Ohnivá lázeň

07.03.2022

Zajímavá knížka, která ukazuje mezilidské vztahy české vesnice před první světovou válkou a jak majetkové poměry ovlivňovaly výběr životních partnerů. Jak se na jednom místě objevilo - lásky se nenajíš. No a mít nemanželské dítě, to byl doslova společenský cejch a stigma na celý život.
Válečná část nás s 28. pěším plukem c. a k. armády zavedla na bojiště do Karpat. Z některých detailů je zcela zřejmé, že autor z vlastní zkušenosti dobře ví, o čem píše. Sice se objevuje už obehrané a nepravdivé klišé o přechodu části IR28 do ruského zajetí i s plukovní kapelou, ale to beru jako daň době vzniku (tato již za války vyvrácená lež se hodila do krámu jak Velkoněmcům, tak i legionářům - viz např. https://www.databazeknih.cz/knihy/plneni-povinnosti-nebo-velezrada-cesti-vojaci-rakousko-uherska-v-prvni-svetove-valce-390553 nebo https://www.databazeknih.cz/knihy/osmadvacatnici-49807).
Válečný život v zázemí byl pro prosté lidi plný strádání a hmotného nedostatku. Překvapivou pro mě byla informace, že některé rodiny z Posázaví zachraňovalo pěstování a prodej jahod do Prahy.
Byť čeština je chvílemi již trochu archaická, přesto si celkově myslím, že knížka si zaslouží poctivé čtyři hvězdičky.
A ještě jeden citát pro nás knihomoly: "Četlo se jen v zimě, v létě vzít knihu do rukou znamenalo jeden ze sedmera hlavních hříchů - lenost."

10.12.2020

První třetina knihy je plná tíživých rodinných vztahů a nenaplněných lásek, Francek má rád Stázku, Pepík Barču, osudy a zvyky mají ale své plány. A světová válka se vším zamíchá mnohem víc, než si všichni dovedou představit. Ruská fronta není sice západní fronta, Morávek není Remarque, nemá jeho talent naléhavé obžaloby, ale válečné strasti kluků od Sázavy nebyly o moc jednodušší než těch německých ve Flandrech. V poslední třetině klade autor hlavní důraz na to, aby důkladně dokončil a polopaticky vysvětlil osudy hlavních postav.
Celou dobu nám zároveň na pozadí „maluje“ kouzelnou barevnou posázavskou krajinu, vesničky, chaloupky, hospodářství a podstatně temnější barvy používá při vykreslení života místních obyvatel. Zajímavé jsou i dobové názory lidí na hrozící válku (z toho mračna pršet nebude), na Ferdinanda (vysoký pan Este takovou cenu nemá, aby se kvůli němu válčilo), na Rusy (už pro ně pečeme husy, už aby tu byli), na Srby (poloviční divoši a turečtí hrdlořezi), i na socialismus (této myšlence se nedařilo, nebylo tu velkých sociálních rozdílů, panstvo bylo až v Praze).
80 % (zatím 7 hodnotících s aktuálním průměrem 74 %).
…
Ať to, proboha, neudělá jako tětovský nájemce Landa, který při potkání bije své nemanželské děti holí a loni postřelil malého Toníka Bětky Honzákové, která ho s ním má, v hrachu na luskách.
…
„A kde je nyní starý Pětník?“ vzpomněl Francek na Stázčina děda.
„Kde by byl než v nemocnici! Zimu jde vždycky proležet do Benešova. Na jaře je tu jako vlaštovka, snese z půdy flašinet a vandruje po vsích.“...
…
Kde se vzali, tu se vzali, v bok se jim přidružili šediví Němci, honosní vojáci, skvěle vybaveni, s přátelsky pohrdavým „kamerad“ v každé větě. Rakouské vojáky považovali za mladší bratry, jimž jdou ukázat, jak se dělá vojna, a za něž musí spravit to, co oni pokazili.

06.12.2019

skvěle napsaná kniha mého oblíbeného spisovatele, opět zasazená do jeho milovaného Posázaví, která vypráví osudy lidí za první světového války a jejich někdy hořké návraty domů