Odvážna školáčka
Jevgenij Lvovič Švarc
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324441/odvazna-skolacka-3WV-324441.jpg
4
155
155
Rozmanité příhody sovětského děvčátka, které se v přípravném ročníku školy seznamuje s novým prostředím.
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1984 , Mladé letáOriginální název:
Pěrvoklasnica, 1949
více info...
Přidat komentář
Jaké se má chovat správné socialistické dítě. Kdysi jsem to četl na základce, nějak mě to nevadilo, hlavně jsme té propagandy i Marušky v učebnicích měli dost a dost, abych si ji tolik neuvědomoval. Teď mi z toho bylo až zle, hlavně z chování dospělých - pokud by v tomhle Maruška vyrůstala, musela by z ní být psychopatka. Příšerně napsané, hloupé příhody, k tomu ta otrocká ruská syntax v českých větách a šílený společenský background, fakt je mi z toho úzko.
Jsem dříve narozená a měli jsme knihu jako povinnou četbu v 50. letech. Moc už si nepamatuji děj, ale nějak mi čtení této knihy nevadilo. Byla jiná doba.
Čtení o ničem. Zároveň je v knížce hodně ruské propagandy. Myslím, že v dnešní době už nemá kniha co nabídnout.
Knížku jsem jako malá četla mnohokrát,líbila se mi moc,knížek až tak moc nebylo k mání(četla jsem hodně),tudíž,co se mi líbilo jsem četla opakovaně.
Také jedna z mých hodně raných knížek, vypůjčená ze školní knihovny. Později jsme ji dokonce povinně četli v originále v rámci výuky ruského jazyka. Už je to pár desítek let, ale dodnes, když mám ráno vstát z postele, říkám si větu, kterou slyšela Maruška, když měla jít poprvé do školy: "Nádo vstavať!"
Velká nostalgie, Odvážná školačka je první knížka, kterou jsem kdy přečetla, ta z paměti nezmizí.
Ve škole, nahlas, střídaly jsme se s ostatními dětmi. Dodnes si pamatuji tu svou netrpělivost, jak jsem chtěla číst dál a dál, ale ostatní děti četly tak pomalu.
Pominu-li ideologicky balast, je to milá knížka.
tedy odkud a jakými cestami se tahle knížka mého dětství objevila v knihobudce, to mi hlava nebere; na vzornou Marušku Orlovovou se pořád pamatuju (právě tou příkladností mi trochu vadila), takže to u mě vždy vyhrál Čuk a Gek
čtu tady v komentářích, že podle knihy byl natočen film, to je mi překvapení, neviděl jsem ho určitě ani česky, ani v originále, moje vydání (asi 1956) bylo doplněno perokresbami, žádné fotografie z filmu v knize určitě nebyly
Je to krásná knížka pro děti. Ideologie byla pohuzel poplatná době, takže Marusce nezbylo než si představovat, jak si na dvoře hraji Lenin a Stalin, což je vážně absurdní představa.
Tak jsem si díky čtenářské výzvě zavzpomínala na své dětství. Četla jsem vydání z roku 1953, v němž byly fotografie ze stejnojmenného filmu. Stejnou knihu jsme měli i doma a já tehdy vypadala a občas se i chovala jako ta prvňačka Maruška (jó, kde jsou ty časy!). A je legrační, že jméno svého posledního nadřízeného musím těžce dolovat z paměti, ale jméno Anna Ivanovna jsem si vybavila hned. Dokonce jsme v první třídě ještě také psali (u nás byly smíšené třídy) obyčejnými pery s násadkami, která se namáčela do kalamáře. Ti dobří pak později mohli psát plnícími pery. Propiska byla až na střední škole. No a ta ideologie? Tenkrát se v SSSR oslavoval soudruh Stalin, dnes se u nás ve školách oslavuje prezident Havel. Zítra se bude oslavovat třeba zase někdo jiný. Každá doba má své osobnosti na oslavování.
Přečteno asi ve 3 nebo 4 třídě snad v rámci povinné četby. Ale kniha se mi hodně líbila a ráda na ni vzpomínám.
Četla jsem mnohokrát jako dítě. Dokonce jsme pod vedením učitelky sehrály z některých kapitol ve 2. třídě ZŠ divadelní představení.
Ve druhé třídě jsme ji četli ve škole a střídali se ve čtení po odstavcích. Mně se příběh snaživé žákyně Marušky velmi líbil a proto jsem si ho přečetl již dopředu doma. Vzpomínám, jak jsem sám začal psát perem a namáčel ho do inkoustu v lavici zabudovaném kalamáři. Knížka je opotřebená používáním, neboť se v rodině dětem předávala a půjčovala. Na stránkách jsou tužkou napsané poznámky, ze kterých je možné vyčíst, kolikrát byla stránka za domácí úkol přečtená.
Povinná četba, druhá třída. A protože to bylo ruské, nebavilo mě to. Možná, je to škoda.
Na tuto útlou knížku jsem v naší knihovně narážela už od mala. Vždy se mi líbila obálka - vykukující holčička ze dveří, ale neotevřela jsem jí. Až teď. Byl by to i dnes zajímavý, čtivý příběh, který by si našel své malé čtenáře, kdyby to nebyla taková propaganda. Velká škoda.
V dětství se mi kniha líbila, ale pochybuji, že by dnes promlouvala k současným dětem, které díkybohu zažívají trochu jiné školství s lidskými učitelkami a ne s bachařkou Annou Ivanovnou.
Patřilo to v mém dětství k oblíbenějším knížkám a chtěla jsem školačku napodobovat. Dnes se nad tím usmívám.
Ja si ty knihu a nevim kde najit. Tam maji par a kolik to stoji a nikdo mi to nechce predat.
81%
Teď jsem si ji znovu přečetla. Já mám tuhle knížku ráda. Četli jsme ji společně ve 2. třídě a pak jsme podle nějakých částí z ní udělali pod vedením soudružky ( tenkrát) učitelky divadelní představení. Pak jsem ji četla ještě několikrát.
Při vzpomínce na tuto knihu si prostě vybavím moje bezstarostná dětská léta.