Ohněm a mečem
Henryk Sienkiewicz
Románová epopej polského klasika zpracovává historické události z doby lidového povstání v 1. pol. 17. století pod vedením Bohdana Chmelnického. Děj se odehrává v Polsku a na Ukrajině a líčí samé počátky krvavého povstání, které původně vypuklo jako vzpoura kozáků proti polským feudálům a posléze přerostlo ve všelidový odboj.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Ogniem i mieczem
více info...
Přidat komentář
Nejlepší autorova kniha!Hodně výborných postav i ten Bohun mi je svým způsobem sympatický.
Nádherné čtení! Chvíli jsem nemohl odložit knihu, jak byl děj napínavý, jindy jsem se smál Zaglobovým lamentacím a jinde jsem brečel jako malý kluk. Henryk Sienkiewicz je rytíř pera a slova. Podobně jako v "Quo Vadis" je romantická složka románu naplněna strastiplným příběhem lásky pana rytíře Skrzetuského a kněžny Heleny. A opět se vše odehrává na historickém pozadí, tentokrát kozácko-tatarského a lidového povstání proti polsko-ukrajinské šlechtě v letech 1647-1649. Hlavní hrdinové románu - kníže Jeremiáš Wiśniowiecki, Jan Skrzetuski, Wolodyjowski, Podbipienta a Zagloba - představují čestné rytíře na straně šlechty. Sienkiewicz popouští uzdu vyprávění a vykresluje v příbězích hrdiny poněkud odlišně od historických pramenů. To ale naopak přidává knize na čtivosti, vykreslení dobra, cti a statečnosti. Stejně jako v "Quo Vadis" jsou velmi živě vykreslena válečná zvěrstva a utrpení, vraždění, umírání, trápení a smrt.
Rozsáhlá trilogie (Ohněm a mečem – Potopa – Pan Wołodyjovski), která dá docela zabrat, ale čtení je to velice příjemné, protože autor byl vskutku mistr pera, i když někomu může vadit ta místy přehnaná adorace polských hrdinů, ale to už tak bývá, když se něco píše pro povznesení ducha národa. Děj začíná v polovině 17. století, kdy na Ukrajině povstal Chmelnyckij s kozáky, pokračuje bojem proti Švédům, když předtím Karel Gustav ovládl prakticky celé Polsko díky zrádcům z řad polské šlechty, a končí bojem proti Turkům, kteří vytáhli s dosud nebývalou silou proti křesťanstvu. Hodně bych Sienkiewiczovi vytkl název třetího dílu. To kapku nezvládl, protože Wołodyjowski se objevuje ve všech dílech, a když se vydá do boje, je čtenáři jasné, že se mu nic nestane, protože třetí díl je hlavně o něm.
Zbodaná obálka tohoto konkrétního vydání (nejen kvůli tomu, že rytíř patří do období křižáků, nikoliv kozáků, to si někdo popletl století i romány) ukrývá první díl velkolepé trilogie z období polsko-tatarských válek a kozáckých vzpour (Ohněm a mečem / Potopa / Pan Wolodyjowski). Jak je u autora zvykem, výpravné popisy rámují příběh velké lásky na pozadí vlastenecky interpretovaných historických událostí, kde jednoznačně kladnou stranou jsou Poláci. I tak stojí tato klasika za přečtení, neboť Sienkiewicz byl naštěstí i velký romantik a vypravěč. Jen pokud patříte ke konzumentům stylisticky jednodušší literatury, není to čtení pro vás - klasici jako Sienkiewicz a jemu podobní zkrátka nikdy struční nebyli a patří to k věci.
Hezká obálka od nakladatelství Omega a ušlechtilý počin sloučit dvoudílný román v jeden. Neodolal jsem a nechal jsem si Ohněm a mečem nadělit od Ježíška. S velkým očekáváním, že snad se bude opakovat můj velký požitek z Křižáků či čtenářská slast z Quo vadis, pustil do 800 stránkového románu. Po měsíci strastiplného nucení k četbě musím přiznat, že mě Sienkiewitcz zklamal na plné čáře. Rozsáhlé geografické místopisné popisy, které i s historickými souvislostmi mi připadaly přes příliš nadbytečné, spolu s velmi jednoduchou dějovou linií. Podle mého názoru tento starý dobrodružně historický román dnes už ztrácí v plné míře dramatický a dějový spád. Uznávám úctu ke starým lidem, ale ne ke starým přeceňovaným filmům a knihám. K překonaným dílům chovám obdiv prismatem tehdejší doby, ale snažím se k nim být objektivně kritický z pohledu aktuálního stavu umění. Pět a ani čtyři hvězdičky si rozhodně nezaslouží. A už vůbec ne proto, že ji napsal můj oblíbenec.
(Uwaga spoilery!) Je docela pravděpodobné, že dějepisné učebnice budou hlásat jiná data sjednocení Polska, ale ženy mají jasno. Polsko sjednotil Bohun v roce 1999. V tom roce byl vpuštěn do oběhu film Jerzyho Hoffmana Ohněm a mečem. Tisíce polských panen a paní utrousily suché "Pche," na adresu jinak glorifikovaného Skrzetuského, bylo jim zcela ukradené národní cítění, vytáhly na filmová fóra pod heslem "Bohun only" a rozšířily do okolních zemí kult kozácké papachy a černých očí. Skrzetuski byl zhanoben a popliván, Helena označena za prvotřídní slepici. Nejinak tomu bylo u nás.
K tomu, abych se vrhla na Sienkiewiczovu Trilogii, mě tedy vedl pouze Bohun. (A filmový Ketling s rezavou parukou.) Quo vadis jsem protrpěla, katolický živel mi k srdci nepřirostl a ke všemu nemám ráda Poláky. Obávala jsem se možné nudy, ale pro Bohuna všechno. Když jsem pokořila 790 stran i s epilogem, zmohla jsem se na jediné: Fantazie.
Sienkiewicz mě dostal. Drtivý úspěch na všech frontách: lovestory, válka, politika. Všechno bylo geniální a naměřené v přesných dávkách, aby byli všichni spokojeni. Máme správné množství vyprávění o polských dějinách, jejichž komplikovanost (zvlášť v 17. století) děsí nejednoho historika. Rovněž veselé chvilky s panem Zaglobou jsou pečlivě střídány smutnými konci okřídlených husarů utopených v bahně. Proč si vybrala Helena Skrzetuského je některým dodnes záhadou (patriotka jedna lašská..), ale při čtení byl i ten mdlý filmový pan Jan sympaťák a člověk mu zcela samozřejmě fandil.
Sypu tam 5/5. I přes ten věhlasný polský nacionalismus. Kapku mi sice pohaněli rodný rusínský a ukrajinský živel, ale vem to čert. Odpuštěno. K polské literatuře to pasuje. Jdu pro žebřík a sundám si z vršku knihovny první díl Potopy. Možná si párkrát zaskřípu zuby, až zas nakopou kozáky, ale klobouk dole. Palec hore. Przepiękne. Czarowne.
Kterak Poláci prohráli boj o Ukrajinu a přišli o ni. A stejně ještě byli hrdinové. A milovníci, oczywiscie.
Edit: Po létech se znovu navracím na Ukrajinu, v současnosti sužovanou nesmyslnou válkou a vychutnávám si první část Sienkiewiczovy historické trilogie v originále v podobě audioknihy v podání fenomenálního Gregorza Maleckiego.
Chtěla jsem si od Sienkiewicze přečíst něco dalšího, po tom, co jsem s velkým nadšením dočetla Quo Vadis a úplně náhodou jsem sáhla po prvním dílu aniž bych tušila, že se z toho vyklube trilogie. :D Podle názvu jsem čekala něco středověkého, možná tak děj spadající do dvanáctného, třináctého století.
Přečíst ji, mi trvalo trochu dýl, než bych si představovala... Záčátkem jsem se horko těžko prokousávala, protože jsem měla rozečtené ještě další knihy, ale pak se to zlomilo. A během tří dnů jsem ji měla v sobě.
Helena a Skrzetuski mi k srdci moc nepřirostli, nešlo si nevšimnou stejného schématu vlastností hlavních hrdinů jako v Quo Vadis. A šíleně mě autor naštval smrtí Podbipiety, zatímco Skrzetuského nechá žít. Bylo by to mnohem strhující, kdyby to neskončilo happy-endem.
Ke knize jsem se toho času dostal v podstatě náhodou. Přes soundtrack ke stejnojmennému filmu, který vzešel z dílen polských filmařských ateliérů v roce 1999. A od samého počátku mě zcela strhla. Po delší době jsem měl v ruce opět knihu, kterou jsem vydržel číst od rána do rána, celou noc. Narozdíl od (alespoň mě) nezáživných a těžkopádných Křižáků mě kniha postavená na pozadí pestrého konfliktu Rzechpospolity s kozáckým povstáním přišla neuvěřitelně čtivá. Přes poněkud patetický romantický příběh, jednoduché charaktery a až trošku kýčoidní a melodramatické scény (jak se nám – čtenáři 21. století – může Sienkiewiczovo dílo, vzniklé v době romantismu a rozmachu národních myšlenek, zdát) a charaktery (Pan Zagloba ač mluvka tak vysoce hrdinný a inteligentní; pan Skretuski zamilovaný bojovník ...) zůstává mistrovsky převyprávěným kouskem. Na humor pana Zagloby i jiné postavy budu ještě rád vzpomínat. A vůbec se mi nezdá, že bych se v počtu postav nějak ztrácel. Možná má některý potíže s přezkami a čtením jejich jmen, ale narozdíl od jiných knih mi počet postav nepřišel nějak přehnaný. A popisy bitev stály taky za to ...
Jsem zvědav, jestli Potopa tuhle knihu předčí. No. Prý se vypráví, že ano. Jsem zvědav ..
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Pro mě knížka taková rozporuplná, ze začátku jsem se musel do čtení nutit, popisovaný zeměpis a historie mi nic neříkaly a ztrácel jsem se v nich, ale později mě chytla a dočetl jsem ji rád, i když místy byla pořád vyloženě zdlouhavá a nudná. Držely mě víceméně zajímavý jazyk a Zagloba, i když popisy epických bitev byly taky poutavé. Romantická dějová linie taky docela bavila, i když byla jinak nepříliš zajímavá a předvídatelná. Místy mě četba vtáhla, místy jsem se zasmál, ale místy jsem se horkotěžko prokousával. Ty zábavné části sice převážily, ale víc než za tři hodnotit nemůžu.