Poslední Herrmannovic holka – Cesta do Terezína
Eva Herrmannová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445147/bmid_posledni-herrmannovic-holka-cesta-d-dVl-445147.jpg
4
26
26
Vzpomínky dívky, která vyrůstala v bohaté rodině židovského obchodníka a rakouské zpěvačky v předválečné Opavě. Ačkoliv v rodině se mluvilo německy, byli českoslovenští patrioti a Eva chodila do české školy. Po příchodu Němců se Evino dětství, které prožívala obklopená láskou a blahobytem, náhle radikálně změnilo. Rodina jako položidovská musela čelit mnoha omezením, která zavedli nacisté na území Protektorátu Čechy a Morava, jejich židovští příbuzní postupně mizeli v transportech a většina jich zahynula v Osvětimi nebo v Treblince. Také Eva byla jednoho dne maminkou odvezena do Prahy a po dvou dnech ji maminka odvedla na nádraží Praha-Bubny, kde Eva nastoupila do transportu, který ji odvezl do Terezína. Maminka odmítla opustit židovského manžela a toto byla nelidská cena, kterou rodina musela zaplatit. Zkušenosti z Terezína, zlé, ale v některých směrech i pozitivní, poznamenaly autorku na celý život. Setkala se zde nejen s krutostí, ale i se špičkami evropské kultury, zpívala také v Krásově opeře Brundibár, ale pak se zármutkem sledovala, jak její přátelé odjíždějí s transporty na východ a ze dne na den mizí.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi spíš přišla, jako zajímavé vyprávění pro někoho z rodiny. Spousta jmen zmíněných jen v jedné větě, spousta osudů lidí, které jsou jen velmi stroze popsány. Takto špatně zpracovaný životopis jsem možná ještě ani nečetla. Knihu jsem sice dočetla, ale určitě nikomu dalšímu nedoporučím.
(SPOILER) Knih o holokaustu mám prectenych až až a čtu výhradně buď autobiografické nebo sepsane na základě nějakého svědectví, rozhovoru, apod. Nechci toto téma vůbec znevazovat. Ale řekněme, že jsem si pod tímto titulem představovala trochu něco jiného. První půlka knihy rozepisuje rodokmen rodiny Herrmannovych, nikoli nezajímavý, avšak kvůli tomu pravděpodobně po této knize nesahnete. Několik stránek ke konci je zase (na můj vkus) až moc dopodrobna vyprávění Evin kariérní růst co by operní pěvkyně. Tudíž nám na pobyt v Terezíně moc stránek nezbylo. Těch pár bylo samozřejmě skvělých, hrůzné utrpení psané očima dítěte je vždy velmi emotivní.
Vyprávění dívky Evy,kterou coby dítě ze smíšeného manželství nemine transport do Terezína.Norimberské zákony nebraly na nikoho ohledy.Třebaže jsi uspěšný opavský podnikatel(čímž Evin tatínek byl)platí veškerá omezení i pro tebe,bez výjímky. Jsi ŽID ,proto nemáš postupně na nic nárok.A to se týká i tvé rodiny.Pisatelka popisuje své dětství před válkou,vzpomíná na čas v době války a život v Terezíně.Ve svém mladém věku( jako mnoho jiných jejích vrstevníků) toho zažije opravdu mnoho.Na rozdíl od jiných členů rodiny se konce války dožije a vrátí se domů k rodičům.
Velmi dojemné svědectví dámy, která jako mladé děvče zažila hrůzy Terezína. Popravdě mě konec u nemocnice na svátek matek skutečně dostal.
Nechápu to nízké hodnocení. Kniha naštěstí není slátaninou světových rádoby spisovatelů, s jejichž "*doplňcochceš* z Osvětimi" se v posledních letech roztrhl pytel. Kniha je přímým svědectvím hrůz páchaných zločinci na nevinných lidech, přesto má mnohem nižší hodnocení než právě kdejaká Rebecca, tatér nebo porodní asistentka, znevažující a demoralizující utrpení lidských duší. To nutí k zamyšlení.
Eva Herrmannová vzpomíná na své dětství a pobyt v Terezíně, kam byla deportována 8. července 1943 jako čtrnáctiletá. Jako míšenka tam mohla zůstat až do konce války. Její maminka, původem Vídeňačka, byla operní zpěvačka a díky tomu, že se nerozvedla, nebyl tatínek, majitel opavského obchodního domu Herrmann a Vogel, deportován. Dojemné jsou verše od kamarádek v deníčku z Terezína v příloze, které Evě napsaly na památku před deportací na východ.
Pro mě jako Opavačku bylo téměř povinností si knihu přečíst a určitě nezklamala. Bylo milé připomenout si předválečný život zde a známá místa. Dobře, že kniha skončila v období po válce a poslední kapitola děj vhodně doplnila.
Zajímavá kniha která se četla jedním dechem. Mrzí mě jen že není více rozepsaný pobyt v Terezíně.
Silný příběh, obdivuji autorku, že měla sílu vrátit se vzpomínkami do té doby. Knížka se četla jedním dechem.
Autorčiny vzpomínky na dětství, které ji skončilo ve 14 letech a byla odvedena do Terezína. Vyrůstala v bohaté rodině židovského obchodníka a rakouské zpěvačky. Ač byla rodina položidovská, i tak musela čelit mnoha omezením, která zavedli nacisté.
Paní Herrmannová nakonec vystudovala hudební a operní režii a od roku 1991 šéfovala opeře Národního divadla.
Tato knížka, ač popisuje hrůzy, které se u nás děly během druhé světové války, je velice milá. Celou dobu mi to přišlo, jako když mi babička vypráví své zážitky z dětství. V knize jsem čekala, že bude popsán celý život autorky, ale je tu vyprávěna doba pouze do jejich 16 let. Poslední kapitolu o jejím dalším životě napsal Jan Dehner. V této kapitole se však píše pouze o pracovních úspěších paní Herrmannové.
V knize je historie pěkně vysvětlena a i doba, kterou autorka strávila v Terezíně, je napsána decentně, takže tuto knihu bych doporučila i větším dětem, aby se dozvěděly více o tom, co se tenkrát dělo. Určitě zajímavá kniha.
Autorovy knížky
| 2020 |  Poslední Herrmannovic holka – Cesta do Terezína |
Knížka vzpomínek šefky opery ND Evy Herrmannové.
Obsahuje rodové informace a její život, kdy musela jako dcera židovského otce sama do Terezína, maminka uchránila před deportací pouze otce. Docela mě mrzí, že knížka nepokračuje v informacích, co rodinu čekalo po znárodnění a jak se jim žilo po r. 48. Ale i tak je to pro mne zajímavé čtení, které obsahuje jen část z jejího života.