Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533403/bmid_ohnicky-vsude-kolem-65e22cbddb6ef.jpg
4
998
998
Sugestivní psychologický vhled do mentality rodin, žijících podle pravítka a ve stylu bezchybných Stepfordských paniček z předměstí Clevelandu. Objeví-li se v jejich sousedství nonkonformní jedinec, dochází ke katastrofě a ožijí skrývaná tajemství.Shaker Heights je luxusní předměstí Clevelandu, kde jakoby jednotlivé středostavovské rodiny žily podle stejných pravidel a rovnítek. Poté, co do jejich blízkosti vstoupí svébytná živoucí fotografka Mia s dospívající dcerou, rozdílné mentality a postoje pozvolna dospějí až k tragickému vyústění, ve kterém na povrch zdánlivě bezchybných životů vypluje nesnášenlivost, elitářství, maloměšťáctví a především komplikovaná otázka mateřství. Stejně jako ve svém předchozím románu "Vše, co jsme si nikdy neřekli", i zde autorka obhajuje právo žít podle sebe sama a komentuje mateřský úděl i společenské problémy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
Little Fires Everywhere, 2017
více info...
Přidat komentář
Aktualni temata, dynamictejsi nez Vse co jsme si nikdy nerekli. Presto je v pribehu tolik rovin, ze pro me bylo Vse co jsme si nikdy nerekli kompaktnejsi a zasahlo me hloubeji. I tak knizku rozhodne doporucuji.
Skvělá kniha, jedna z mých favoritů. Hezky rozebrán vztah matka-dítě. Donutí čtenáře zamyslet se nad tématem. Čte se sama.
Trochu Amerika očima asijského přistěhovalce ??
Nečetla se mi úplně dobře pro určitou neuspořádanost či spíše přesycenost tématy ?
Ústřední protipól Elena Mia mi trochu zanikl v etickém problému adopce, který mě drásal nejvíc. Nedokázala bych se soudit o dítě, o které se hlásí biologická matka. Nejvíc mi proto z příběhu vystoupil křehký dar mateřství, který si nelze vynutit, stejně jako právo na dítě.
Hledání jemné pravdivosti v obtížných lidských tématech ?? Hledání a nenalézání ?
Elena byla mým protikladem stejně jako v něčem Mia, ale ta mi byla bližší. S Elenou jsem měla pouze soucit, Mia byla postavou, se kterou se v závěru, uzavírá kruh příběhu, snad směrem k naději. Fotografie ponechané rodině jsou stejně symbolické až hluboké jako motiv ohně. Řešení panenek u soudu až děsivé. Autorka má šanci propsat se k hodně dobrým knihám. Zatím toho chce hodně říct, ale nedokáže třídit ku prospěchu vyznění příběhu?
Díky Milary za doporučení ☀️
VONÍ DOMOVEM, NAPADLO MIU ZNIČEHONIC, JAKO BY DOMOV VŮBEC NEBYLO MÍSTO, ALE ODJAKŽIVA TO BYLA TAHLE OSŮBKA, KTEROU VOZILA S SEBOU.
Další kniha autorky o vztazích, rodině, generačních problémech, nepochopení, či naopak sdílení. A o mateřské lásce ve všech podobách. První půlka knihy naprosto strhující, pak už se mi zdálo, že doposud neutrálně podané příběhy nabývají podobu jakési morality. Vzdání se dítěte, adopce, potraty, problematika náhradních matek…, trošku mi přišlo, že je toho na malé ploše směstnáno příliš. Nicméně: skvělý jazyk, působivá a výstižná přirovnání, žádné odbočky, v detailech je toto čtení docela lahůdka.
Plus za překlad.
Prvotina autorky (Vše, co jsme si nikdy neřekli) mě zasáhla o něco víc.
Pozn.: Doporučuji se projít – prostřednictvím Google maps – po ulicích Shaker Heights. Je to docela výstižná ilustrace k četbě…
Zasloužené 4 a půl hvězdy a rozhodě to stojí za pozornost. Vážně nechápu, proč jsem se této knize vyhýbala tak děsně dlouho! Autorka tu opět skvěle rozebírá vztahy mezi lidmi, nimrá se v lidských povahách a rozdílech mezi různými skupinami lidí. A opět tu naprosto skvěle odkrývá tajemství. Mně se to prostě líbilo! Půl hvězdy ubírám za trochu pomalejší začátek a také za to, že autorčina prvotina "Vše, co jsme si nikdy neřekli" na mne zapůsobila přece jen o trošinku více a silněji. Ale i tak jsou Ohníčky skvělá kniha a moc doporučuju! :-)
Úžasná kniha. Autorčin styl se dobře čte, navíc velmi citlivě vypráví příběh střetu dvou rodin z naprosto rozdílných světů, řeší dilemata spojená s mateřstvím a odpovědností ke svým dětem, vícegenerační problémy...
Doporučuju!!!!
Celeste Ng je pro mě svým způsobem zjevení. Její knížky se čtou zlehka, až by člověk propadal dojmu, že jsou jen lehkou odpočinkovou literaturou. Jenže ony se zaryjí tak hluboko, kam jen to lze a v člověku přetrvají. Vyvolají totiž spoustu otázek. Po obou jejích knihách jsem nebyla schopná hned napsat komentář, musela jsem je nechat uzrát, převalit je několikrát ze stran, prozkoumat je, nechat klíčit. A i když byly Ohníčky možná o trochu lehčí než Vše, co jsme si nikdy neřekli, zůstanou tam taky. Téma mateřství je blízké téměř všem matkám a Celeste Ng je probírá ze všech možných stran. Kdo má právo na dítě, biologická matka, nebo ta, která mu je schopná zajistit pořádné zázemí? Je možné si několikrát rozmýšlet, jestli dítě chci, nebo nechci, jestli ho dokážu, nebo nedokážu vychovat, jestli mu bude stačit to, co mu nabídnu, i když se třeba zrovna nacházím v nejisté situaci? Mnoho otázek, které autorka čtenáři zasadí do hlavy. A nechá je tam růst, sama nehodnotí, nechává na vás, jestli rostliny necháte bujné, nebo je budete zastřihovat. Rozkrývá témata, která by dostala do sporu rodiny, přátele, blízké.
Do toho situace lidí, kteří žijí podle tabulek, podle řádu, plánů, tak jak by to "správně mělo být". A do toho jim najednou přijdou takoví, kteří řád nectí, bouří se, nesnesou nalinkované. A ti jim obrátí život trochu naruby. Co s nimi? Vyobcovat je? Ale když ten někdo je vaše vlastní dítě? Vždy bych byla v té druhé skupině, jsem náturou chaot a volnomyšlenkář a narýsovaný život se mi příčí, i proto jsem strašně moc fandila Izzy a Mie a docela by mě zajímalo, kam pak vedly jejich cesty. 4 a půl.
Skvělá kniha dotýkající se mnoha témat nenásilnou formou. Naprosto souhlasím s hodnocením od ladyka! A ten doslov v knize mě úplně dostal!
"Pamatuj. Někdy musíš všechno spálit a začít znovu. Půda je po takovém požáru úrodnější a můžou z ní vyrůst nové věci. Lidi jsou taky takoví. Začnou znova. Najdou si cestu."
Příběh o různých podobách mateřství - bohatá panička se 4 dětmi, náhradní matka,která si dítě ponechá, imigrantka,která dítě odloží a pak chce zpět, divka, která podstoupí potrat. Je to vrstevnatá kniha, nicméně prostředí mi bylo krajně nesympatické.
Těšila jsem se. Téma mateřství (pro mě aktuální), postava fotografky Mii (i já fotím) a spousta kladných recenzí o jedinečnosti autorčina psaní.
Přesto vše bohužel k žádnému souznění nedošlo. Ke čtení jsem se musela několikrát vracet na sílu a až po stovce stran (což je u 350 stránkové knihy sakra pozdě) mě děj trochu chytil.
Celkově mi přišlo, jako bych četla jen rozpracovaný draft se zajímavým příběhem, který čeká na další rozvinutí charakterů, dialogů a pro mě důležitých vnitřních monologů.
Celkově mě zaujalo setkávání protipólů: pravidelný rytmus a řád verzus volnomyšlenkářství a svoboda.
Popis darovaných fotografií ke konci knihy a jejich vnímání obdarovanými měl také své kouzlo.
A na mateřskou notu zahrálo a utkvělo v mysli:
,,Pro rodiče není dítě jen osoba: vaše dítě je místo, jakási Narnie, nesmírné věčné místo, kde přítomnost, již prožíváte, minulost, již si pamatujete, a budoucnost, po níž toužíte, existují současně vedle sebe. Vidíte ho pokaždé, když se na svou dceru podíváte, v jejím obličeji se vrství miminko, jímž byla, dítě jímž se stala, a dospělá žena, jež z ní vyroste, a vy je vidíte všechny zároveň, jako 3D obrázek…”
Přemýšlím, v čem se můžu lišit od tolika čtenářu, kteří byli nadšeni. Jaké zkušenosti a jaký život je třeba žít, aby nás, bez ohledu na téma, zaujala určitá kniha...
Celá ta skvělá kniha mi před očima běžela jako geniálně natočený film. Přeložená, jakoby jazykové bariéry nikdy neexistovaly. Četla jsem ji s nasazením, jaké nepamatuju. Ale taky ode zdi ke zdi. Jednu chvíli byly pauzy ve čtení jako absťák, druhou chvíli jsem si říkala, tohle fakt nechci, proč si to dělám? Kde je nějaká předvídatelná a pokojná záležitost, u které si odpočinu? U které se nebudou v mé vnitřní aréně bez slitování mydlit můj mozek a mé srdce, bytostná potřeba pravidel a soucit, a lidská "spravedlnost" přestane navykle rafat na tu bez odpovědí shlížející shůry?
Dočetla jsem v jednu v noci, pro tu chvíli zcela vyřízená. Pro mě všestranná pecka bez obdoby, počítám nadlouho.
První drobný výstup dolehl už ráno.
Spravedlivé není vždycky totéž co správné...
Jak poznám dobrou spisovatelku? - děj knihy je zasazen do pro mě neoblíbeného prostředí (v tomto případě americké maloměsto) a celý příběh je jen a jen o lidech (většinou o mateřství). A přesto mě čtení chytlo od první stránky. Ani jedna postava či vztah není černobílý jako fotografie, každý má svůj pohled, názor, minulost a zkušenosti, o kterých ostatní neví - nebo o nich ví jen zkresleně. Motiv ohně a cesty je dokonale propletem do děje. A závěr? Krásný, jiný si představit nedokážu.
Trošku mi vadil zrecyklovaný námet z predchádzajúcej knihy Celeste Ng. Ale na druhú stranu bol zas uchopený inak a zaujímavo rozvinutý. Najmenší priestor je venovaný práve Izzy, ktorá všetko vyrieši ohníčkami... Ten motív jej konania je príšerne zjednodušený a nedá sa mu veriť. Je to škoda.
Ale kniha zas potvrdzuje, že každá rodina má niečo (nehovorím, že tajomstvo, ale tie vzťahy nikdy nie sú idálne, menia sa, žijú vlastným životom) a nikto nie je dokonalý.
Stejně jako u první knihy Celeste Ng - výborně napsané, tolikrát se člověk najde, žádné průhledné volby mezi dobro-zlo... Až v doslovu jsem si uvědomila tu rasovou otázku, kterou jsem v příběhu pokládala spíš za podružnou. Fascinující je motiv ohně, jiskry...
Kniha o mateřství. Jinak ji nazvat nad ani nejde. Kniha o mateřství z mnoha a mnoha různých úhlů pohledu - žena, která nemůže mít děti a naproti tomu žena, která jde na potrat. Adopce, náhradní mateřství, - nechat si dítě odnosit, když vlastní mít nemůžeme, kolik stojí bysniss toho nechat si donosit dítě a oproti tomu žena, kterou hmotná nouze a chudoba nutí vzdát se s obrovskou bolestí dítěte. A taky dítě, které nikdy nepozná svého otce. Je matka ta, která dítě vychovává a miluje nebo ta, která ho porodí? Má na dítě větší právo biologická matka nebo adoptivní? Můžeme souhlasit, taky nemusíme, kniha otevírá mnoho témat z oblasti mateřství a z mnoha úhlů jak může člověka potkat.
Román se širokým a zároveň hlubokým záběrem, dotýká se velkého množství témat a dle mého názoru osloví čtenáře nejedné generace. Nechci popisovat ani naťukávat děj, to zdárně činí jiní čtenáři. Líbilo se mi pojetí autorky, ona totiž nehodnotí, nýbrž popisuje události a vývoj/růst postav tak reálně,že máte možnost být v kůži téměř každé z nich. Chvílemi pak nevíte, komu fandit nebo koho litovat víc. Každý dělá a žije, jak umí, jeden následuje pravidla a druhý srdce, ale jediná správná cesta zkrátka není...a následky na sebe nenechají čekat dlouho. A ač mnohdy teenagerovské pasáže nemusím, tady mě bavily a od půlky se kniha nedala odložit. Tak se přidávám k nadšeným ovacím ostatních a brzy se pustím do další autorčiny knihy.
Pro mě to byla knížka o tom, že není všechno tak, jak se může zdát, ani lidi a už vůbec ne jejich pocity, vztahy. Že si často o věcech a lidech (i nejbližších) myslíme něco... a jsme úplně vedle. Ale vždycky můžeme začít znova.
- Kdyby to nebylo poznat, moc se mi ta kniha líbila. Ze spousty důvodů, které ani neumím pořádně popsat. Celé je to skvělý, chvílemi i napínavý příběh, který se dotknul nějakého místa hluboko ve mně. Teď jen musím přijít na to proč. "Jen" ;)
Mně se tato kniha velice líbila. Ačkoliv dávám přednost úplně jinému žánru, tak mě vyloženě strhla a nedala jsem ji z ruky, dokud jsem ji nedočetla.
Ne, nedalo se. Poslední třetinu knížky jsem po odstavcích přeskákala, jen abych se dozvěděla rozuzlení. Tak nechutně podbízivou knížku jsem dlouho nečetla. Autorka se evidentně pohoršuje nad černobílým viděním a naservírovala nám přitom hrdiny a antihrdiny přesně v této příchuti...navíc v nechutně přeslazené citové kaši. Od prvních stránek jsem (právě proto?) fandila "slušňákům". Mia (jejíž jméno mi k postavě navíc vůbec nesedlo) mi byla krajně nesympatická a i přes nálož jejích srdceryvných životních momentů to se mnou ani nehlo. Nechápala jsem jí, nefandila jí. Ve zbytku hromady jmen jsem měla často nepříjemný guláš. No a kauza s odloženým novorozencem rozpitvaná do každé slzy adoptivních rodičů i biologické matky...strašný. Fascinovalo mě, z kolika stran se probírala rasová stránka celé věci, nepoznání kultury, absence možnosti holčičky naučit se "pravé" zvyky a nikoho z odborníků nenapadlo, u koho by ta malá po čtrnácti měsících života ráda sama zůstala...? Jednoznačně jsem fandila "nepřátelům" a u vyvrcholení této kauzy jsem znechucením odfrkla. Jedna hvězda za dobrej sloh a za zkušenost - pokud máš z knížky divnej pocit, odlož jí rovnou a nemarni nad ní čas!
Štítky knihy
americká literatura rodina dospívání manželství adopce verbální (slovní) komunikace manipulace (psychologie) mateřství důvěra
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
První knihou, kterou jsem letos přečetla bylo Vše, co jsme si nikdy neřekli od Celeste Ng. A bylo to úžasný!
Zamilovala jsem se do syrovosti postav. Jak moc ten příběh byl skutečný a jak moc jsem ho prožívala s hrdiny knihy. A teď to bylo stejné. Jsem z Ohníčků paf.
Nedokážu jednoduše popsat dějovou linku knihy, protože jednoduchá není. Je to poměrně komplikované. Autorka vypráví příběh a pak se najednou přestane věnovat hlavní dějové linii a ukáže nám minulost postav a jak se dostaly tam, kde teď jsou. A to je naprosto úžasný.
Hlavními hrdiny jsou rodina Richardsonových a potom Mia a její dcera Pearl Warrenovy.
Příběhy těchto dvou rodin jsou doplněny o osudy dalších postav a díky tomu, že můžeme každého chvíli sledovat samostatně, jak co vnímá, co zásadního se mu přihodilo, je příběh neuvěřitelně propracovaný a plastický.
Přiznávám, že s knihou jsem se trochu i trápila. Obvykle jsem schopná necelých 400 stran přečíst za pár dní a Ohníčky mi trvaly týden. Je to ale tím, že to zkrátka není jednohubka, člověk se nad příběhem zamýšlí a potřebuje si čas od času odpočinout od tak intenzivního zážitku.
Knihu můžu jen doporučit!
5⭐/5⭐
Knihy od Celeste Ng jsou moje nejoblíbenější Odeonky a doufám, že brzy vyjde nějaká další. Hned si pro ni poběžím. ❤