Jirinamac komentáře u knih
Při čtení jsem opět čekala nějaký zvrat v ději jako to bylo u Pomocnice a bylo to tak. V závěru už je podezřelý každý, jen pachatel je mimo hru. Moc pěkně se čte a knížka má spád, ale paní doktorka mi občas připadala trošku mimo.
Knížku jsem měla rozečtenou dva roky a chyběla mi dočíst asi třetina, ale nebavilo mě to. Nikdo mi nebyl sympatický a popisování dějů i osob mě nudily. Roztoužený, nadržený, povadlý, tvrdý, měkký, bolestné vzdychání....jednoduchá slovní zásoba bez emocí.
Hodně povrchní zápisky, spíš mi to přišlo, že čerpal z nějaké brožurky z KLDR a pouze doplnil fotky.
Milé a pohodové čtení. Škoda, že jsem si knížku nenačasovala na vánoční pohodu, mám ráda toulání po Paříži a i v takovém knihkupectví by se mi asi líbilo.
První polovina je trošku zdlouhavá, ale zase je nutné nás seznámit s úsilím, které oba páry podstupují a jejich další problémy. Závěrem už jen čekáte na rozhodnutí soudce, protože fandíte oboum párům. Četlo se mi to moc dobře.
Je to fakt slaďárna, kterou bych viděla na začátek minulého století, ale jednou za čas mě takové knížky baví. Navíc jsem v knížce našla i něco, co mám společného s Grace a Connií a to je den a měsíc i mého narození.
Poslouchala jsem v rozhlasovém podání a asi to bude zkrácená verze knížky, když to je povídání jen o pěti ženách. Tenkrát to byla skoro ostuda zůstat svobodná, já byla svobodná hodně dlouho a vůbec se mi vdávat nechtělo, později jsem měla jako svobodná dítě a často mě někdo litoval, přitom jsem byla šťastnější, než některá ta vdaná paní. Dneska je doba svobodnější a myslím, že je to i každému jedno, jestli si pořídí děti nebo budou žít svobodně. Smutné je, když se rodiče starali a pak zůstanou sami, to pak má ta celoživotní slečna výhodu, že svůj život umí žít lépe a spoléhá se jen na své schopnosti.
V upoutávce na knížku je řečeno hodně a tyto skutečné příběhy jsou vždycky bolestivé. Z deníku je čerpaná jen část knížky, ale osud malé holčičky byl těžký i po válce, kdy z celé rodiny přežila jen ona a maminčin bratr, který i přes snahu nedokázal jí úplně zajistit rodinnou jistotu.
Knížka mě bavila. Po přečtení některých komentářů, že je to nereálné, tak to u takových knížek snad ani nikdo nemůže očekávat, že to bude reálné.
To byla taková slátanina, že by byl lepší konec, kdyby se Eliška probudila a byl to jen bláznivý sen. Pro mne to bylo velmi slabé.
Moc dobře vymyšlený příběh a i když tento žánr moc nečtu, tak jsem tentokrát podlehla vysokému hodnocení, dobrým recenzím a jsem ráda, že jsem nečetla žádný spoiler a bylo to pro mne překvapení.
Karlův dvojí život ukončí jeho tragická smrt a my sledujeme kapitoly dvou žen po jeho smrti. Knížka se čte dobře, není tady žádná vzájemná hysterie, ale ani k jedné jsem necítila velké sympatie. Konec je rychlý a docela dobře vyřešený.
Tak tentokrát jsem se musela do čtení nutit a myslela jsem, že to ani nedočtu. Přečetla jsem dost příběhů z této doby, některé pravdivé, ale i ty smyšlené a tato knížka jen těží z tématu válka a koncentrační tábory.
Jsou to vzpomínky, které prožívá Johanka od svého dětství, kdy se jí vytrácí z paměti vzpomínka na otce, který s nimi žil do jejích čtyř let, ale postupně z jejího života odchází dědeček, babička a ona zůstává sama s maminkou, které se v životě také moc nedaří. Později projdeme s Johanou až do dospělosti a prožijeme porevoluční dobu, odchod do ciziny a pár partnerských vztahů. Knížka mě bavila a myslím, že často i takový život je.
Knížka vzpomínek šefky opery ND Evy Herrmannové.
Obsahuje rodové informace a její život, kdy musela jako dcera židovského otce sama do Terezína, maminka uchránila před deportací pouze otce. Docela mě mrzí, že knížka nepokračuje v informacích, co rodinu čekalo po znárodnění a jak se jim žilo po r. 48. Ale i tak je to pro mne zajímavé čtení, které obsahuje jen část z jejího života.
Osudy lidí jsou popsané na pár stránkách, ale vydají za tlusté bichle. Doporučuji.
Tak tady přesně sedí, že je to neuvěřitelný příběh a při čtení si člověk říká, že to je skoro nemožné, aby to všechno utrpení uneslo dítě, žena a ani stáří nemá klidné. Není to napsané stoprocentním stylem, ale já oceňuji tyto ženy, které tím prošly a né styl, jakým je to napsané.
Knížka je přečtená rychle, ale v životě to často bývá nadlouho a od slibů ke skutkům je někdy cesta daleká a alkohol je démon, který lidi ovládá. Příběh je až moc jednoduchý.
Četla jsem to docela dlouho a prokládala jinou četbou. Nápaditý námět, který později dostane jiný směr, ale už mi to přišlo moc zdlouhavé.
Námět dojímavý, ale styl psaní, jak slohové cvičení žáka 7. třídy. Možná to autor psal pro děti, ale to by mi zase neseděla ta krutost podání příběhu. Nedovedu si představit takové chování osmileté holky.