Ohnivá brána
Steven Pressfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537360/bmid_ohniva-brana-662f8c85ee2d5.jpg
5
188
188
Vojska perské říše krále Xerxa vtrhla do Řecka. V průsmyku v Thermopylách se jim postavil vybraný sbor tří set Sparťanů s nadějí, že v tomto místě se podaří alespoň několik dní zadržet lavinu dobyvatelů. Sparťané a jejich spojenci nakonec zadržovali útočníky sedm dnů, tak dlouho, až dle řeckého historika Herodota jejich zbraně v tom masakru vzaly za své a oni bojovali „holýma rukama a zuby“, dokud nepodlehli. Příběh je vyprávěn jediným přeživším bojovníkem z řecké armády, mužem jménem Xeones, který líčí perskému králi Xerxovi nejen samotnou bitvu, ale i příběh svého života, jak se dostal coby sirotek bez budoucnosti do Sparty a jaké události vedly k tomu, že došel skrze spartskou nemilosrdnou výchovu a výcvik až na konec své cesty, k Ohnivé bráně. V Thermopylách se dochovaly dva pomníky. Moderní je věnován spartskému králi Leonidovi, který zde padl, a jsou na něm vytesána dvě slova, jimiž Leonidas odpověděl na požadavek perského krále, aby sparťané složili zbraně. Řekl „Molon labe“, což znamená „Přijďte si pro ně“ Druhý pomník je starodávný, tvoří jej balvan s vyrytými verši básníka Simonida. Je to snad nejslavnější epitaf, složený k poctě válečníků: „Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
Audioteka
Originální název:
Gates of Fire: An Epic Novel of the Battle of Thermopylae, 1998
Interpreti: Marek Holý , Martin Myšička
více info...
Přidat komentář
Literární zpracování slavné bitvy u Thermopyl mě zaujalo, ale všechny hvězdy vyprávění dát nemohu. Nejprve klady: dozvěděl jsem se hodně o vnitřním fungování slavného městského státu a o vojenském výcviku Sparťanů, o samotné vícedenní bitvě i o (mně dříve neznámé) účasti řeckých spojenců. Největší nedostatek knihy vidím v užívání metrických jednotek (tento systém byl zaveden až na konci 19. století) a ve velkém množství soudobých výrazů, které starověká společnost jistě neznala. To bylo z mého pohledu hodně nepatřičné, jen nevím, nakolik jde o nedostatek na straně autora, nebo zda za to může překladatel. Také nějaká mapka pro lepší orientaci by se hodila. Celkově knížku hodnotím 3,8, takže matematicky zaokrouhluji na čtyři celé.
Bratrstvo neohrožených po spartsku. Psát něco víc nemá cenu. Snad jen, že hudbou podbarvená verze od Audiotéky tomu dala další rozměr a zasloužila by vlastní bonusovou *.
Bitva u Thermopyl je historie dávno minulá, a přece jsem si nemohla nevybavit středoškolské hodiny dějepisu a povídání a řeckých Sparťanech a jejich spartánské výchově. Tahle kultura, tady dopodrobna vyobrazena na výchově mladých Sparťanů, nebyla pro slabé, tělesně ani duševně. Zkraje jsem měla pochybnosti, jestli učtu tuto mučednickou výpravu hrstky spartských bojovníků na jistojistou smrt. Vyprávění jediného přeživšího této proslulé bojové výpravy otroka Xeona mě však spolehlivě vtáhlo do příběhu, jehož jediným obsahem přitom byla příprava na silově naprosto nevyváženou bitvu u Ohnivé brány s Peršany a samotná bitva. Přes jediný možný výsledek ale člověk pochopí, že početní převaha a zbraně nemusí být v boji vždy směrodatné. Srdce a vlastenectví umí pěkně zamíchat kartami... moci být při tom krok za krokem byl mimořádný zážitek.
Od knihy jsem chtěl prodloužený zážitek filmu 300: bitva u Thermopyl a to jsem také dostal. Za mě tedy super!
Moc hezký historický román z pohledu přeživšího z bitvy u Horkých pramenů, který popisuje svůj život historikovi perského krále. Jediné, co mi vadilo, bylo používání jmen, které se do této doby nehodily - rytíři, pánové, batalion, jinak spokojenost.
Vtahujici, uzasne odvypraveny hrdinsky epos. A slovo odvypraveny bych podtrhl, protoze v tom je nejvetsi sila knihy, ktera krasne balancuje mezi popisem legendarni bitvy, spartanskou filosofii a osobnim pribehem hrdinu. Vse v naprosto povznasejici (jiste zidealizovane) atmosfere. Jeden z nejlepsich historickych romanu jake jsem kdy cetl.
Výborná kniha. Tečka. Koncept jednoduchý, ale celkově je to velkolepé představení.
Úžasná kniha. I když mi jsou známé všechny historické události, které vedly k bitvě u Thermopyl. Tak pan Pressfield sepsal tak působivý román, že jsem byla napnutá, jako kdybych tento příběh vůbec neznala. Důvodem je fakt, že retrospektivně sledujeme osud jednoho z přeživších. Kniha nám dovoluje pochopit co vedlo tyto statečné bojovníky do bitvy o které dopředu vědí, že nemohou zvítězit. Seznámíme se, se starověkým samostatným vojenským státem Spartou. Nahlédneme do výchovy tehdejší mládeže, která byla vedena ve velmi přísné vojenské morálce. Co pro mě bylo nové, tak to byla nemalá úloha žen v tomto společenství mužů. Audioknihu bohužel moc pochválit nemohu. Jak pan Martin Myšička, tak především pan Marek Holý, zaslouží absolutorium. Načtená je kniha výborně, ale nepovedl se hudební podkres. Hudby je zbytečně moc a vložit jí jako podkres u textu u bitvy, byl hodně špatný nápad.
No tak to bylo rekovné a velkolepé, až jsem v tom spartánském pojetí života nalezla zalíbení! Úděl spartských žen bych ovšem rozhodně sdílet nechtěla - plodit a rodit, starat se a pak sledovat, jak se to masakruje věčně mezi sebou...
Dějem mě román až tak neuchvátil, ale jako popis života a idejí starověké Sparty super. Ohnivá brána prezentuje Lakedaimon z toho lepšího, romantizujícího, pohledu - vojenská tažení proti jiným městským státům se dějí výhradně za účelem spojení rozhádaných městských států proti perskému nepříteli, nesnesitelná šikana na cvičišti vede k obrovské disciplíně na bojišti, naprosté podřízení individuality slouží zájmu celé společnosti.
Skoro by při čtení člověk zapomněl, že šlo o militantní kulturu, která vraždila postižené nebo slabé novorozence a nemilosrdně nadřazovala práva celku nad práva jednotlivce. Možná, že nebýt hrdinství tří set u Thermopyl, dívali bychom se dnes na celou spartskou kulturu jinak. Ale komu by, když se řekne Sparta, jako první nenaskočilo hrdinství u Thermopyl, král Leonidas a citát „Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským….“.
Jednoduše - historie. I když o bitvě samotné je tam jen pár desítek stran. Ale příběhy, prostředí a zvláště přístup Sparťanů k výchově, odpovědnosti a sounáležitosti je popsán detailně, krásně a citlivě.
Líbilo se mi to celé.
Kdo by neznal hrdinou bitvu tříset Spartských bojovníků u Thermopyl? Steven Pressfield nám ale dává vhled nejen na tuto bitvu, ale i na jejich život a vysvětluje co tomu všemu předcházelo.
Příběh vypráví zajatec perského krále Xeones, který jako jediný přežil. Vypráví tak kroniku svého života a i o tom co to znamenalo být Spartanem. Velmi silná působivá kniha.
"Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám."
Příběh o hrdinné obraně Lakedaimonských a jejich spojenců v Thermopylském průsmyku asi není potřeba dlouho představovat. Tento román, napsaný jako vyprávění králi Xerxovi přeživším obráncem Horkých bran Řekem Xeonem, se ale neomezuje pouze na bitvu, ale je vlastně kronikou jeho života. Ukazuje nám, pro nás až nepochopitelnou, tvrdost života Spartských mladíků, která ale není samoúčelná, jak se ukáže při obraně úzkého průsmyku.
Jako neméně důležitá se ale ukazuje i statečnost Spartských žen, které se svou odvahou v tom mužském prostředí určitě neztrácejí. Je to velmi silný a emotivní příběh a jeho hlavní poselství není jenom o hrdinství proti přesile, ale hlavně o síle přátelství a lásky.
kniha písaná trocha zvláštnym štýlom, kde sa samotnej bitke venujú len posledné kapitoly. Napriek tomu je to zaujímavá sonda do hierarchie života v Sparte, do ich mentality. Bitka v Termopylách je jednou z najikonickejších, ktorá dokázala nakoniec spojiť celé grécko v boji o slobodu
Když čtu komentáře níže, musím uznat, že autorovi se jeho záměr podařil. Vůbec nezáleží na historických faktech a souvislostech, když je příběh podán dostatečně drasticky a atraktivně. Historickou literaturu, a to i tu z antického Řecka, mám dostatečně načtenou, abych mohla říct, že knihy z dílny amerických autorů se vesměs vyznačují stejným neduhem - snahou o co největší líbivost, postavenou na vulgárnosti a drsnosti. Hrdinové nejsou podmaniví správňáci, jak tomu bývá v evropsky romantickém pojetí, ale arogantní krasavci, kteří sice vynikají fyzickou dokonalostí, ale jsou to hajzlíci, které čtenář prostě musí nenávidět, nebo jimi alespoň pohrdat. Jak typické pro to americké pojetí dávných dějin (příp. mytologie)! Ne jen v literatuře, ale i ve filmu - vezměme si např. bájného Achillea, kterého v Tróji ztvárnil Brad Pitt - uctívaný řecký íroás je tu ztvárněn jako nafoukanej blb, kterej se ale umí ohánět oštěpem tak, že před ním všichni padají na zadek. V Ohnivé bráně je takovým příkladem Polynikes. Já jsem přesvědčená, že kdyby Sparťané vychovávali chlapce a vedli vojáky tak, jak je uvedeno v téhle knize, byla by to banda demoralizovaných ubožáků, kteří by v životě nedokázali vytvořit pověstnou lakedaimonskou kulturu bojovníků.
Knížku jsem ještě nedočetla a ani nevím, jestli najdu sílu ve čtení pokračovat (a že jsem schopná skousnout leccos). Skončila jsem v okamžiku, kdy Polynikés tyranizuje Alexandra přirovnáváním zabíjení soupeřů k "mrdání" a označuje ho za rozkoš. Je to prostě hnus!
Co se literární stránky týče, pominu-li tu „smyčkovitou“ kompozici, kde se každou chvíli přes drobná faktaod hlavního děje odbočuje k jiným dějům, v jiném čase apod., jsem rozčarovaná i mizerným českým překladem. Mluvit o týmu, o chození do akcí a podobně, to je opravdu v historické literatuře z tohoto období neadekvátní. To chvílemi jeden v představách vidí zpocené hokejisty a v dalším chlapi s kulometama.
Ach jo, a to jsem se na tuhle knížku tak těšila…
P. S. Knížku jsem nakonec dočetla a kdybych komentář psala teď, asi by byl smířlivější, ale z celkového pohledu na mě neudělala nejlepší dojem a rozhodně ji nezařadím mezi to nejlepší, co jsem kdy z daného historického období četla.
Kniha, která si zasluhuje být čtena. Militaristický stát pěstující člověka dle zákonů Lykurgových, jenž si mohl odpočinout jen ve válce. Sparta, jakožto stát bez rozvoje kulturního umění (narozdíl od Athén) s tehdy nebývalou úctou k ženě jakožto matkou svobody a nositelkou budoucnosti. Stát postaven na válčení a tvrdých pravidlech, jehož král poslal sám sebe i své věrné na cestu sebeobětování, aby alespoň pozdržel vojska Perské říše, které měly za úkol zničit ideu svobody.
Hoc je pravdou, ze som kvoli symaptiam k starovej Sparte a jej spolocnosti velmi pozitivne nakloneny, no nemozem si pomoct, pre mna jedna z najlepsich knih ake som cital. Putava, strhujuca, inspirativna a emotivna. Obzvlast milo ma prekvapil pohlad na Spartu a jej sposob zivota ocami samotnych spartanov. Z kazdej strany sme masirovani pohladom historikov na Spartu a jej obyvatelo. Tento pohlad z druhej strany mi ale prisiel tiez hodne realny, predovsetkym pocity lakonikov(ciek), ktore nemusia byt presne v sulade s tym co ukazuju na vonok a ich obrovske sebazapretie a sebaobetovanie pre spolocnost a to nie len na bojisku.
Navyse som zistil, ze stupa na cene, moj vytlacok sa vysplhal v antikvariate na desatnasobok povodnej ceny vyznacenej na knihe :)
Snad jedinym negativom je len to, ze je akosi kratka ;)
Štítky knihy
Persie války řecko-perské války starověké Řecko historické romány Sparta (starověké město)
Autorovy další knížky
| 2001 |  Ohnivá brána |
| 2017 |  Válka umění |
| 2003 | Poslední z Amazonek |
| 2005 | Ctnosti války |
| 2008 | Afghánské tažení |
Neměl jsem moc velká očekávání, ale stejně mě to zklamalo. Nějak mi moc nesedla ta forma a používání soudobých přirovnání a výrazů. Ale pokud je to historicky věrné, tak jsem se aspoň něco nového přiučil. Třeba že jich nebylo 300, ale přes 4000...
Ten dril a taktika mi nicméně připadá úplně stejný jako v sérii Cato o Římanech.
Audiokniha průměr. Marek Holý jako obvykle komolí slova, režie se nějak přespříliš rozohnila s hudbou.