Vrby
Algernon Blackwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389657/bmid_vrby-Ljt-389657.jpg
4
128
128
Anglický spisovatel Algernon Blackwood (1869–1951) je pevně spjat s duchařskými a mysteriózními příběhy. Ve Vrbách se dvojice osamělých cestovatelů v kánoi vydává na výpravu po proudu Dunaje. Doplují do končin, kterým vládnou mocnosti lidskému světu cizí. Novela Vrby (1907) tvoří nedílnou součást kánonu literatury s nadpřirozenými prvky. H. P. Lovecraft uvádí, že v tomto žánru nic lepšího nevzniklo. České vydání klasiky po více než stu letech splácí dluh kořenům všech současných hororů i tzv. weird fiction.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2018 , VyšehradOriginální název:
The Willows, 1907
více info...
Přidat komentář
Poetické líčení Dunaje se mění v poetické líčení noční můry. Podlehnout jejímu mámení je snazší, než vzdorovat. Citlivější jedinci poučeni tímto příběhem patrně budou napříště rozbíjet stan již pouze na pevném břehu.
Úžasný strašidelný příběh staré školy z pera úžasného Algernona Blackwooda jsem četla od začátku do konce se zatajeným dechem. Skvěle vykreslená temná atmosféra, měnící se nálada a napětí hlavních postav, všudypřítomný plíživý děs a strach z neznámého - jako bych tam byla chvílemi s nimi. Vůbec se nedivím, že H.P.Lovecraft tohoto vynikajícího autora nepokrytě obdivoval a myslím, že otisk jeho způsobu psaní lze přečíst i v jeho vlastních tajemných příbězích. Vynikající !!!
Lovecraft doporučil, tak jsem nezaváhal. Něco tady mezi nebem a zemí určitě vězí, jen se nedostat do divných sfér. A tady, kdesi na pomezí Slovenska a Maďarska se to temnými živly jen hemží. Tenkrát a evidentně i teď.
Spolu s novelami "Wendigo" a "Muž, kterého milovaly stromy" (obě zatím nepřeložené) jde o jeden z nejlepších Blackwoodových příběhů. Na rozdíl od Lovecrafta, který zdůrazňuje propast mezi člověkem a přírodou (kosmem, velkým vnějškem), naznačuje Blackwood spíše jednotu člověka a přírody, a to i v její nelidskosti a nesrozumitelnosti. Neméně oprávněně a stejně působivě...
přesně takhle jsme se tak v sedmi deseti letech strašívali v létě v noci u táboráku a pak posílali toho nejmladšího pro něco hodně daleko od ohně
taková milá jednohubka, pěkně napsaná i přeložená
Pomalu se zahušťující lovecraftovská atmosféra. Nejen na starém sídle, ale i v mokřadech můžete ječet strachem...
"Ale hrůza, kterou jsem cítil, to nebyl žádný obyčejný přízračný strach. Byla nekonečně větší, podivnější a zdálo se, že vychází z jakéhosi nejasného, po předcích zděděného děsu, znepokojivého hlubším způsobem než cokoliv, co jsem kdy poznal nebo si představoval..."
Tak tohle byla opravdu lahůdka, obsahem, formou i jazykem... jako by autor maloval čtenáři před očima obrazy, lahodící, tajemné i děsivé... Ty popisy strachu a hrůzy obou cestovatelů, kteří netuší, co se kolem nich děje a jak se z toho vymanit, jsou famózní... za zmínku stojí rovněž úžasné snové modro-černo-bílé ilustrace Jana Hlíska... Doporučuji všem milovníkům tajemna a hororů ze staré školy...
„…naše myšlenky nacházejí vyjádření ve slovech a to, co řekneme nahlas, se také stane.“
Kapesní hrůza vyjádřená romantickým slovníkem a zabalená do epesního vyšehradského hávu. Přesně tato novelka je jedním z hmatatelných důvodů mého připojení k současné vlně obdivu ke století starým hororům.
Taková příjemná duchařina, kde se zdánlivě známé prostředí Dunaje změní v místo plné tajemna, nadpřirozena a děsu. Moc pěkné jsou i ilustrace a typografické zpracování.
Romantismus v nádherném mikroprovedení od Vyšehradu. Nádech Lovecrafta říznutý Machenem
Už dlouho jsem zde nedal "5*", ale tato knížka si to plně zasloužila. Atmosférou, jazykem... Tajemný, lehce hororový příběh, o pochopení, že na světě jsou mocnější síly, které je lepší nedráždit naší nadutostí a zvědavostí.
"V nějakém místě jsme se museli zatoulat na hranici bezpečí," říká Švéd jedna ze dvou postav této uhrančivé knížečky. Dva chlápci, kteří plují po Dunaji na kánoi a dostanou se do míst, kterých se i místní bojí, kde zřejmě ožívají duchové, prastaré bytosti či cokoliv jiného z jiné dimenze našeho života, se už pouhou svojí přítomností v těchto místech ocitají na hraně fyzické i psychické existence, na hraně různých světů. Všudypřítomné vrby, které jsou téměř oponou či bránou do dalších světů, stejně jako nejrůznější projevy těchto světů jsou vlastně třetí postavou příběhu, který mu dává patřičnou dynamiku.
Moc pěkným jazykem (a pěkným překladem) napsaná drobnost, kterou - ano, lze označit za klenot. Dramatická výstavba se stupňuje, meze světů se stírají, autor výborně pracuje s postupným násobením pocitů postav a sklíčenosti celé situace. Nedávám tomu všechny hvězdičky asi proto, že mne kniha asi nestačila úplně naladit (taky svojí krátkostí) na připuštění této dimenze jiného světa, a tak mi to pocitově zůstalo u roztomilé "duchařiny". Ale určitě má nakročeno k tomu být zakladatelkou takového žánru, zvlášť, když jde o 100 let starý text. Potěšil jsem se velmi a vřele každému tento bonbón doporučuji.
Krátký příběh, na kterém je hodně poznat, že byl napsán před více než sto lety. Je to takové romantické, transcendentální, občas trochu nesrozumitelné, tajemné. Je to hodně o náladě, pocitech, líčení živlů. Horor vyloženě nevím, ale tajený děs, hlavně z neznáma, tam prosakuje fest. Asi ne každému to bude vyhovovat pro svou až lyrizovanou formu a mírnou naivitu, aspoň z dnešního pohledu. Na čtení to chce klid, určitě žádné "na stojáka v metru", protože aby knížka fungovala, musíte si vše popisované barvitě představovat, ponořit se, jinak ani nemá cenu to číst. Já si i vygooglovala fotky delty Dunaje, jeho mokřadů, vrb. Za mě zajímavá jednohubka, která je víc než o čem jiném o vytváření atmosféry – a to se povedlo, a to vůbec není málo.
Naprostý klenot hororové literatury. Atmosférické putování dvou vodáků po Dunaji, kde vrby nejsou tím, čím se zdají být. Psáno krásným jazykem a na to, že kniha vznikla před více než sto lety, se to velice dobře četlo, tzv. zhltnuto na jeden zátah. Pro mě osobně zábavnější než samotný H.P. Lovecraft, jež ostatně sám Vrby obdivoval.
Starobyle - anebo starosvětsky vyprávěný krátký příběh o táboření dvou mužů v přírodě, a jak se tam v noci báli. Za mne opravdu špatná strašidelná povídka, ovšem krásným jazykem napsaná. Škoda, že autora nenapadlo, jak příběh vlastně přivést do zdárného konce. Kdyby nešlo o klasiku, pak bychom si mohli v klidu přiznat, že jde o pěknou pitomost. Pardon.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Vrby |
| 1998 | Pikestaffov prípad |
| 2024 |  Prázdný dům |
| 2024 |  Vrby / Wendigo |
| 2024 | Prázdny dom a ďalšie hororové poviedky |
Začínám být alergická na slovo "jednohubka", které komentující rádi a hojně používají. Do jednohubky člověk maximálně jednou kousne, pokud ji rovnou nespolkne, takže se často nekoná ani ochutnání, natož vychutnání. U knihy mi výraz "jednohubka" evokuje "čtení na výkon" (to-stihnu-za-jeden-večer), což si řada knih opravdu nezaslouží. Například atmosféru Vrb je potřeba si vychutnat. Ovšem... pak vás pohltí.