Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528619/bmid_sudetsky-dum-sudetsky-dum-iii-1959-1963.png
5
210
210
Sudetský dům série
< 3. díl
Již téměř deset let je František Smolík oddělen od své rodiny ostnatým drátem kriminálu. Zatímco ve Sklářích si Jarmila musí sama poradit s péčí o rodinu, neustále pronásledovanou komunisty, František pomalu ztrácí naději, že se ještě někdy dočká shledání. Doba se ale mění a atmosféra ve společnosti se začíná uvolňovat. Političtí vězni jsou postupně propouštěni na svobodu a vrací se do svých domovů. Návrat do života je ale plný nástrah a staré křivdy nelze jen tak zapomenout. Působivé vyprávění nás naposledy zavede za našimi hrdiny do podhorské vesnice Skláře.... celý text
Přidat komentář
Hodně předvídatelné, psáno opět takovým naivním způsobem, ale je jasné, že celá trilogie je směřována na čtenářky, které takové příběhy "novodobé červené knihovny" mají rády. Autor je zřejmě dobrý historik, ale už slabší vypravěč. Chápu ale, že i takovou formou, je dobré mladé čtenářky (čtenáře) seznamovat s dobou, která byla velice těžká. Tento třetí díl už jsem v plánu číst neměl, ale kniha se ke mně dostala náhodou.
(SPOILER) V posledním dílu se všichni trápí. František trpí ve vězení, Jarmila trpí doma, jejich syn ve škole... Nehezká doba, kdy někteří "lidé" se dostali po válce k moci a "vládli" tvrdě (Tomeček) podle svých představ, jak jim to vyhovovalo a vynášelo. A k neuvěření jim to léta procházelo. Pořád jsem se těšila, kdy už se konečně situace obrátí a přijde spravedlnost. Moc se mně líbil epilog.
Zdárné zakončení této povedené trilogie. Kniha byla velmi čtivá, stejně jako předchozí dva díly. Těžký úděl a perzekuce ze strany komunisty Tomečka se na rodinu Smolíkových valil jako balvan z místních hor.
Bylo to těžké a bolavé čtení o této poválečné době, ale napsané poutavě a s citem. Musím vyzdvihnout zakončení celé knihy, kde nechybí naděje a několik pozitivních prvků, které jsou o to větší pod tíhou všech příkoří, které autor v tomto příběhu popsal. Velmi se mi líbil i závěrečný epilog.
Citace:
„Takhle to dělají se vším,“ přitakal doktor Pospíšil a tlumeným hlasem doplnil: „Zametají stopy!“
„Jsou jako nacisti,“ nebral si servítky František. „Ti se taky na konci války snažili všechno spálit, zbourat a zničit,“ vzpomínal. „Na rozdíl od těchhle to ale nestihli!“ „Nebojte se, oni to taky nestihnou,“ řekl Pivoňka. „Dokud žijeme my, co jsme u toho byli, jen tak to nezmizí!“
... poslední novinka roku 2024, na kterou jsem se těšila. Těžká doba to byla, člověk nevěděl, komu může být trnem v oku. A do vězení se člověk dostal lehce i za nic. Byla jsem zvědavá, jestli se Paula vrátí, a ejhle...dopadlo to takhle. Celá trilogie se uzavřela, krásné čtení
(SPOILER) Konečně jsem se dostala k poslednímu dílu z této série osudů rodiny Smolíkových z podhorské vesničky Skláře-opět působivé vyprávění. Děj se tentokrát odehrává mezi lety 1959 až 1968. Dočteme se o těžké době a utrpení ,které prožívali političtí vězni,mezi ně patřil i František Smolík ,který byl uvězněn skoro deset let bez jakékoliv naděje,že se vrátí domů a setká se s rodinou.Ani jeho manželka Jarmila to neměla lehké, doba byla zlá ,musela se starat o celou rodinu ,kterou neustále pronásledují komunisti v čele s přesdsedou Tomečkem,kterého známe již z minulých dílů.Političtí vězni jsou propuštění a s nimi i František,jeho návrat také není jednoduchý ,je nemocný a musí si najít cestu ke svému synovi, který ho nezná. A navíc staré křivdy nejsou zapomenuty.Opět skvělé čtení a těším se na další autorovy knihy.
Jako první dva díly,skvěle napsáno.Zůstane to ve vás dlouho.Chudáci všichni ti lidé,kteří žili své těžké životy...
Po třech dnech nad třemi díly jsem si opravdu přála šťastný konec, takže mi ten rychlý sešup k dobru fakt nevadil. To téma je mi blízké, nevyhnula jsem se nějaké osobní projekci a prostě to prožívala, myslela na prarodiče a kladla si otázky, na které od nich už odpověď nedostanu. Trilogie stojí za přečtení. Jen by si měl autor pořídit někoho více pozorného pro čtení rukopisů, neboť změny jmen u důležitých postav, občasné pravopisné chyby či chaos v ději kazí dojem.
I tento díl je velmi čtivý a tak reálný. Je z něj cítit tíživá atmosféra doby a také naděje v lepší časy. Více si můžete přečíst v recenzi.
(SPOILER)
Děkuji panu Javůrkovi za další pokračování této úžasné trilogie, která se mi maximálně vryla pod kůži. Zbožňuji knihy s touto tématikou, neboť se zakládají na skutečných příbězích. Je to síla, když si uvědomím, jak šílená byla doba. A že něčím velmi podobným, tak jako některé postavy z těchto knih prošla i má prababička, která měla česko-německé kořeny. Moc jsem si přála, aby se ještě někdy František setkal se svou německou láskou… to se bohužel nestalo… avšak autor i tak krásně doladil konec této románové trilogie.
Ještě jednou děkuji, za tyto příběhy a těším se na další a další knihy pana Javůrka.
(SPOILER) Závěr trilogie. 10 let vězení za nic. Ohavné období dějin, kdy zlo zůstalo nepotrestáno. Unesla bych i více stran. Přečetla jsem jedním dechem. František byl tak trochu sobeček, Jarmila zase vzorem dobré ženy. Roky 1968 - 2024 jsou velmi stručné.
Po přečtení druhého dílu jsem si pro rodinu Smolíkovu přála do dalšího dílu aspoň trošku štěstí ...
Smutná kniha o smutných osudech obyčejných lidí. Boj s větrnými mlýny , který slušný člověk nemohl vyhrát.
Pro mě jsou knihy z tohoto období noční můrou a přesto je musím číst . A měli by všichni. Abychom věděli a nezapomněli. Díky, pane Javůrku ...
(SPOILER)
Kruh se uzavřel. Jestli mi František lezl v druhém díle na nervy, tak v tom třetím jsem ho, po návratu z lágru, měla chuť zabít. Neskutečný sobec. A arogantní blbec. Pravda, potrestán byl. A nemyslím tím jenom lágr...
Celá trilogie je o dobách těžkých a ještě těžších a i když je příběh líčen dost černobíle a "zjednodušeně" (ten je hodný x ten je zlý), přesto je hodně čtivý. A stojí za přečtení.
Trochu mě překvapil ten svým způsobem "happy end". Vzhledem k tématu a atmosféře celého příběhu by mi asi víc sedělo, kdyby kniha skončila Mariiným rozloučením "Sbohem, Františku... a brzy nashledanou".
Na závěr přidávám Františkovu (plamennou, jak tu bylo zmíněno) řeč. Protože mně se líbila. Je výstižná a aplikovatelná v kterékoliv době a v životě celkově. Nejen v politice...
"Tohle jsou skutečné paradoxy života. Občas něco vypadá jako trvalé, nezměnitelné, tak hluboce zakořeněné a potom se zničehonic dají věci do pohybu, boří se staré pořádky a najednou je všechno úplně jinak. A člověku nezbývá než na to koukat s otevřenými ústy, radovat se nebo smutnit podle toho, na které straně stojí, a zůstávat v úžasu... Nejzvláštnější na tom je, že tyhle překotné události většinou přijdou, když to nejméně čekáme, a spustí je nějaká malichernost, až se tomu dlouho nepřestáváme divit..."
Nejslabší díl z celé trilogie, jak jsem celkem pochválila druhý díl, tak tady opět autorovi došel dech.. nejspíš má ještě k tomu krátkou paměť a unikají mu poměrně zásadní detaily. Z Vašíka udělal Vojtíška, z Kantůrka Horvátha, k tomu, že vstoupila do strany, se Jarmila přiznala Františkovi v dopisu a po pár desítkách stránek to byl pro změnu anonym.. Epilogem tomu všemu nasadil korunu, větší klišé už se snad ani vymyslet nedalo.
Děkuji. Za čtení o dobách nelehkých, i za naději, které si někteří drželi. Za obraz zapomenutých událostí, na které se zapomínat nesmí. Epilog mi vehnal slzy do očí. Brala bych i knižní podobu té doby mezi 68-epilog. Nebo knihu o životě Fuchsovych.
(SPOILER)
Dalo by se napsat, že to byla hnusná doba, ale vždy za vším páchaným zlem stáli konkrétní lidé. Zde je zlo soustředěno do osoby jednoho soudruha z nevýznamné obce v pohraničí, avšak takových musely být tisíce, jinak by se zrůdný režim neudržel při životě tak dlouho.
Charaktery mlčící většiny, která neudělala nic, protože jí to vlastně svým způsobem vyhovovalo, jsou vykresleny až mrazivě realisticky.
Ze závěrečného dílu trilogie jsem neměla tak skličující pocity, jako z dvojky. Přes všechen hnus bylo na konci přece jen cítit velkou naději a můžeme se tvářit, že nevíme, co následovalo... Každopádně za mě je dobře, že autor nechal jednu z hlavních postav zemřít před srpnem '68, v sladké nevědomosti dalších událostí a s velkou vírou v lepší budoucnost pro svého syna.
Důležitá kniha, která by nám všem měla připomenout, že můžeme být rádi, že žijeme ve svobodné a demokratické zemi, i když se nás různá individua snaží přesvědčit o opaku.
Tady je vylíčena moc jednoho soudruha Tomečka, kdy dokázal zničit životy lidí, kteří se nechtěli podvolit nadvládě komunistů. Těžký žalář, který přežili jen ti nejsilnější, ale ani pak neměli klid a msta soudruha, který se držel u moci a intrikařil i ve stáří. Škoda, že nebyla víc zmíněna rodina Fuchsova a taky mezidobí 1968 - 2024. Ale i tak knížku doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
Velice smutné a velice pravdivé. Podobné osudy znám i z vyprávění mých příbuzných a známých. Je šílené, jak se k sobě lidé dokáží chovat. Nejprve druhá světová válka, potom komunismus a normalizace. Lágry všude. Jenom Němci je nestihli všechny zlikvidovat, jak se píše v knize.
Autorovi moc děkuji za tuto trilogii a doporučuji ji k přečtení.
(8. 1. 25 - 1 263 - 3)