Odysseia
Homér
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207669/bmid_odysseia-keD-207669.jpg
4
409
409
Ílias a Odysseia — dva najznámejšie eposy v kultúrnom bohatstve našej civilizácie. Íllias, spevné rozprávanie o trójskej vojne. Prešla do tradície ako vojna o najkrajšiu zo smrteľných žien, krásnu Helenu, ktorú mládenec Paris uniesol spartskému kráľovi Meneláovi. Hrdina druhého eposu, Odysseus, sa vyznamenal už pod hradbami Tróje. Jemu spev pripisuje lesť s dreveným koňom, ktorého Achájci darovali obrancom Tróje a spôsobili tak skazu hrdinského mesta. Vojna v starovekom epose je meraním síl smrteľníkov a zábavou bohov. Oni môžu rozvážne i rozmarne meniť osudy smrteľných ľudí. Z ich vôle sa všetci, čo sa mali zachrániť, dávno vrátili do svojich domovov a tu sa napĺňal ich údel — v krvi alebo v šťastí. Jediný, komu bohovia dlho nedožičili objať si rodných, bol Odysseus. Od hradieb Tróje vracia sa zrelý a rozvážny muž. Jeho návrat je predlhá cesta plná nečakaných zvratov a nebezpečenstva. Raz žiada obete, druhý raz zasýpa darmi, raz pomôže sila a niekedy lesť. Je to cesta v znamení priazne i nepriazne. Odyssea stíha hnev morského vládcu Poseidona a ochraňuje moc Pallas Atény Jasnookej. Dnešný čitateľ prijíma dielo z hlbiny staroveku, a predsa je napriek dvadsiatim šiestim storočiam, ktoré nás od jeho zrodu delia, hrdina Odysseus príbuzný aj nám v túžbe po vlasti, kde má rodisko, predkov i pokračovateľa svojho rodu. Pre ňu podstupuje tisícero útrap, skúšok a odriekaní, vzdáva sa pohodlia i nesmrteľnosti. „Moja Ithaka je nízka, a predsa je to pre mňa ten najkrajší kút,“ opakuje všetkým, u ktorých našiel ochranu, lásku a súcit. Vidí svoju vlasť nesentimentálne a nedá sa zlákať leskom, ktorý mu lacno ponúka svet. Myšlienka na vlasť a blízkych je mu oporou v najťažších chvíľach. Táto vernosť vlasti zachovala mu vernosť najbližších i priazeň osudu — stane sa vládcom šťastného ľudu na Ithake... Prerozprávanie druhého rozsiahleho Homérovho eposu (Ílias vyšla v r. 1973 v podaní Rudolfa Slobodu) je už osvedčenou cestou, ako mladému čitateľovi priblížiť ďalšie základné dielo z úsvitu našej civilizácie. Poznať ich značí lepšie sa vedieť zorientovať v umeleckej literatúre neskoršieho obdobia, ktorá sa prirovnaniami a obrazmi na výjavy z Íliady a Odyssey odvolávala i odvoláva. Prečítať ich značí oboznámiť sa so vzrušujúcimi príbehmi plnými vášne, lásky, nenávisti, ale i bezmocnosti, a zároveň spoznať prekvapujúcu múdrosť a očarujúce videnie pevcov staroveku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Poezie
Vydáno: 1986 , Mladé letáOriginální název:
Ὀδύσσεια, -720
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem konečně dočetla. Nebylo to špatné, prostě originál příběhu, který jsem už četla alespoň dvakrát ...
Príbeh Odyssea (Hnevlivý), kráľa na ostrove Ithaka, ktorý sa po 10 rokoch Trójskej vojny snaží dostať domov, je svojou formou ako aj samotným príbehom kúzelný. Od Illiady sa odlišuje na pohľad nepatrne, tiež je písaný formou veršov a samotný text je v „duchu doby“. Je však oproti Illiade jednoduchší, osobnejší, osobitejší. Dej sa týka kráľa Odyssea a príbeh opisuje jeho 10 ročnú spletitú cestu. Text obsahuje niekoľko, akoby súbežných príbehov, ktoré dotvárajú samotný dej, pričom samotná báseň prebieha len v 41 dňoch. Odysseus si svoju cestu zaslúžil ako trest aj tým, že oslepil ľudožravého kyklopa Polyféma, syna boha mora Poseidóna, či spoluúčasti na svätokrádeži na kravách zo stáda boha Hélia. Samotný výpočet 10 ročnej cesty udivuje: Pustošenie zeme Kikónov – kde sa Odysseov nájazd na pobrežie skončil skazou (akoby vystrihnuté z príbehov nájazdov Morských národov); Ostrov Lotofágov, ktorý svojim lotosovým nápojom privodzovali námorníkom nechuť k návratu domov; Ostrov Kyklopov, ktorých popisuje ako kľudných pastierov oviec a kôz, ktorí považovali ľudí za spríjemnenie jedálnička; Pobyt u kráľa plávajúceho ostrova Aiolosa; Pobyt v zemi Laistygonov, taktiež ľudožravých gigantov, ktorí pobili a poničili 11/12 mužstva; Sedemročný pobyt na ostrove čarodejnice Kirké, ktorá premenila časť mužstva na prasce, ktoré vďaka Hermovi, Odysseus oslobodil; Cesta do krajiny Kimmeriov na hraniciach sveta a kráľovstva mŕtvych (katabasis), ku ktorej bolo potrebné preplávať pomedzi Skyllu a Charybdu čo Odyssea stálo ďalších 6 druhov; pobyt na ostrove Thrinakia, kde sa pásli stáda Hélia, ktoré drancovali Odysseovi muži; Pobyt na ostrove Oigyia u nymfy Kalypsó, ktorá sa zaľúbila do Odyssea prepustila ho až na príkaz rady bohov Olympských; Príchod na Schériu, ostrov Fajákov a pobytu u kráľa Alkinóa. Až po všetkých týchto strastiach sa mohol Odysseus vrátiť na ostrov Ithaka, kde ho však čakalo okolo 100 nápadníkov jeho ženy Penelopé, ktoré musel premôcť.
Odysseus tu predstavuje ideál sily, mužnosti, nezdolnosti, a najmä duchaprítomnosti, rozumnosti a ľsti. Popisovaný je však prekvapivo „reálne“ aj ako lump, ktorý útočí na bezbranných Kikónov; neverník, keď ľahne na lôžko s čarodejnicou Kirké či Kalypsó, vraha množstva nápadníkov a neverného služobníctva či perfektného klamára po jeho príchode na Ithaku.
Možno je Odyssea dobre spracovaný príbeh, ktorý sa skladá z viacerých príbehov (námorné smerom k Skylle a Charybde tj. Sicílie a Messiny (možno ďalšie); náboženské, mravné a ďalšie) ale je to zároveň jeden príbeh ktorý učí, že človek, hoci aj hrdina je častokrát slaboch, či zloduch, častokrát silák a odvážlivec. Že človek je odkázaný na vôľu a pomoc bohov, hoci sám sa svojimi skutkami môže bohom zapáčiť či získať ich priazeň. Že domov je domov, a hoci Vám núkajú nesmrteľnosť, tú radšej vymeníte za svoju domovinu, ženu, syna a rodičov. Že sa nemožno vzdávať ani keď by ste prežívali mučivé útrapy hoci aj 10 rokov a hoci by ste mali ísť aj na kraj sveta k bránam samotného podsvetia. Odysseus opustil Ithaku na 20 rokov a napriek tomu jeho osobný kompas stále smerovať k pôvodnému bodu; domov. Je to príbeh nezdolnej nádeje a odhodlania, ktorý je oproti rabujúcej a pomstychtivej a krutej Illiade, sympatickejší.
Trochu jsem se bála vybrat tuto knihu jako součást maturitní četby. Nepatří totiž mezi nejtenčí. Je zde používán trochu zastaralí jazyk, ale jinak je to nádherně čtiví příběh, který zaujme určitě každého, kdo se zabývá o antické Řecko a jeho mythologii.
Měla jsem trochu obavy, protože jsem zvolila starší překlad Vaňorného, ale bylo to skutečně krásné. Samozřejmě byla spousta věcí na přes... kupříkladu to, jak se Télemachos chová k Penelopě, vím že je to tím, že se na příběh dívám dnešní optikou, ale kdybych něco takového zkusila na mojí mámu, tak bych zcela jistě byla dcerou smrti :D. Ale teď už vážně, miluju řeckou mytologii a v Odysseii se jí zobrazuje velký kus. Navíc je Odysseia jeden z nejstarších historických pramenů, a protože se právě připravuji na zkoušku z historie, spoustu věcí mě tam zaujalo. Pravda je, že mám oblíbenější staré texty, nicméně jsem ráda, že jsem se konečně dostala i k tomuto eposu, protože za přečtení rozhodně stojí...
Klenot evropské antické literatury! Pro první čtení jsem zvolil mnohými zavrhovaný překlad Šrámkův, a to z prostého důvodu - chtěl jsem se co nejvíc vžít do děje. A to se povedlo - Odysseova dobrodružství rychle ubíhala a najednou byl konec. Nedotažený konec. Jak tady již poznamenal KaRei, chybí poslední kapitola. Nemohu přijít na to, proč Šrámek po přebásnění celého díla vynechal jeho závěr...
Pro další čtení vezmu určitě překlad Vaňorného a také bych rád vyzkoušel některé starší časoměrné překlady. Nechápu, proč se všichni časoměrného verše tak obávají a proč je už více než sto let laiky i překladateli tupen. Vždyť jak jinak co nejdokonaleji přeložit řecký originál a vystihnout příjemnou stichičnost hexametru? Vřele doporučuji těm, kteří se časomíry obávají, Ovidiovy Proměny v překladu Jana Červenky. Dílo hned působí zcela jinak a čtenářův prožitek je podobný, jaký musel mít starořecký či starořímský posluchač recitálu.
S knihou jsem se střetla díky povinné četbě. Ze začátku jsem se trochu zdráhala ale, nakonec jsem byla mile překvapena. Odysseus a Penelopa mi byli už od začátku velmi sympatičtí. Dobrodružstvími, která Odysseus zažíval ať už na moři nebo mimo něj, jsem byla uchvácena. Penelopiny nápady jak zdržet nápdníky byly také zajímavé.
Jak se pak jednomu může líbit většina dnešních knížek. Souhlasím, skvělý Homér
Dva pilíře evropské kultury - Iliás a Odysseia. Tak propojené a přitom tak rozdílné. Iliás náleží svým vyzněním ještě do mýtického věku bohů a hrdinů... odysseou se už začíná prostší věk lidí. Osobně je mi proto bližší Iliás, kde je aristokratický svět bájí ještě v plné síle. V Odyssei je cítit už jeho neodvratný konec.
Úžasná kniha, kterou jsem přečetl ve 3 dostupných českých překladech - Šrámkův, Mertlíkův, a Vaňorného. Už jenom to, že jsem ji byl vlastně schopný přečíst 3x za sebou, a ani jednou jsem se u toho nenudil, vypovídá o kvalitě tohoto díla, které přetrvalo tisíciletí.
Velkou výtku mám k modernímu Šrámkovu překladu. Je sice psaný modernější češtinou a tím i čtivější, ale vypouští Homérovská přirovnání a dokonce celou poslední kapitolu (usmíření s pozůstalými Ithačany po ženiších). Aby chybějící kapitolu laik hned neodhalil, rozdělil Šrámek jednu z předchozích kapitol na dvě, aby i on měl 24 kapitol/zpěvů, jako originál. Absenci přirovnání bych ještě jakž takž překousl, ale vypustit závěr, zvláště když v předchozích kapitolách Odysseus sám svému synu říká, že jejich úsilí není zdaleka u konce a musí se ještě vypořádat s pozůstalými, to je pro mě za čárou přijatelnosti. Šrámkův konec působí nedotaženě a je přímo do očí bijící, že tam něco chybí. Zápletka u něj zůstává nedořešená.
Mertlíkův překlad se mi líbil zřejmě nejvíce. Narozdíl od Šrámka je Metlíkův styl více básnický a dodává Odysseii půvab a vznešenost. U Šrámka čtete příběh, u Mertlíka čtete příběh a vychutnáváte krásu jazyka. U Mertlíka (i u Vaňorného) si navíc přečtete i tu Šrámkem vypuštěnou závěrečnou kapitolu, což považuji za obrovské plus. Mertlík ze všech 3 překladatelů zvládl podle mě nejlépe scénu s jazykovou hříčkou Odysseova jména "Nikdo" u kyklopa. Mertlíkova verze kyklopovy odpovědi ostatním kyklopům na otázku, kdo mu ubližuje, nemá prostě chybu. Ani Šrámek ani Vaňorný to nedokázali tak bravůrně.
Snad jedinou nevýhodou vydání Mertlíkova překladu (jiné než Odeon 1984 jsem nenašel) je formát - jde o velkou A4 místo kompaktnější a do ruky vhodnější A5.
Vaňorného překlad posouvá krásu jazyka ještě o kus dál. Je starší než Mertlíkův, obsahuje více archaismů, a větná skladba je také velmi odlišná (pochází ze začátku 20. století), ale to jí dodává její kouzlo, krásu, a vznešenost. Nicméně pro první čtení Odysseie (tedy pokud běžně nečtete knihy psané starou češtinou) bych Vaňorného nedoporučil, jelikož jeho text považuju pro čtenáře za nejnáročnější.
Je škoda, že všechna nová vydání (až na vyjímku od Rezka, který v 90. letech vydal Vaňorného překlad) vychází jen se Šrámkovým překladem (ke kterému mám silné výhrady), a že nejsou nová vydání Mertlíkova překladu. Pokud máte příležitost, rozhodně Mertlíka doporučuji.
Nežli jsem začala Odysseovu anabázi číst, říkala jsem si, že řecké pověsti znám a nic nového mě nečeká, spíš jsem byla zvědavá, kterak to ten Homér vymyslel. Můj partner četl tuto knihu těsně přede mnou a tak , když jsem otočila poslední list a v naprosté tichosti ( kdo mě zná , tak ví, že u mě jev naprosto nezvyklý a vypovídající o tom, že se se mnou něco děje) zaklapla desky knihy , koukl na mě a povídá...." taky jsi si z toho sedla na zadek, co? ". No, to teda sedla, naprosto famózně vyprávěný příběh. Před několika lety jsem četla Ílias a to se mi sice taky líbilo, ale od Odyssea se nedalo odejít.
Je skutečně fascinující, že si můžeme přečíst něco tak velmi, velmi starého. Děj je bohatší než u Íliady, není to jen samé ten zabije tamtoho, tenhle zas na oplátku tyhle dva... Také jednomu při čtení docela vyhládne, všichni pořádají nějaké hostiny, po jídle touhu i po pití zahánějí zcela... Verše se pěkně nesou, jazyk je prostě nádherný. A moc se mi líbila všechna ta dlouhá přirovnání, třeba:
Jako když z výběžku skály kdes rybář svým předlouhým prutem
hází s úmyslem lstivým své vnadidlo nevelkým rybám
vrhaje do moře rourku, jež z rohu je polního býka,
jednu pak lapí, a jak se tak třepotá, hodí ji na zem,
tak sebou třepali oni, když ke skále vzhůru je nesla.
Odysseu doporučuji všem jako velmi příjemný a poutavý úvod do četby klasických eposů. Důraz je kladen oproti ostatním spíše na příběh a případné vykreslení postav. Šrámkův překlad je podle mne přístupný i modernímu čtenáři a zvyknout si na veršovaný text trvá jen chvíli. Čas strávený s touto knihou rozhodně nebude ztracený, naopak bude velmi obohacující, což je něco, co u současné literatury už velmi těžko nalézt. Navíc na Odysseu navazuje mnoho dalších autorů, takže četba Odyssey je pak klíčem k pochopení dalších děl.
Pokud by Vás zajímalo více, můžete si přečíst mou recenzi v záložce recenze.
Příběh ithackého krále, který deset let putoval z Tróje domů, kde po příchodu ještě musel svést velmi tvrdý boj s více než stovkou nezvaných hostů.
Odysseia samozřejmě není žádnou oddychovou četbou. Je napsaná takovým složitým básnickým jazykem. Přesto i tři tisíciletí po svém vzniku stále patří mezi významné literární památky.
Nejzáživnější z této knihy je prostřední část vypovídající o Odysseových cestách, která je bohužel taky nejkratší. Pro všeobecné znalosti bohatě stačí převyprávěný příběh od Petišky, tam má člověk aspoň jistotu, že to dočte a něco si zapamatuje.
Ano základ to je, ale těžké na čtení také. Příběh je ale famózní a kdo se prokouše ke konci, nebude litovat.
Štítky knihy
antika putování antická literatura eposy Odysseus hrdinské eposy starověké Řecko říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
Odysseu by si měl přečíst každý, zvlášť pokud se jako já chystáme na Joyceova Odyssea. Na jednu stranu jsou Odysseovy příběhy velmi poutavé, ale pak tu máte první a třetí část, které až dle mého názoru zas tak moc zajímavé nejsou. Možná kdyby se to četlo snáze, tak bych to docenil víc.