Jirinamac komentáře u knih
Autor vypráví příběh Holanďana Wima Aloserije od jeho dětství, mladí, úkryt na venkově, zatčení a drastické věznění v koncentračních táborech, kdy největší část je věnována méně známému táboru Neuengamme u Hamburku. Závěrečná čast popisuje, když se zachraňoval z lodi Cap Arcona, která přepravovala vězně z koncentráků, ale po zásahu britského letectva se potopila. Dost zajímavých informací, ale v některých částech knížky se děj dost popisný, až se to trošku vleče. Oceňuji, že je knížka doplněna fotografiemi.
Díky čtenářské výzvě a stáhnutí knihy zdarma z MLP jsem se dostala k této mazané potvůrce. Kdo je raději posluchač, tak je i v předčítání na YouTube a je tam i možnost zhlédnout operu L. Janáčka.
Na příběh jsem se hodně těšila, spojení knih a Paříže, spoustu osobností z bohémských kruhů, ale bohužel nevyvolal ve mně žádné emoce. Čekala jsem bouřlivý život a zatím to byl jen lehký vánek. Chyběla tomu atmosféra rušného života a ten závěr už mi přišel úplně mimo, spíš na vyvolání možného šoku.
Knížka, která splňuje 3-4 body letošní výzvy, tak ani nevím, kam jí mám šoupnout. Knížku mám z knihobudky, viděla jsem dříve seriál i novější film, dneska je v právě přidaných a i to rodinné tajemství se tam objeví. Tenká knížka na jedno odpoledne a je to milá vzpomínka na dětství, jen je škoda, že nemám pokračování. Velká láska a přátelství, které
vzniklo mezi chlapcem Sebastiánem a tuláckým psem Bellou
Má druhá autorčina knížka, která má sice lepší hodnocení, ale ta první (Jak jsem se zbláznila) mě bavila víc. Tady jsem měla pocit, že je to dost nucený k vtipným situacím.
Romantická rodinná sága, kdy se všichni milují, ale najdou se překážky v jejich lásce, spoustu náhod, které zase ovlivňují životy na mnoho let. Dojemné a oddechové čtení, které mě docela bavilo.
Knížka mě bavila. Je fajn, když má někdo odvahu začít úplně jiný život i ve věku 53 let a autorce přeju hodně štěstí, humor jí nechybí, tak to jde život vždycky líp. Každá šťastná chvilka v životě je bezva, tak proč to nezkusit a o ty chvilky přijít, ale nikdo neví, jestli to není štěstí na dlouho. Knížku jsem začala číst, že obsahuje recepty a není to kuchařka, jeden bod z výzvy a nejspíš i nějaký recept využiji. Těším se na pokračování, jak jde život dál.
Mám ráda příběhy staré Prahy a ráda vzpomínám, když jsme se znali v ulici, často jsme potkávali kamarády, ty domy a byty nebyly luxusní, naopak byly v bídném stavu, ale byl tam život. Dneska je všechno krásně opravené, ale chybí mi ty místní postavičky. Dobové fotografie nejsou kvalitní, ale jsou to fotky amatérské a vůbec mi to nevadí i to k tomu patří.
Knížka má vtip, ale jinak ten blázinec ani skončit nemohl.
Bavilo mě to cestování. J.R. je trošku rebel a občas musí řešit těžké situace, které by řešit nemusel, kdyby nebyl moc hrr a víc přemýšlel. Prošel pěkný kus světa a další cesty ho čekají a tak se těším na jeho další knížky, jen tady v té nám tu cestu utnul v napínavém bodu a tečka bez závěru.
Moje poslední čtení v r. 2024. Knížce nechybí humor a je cítit, že autorka tuto práci kolem zvířat a v přírodě vykonává s láskou. Jsem městský člověk a našla jsem tady pro mne i spoustu nového z venkovského života. Přeji, hlavně to zdraví.
Tyto drsné autobiografie jsou vždycky těžké čtení a člověk si říká, co za hrůzy ti lidé dokázali přežít. Je to skutečné svědectví, jen lidstvo se nedokáže poučit a stále zbytečně umírají nevinní.
Tady je vylíčena moc jednoho soudruha Tomečka, kdy dokázal zničit životy lidí, kteří se nechtěli podvolit nadvládě komunistů. Těžký žalář, který přežili jen ti nejsilnější, ale ani pak neměli klid a msta soudruha, který se držel u moci a intrikařil i ve stáří. Škoda, že nebyla víc zmíněna rodina Fuchsova a taky mezidobí 1968 - 2024. Ale i tak knížku doporučuji.
Poslední bod čtenářské výzvy, ale z výběru, který jsem si vyhledala, tak mě nic nebavilo. Zvolila jsem možnost stáhnout knížku zdarma, Hrabala mám docela ráda, ale četlo se mi to dost blbě a taky mi to tentokrát nesedělo
Je to dost jednoduchý příběh, žádné velké napětí. Vraždy tří kamarádek, které dostane za úkol "agentka" vyšetřovatelka Kate, ta právě nastoupila do důchodu ve svých 55 letech a zatím se nechce stát jen babičkou pro čerstvě narozenou vnučku. Knížka je spíš odpočinková, než napínavá. Myslím, že se ke čtenářům dostala hlavně kvůli výzvě se slovem kdyby.
Je to smyšlený příběh, ale i ve skutečném životě bylo spoustu rodin, kdy po válce pátrání po dětech trvalo mnoho let, tady to nebylo vyprávění až tak drastické, ale ty náhody jsou dost nepravděpodobné. Jsem zvědavá, co přinese pokračování. Knížka se čte dobře.
Knížku čtu po jedenácti letech od vydání a docela by mě zajímalo, jestli ještě žije, nic jsem o ní z poslední doby nenašla. Bezdomovce dokážeme odsoudit, ale nikdo v jejich botách nechodíme. Nápravné zařízení málokdy někoho napravuje, jen co špatného ještě neumí, tak se tam naučí, ale jak žít život bez problému, to je tam asi neučí.
Nález v knihobudce, ale poputuje zpět, je celkem nepoužitelná, jen pěkný papír a pěkné obrázky.
Tuto knížku jsem četla před delší dobou, jen jsem si jí sem zapomněla přidat, ale patří mezi ty, které mi z paměti nezmizí a měl by se s touto dobou seznámit každý, aby se už nikdy nedopustilo takové zlo a historie se neopakovala. Čtěte a doporučujte takové knížky dalším čtenářům, ať se na tuto komunistickou dobu nezapomene.