Prostě na mě zapomněli
Jiří Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269294/mid_proste-na-me-zapomneli-98x-269294.jpg
5
447
447
Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy – s tím dobrým i s tím zlým. Helga tady vyrostla, starala se o rodinu, vychovala děti a pak zůstala sama. Opuštěná. Plná bolesti, smutku a trápení. Teď ji osmileté zvídavé děvče bez předsudků vytrhlo z beznaděje a pomohlo opustit hrůznou minulost. Díky Klárce přestala Helga být jen tou, na kterou jednoho děsivého dne, naštěstí i bohužel současně, ve vesnici všichni zapomněli.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2015 , JaS (JaS nakladatelství)Originální název:
Prostě na mě zapomněli, 2015
více info...
Přidat komentář
Příběh o tom, co se dělo ve vylidněné vesnici po konci války. Vyprávění z pohledu osmileté dívenky tomu dává jinou perspektivu, je to stručnější a není to popsané do detailů, což vůbec nevadí, protože my si ty detaily dokážeme dost dobře domyslet. I skrz stručnost z příběhu mrazí. Ideální četba na propršený víkend, akorát se po jejím přečtení nebudete cítit úplně happy a budete potřebovat něco trochu veselejšího.
Silný příběh o střetu dvou generací, mladičké Klárky a starší ženy Helgy, v těžké době odsunu Němců po druhé světové válce. V podstatě souhlasím s komentářem medlovice. Také by mě zajímal spíše osud Červenky, než postav, které se najednou vynořily v epilogu. Ale budu to brát tak, že to je jako v životě. Občas o někom víte, jak dopadne a občas se to nedozvíte. Příběh se mi líbil a celou knihu jsem zvládl za jednu jízdu vlakem. Jen jsem měl trochu problém s tím, jakým slohem byly napsány pasáže vyprávěné Helgou. I tak ale můžu s čistým svědomím doporučit :)
A zase mě napadá to přísloví, že člověk má někdy málo kamenů. Mám spoustu otázek a žádnou odpověd. Kdo byl v tomto případě ten dobrý a kdo zlý ? Helga zlá určitě nebyla. Jaký by byl život Kláry , kdyby rodiče neodešli do Sudet ? Byl nějak potrestán Červenka , semlela ho doba nebo naopak byl úpěšný udavač ? I když se začátkem kniha jeví jako poklidný příběh, najednou se to rozjede a všechna ta hrůza se objeví a udeří . Neprávem opomíjená kniha, stejně jako Zádušní mše za hraběnku si zaslouží sakra pozornost.
Námět dojímavý, ale styl psaní, jak slohové cvičení žáka 7. třídy. Možná to autor psal pro děti, ale to by mi zase neseděla ta krutost podání příběhu. Nedovedu si představit takové chování osmileté holky.
Klárka a Helga, dvě hlavní postavy celého příběhu. Nejdřív jsem měla trochu pocit, že čtu pohádku. Ale poté, co začala Helga vyprávět Klárce svůj život, už to pohádku připomínalo velmi vzdáleně. Byl to hodně silný příběh.
Prostě na mě zapomněli
Krásný a smutný příběh, který jsem četla před šesti lety, ale musela jsem se k němu vrátit. Opět jsem napětím nedýchala, opět jsem si poplakala. Odehrává se po skončení války, když se osidlovaly Sudety. Příběh malé Klárky ani Vás nenechá v klidu. Dávám 5 hvězd a doporučuji
Napínavá kniha. Během dnešního dopoledne přečtená. Můžu jen doporučit. Čtivé a opravdu člověk by takovou dobu nechtěl zažít. ...
Přečteno za jeden den. I když, posledních dvacet stran jsem si musela dávkovat postupně. Nejdřív jsem si je nechávala na druhý den, ale pak mi to nedalo. To má člověk strach číst dál, protože ví, že něco hrozného přijde a tuší co a přesto... Jedna z nejlepších knih co jsem četla, nezapomenutelná, na šest hvězd.
Během čtení jsem si přála, ať se už nikdy, nikdy tohle, ani nic podobného, nevrátí...
Odsun Němců a chování Čechů vůči Němcům po druhé světové válce. Pandořina skříňka naší novodobé historie. Příběh, kterých se odehrály desítky, stovky a o kterých se stále mluví málo. Příběh napsaný tak jednoduše a zároveň chytlavě, že jsem se do něj dokázala vžít hned na první stránce.
Opravdu skvělá knížka, kterou sice přečtete za jedno dopoledne, ale najdete v ní osud.
Kdybych měla tvořit pro žáky druhého stupně základních škol seznam povinné četby, tuto knihu bych tam zahrnula.
U téhle knížky jsem si říkala, že o tomhle tématu musí psát fakt každý. Za mě slabé, nic moc nového nepřinášející
Kniha o tom, že poválečná doba nebyla jednoduchá. A také o tom, že v davu dělají lidé věci, které by jako jednotlivci sotva provedli. O takových věcech je potom těžké mluvit a často jsou z mysli a vzpomínek vytěsňovány.
Kniha je slabá objemem, ale silná obsahem.
Velmi útlá knížka o jednom nerovném přátelství odehrávající se v poválečných letech, kdy platily zákony msty a pomsty - oko za oko, zub za zub.
Bohužel…v tomto případě nezpochybnitelná síla příběhu suverénně vítězí nad formou.
Je to příběh z pohledu malé holčičky, čemuž je cíleně uzpůsoben také použitý jazyk knihy, ale i když mě většinou tento soulad baví, v tomto případě mě to moc nenadchlo.
Celkově - jednoduchost, přímost, strohost – to je sice v dnešní době čím dál častěji používaný literární styl, ale tady mám pocit, že něco pokluhávalo, že to prostě úplně nebylo ono.
Spíš než minimalisticky to na mě působilo značně jednoduše a ploše, jakoby cílené pro velmi mladou věkovou kategorii. Pokud bych knihu našla v sekci literatury pro mládež, ocenila bych ji určitě daleko víc, protože by byla ideální knihou pro doporučenou četbu ve školách. Ale sáhla jsem po ní v knihovně pro dospělé, tak zas až tak bezvýhradně nadšená nejsem. Je v ní také spousta situací, kterým lze uvěřit možná jen se zavřenýma očima… ale OK, tak jsem ty oči teda zavřela. Po dočtení knihy se završením celého příběhu ale zůstal paradoxně dojem možná o malinko lepší než při samotném čtení, tak tu čtvrtou hvězdičku přece jenom přidávám.
Je na první pohled jasné, že pan Holub je autorem dětských knížek, je to znát i na tomto útlém románku. Netuším tedy, jestli čerpal z nějakých konkrétních a reálných událostí, které se udály na jednom místě. Spíš tipuju, že toho více spojil dohromady a výsledek mi připadá takový těžko uvěřitelný, i když jako poučení z historie pro děti to určitě oceňuji.
Kniha má jenom pár stran, ale skrývá v sobě velmi silný příběh z poválečné doby.
V různých obdobách se autoři k tomuto tématu vracejí stále dokola – poválečné dny roku 1945, „napravování“ starých křivd stylem padni komu padni a mnoho nevinných obětí na obou stranách barikády. Následná kolektivní ztráta paměti, zahodíme klíč a jde se dál. Velké příběhy malých postav, které se třeba stále připomínat a vytahovat na světlo.
Vypravěčské role se v knize Prostě na mě zapomněli zhostí malá Klárka, která se s rodiči stěhuje do malé sudetské vesnice. Krásný a válkou nedotčený dům, sad, les, který láká k prozkoumávání i přátelství s místní paní hraběnkou… Na první pohled idylka, ale na ten druhý spousta zlé krve mezi místními a hrůzné události během odsunu Němců.
Stylistika přesně odpovídá osmiletému děvčeti – krátké a jednoduché věty, naivní a předvídatelná zápletka, až příliš černobílé vykreslení postav. Pro dospělého čtenáře příliš nekomplikované, pro YA kategorii trefné a poutavé.
Národ, který nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu, prožít si ji znovu.
Kniha se mi četla dobře, ale přišlo mi to spíš jako literatura pro mládež. Chování osmileté dívky mi nepřišlo uvěřitelné, a že by si rodiče nevšimli mizejícího jídla a zraněné staré ženy v patře????
Téma zajímavé, ale čekala jsem něco jiného…
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) sudetští Němci Sudety dětský hrdina osidlování pohraničí historické romány přátelství z dětství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2015 |  Prostě na mě zapomněli |
| 2011 | Zádušní mše za hraběnku |
| 2011 | Jak se zbavit Mstivý Soni |
| 2009 | Kolik váží Matylda |
| 2010 | Vzpoura strašidel |
Tak toto se mi hodně líbilo. Příběh o odsunu sudetských Němců. O životě, že v něm nic není černobílé.