Odvážný rodič - Buddhismem inspirovaný rádce, jak vychovat citově odolné dítě
Krissy Pozatek
K výchově lze přistupovat dvěma odlišnými způsoby. Můžeme se snažit své děti za každou cenu ochraňovat, plnit každé jejich přání a předcházet situacím, které jim přinášejí nepříjemné pocity, aby snad nedej bože netrpěly. Můžeme jim metaforicky řečeno neustále rozprostírat pod nohama koberce, aby se při své cestě životem neporanily o jediný kamínek, neškobrtly o žádnou překážku. V naší současné kultuře převládá právě tento trend, který ovšem vychovává bytosti nesamostatné a závislé na ostatních. Druhý způsob vyžaduje určitou odvahu, jak od nás rodičů, tak od našich ratolestí. Zato jim ale pomůže zrát a dospívat a lépe je naučí zdolávat problémy, jakmile dospějí, odpoutají se od nás a budou životem proplouvat samy. Ten spočívá v „budování sandálů“, posilování vnitřních zdrojů a vybrušování dovedností, které jim umožní se poprat se všemi překážkami, na něž narazí. Autorka rozhodně netvrdí, že je tento přístup snadný nebo že přináší rychlé výsledky, ale mnohonásobně se nám vrátí, protože díky němu z našich dětí vyrostou sebevědomé a emancipované lidské bytosti, které si dokáží poradit s jakýmkoli protivenstvím, aniž by je srazilo na kolena. Navíc utužuje vztahy mezi rodiči a dětmi, protože je postavený na otevřenosti, sdílení emocí a vzájemné zodpovědnosti.... celý text
Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2016 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Brave parenting
více info...
Přidat komentář
Vůbec mě nebavilo knížku číst, ale našla jsem v ní zajímavý a přínosný pohled na výchovu dětí.
Tato kniha mi pomohla utřídit mé myšlenky. A povzbudit k tomu, že je možné vychovávat samostatné dítě s respektujícím a partnerským přístupem.
Pokud dítě vychováváte kombinací metody cukru a biče se selským rozumem, nebude pro vás asi autorčin přístup nijak převratný, což ale neznamená, že se knihu nehodí číst. Určitě vás obohatí opravdu hezky podanými příklady ze života a mě osobně utkvěla i některá přirovnání a obrazné popisy inspirované východním myšlením. Dobře se tím argumentuje nekonečně respektujícím, věčným klidem naplněným, neuvěřitelným maminkám :-)
Štítky knihy
rodinné vztahy výchova rodičovství rodinná výchova
Autorka popisuje, jak u dětí rozvíjet "vnitřní zdroje" - odkládání uspokojení, řešení problémů, adaptabilitu, ovládání emocí, vnitřní motivaci ad.
Kniha na mě působila občas rozporuplně. Jednou autorka nakročí respektujícím směrem (uznání dětských emocí, vyjádření podpory) a o pár kapitol dál propaguje autoritativní přístup včetně použití odměn a trestů (kterým říká "logické následky", např. dítěti odepřeme pozornost, jelikož se chovalo drze). Nebo říká, že máme nechávat věci na dítěti, ale později používá nátlak a vyhrožování, aby dítě danou věc ne/udělalo. Příklady dialogů rodiče a dítěte mi přišly nerealistické.
Ale ať nepíšu jen negativa. Sem tam zaznělo něco, co se mi líbilo, např.
"Rodiče často reagují na emocionalitu svých dětí racionalitou, což s největší pravděpodobností vyústí jen v další boj o moc nebo slepou uličku."
"Děti nejvíc ze všeho touží po tom, aby je někdo vyslechl a akceptoval, ne aby bylo za všech okolností po jejich."
A také poslední část knihy byla zajímavější - o emocích a o tom, jak plynou, o prázdnotě, buddhistickém přístupu, o tom, že by rodič měl být průvodcem, o důležitosti a vlivu přírody.
Jde o americkou knihu, autorka pracuje ve své praxi především s teenagery a pořádá pro ně pobyty v divoké přírodě. Většinou se setkává s tím, že rodiče děti přehnaně kontrolují (telefonáty, sledování přes GPS), nevytyčují jim hranice a neustále jim umetají cestičku (hlavně, aby dítě uspělo, aby nebylo třeba smutné nebo rozrušené). Pokud se někdo poznává v tomto popisu, tak by pro něj kniha snad mohla být víc přínosná.
Knihu jsem přečetla na doporučení. Nesedla mi.