doma klid, když ten klid je cítit jen mimo domov? Překvapující je zvolený způsob řešení situace v rodině, ke kterému se pan Pospíšil nakonec odhodlal, a to zejména s ohledem na jeho víru. Snad tento příběh přiměje ty, kteří mají podobný problém, zavčasu se zamyslet a hledat schůdné východisko.


Autorovi se zdařil husarský kousek. Rachot těžebních strojů je na konci vnímán jako uklidňující prvek.


Není co závidět soudcům, kteří mají vynášet ortel nad podobnými pachateli a brát v úvahu všechny okolnosti. Detektivka je psaná s ohledem na čtenáře, kteří nemají rádi nervy drásající scény. Lze tak v relativním klidu sledovat, jak důvtipně a neústupně za svým cílem jdou vyšetřovatelé i berneška.


Škoda, že delegátka v rámci tohoto poznávací zájezdu do zákulisí cestovního ruchu nezorganizovala více tak zajímavých a vydařených fakultativních výletů, jako je ten na stavbu panamského průplavu. Pobyt v destinacích je totiž popisován chaoticky a nudně. Množství podnapilých turistů s neustálými dotazy od takové dovolené spíše odrazuje.


Pěkně košatý příběh, ve kterém se proplétá několik linií. Děj má spád a nedá spát vyšetřovatelům ani čtenáři.


Poučný příběh, který však vzbuzuje otázky. Byl by průběh jiný, pokud by Marina jen uvedla nepravdivě účel návštěvy USA a nenapadla úředníka? To plivnutí na člověka ke slušně vychované dívce (jak se sama prezentuje) nějak nepasuje. A hlavně, proč nepožádala o pomoc českou ambasádu? Chybí také vysvětlení jejího náhlého propuštění, aniž mezitím proběhl soud.
Literární zpracování je, žel, spíše podprůměrné.


Myšlenka vendety je pojata nedůsledně. Krevní mstitel by se měl pomstít vlastní rukou a ne najímat pobudy. Obzvláště, když mu není zatěžko zbavit života vlastní příbuzenstvo. Nedobře je vylíčena charakteristika dvojčat. Nejprve jsou oba stejní, v závěru najednou každý zcela jiný. Od teatrální scény na popravišti se už snad ani nejedná o detektivku, ale o pohádku.


Výčet problémů, se kterými se faráři mohou v zaměstnání potýkat, je jediným přínosem této knížky. Nedomyšlenost útěku, náhlá kajícnost hříšníků a závěrečný happyend slibný začátek zcela zazdí.


Třebaže jde o soukromé dopisy, jsou věnovány hlavně pracovním záležitostem. Zápal, se kterým se oba pánové své činnosti věnovali i přes různé překážky, je obdivuhodný. Listy jsou psány v optimistickém duchu. Smutné je nakonec jen uvědomění si limitů veškerého lidského konání.


Než se zákazník v butiku rozkouká, přijde mu všechno úžasně zábavné a kukačku si opravdu užívá. Čím častěji však vstoupí, tím více zjišťuje, že to, co se nabízí, je v podstatě pořád stejné. Dokonale znuděn pak odchází nakupovat jinam.


Hlavní hrdinka je pěkně střelená. Kupodivu nebyla střelena hned na začátku zároveň s obětí. Že by někdo vraždil před svědkem, aniž by se jím jakkoliv zabýval, mi přijde zvláštní. Ale kdo jiný by byl schopen hbitě najít správné řešení příběhu s tak propletenými vazbami?


Věž je chatrná a nestojí na pevných základech. Po úniku z ní zůstávají pochybnosti, zda některé jednotlivosti jsou v reálu možné, či nesmyslné. Ale během četby to nevadí. Fantazie se autorovi upřít nedá a děj má spád.


Úvodním příběhům by slušelo živé vyprávění. V psané podobě rušivě vyniká autorova stylistická neobratnost. Z tohoto hlediska jsou na tom trochu lépe historky z dětství a mládí. Kniha může být inspirací k sepsání vlastní rodinné kroniky.


Poetické líčení Dunaje se mění v poetické líčení noční můry. Podlehnout jejímu mámení je snazší, než vzdorovat. Citlivější jedinci poučeni tímto příběhem patrně budou napříště rozbíjet stan již pouze na pevném břehu.


Autorův pokus dodat příběhům dobovou atmosféru použitím slangových výrazů nevyšel. Slovník hodný galérky zní z úst mužů zákona kostrbatě a hůře stravitelně. Nedůvěru vzbuzuje i hojné požívání alkoholu na pracovišti.


Kdo má právě chuť na čtení pěkných kriminálních povídek, s touto sbírkou neudělá chybu. Příběhy v kladném smyslu poznamenává autorova rutina vytříbená dlouholetou praxí.


Skladatelka nasadila rychlé tempo s mnoha motivy, kterými zbytečně sama sobě znesnadnila provedení. Falešně zní hlavně řada sólistů, kteří spolu kdysi hráli a cítí potřebu nezištně se podílet na dalším koncertě. Ochota jejich i externistů vzbuzuje nedůvěru a odhaluje smutnou skutečnost, že bez nich by dirigentka nebyla schopna skladbu úspěšně dovést do závěrečného finále.


Velmi pěkná je dětská část. Druhé polovině schází optimismus. Hrdinové se zdají být unaveni životem, přitom jsou ve věku, kdy by měli sršet energií a rozvíjet plány do budoucna.
