Odvážnému štěstí přeje
Paul Bonnecarrére
Tento román byl napsán na základě skutečných událostí, které se odvíjejí od založení výsadkových vojsk Svobodné Francie, jimž velel kapitán Georges Bergé a jejichž vznik schválil v Londýně roku 1940 generál De Faulů. Za spoluúčasti anglických parašutistů se pak uskutečňuje výsadek do okupované části Francie, který odstartuje drama neobyčejně napínavého příběhu. Tato skupina drsných a odvážných mužů tvořila vůbec první spojeneckou výsadkovou jednotku operující během 2. světové války. Vydání první... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1991 , Naše vojskoOriginální název:
Qui ose vaincra, 1971
více info...
Přidat komentář
Vždycky, když si přečtu knížku, jako je tato, nemůžu se ubránit dojmu, že ti nejlepší z nás končí svůj život předčasně, ať již nešťastnou shodou okolností, anebo ve službě zbytku lidstva. A je mi z toho smutno.
Příběhy francouzských výsadkářů jsou čtivé, plné napětí a často neuvěřitelné. Co všechno jen byli tito vojáci (civilním povoláním ovšem zpravidla něco úplně jiného) ochotni podniknout jen pro to, aby se mohli stát součástí vojsk Svobodné Francie a aby mohli bojovat za svoji vlast! Kniha, jež vychází ze skutečných událostí 2. světové války, popisuje jejich útěky do ciziny, často velmi komplikovanou cestu do Velké Británie a tam velmi náročný výcvik. Následovalo netrpělivé čekání na návrat domů a zapojení do bojů.
Sympatická byla obrovská podpora civilního obyvatelstva, včetně žen, dětí a starých lidí, i když věděli, že pokud budou vyzrazeni, ušetřen nebude nikdo. V knize jsou sice popsány i případy, kdy němečtí důstojníci našli s civilisty, případně i zajatými francouzskými vojáky slitování, ale bohužel šlo o výjimky, naopak bojové akce z německé strany se obvykle vyznačovaly velkou brutalitou. V jedné kapitole je zmíněno i zapojení vlasovců – převážně z Ukrajiny a Gruzie – na německé straně; byli vylíčeni v podstatě jako bandité nelítostně plenící a vraždící vše živé.
Ač každodenně s nasazením života, dokázali si mnozí francouzští výsadkáři ze situace dělat legraci. A i když někdy neopatrnost a nesoustředěnost vedla ke ztrátě životů, fakt, že vojáky ani civilisty neopuštěl humor, jim nejspíš ve většině náročných bojových akcí pomohl uspět. Uvědomila jsem si, že i francouzské válečné filmy jsou nezřídka veselohry - Francouzi se prostě Hitlerovi vysmáli.
Jediná věc, kterou jsem na knize postrádala, bylo nějaké shrnutí faktografických údajů o jednotlivých postavách, zejména francouzských důstojnících. Jmen totiž v knize vystupuje skutečně hodně a i když u mnohých je jejich životní příběh načrtnut, v další kapitole se mi to již pletlo s dalšími, podobnými jmény. Krátký medailonek nejvýznamnějších členů odboje by tudíž byl velmi užitečný, protože listovat v dlouhých kapitolách a dohledávat údaje o jednotlivých lidech nebylo dost dobře možné.
Každopádně ale na to, že jsem knihu získala zdarma z knih vyřazených obecní knihovnou, to byl skvělý čtenářský zážitek, nemohla jsem se odtrhnout. Ale že mám doma na knihy málo místa, putovala i tato dál, zanechala jsem ji v nádražní knihovně v Č. Budějovicích.