Odysseus

12.07.2011

Odysseus je pro mě naprostý vrchol literatury a to i díky kongeniálnímu překladu Aloyse Skoumala. Má tolik poloh, úrovní, že co člověk, to naprosto jiný názor. Typickým příkladem budiž níže "pistalka": mám pocit, jako bych četl naprosto jinou knihu. Odysseus je pro mě knihou naprosto srozumitelnou, která sice využívá pro čtenáře náročných postupů a originálního způsobu stavění příběhu a vyprávění, přesto zůstává naprosto pochopitelným dílem pro čtenáře, který musí splňovat alespoň některé vlastnosti či schopnosti.

Pro koho tedy tato kniha je? Pro velmi zkušené, sečtělé a zralé čtenáře: ve vší úctě k ostatním si neumím představit, jak by Odysseovi mohl rozumět dvacetiletý kluk. Odysseus je dílo pro člověka, který už nějakou dobu bloudí životem, který si už trochu natloukl nos a který vyrostl z ideálu, že pokoří svět. Čtenář tohoto díla by měl mít ohromnou fantazii, protože James Joyce jaksi očekává, že nemusí vše nutně popisovat doslovně a že si čtenář omáčku doplní sám. A nakonec, čtenář musí být schopen do knihy vstoupit: pouhé plavání na hladině nestačí. Musíte se potopit a nechat se nést proudem autorových slov a doufat, že se v nich neutopíte.

Odysseus je kniha, kterou musíte odložit, pokud ještě nenastal její čas. Nemá smysl ji číst, když vám z ní šediví vlasy. Odložte ji, pokud ji plně nerozumíte a vraťte se k ní za pár let, nebo za desítky let. To čekání za to stojí, proto Odesseus je naprosto geniální kniha: druhou takovou budete totiž těžko hledat.

P.S.: Pokud někde v antikvariátu narazíte na vydání z roku 1976, určitě si ho pořiďte, i když bude stát určitě přes tisíc korun. Je to nádherný kus knihy!

14.01.2011

Nejpodivnější a nejabsurdnější kniha, jakou jsem kdy přečetl (a nebo to byla snaha ji číst?). A vůbec, proč číst něco, co se nedá pochopit a s čím mají problémy i profesoři na vysokých školách, kteří Odyssea vyučují?

Lidé čtou Odyssea, protože chtějí:
a) poznat jeho úžasnou originalitu, díky které se kniha stala proslulou;
b) machrovat, že to četli.

Já jsem byl kombinací obojího a tak jsem si tuto nepříjemně tlustou bichli pořídil. Číst něco takového – to je v podstatě noční můra každého čtenáře. Odysseus nebaví, Odysseus nedojímá, Odysseus nudí, v Odysseovi se nic neděje. Děj je velmi jednoduchý: popisuje jeden den obyčejného a bezvýznamného člověka, ve kterém se - nic neděje. Osmnáct předlouhých kapitol je charakterizováno časem, místem, orgánem lidského těla, barvou, symbolem a technikou, přičemž každá kapitola je záměrně psaná rozdílným stylem a rozdílnou formou. Autor napodobuje a paroduje vývoj angličtiny od středověku po románovou současnost, užívá stovek slovních hříček a nejrůznějších narážek, používá svých rozsáhlých znalostí matematiky, fyziky, biologie, historie, filozofie, politologie, psychologie, cizích jazyků a všechny je do svého díla velkolepě včleňuje. K tomu používá snad všechny hlavní styly a formy psaní. Próza je prezentována eseji, divadelními dramaty, rozhovory, proudem vědomí, novinovými články; na poezii taky samozřejmě dojde. Autor střídá lyriku a epiku tak nenápadně, že to ani nepostřehnete. V Odysseovi je prostě všechno. A protože je román – stejně jako Proustovo Hledání ztraceného času – vrcholným dílem meziválečné avantgardní experimentální prózy, je na hranici čitelnosti a srozumitelnosti. Některé pasáže holt nepoberete, i kdyby jste je četli desetkrát za sebou (to samozřejmě dělat nebudete; naopak budete přemýšlet, jak mít tuto obludnou knihu co nejdříve z krku).

Zní to strašně?
Ve skutečnosti je to ještě daleko horší. Tato kniha se nedá popsat, každý si musí vytvořit vlastní názor, protože toto čtení je daleko složitější a náročnější než kupříkladu čtení „pouhé“ poezie. Soustředit se musíte nejen na obsahovou, ale i formální stránku díla, která je ve všech směrech dotáhnuta k dokonalosti.
Kdybych měl z knihy vybrat kratičký úryvek, byl by to tento:
Proč ho nepřítomnost světla tolik nerušila jako nepřítomnost hluku? Protože měl v tuhé buclaté mužské ženské trpné činné ruce bezpečný hmat.
(Naprosto úžasná věta, ale člověk ji musí přelouskat několikrát za sebou, aby ji pochopil, což je hlavní kouzlo románu.)
Odyssea jsem dočetl do konce, nebudu ovšem natolik domýšlivý, abych tvrdil, že jsem mu porozuměl. Rozhodně je to však kniha, do které by měl alespoň krátce nahlédnout každý. Druhou takovou nenajdete.

A ještě jedna zajímavost: Odysseus čítá v českém překladu tři sta tisíc slov a jeho slovní zásoba pětkrát převyšuje slovní zásobu průměrného člověka.

Velké nervy, umění číst mezi řádky, neskutečnou fantazii a dobrou pamět, ... Analazovat tuto knihu dělá problém i profesorům na VŠ.

Pochopíte-li ji, bude přínosem, opětovným lákadlem, i ,,souhvězdím" všech knih v knihovně.