Mezi námi přehled
Henri Barbusse
Devatenáct povídek "proslulého spisovatele a obdivuhodného apoštola míru", který v protiválečném románu Oheň dosáhl vrcholu své tvorby. Proti válce a násilí jsou zaměřeny a pokrok probojovávají i jeho povídky, "pravdivé příběhy", jež jsou z valné části bezprostřední a výmluvnou reakcí na skutečné události.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mezi námi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Kdysi, na konci šedesátých let jsem od něj četl Peklo. Dočetl jsem dokonce, ale těžko jsem se tím prokousával. Až teprve nyní jsou povídky od Barbusse druhou knihou. Na svoji dobu a realistickou tvorbu má perfektní sloh. Překvapil mě i záběrem témat, v nichž, jak jinak, se věnoval především chudobným vrstvám postav a válečným obětem. Není pochyb, že byl celým svým srdcem revolucionář.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mezi námi v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 4x |
I když z obsahu oddělíme plevy, v podobě dobově ideologického zabarvení (Barbusse prostě žil v době, kdy říjnová revoluce v Rusku a upevňování bolševické moci, otřáslo kde kým), pořád ještě zůstane značná (díky za to) část čistého zrna, které mě prostě semlelo jako smršť. Jedna povídka lepší než druhá, ještě jsem se pořádně nevyrochnil v právě dočtené a už mě strhávala, očarovávala a dojímala povídka následující. Nejsem schopen říci, která povídka je lepší/nejlepší, protože každá má to své, každá na to jde jinak, každá má to své těžiště v něčem jiném. Ať už jde o zdánlivě boxerskou SÍLA, romantickou NEMOC, až misantropickou HALALI (pokud bych musel, asi by to byla tahle, kterou bych označil za nejlepší z celé sbírky), až lehce horrorovou TETIČKA, zlodějsky komediální SLUŠNÝ ČLOVĚK a DVA BISKUPOVÉ, antimilitaristickou ŠKAROHLÍD A SMÍŠEK, ve své podstatě velmi hnusnou a antikolonialistickou s výstižným názvem PARNÍ VÁLEC CIVILIZACE nebo takřka (až na pár slabších či veskrze propagandisticko-ideologických povídek, kterých je naštěstí minimum) jakoukoliv jinou. Nelze a není třeba z nich vybírat nejlepší. Zajímavé na povídakách je také pozadí, za jakých vznikaly, kdy je Barbusse, zvyklý spíše na románovou tvorbu, psal pro časopisy prakticky jako na běžícím pásu "na objednávku". Je až obdivuhodné, že v takových podmínkách do nich dokázal dostat a nacpat tolik lidství a hnusu z něj. Brrrr, z některých povídek mě fakt mrazilo.