Oheň
Henri Barbusse
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329532/bmid_ohen-Ayf-329532.png
4
150
150
Literární zpracování tématu Velké války, kterou dnes nazýváme první světová, si většina lidí spojí s knihami jako je například Dobrý voják Švejk, Na západní frontě klid nebo s Rollandovou lyrickou novelou Petr a Lucie. Tyto příběhy kromě tématu mají společnou ještě jednu věc. Byly vydány až po skončení konfliktu. Pokud bychom hledali nějakou literárně významnou práci, která přináší bezprostřední pohled na válku publikovaný ještě ve chvíli, kdy na frontě duněla děla a nikdo netušil, jak tato jatka skončí, bude asi jedinou možností fenomenální Oheň, který napsal francouzský prozaik Henri Barbusse. Autor v různých epizodách čtenáři ukazuje, že sice mohou existovat i pozitivní stránky konfliktů, ale utrpení obyčejných lidí je mnohonásobně převyšuje.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha. Je dokonce ještě o něco syrověji zpracovaná než Na západní frontě klid. Že na sebe jednotlivé kapitoly místy úplně nenavazují, mi zásadní problémy nedělalo.
Upřímně mě překvapil pestrý a vytříbený jazykový styl a ten zbytek? Je těžké vůbec přistoupit na to, že se něco takového dělo... Zmar a bezmoc v mnoha podobách.
Soubor obrazů ze života prostých vojáků za 1. světové války, bez příkras a sentimentu, mnohdy i bez výraznějšího děje. K dočtení jsem se musel dokopat...vyloženě negativně však hodnotit nemůžu a sice kvůli celkovému vyznění knihy...
Skvělá kniha napsaná přímo v zákopech 1. světové války. Z popisovaných bojů, akcí a zážitků běhá mráz po zádech.
Našla jsem svůj školní komentář ke knize. Závěr zní : Odsouzení války. Musí to být válka poslední !
Autentické příběhy spojené v jednu knihu s protiválečným vyzněním. Nelze kritizovat ani řádku z této hluboce prožité knihy, naplno si však veškeré popisované hrůzy už představit nedovedeme. Můžeme dnes, už jenom naštěstí, kroutit hlavou k čemu využili fašisté a komunisté hlavního motivu tohoto románu to jest touhy lidí po míru.
Pro mě nejlepší kniha o vojácích z první světové války. Henri Barbusse zažil zákopovou válku na vlastní oči a na knize se to jasně promítlo. Podtitul, deník bojového družstvu, přesně vystihuje o čem kniha je. Žádní hrdinové, žádný patos. Obyčejní chlapi živořící v zákopech, nudící se, sbírající a schraňující své malé poklady. Jejich radost při přesunu na odpočinek do týlu nebo šílenství bombardované fronty. A to vše zvládá Barbusse vyprávět svým sirovým naturalistickým stylem. Paficismus z toho přímo čiší a všichni generálové by to měli mít v povinné četbě.
Samozřejmě se nemůžu vyhnout srovnání tohoto románu s knihou na západní frontě klid. Oba tyto romány jsou z první světové války, ale tento z pohledu francouzů a "tamten" z pohledu němců. U mě vyhrává Na západní frontě klid, protože je jako příběh lepší a čtivější. Na druhou stranu musím uznat velkou realitu tohoto románu.
Je to vlastně hodně podobné s knihou Jasno. Asi si nikdy nebudu pamatovat příběh, ale už nikdy nezapomenu na názory, postřehy, odsouzení odsouzeného a osvětlení toho pravého.
Jen škoda, že vždy píše o nedosažitelném pro nás co to nechcem slyšet a nebo popřípadě použít v životě
Přečteno v rámci maturitního kánonu.Po porovnání s Remarquem bych určitě zvolil Na Západní frontě klid.
U Ohně jsem měl především problém s neprovázaností příběhů.Jakmile jsem se začetl do postav a místa,autor historku ukončil a přenesl mě o několik kilometrů dál a změnil všechny postavy.A konec jsem skoro nedočetl díky myšlenkovým pochodům autora.
Na vylíčení hrůz I.sv. je to ale určitě jedna z nejlepších knih.
Je to něco úplně jiného, než další klasika-Na západní frontě klid. Německý pohled, to jsou boje, padlí kamarádi, k nimž si člověk navíc během románu získá náklonnost. Francouzský pohled je asi realističtější. Vojáci vlastně ani nebojují, většina románu je o tom, jak vojáci polehávají, maximálně pracují na nových zákopech, vedou rozhovory plné vzpomínek na civilní život, stýskají si nad svou bídou, která je obrovská. Boj přijde až v druhé, kratší části románu a Barbusse je tu opět skvělým spisovatelem. Umí popsat prostředí, z popisu mrtvých těl se zvedá žaludek, navíc nemilosrdně kosí ty, kteří nás provázeli celým románem. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné, třeba ta, kdy všichni hledají zmizelého vojáka a jeho mrtvola přitom leží za úzkou stěnou krytu, v němž družstvo spí. Je to značně silný román a k dokonalosti mu chybí, nebo spíš přebývá, závěr. Ty marxistické kecy si mohl odpustit. Já vím, že to patří k době i tématu, ale mě to prostě vadí.
Složitá kniha, kterou jsem se brodila stěží, ale po dočtení mě nadchla. Scény jsou občas drastické, pro citlivější jako jsem já i brutální, ale tak reálné, že vás nutí k zamyšlení.
Ze začátku to vypadalo na útrpné čtení, ale nakonec se z toho vyklubalo docela dobré čtivo. Některé události ze zákopů mi způsobovaly husí kůži.
Hodí se k čaji do deštivých dnů, kdy není nic jiného na práci. :)
Nejlepší kniha o 1. světové válce. Popis života v zákopech a ve válečném stavu je popisován tak syrově, že z toho jde husý kůže.
Oheň jsem musela přečíst kvůli referátu a moc se mi to teda nelíbilo. Pro holky tohle asi není. I když válečné romány třeba od Remarqua mě bavili, tak tohle byl jen popis války, bez žádného děje.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) války válečné romány Goncourtova cena
Z dnešního pohledu je Oheň překonán, unikátní je nicméně v tom, že byl psán ještě v době, kdy nikdo netušil, kdy tohle peklo skončí. Barbusse nepíše celistvý příběh, ale zvěřejňuje jakési epizody z válečného života, které jsou někdy více, někdy méně zajímavé, každopádně dost alarmující a realistické. V Barbussově podání není válka jedna dlouhá bitva, ale spíše většinou čekání na ofenzivu v naprosto otřesných podmínkách, kde se prakticky nespí a člověk musí být pořád v pozoru. Jsou tu ohromně silné scény, kdy vojáci prochází přes zákopy, kde jsou samí mrtví, jejichž části těl jsou rozeseté všude kolem, hledají se tu kamarádi, kteří umírají, zároveň si běžní vojáci z nepřátelských táborů kolikrát pomáhají, protože podmínky mají všichni vesměs stejné. Za pozitivum považuji i to, že z knihy je cítit bezmoc a vlastně i to, že nikdo nevěděl, co s podobnou situací dělat, neboť nikdo vlastně do té doby takhle velkou válku nezažil. Nevím ale, zda to bylo nezdařeným překladem, každopádně se mi větší část knihy četla dost těžce a některé pasáže si už nepamatuji. Jazyk byl hodně těžkopádný a některé popisy zbytečně zdlouhavé, proto mi čtení trvalo na takhle útlou knihu poměrně dlouho. Vzhledem k tomu, že tu prakticky chybí hlavní hrdina, není možné si k někomu vybudovat bližší vztah, z čehož rezultuje to, že spousta scén není tak působivých, jak by mohla být. Oheň tedy podle mě není úplně nejlepší válečný román, jeho unikum ale spočívá v době, kdy byl napsán, a pokud na to budeme nahlížet touto optikou, musíme ho (i přes jasně marxistický konec) jen ocenit. 60%