Odvaha ke svobodě
Jan Sokol , Josef Beránek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482408/odvaha-ke-svobodemuxIqN-v0Z-.jpg
4
28
28
Knižní rozhovor v šestnácti kapitolách sleduje životní osudy Jana Sokola, jeho reflexe společenského dění a myšlenkové zrání. Dotýká se studia biblistiky, Nietzscheho díla, setkání s Janem Patočkou i v českém prostředí méně známých personalistů. Těžištěm jeho zájmu je filosofická antropologie, vztahy mezi filozofií a náboženstvím, filosofií a politikou. Zde pramení jeho přiléhavé a stručné postřehy k mezím svobody a lidských práv, k současné rodině, občanské společnosti, politice, evropské integraci. S precizností zlatníka promýšlí velká témata kultury, vzdělání a výchovy, na nichž stojí západní civilizace. Otázky, které si klade, čtenáře vedou nejen k pochopení širších souvislostí evropské historie, ale i k vděčnosti za život a svobodu, a především k touze předat je dalším generacím. V závěru knihy Jan Sokol stručně shrnuje hlavní myšlenky svých knížek, které nejsou zrovna běžné, a přitom jsou zásadně užitečné, nebo dokonce na výsost potřebné.... celý text
Přidat komentář
Člověk, jako jediný tvor, se může svobodně rozhodovat a hledat tak nejen své vlastní naplnění života pravými hodnotami, ale být tu i k užitku druhým. To ukazuje i autor této knihy svými slovy i svým životem.
Vím, že nebudu objektvní, protože pana Sokola prostě mám rád;-) Obdivuju jak jeho široký rozhled a znalosti, tak zejména jeho pedagogické umění, schopnost sdělovat srozumitelně i poměrně složité věci. Toto - tedy ten široký záběr a srozumitelnost - jsem nalezl i v knize Odvaha ke svobodě. Na druhou stranu musím souhlasit s komentářem Svrdlina, že právě ta šíře a rozbíhavost témat v jednotlivých kapitolách je knize trochu na škodu. Závěrečná část - jakýsi souhrn zajímavých témat, kterým se p. Sokol v životě věnoval - působí po předchozím dialogu poněkud neorganicky, ale díky i za ni, je to také zajímavé a podnětné čtení. Knihu doporučuju.
Komplexní náhled do myšlenkového světa Jana Sokola. Nenapadá mě nikdo, kdo by uměl tak srozumitelně popisovat složitá témata. Kniha jednoznačně stojí za přečtení.
Edici rozhovorů nakladatelství Vyšehrad mám ve velké oblibě, na rozhovor s Janem Sokolem jsem se těšil - a právě asi ona velká očekávání mají za následek spíše rozpaky, zklamání. Neustále se mi totiž vynořoval knižní předchůdce, kniha „Naděje v dějinách”. Ne náhodou, ne jen kvůli tomu, že jsem ji před nedávnem četl. Martin Bedřich se totiž Tomáše Petráčka ptal naprosto jinak, zasvěceněji. „Odvaha ke svobodě” nejenže má až přespříliš široké tematické rozpětí, ale i v každé tematicky (zdánlivě) uzavřené kapitole se rozkračuje a střídá hned několik dílčích podtémat/motivů. Ne snad, že by pak nutně vždy šel rozhovor moc po povrchu, ale za to spíše může Jan Sokol, ne Josef Beránek. I tak by mi bylo milejší, kdyby se Beránek zaměřil méně na Sokola a na to, co všechno si myslí o všem možném (fakt to tak působí), nýbrž více na Sokolovy dřívější úvahy, na svobodu, etiku, filozofii. Kniha je to obsažná, ale v jistých případech (jak uvádí i komentář J. Freie) recykluje již publikované. Zasloužila by si přísnější editorskou práci. Vlastně nerozumím ani „bonusovému” materiálu v podobě všelijakých sebraných postřehů/informací od Jana Sokola. Pokud byly natolik podstatné, proč se nedostaly spíše do diskuzí, rozhovorů? Působí to přilepeně, nepatřičně.
Sokol je stále výborný. Jen by to chtělo ediční poznámku vysvětlující vztah ke staršímu rozhovoru (Nebát se a nekrást, 2003) - teď všude čtete jen "copyright 2021", "vydání první", a přitom některé pasáže se doslova opakují, včetně toho, že Sokol mluví v přítomném čase o S. Karáskovi (+2020), ba i o Jirousovi (+2011)...
Ještě doplněk: Sokol má samozřejmě, jako každý, svá preferovaná témata a slepé skvrny: na člověku jako by pokládal za důležité skoro jen to, jak je určen ostatními a co dělá pro ostatní a s ostatními; už psychologie, natož třeba mystika je pro něj tak trochu podivínství, ne-li kapric těch, kdo nevědí, co by... Ale množství vědomostí, schopnost vidět souvislosti (a naopak nesouvislosti a rozdíly) a důslednost jejich promýšlení jsou u něj pořád enormní, číst se ho rozhodně vyplatí.
Nádherná kniha plná prostých a přeci složitých myšlenek. Neměla by se číst, ale studovat. Kniha nesmírně vzdělaného a pokorného člověka. Člověka se kterým souzním a který mi přijde jako Exuperyho Malý princ.
Co mne překvapuje, tak se zde Sokol odhaluje i jako sám o sobě pochybující, omezený ve vzdělání a to z něj dělá ještě víc člověka, kterého tak rád studoval. Výjimečný člověk, před kterým se vždycky hluboko skloním.