Odysseia
Homér
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52129/odysseia-52129.jpg
4
409
409
Vrcholné dílo antického období. Ilustroval Karel Vodák.
Literatura světová Dobrodružné Poezie
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Ὀδύσσεια, -720
více info...
Přidat komentář
S trochou nadsázky by se dalo říci, že Oddysea je k Íliadě ve stejném vztahu, v jakém je Nový zákon k tomu Starému. V Íliadě je vše podřízeno cti, slávě a naplnění osudu. Lidé jsou smířeni s krátkým životem a jejich největší ambicí je nebýt zapomenut. Děj Odyssei se naproti tomu točí okolo muže, který se ze všech sil snaží vrátit ke své milované ženě. V průběhu básně toho prožije tolik, že by mu to zaručuje místo mezi legendárními hrdiny, ale v celém textu není jediná zmínka, že by to pro něj něco znamenalo. Motiv stýskajícího manžela je pro dnešního čtenáře pochopitelnější, díky čemuž Odyssea působí moderněji a univerzálněji. To je jeden pohled na věc. Na druhou stranu je Íliada námětem geniální, napínavější a bezpochyby literárně hodnotnější. V originále - i když přeloženém, mám proto raději ji. V převyprávění mám raději Odysseiu.
Čteno v angličtině.
Až doposud jsem znal pouze Staré Řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky.
Odysseus mě bavil už tam a jednoznačně patřil k mým nejoblíbenějším postavám. Dílo Odysseus tak pro měla byla tak trochu povinnost. Myslel jsem si, že znám příběh Itháckého krále dobře. Jkaé bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak malou část příběhu zaujímá zoufalá plavba na moři a boj s nepřízní bohů.
Ve skutečnosti je to daleko dospělejší a komplexnější příběh, než jsem si dříve myslel.
Styl sice kapku zestárl a dlouhé monology jsou zvláště v angličtině místy ubíjející. Obsah vyprávění však stále zraje, a už jen kvůli tomu tuhle exkurzi do Starověkého Řecka doporučuji.
Četl jsem takřka hned po Ílias, která této knize časově předcházela. Putování Odyssea pro mě bylo ještě o něco atraktivnější - jeho rozličné příhody, kdy přichází on a jeho posádka do střetu s postavami z řecké mytologie a střídavě se těší přízni a nepřízni bohů, dělají děj poutavým a čtivým. Vše je doplněno paralelní linkou příběhu Telemacha a Penelopy, kteří na Odyssea věrně čekají a musejí se bránit náletu nápadníků, kteří by chtěli na jeho místo. Lest na konci a následující krvavá lázeň jsou pak skvělým zakončením tohoto kultovního díla.
Může se zdát že Odysseus je darebák který se dvacet let toulal světem a u toho občas někoho zabil, občas někoho zmrzačil a že mimořádně krutě se zachoval když přišel po toulkách domů a povraždil hosty kteří byli u něj doma, jako vrchol ničemnosti se může zdát to když nakázal synovi pobít i část služebných a ten po vzoru svého zdánlivě krutého otce je nepobil, ale oběsil, protože nějaká služebná si přece nezaslouží umřít po meči přece že?
Jako třešnička na dortu vypadá vražda jednoho jejich dlouhodobého pastevce, kterému uřežou uši, nos, a pak ještě nohy a ruce.
Takto se může jevit příběh, u kterého neznáte dokonale řetězec příčin a důsledků.
Pokud jste četli Ilias i Odyseu, zjistíte že o to co v knihách jde, je to o co se pokoušely a pokoušejí všechna náboženství na zemi posledních 2.000let. Tedy sepsat materiál který bude celým generacím mužů i žen morálním příkladem a vzorem ctnosti.
Z mužů má kniha vychovat statečné a odhodlané jedince, kteří jako rameno Boží spravedlnosti budou konat vždycky jen z nutnosti a nikdy ne z rozmaru.
Ženy budou věrny a plny své lásky sloužit svým mužům.
Lidé s absencí hodnot, úskočníci, křivopřísežníci budou ztrestáni velmi potupnou smrtí. A třeba ještě že nad smrtí lidí se nejásá i když jsou to nepřátelé.
To čemu kniha učí je mnoho, dokonce mi připadá že Bible i Korán se pokoušeli o to samé, ale pořád stojí velmi daleko ve stínu za díly Ilias a Odyssea.
Tenktát to byly jedny z mála knih na které mohli lidé za svůj život narazit.
Jejich obsach znali i ti kteří neuměli číst, nebo psát a to proto, že kniha byla napsána ve formě veršů, takže si jejich obsah, nebo jednotlivé části, byli schopni doslova zapamatovat i celkový prosťáčci napříč staletími a obsah v dílech obsažený byl takovým sociálním pojidlem a stabilizačním prvkem díky kterému nenastávala ve společnosti úplná anarchie.
Dnes je situace jiná, z knih máme jen překlady a ty se čtou pomalu a blbě, chce to hodně času, trpělivosti.
Tisíce knih se čtou lépe než Odyssea, ale žádná z nich Vám nedá to co Odyssea.
Chci aby si moji potomci prolívali hlavu verši z této knihy, tato kniha dává za vzor téměř nedosažitelné ideály a to je její hodnota.
Učí být lidi lepšími.
Soubor děl Ilias a Odyssea je otcem a matkou moderních náboženství a politických systémů, které se snažili později poselství Homéra různě vylepšit.
Realita je ale taková, že na tom není co vylepšovat, vraťme se zpátky ke kořenům, pojďme znovu člověka povýšit téměř na úroveň Bohů tak že se budeme snažit být jako postavy z těchto děl.
V knize jsou obsaženy veškeré možné kosmické zákonitosti o člověku, životě a o smrti, pozorní čtenáři budou poučeni a povýšeni na dřív jim zapovězenou úroveň.
Návrat Krále. Odysseia je i s odstupem několika tisíc let moderní příběh, ze kterého více či méně vycházejí i příběhy ze současné doby. Napínavý od začátku do konce.
Vždy, když se k Odyseji vrátím, překvapí mne, jak moc je současná a moderní jak po obsahové, tak i po formální stránce. Vše co bude v budoucnu objevovat literatura, drama a film, v ní už je. Je to Shakespeare, Dostojevskij, Fellini i Tarantino v jednom.
Fantasy horror starověku s tématem pomsty , která je ovšem zcela v režii bohů, stejně jako zásahy do osudů lidí bez jakékoliv možnosti svobodné volby, což byla věc, jež mi v těch řeckých bájích docela vadí.
..,"Neboť snadno je bohům, co sídlí na nebi širém,vzezření smrtných lidí buď zvelebit nebo je zhyzdit.“....
Jinak ano, četba opakujících se veršů je únavná, chce to trpělivost a pauzy ve čtení,ovšem akční pasáže jsou docela čtivé a přiměřeně brutální.Za mě je to působivý monumentální epos hodný obdivu ztvárněním tématu, rozsahem a verši.
K Odysseie jsem se dostala díky škole. A docela jsem se těšila, protože jsem věděla o čem příběh je. Ze začátku mi chvíli trvalo se chytit, ale pak už jsem se v textu orientovala. Knihu určitě doporučuji :)
Řecká mytologie je velmi zajímavá. Při čtení knihy mi došlo, že jsem se od ní (co už jsem neměl ve škole dějepis) docela odvrátil. Přitom má mnoho co nabídnout. Přesto jsem si nemohl všimnout dost společných věcí se severskou mytologií, která mě zajímá asi trochu více. Příběh knihy je dost zajímavý, ale popravdě veršované vyprávění mi příliš nesedí - občas jsem měl problém správně zavnímat text, když byla vlivem verše věta přerušena v nevhodné části. Ale asi je to o cviku... Stejně tak mě celkem obtěžovaly části, kde se text opakoval. Zpravidla věty, tam je to v pořádku. Ale když jsem po několikáté četl třeba dvanáct stejných veršů po sobě, tak už mi to bylo nepříjemné. Postavy jsou ale sympatické, kniha čtenáře vtáhne do děje, a i přes volné tempo se příběh kupodivu netáhne, takže kniha nenudí.
Jestli vám, tak jako mě, nedá spát otázka různých překladů a vydání, tak mrkněte na takřka analogicky použitelný příspěvek (17.7.) k Íliadě (z nakladatelského hlediska je spolu s Odysseiou více méně nerozlučnou dvojkou) v němž jsem závěr vyčlenil specifickým odlišnostem vydání Odyssei. Rádo se stalo.
2021/15
Ilias je jedna z mých nejoblíbenějších knih, a Odysseia je taky výborné čtení. Pro spoustu čtenářů je to ten stravitelnější z Homérových eposů, protože děj, který se točí kolem Odysseiových dobrodružství, plyne a dobře se sleduje.
Vzhledem k jazyku, kterým je to napsané, je ale v podstatě nutné, aby čtenář skutečně chtěl Odysseiu číst - jinak to pravděpodobně bude velké utrpení (např. jako povinná četba). Taky to chce čas, ale podle mě to stojí za to!
Odysseia mne osobně zaujala trochu více než Ilias, má více děje, méně zdlouhavých výčtů jmen a hlavní hrdina působí většinou sympaticky. Klasický překlad Otmara Vaňorného mi vyhovuje a dobře se čte. Je to poutavý příběh.
Tohle se mi těžko hodnotí. Nejsem fanoušek podobného typu knih a přiznám se, že jsem se do Homéra pustil hlavně proto, že čtu vše ve své knihovně... a hlavně taky abych mohl všude říkat, že jsem četl Odysseiu. Příběh jsem v základech znal, takže jsem si spíše četl mnohem více rozvětvenou verzi svých poznámek ze školy. Měl jsem před sebou celkem enormní vydání z roku 1984 v překladu pana Mertlíka. Jak už jsem řekl, nejsem cílová skupina pro tyto antické knihy, proto mi spousta pasáží přišla zbytečně zdlouhavá a opakující se. Nic proti příběhu, jen forma není pro mě.
Četla jsem v novém překladu ve vydání od Ledy a popravdě jsem si celou první část (asi 70 stran) zvykala na styl. A čekala, až se konečně objeví Odysseus. :-) Potom už to bylo výborné, začetla jsem se a knížka mě vtáhla, jako by šlo o prózu. Samozřejmě je to všechno takové vzletné a obřadné, jde spíš o vyprávění a vzpomínání u večeří, než o samotnou akci. Ovšem závěr má grády a tečou potoky krve. Překvapení, že je to tak čtivé.
Taaak a je to za mnou. Před třičtvrtě rokem jsem se pokoušel číst Dialektiku osvícenství páně Adorna a Horkheimera. Musel jsem na to rezignovat alespoň do doby než si znovu přečtu Justinu a Juliettu a poprvé Odysseu, čili i Iliadu. A je to tu, hotovo. Ještě jsem měl přečíst Kritiku čistého rozumu, ale ee, do toho teď ještě nejdu.
Nu a jaké to je, mít přečtenou Odysseu? Dobré, moc dobré. Člověk si konečně připadá jako kulturní bytost. Ne, číst toto geniální dílo byl opravdu fascinující zážitek. Zvláště v kontrastu k Iliadě. Když jsme u toho, řešit autorství těchto děl je samozřejmě zbytečné. Je to neověřitelné a nedůležité. Ale člověku to nedá, osobně si nemyslím, že je pravděpodobné (tedy to považuji za blbost) že má obě díla na svědomí jakýsi konkrétní Homér a i jestli jo, tak je to irelevantní, protože ústní tradice (několikasetletá) musela nezbytně původní dílo naprosto deformovat. Ale jak říkám, to je jedno. Slyšel jsem toho času ale jednu moc zajímavou věc. Někteří tvrdili (předpokládali, opět na bázi neověřitelnosti), že zatímco Iliada byla napsána pro pánskou společnost, Odyssea naopak pro společnost spíše dámskou. A hele, ono to nevypadá jako hloupé tvrzení. Považte sami, zatímco Iliada se nese ve znamení krutého a brutálního boje, ve znamení poměřování si p… pík (nebo spíše oštěpů), Odyssea se nese spíše na bázi mazanosti, lišáctví. Zatímco Iliada patří Árovi, Odyssea Athéně. Považte, v Iliadě figuruje celý pantheon, zde hraje absolutně dominantní úlohu Athéna a jen Athéna. Zatímco v Iliadě nehrají ženy téměř žádnou úlohu, v Odyssee jsou pro posun děje naprosto klíčové, ať hovoříme o Pallas Athéné, Kalypsó, Kirké, čí samozřejmě Pénelopé. Jistě, může to být kravina, ale je to lákavé.
Obecně se Odyssea nese, až na změnu „něžnosti vyprávění“ výše popsanou (nepočítaje v to okamžiky, kdy kyklop někomu vymlátí mozek z hlavy a pak ho sežere, ó Polyféme!), nese v podobném duchu jako Odyssea. Vše záleží, až na drobná, ale hrdinská rozhodnutí, na vůli a proroctvích bohů. Nu a podobnost, alespoň pro mne, byla i co do překvapivosti obsahu. Tak jako o Iliadě může mít člověk jinou představu, když ji jde číst, tak jinou představu může mít i o Odyssee. Místo toho, aby s hrdinou prožíval napínavé chvíle mezi Skyllou a Charybdou, poslouchá to hezky na hostině coby příběh, stejně jako celý zbytek té velké výpravy. Nejen způsob narace, ale také šíře obsahu pro mne byly překvapivé.
Abych to nenatahoval, poslední poznámka. Jsem trochu rozpačitý z překladu, který jsem četl. Aby bylo jasno, četl jsem ten od Šrámka a doplňoval jej (když jsem fyzický svazek neměl po ruce, nějaká pasáž mne mimořádně zaujala a samozřejmě na konci) překladem Vaňorného. A musím říct, ten Vaňorného je prostě lepší. Fantastický, krásný, božský hexametr se s Šrámkovým volným veršem (což je do značné míry zločin) prostě srovnat nedá. Na straně druhé je fakt, že se to mnohonásobně lépe čte a celé je to takové rychlejší, dynamičtější. Tak já vám nevím. Na jednu stranu se stydím, že jsem četl hlavně ten Šrámkův, na straně druhé je mi jasné, že Vaňorného bych četl pět let… nu, uvidíme, třeba příště…
P.S. Hrozně rád bych řekl, že už si teď od těch zpropadených Řeků dám chvíli oddych, ale... ty zatracené Zákony mi v knihovně furt straší rozečtené, stejně jako Aristotelova Politika. Chjo...
Četla jsem svým dětem nejznámější části v klasickém překladu Otmara Vaňorného. Verše se snadno předčítají a Odysseova mluva je místy tak živá, že dramatično do přednesu přichází úplně přirozeně. Nečekala bych, že třeťák a šesťačka vydrží poslouchat hexametry tak dlouho a ještě se budou dožadovat přídavku. Jen se po zkušenosti s Gilgamešem bojím, že si z Homéra zapamatují hlavně Zoru růžovoprstou a stříkající mozky :o)
Co já mám psát o největším díle světové literatury? Je to prostě veledílo, jež fascinuje plynutím času a pomalým tempem, kterým vše spěje k cíli. Ten všichni známe a je nám ohlašován, ale není důležitý, protože důležité je právě ono plynutí. Starověký Proust.
Štítky knihy
antika putování antická literatura eposy Odysseus hrdinské eposy starověké Řecko říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
8.st.př.n.l. ( doba bronzová) na našem území krásně vylíčil ve svých knihách pan Štorch a podle nádherných ilustrací pana Buriana si můžeme představit běžný život tehdejší společnosti na našem dnešním území ( podle archeologických průzkumů, ale asi zidealizovaně).
V Řecku se v té době konají první olympijské hry a Homér píše Iliadu a Odysseiu.
Vůbec se neodvážím jakkoliv hodnotit tyhle úžasné eposy.
Jen čtěte:
O muži zchytralém, Múso, mi vypravuj,
který se mnoho, mnoho byl nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju, mnohá uviděl města a smýšlení národů poznal, množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši zápasem o svůj život a návrat milených druhů.
Avšak přece ni tak jich nespasil, jakkoli toužil, poněvadž vlastní pych byl všechněm příčinou zkázy.
Bláhoví! Jedliť skot, jenž náležel Hyperíonu Slunci, a za to ten bůh den návratu domů jim odňal.
O tom něco i nám teď vypravuj, Diova dcero!.....
Krása, prožijte všechna dobrodružství s Odysseem. Stojí to za to....
Až po:
....V ložnici po celou noc, když v ovčí se zahalil rouno, přemýšlel o cestě své, k níž dala mu Athéna podnět.