Jirinamac komentáře u knih
Poslední bod čtenářské výzvy, ale z výběru, který jsem si vyhledala, tak mě nic nebavilo. Zvolila jsem možnost stáhnout knížku zdarma, Hrabala mám docela ráda, ale četlo se mi to dost blbě a taky mi to tentokrát nesedělo
Je to dost jednoduchý příběh, žádné velké napětí. Vraždy tří kamarádek, které dostane za úkol "agentka" vyšetřovatelka Kate, ta právě nastoupila do důchodu ve svých 55 letech a zatím se nechce stát jen babičkou pro čerstvě narozenou vnučku. Knížka je spíš odpočinková, než napínavá. Myslím, že se ke čtenářům dostala hlavně kvůli výzvě se slovem kdyby.
Je to smyšlený příběh, ale i ve skutečném životě bylo spoustu rodin, kdy po válce pátrání po dětech trvalo mnoho let, tady to nebylo vyprávění až tak drastické, ale ty náhody jsou dost nepravděpodobné. Jsem zvědavá, co přinese pokračování. Knížka se čte dobře.
Knížku čtu po jedenácti letech od vydání a docela by mě zajímalo, jestli ještě žije, nic jsem o ní z poslední doby nenašla. Bezdomovce dokážeme odsoudit, ale nikdo v jejich botách nechodíme. Nápravné zařízení málokdy někoho napravuje, jen co špatného ještě neumí, tak se tam naučí, ale jak žít život bez problému, to je tam asi neučí.
Nález v knihobudce, ale poputuje zpět, je celkem nepoužitelná, jen pěkný papír a pěkné obrázky.
Tuto knížku jsem četla před delší dobou, jen jsem si jí sem zapomněla přidat, ale patří mezi ty, které mi z paměti nezmizí a měl by se s touto dobou seznámit každý, aby se už nikdy nedopustilo takové zlo a historie se neopakovala. Čtěte a doporučujte takové knížky dalším čtenářům, ať se na tuto komunistickou dobu nezapomene.
První polovina knížky je celkem nezáživný příběh, kdy jsem si říkala, že jsou to fanatičtí blázni, co věří v boží odpuštění tím, že obětují dítě k tak nesmyslnému pokusu. Anglická ošetřovatelka Lib, která má sledovat dívku, aby nepodváděla, že bude držet půst pro vykoupení hříchů svého zemřelého bratra. Zbožná dívka údalně už 4 měsíce nepozřela ani sousto a stále je zdravá. Když tělo Anny postupně chřadne a orgány přestávají fungova, tak si ošetřovatelka Lib uvědomuje, že by měla spíš pomoct dívce, aby se toho nesmyslu vzdala. Začátek knížky je na sotva tři hvězdičky, ale zajímavý děj o tom, kam až může lidi dostat nesmyslná víra v Boha, tak musím jednu hvězdu přidat.
Smekám před každým, kdo má odvahu se na tuto cestu vydat a není ostuda, když jí nezdolá, ale i tak ho posílí. Monika byla na začátku cesty ufňukánek a odkázaná stále na něčí péči a pomoc, ale ta cesta jí tak osamostatnila, že i když jí šlo skoro o život, tak to všechno zvládla vlastní silou. Cituji z knížky: *Moc bych si přála, aby můj příběh povzbudil někoho, kdo má trnitější cestu životem. Když si člověk něco vezme do hlavy, zvládne to, ať už je to cokoliv. Všechno je o odvaze a vnitřní síle, kterou máme v sobě úplně všichni.* Krásná citace, ale někdy nám chybí ta odvaha. Monika to dokázala i s jejími zdravotními problémy. Není to moc stránková knížka, má i dost fotografií, mohla být podrobnější, ale i tak je znát ten rozdíl Moniky na začátku a konci cesty.
Toto bych dokázala dočíst jen na pustém ostrově, kdyby nebyla jiná knížka k dispozici. Odkládám, víc jak 100 stránek nedám. Víc mě bavily komentáře tady, škoda, že jsem si je nepřečetla dřív, pak by mi stačilo přečíst jen 50 stránek.
Program Lebensborn, projekt H.Himmlera, že Německo potřebuje čistou árijskou rasu, což jsou modré oči a světlé vlasy. Nechci prozrazovat, co všechno se odehrávalo předtím, než Ingrid začala pátrat po svém původu, ale prozradím to, že se k informacím dostala až ve věku 61 let a nebylo to vůbec lehké pátrání, které trvalo několik let, než odhalila svůj původ. Je tady popsané její dětství, mládí a dospělý život i celkové vztahy rodiny. Pro mne to byla hodně čtivá knížka a i když to nebyla má první na téma Lebensborn, tak tady je těch informací spoustu.
Odpočinkové, humorné, optimistické, laskavé, milé čtení. Někdy stačí pár lichotivých slůvek a hned má člověk lepší náladu a svět je růžovější.
Poslech. Péče sestry, která byla od dětství postavená do role hlavy rodiny a zvládala povinnosti místo své matky, kterou ovládá démon alkohol. Moc mě to nebavilo a spíš je to takové amatérské psaní.
Není to jednoduché čtení a četla jsem to dost dlouho. Docela by mě zajímalo i pokračování a jestli vůbec ještě žijí, ale i jak dneska žije ta rodina v Norsku.
Poslech v Audiotece mě dost bavil. Skoro padesátiletý chlap, který se občas zaobírá svou minulostí, ale jeho současný život je zdánlivě dost jednotvárný. Práce stěhováka, dospívající dcera ve střídavé péči, máma, která už žije ve svém světě mimo realitu, sousedka, kamarádi a jejich společná vášeň pro muziku. Tvrďák, ale ve skutečnosti citlivá duše. Nechybí tady humor, ale zároveň je tady i smutek, tak jak to v životě je.
Všechny ty autorčiny příběhy dětí jsou dost podobné a většinou jde o děti ze špatných socialních podmínek, kdy dětem není věnována žádná rodinná péče. Torey je učitelka nejen ve škole, ale zasahuje do života dětí i citově a řeší i to, co by dětem měla dát rodina. Je hrozné, co musí některé děti prožívat a bohužel takových učitelek je málo. Jsem zvědavá na pokračování v dalším díle Tygřice.
Tyto knížky jsem kupovala pro své děti v době jejich školní výuky, ale i já jsem si je ráda pročítala. Mám pocit, že děti upoutá víc, než učebnice dějepisu. Necháváme jí v naší knihovně a občas to znovu prolistujeme.
Když jsem si knížku v rychlosti vybrala v knihovně, tak jsem myslela, že to budou cestopisné povídky, ale je to o duševním cestování v čase a prostoru, tak to nazvala autorka. Pár povídek mě celkem bavilo, ale zase né natolik, aby mně zůstaly v paměti.
Měla jsem jí půjčenou, ale vlastnit jí nemusím. Je tam pár rad na zahrádkářské problémy nebo zmíňky o kytičkách, zelenině a stromech, ale jsou mnohem lepší knížky, kde jsou i rady, jak na pěstování, tak na zahradní škůdce. Knížka je rozdělená po měsících činnosti na zahradě, ale jsou zde spíš jen povrchní rady.
Audio. Celá trilogie se L.Ch. povedla a je mně líto, že už mám doposloucháno. Konečná zápletka je jak rozřešení detektivního příběhu a mám dost pochybnost, že by až tak někdo změnil podobu. Asi by se mně líbilo i filmové zpracování.