Odysseia
Homér
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207669/bmid_odysseia-keD-207669.jpg
4
409
409
Ílias a Odysseia — dva najznámejšie eposy v kultúrnom bohatstve našej civilizácie. Íllias, spevné rozprávanie o trójskej vojne. Prešla do tradície ako vojna o najkrajšiu zo smrteľných žien, krásnu Helenu, ktorú mládenec Paris uniesol spartskému kráľovi Meneláovi. Hrdina druhého eposu, Odysseus, sa vyznamenal už pod hradbami Tróje. Jemu spev pripisuje lesť s dreveným koňom, ktorého Achájci darovali obrancom Tróje a spôsobili tak skazu hrdinského mesta. Vojna v starovekom epose je meraním síl smrteľníkov a zábavou bohov. Oni môžu rozvážne i rozmarne meniť osudy smrteľných ľudí. Z ich vôle sa všetci, čo sa mali zachrániť, dávno vrátili do svojich domovov a tu sa napĺňal ich údel — v krvi alebo v šťastí. Jediný, komu bohovia dlho nedožičili objať si rodných, bol Odysseus. Od hradieb Tróje vracia sa zrelý a rozvážny muž. Jeho návrat je predlhá cesta plná nečakaných zvratov a nebezpečenstva. Raz žiada obete, druhý raz zasýpa darmi, raz pomôže sila a niekedy lesť. Je to cesta v znamení priazne i nepriazne. Odyssea stíha hnev morského vládcu Poseidona a ochraňuje moc Pallas Atény Jasnookej. Dnešný čitateľ prijíma dielo z hlbiny staroveku, a predsa je napriek dvadsiatim šiestim storočiam, ktoré nás od jeho zrodu delia, hrdina Odysseus príbuzný aj nám v túžbe po vlasti, kde má rodisko, predkov i pokračovateľa svojho rodu. Pre ňu podstupuje tisícero útrap, skúšok a odriekaní, vzdáva sa pohodlia i nesmrteľnosti. „Moja Ithaka je nízka, a predsa je to pre mňa ten najkrajší kút,“ opakuje všetkým, u ktorých našiel ochranu, lásku a súcit. Vidí svoju vlasť nesentimentálne a nedá sa zlákať leskom, ktorý mu lacno ponúka svet. Myšlienka na vlasť a blízkych je mu oporou v najťažších chvíľach. Táto vernosť vlasti zachovala mu vernosť najbližších i priazeň osudu — stane sa vládcom šťastného ľudu na Ithake... Prerozprávanie druhého rozsiahleho Homérovho eposu (Ílias vyšla v r. 1973 v podaní Rudolfa Slobodu) je už osvedčenou cestou, ako mladému čitateľovi priblížiť ďalšie základné dielo z úsvitu našej civilizácie. Poznať ich značí lepšie sa vedieť zorientovať v umeleckej literatúre neskoršieho obdobia, ktorá sa prirovnaniami a obrazmi na výjavy z Íliady a Odyssey odvolávala i odvoláva. Prečítať ich značí oboznámiť sa so vzrušujúcimi príbehmi plnými vášne, lásky, nenávisti, ale i bezmocnosti, a zároveň spoznať prekvapujúcu múdrosť a očarujúce videnie pevcov staroveku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Poezie
Vydáno: 1986 , Mladé letáOriginální název:
Ὀδύσσεια, -720
více info...
Přidat komentář
Krásný klasický antický příběh. Zpočátku jsem sice měla problém si všechny souvislosti spojit dohromady, především pro nezapamatovatelnost všech antických příběhů (Elektra, Antigona, aj.) a bohů, ale to bylo ihned upozaděno dějem. Ovšem pro netrpělivé a verše-nesnášející vřele doporučuji půjčit si Homéra z dětské knihovny. Děj je stejný, pouze je vynechán nepřirozený slovosled a krkolomné verše.
Na základce jsem četla Petišku. Jako dítě jsem tak dostala neocenitelný impulz. Dodneška mne Řecko a jeho mytologie fascinují.
Navíc překlad p. Mertlíka je pro mne srozumitelný a dává pro mne poezii soudobý přídech. Jistě, je to poezie, člověk se musí nutně povznést nad fakt, že některé zpěvy jsou vlastně jen umělecké (takové to jak vás našponovat, jak starou gumu v trenclích, abyste to čtení měli na dýl).
O chlup hvězdy horší než Orestea, protože tohle pro mne není lehké čtení. I tak nadprůměrná čtyři a půl.
Při četbě Homéra si vždycky vzpomenu na první ročník gymnázia a pana profesora Říhu, který když zjistil, že spousta z nás - hlavně se to týkalo takových těch snaživých holčiček, co v životě neudělaly z vlastní iniciativy nic, do čeho je někdo nepostrčil - přečetla na základní škole sotva něco víc než povinnou četbu, prohlásil rezolutně: Takhle by to nešlo. Do vánoc přečtěte Ílias a Osysseiu, to je základ! A měl pravdu.
Promazávání údů olejem, hostinami, vítáním hostů, loučení se s hosty a v neposlední řadě opakovaným představováním postav je věnováno více prostoru, než samotné Odysseově výpravě. Vše výše zmíněné je ale naprosto odpustitelné a pochopitelné, neboť jde o základ samotné literatury jako takové a proto člověk promine nejednu mušku na kráse. Nadčasové postavy(především v ženiších by se našla drtivá většina našich příživníků v parlamentu), výborné poutavé vyprávění, skvělá atmosféra a dobré dialogy. A finální deratizace domácnosti otcem a synem parádní. Holt, když vám dílo přetrvá celá staletí o kvalitě to už něco vypovídá. Rozhodně nečetl naposled a rozhodně si přečtu Ílias.
No, tak kdyby se vyškrtly všechny růžovoprsté Zory, kniha mohla být o dvacet stran kratší.:D Ale teda i když jsem se někdy trošku nudila, tak mně prostě nějak nejde nedat té knize nejvyšší hodnocení. Jen když si představím její stáří, musím se na to zkrátka dívat jako na něco naprosto neskutečného. To je úžasné na knihách - žádný předmět nevydrží skoro 3 tisíce let bez poškození, pokud se tedy náhodou vůbec zachová. Ale slova vydrží, takže se z nich i po tak závratně dlouhé době může těšit celý svět.
Povinná četba, jsem ráda, že jsem to zvládla. Moc složité, moc bojovné, moc, moc, moc. Omlouvám se příznivcům ;)
Jako milovnici antických mýtů a legend mě Odysseia samozřejmě nadchla. Velice čtivé a rozhodně jsem neměla potíže se slovosledem jako v případě Aeneidy, i když tady možná hrál velkou roli překlad.
Jako hudba Odesseia plyne a odnáší nás do doby starověkého Řecka... Neuvěřitelné, jak i tak starý text dovede být moderní... že by lidská společnost opravdu myslela v archetypech?
Čítalo sa to hrozne ťažko, tuším, že ako školák som to mal doma hádam polroka... A nakoniec dočítané. To teda bola odysea...
Hodně jsem se ztrácela v postavách, kterých je tam spousta a děj byl trochu zdlouhavý. Bavily mě až příběhy z putování, ze začátku jsem chtěla knihu odložit. Také je těžký starý jazyk, ale některé pojmy se mi líbii, např. zora růžovoprstá. Myslím, že i přes náročnost, je tato kniha základ.
Příběh mě začal bavit, až u vykládání Odysseových příběhů. Jinak pro mě kniha velice těžce pochopitelná, takže jsem si dokonce z některých zpěvů nedozvěděla nic. Místy je epos poněkud obtížný na čtení díky neustálým zastaralým obratům, archaismům a množstvím postav, v nichž mi bylo občas zatěžko se zorientovat. Ale jak už jsem se zmínila, popis Odysseovi cesty mě celkem bavil a to nejvíce jeho dobrodružství s Kyklopem Polymésem, který snědl některé z jeho mužů. Vím, že je tento příběh velice slavný a je to klasika, ale asi bych si ho znovu nepřečetla.
Zora růžovoprstá vás provede legendárním příběhem jednoho putování, které končí návratem domů.
Štítky knihy
antika putování antická literatura eposy Odysseus hrdinské eposy starověké Řecko říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
Miluju antiku!