Ohnivý muž
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302053/bmid_ohnivy-muz-FRD-302053.jpg
4
211
211
Představte si podivnou nemoc, která končí samovolným vznícením oběti. A představte si, že je tahle choroba nakažlivá a nebezpečně se šíří... Joe Hill v novému románu vrhá čtenáře do chřtánu apokalypsy. Počet nakažených stoupá, oheň páchá nedozírné škody a část společnosti by proti postiženým nejraději zakročila zcela nekompromisně. Zdravotní sestra Harper hledá řešení. Pomůže věda, drastická opatření nebo tajemný Ohnivý muž, který se naučil oheň v sobě ovládat?... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2016 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Fireman, 2016
více info...
Přidat komentář
U mě výborný. Přečetla jsem jedním dechem, naprostý luxus. První autorova kniha, která se mi dostala do ruky, určitě dojde na další.
Tak som sa konečne doplazila ku koncu Hillovho mykotického príbehu a musím povedať, že tento pán vie, o tom niet pochýb. Teraz si ale, ako tradične, trošku zapyskujem. Pri čítaní som si spomenula na jednu anekdotu z môjho detstva a nie, nesúvisí s mojimi experimentmi s horľavosťou rôznych materiálov, vďaka ktorým sa mi podarilo opiecť strop do čierna a spôsobiť si svoj prvý infarkt vrámci jednociferného veku. Nie, tu išlo o príhodu, keď ma otec vzal do ZOO a na otázku, čo som tam videla, som odpovedala, že koníčky, koníčky, koníčky a ešte koníčky (predmet doličný - audiokazeta). Svojho otca upodozrievam, že ma odstavil niekde pri ohrade s koňmi a zbehol na pivko. Pointa je, že aj Hill rád omieľa to isté dokola a my stále vidíme len tie koníčky. Niektoré pasáže vedú vyslovene odnikadiaľ nikam a len zbytočne riedia príbeh. Celú story sledujeme výlučne očami Harper, postupom času tehotnejúcej a statočnejúcej zdravotnej sestry, čo je podľa mňa škoda. Ja by som napríklad ocenila aj veselé príhody kremačnej čaty, či vývoj, vnímanie a motivácie iných postáv, najlepšie zlosynov a zlodcér. Joe nech len trénuje a píše, rada by som mu raz dala 5*. Som zvedavá aj na film.
Chválím originální námět a zápletku a stálou míru napětí, na kterou jsem se od autora těšila a nezklamal. Sdílím místní názor, že některé scény by bylo lepší zkrátit, bylo to místy natahované. Bylo ale fascinující sledovat hlavní hrdinku, jak si ve svém požehnaném stavu (teď pozor, trochu spoiler) téměř superhrdinsky snaží poradit s dvěma muži, z nichž bývalý je ****** a psychopat, a budoucí je sympatický hrdina, který ale v rámci svých kousků často dostává "na budku" a rád se pak nechá od paní zachraňovat. :-)
Šmarjá panno! Vskutku skvělý nápad (skloubení dosud spolehlivě nevysvětleného samovolného vznícení a taktéž dosud spolehlivě nevysvětlené spirituality) je po tatínkově - až na výjimky - neslavném vzoru zabitý užvaněností a neschopností autora či editora vyškrtat otravnou a zbytečnou cca pětinu díla. Je smutnou ukázkou zduřelého ega, když si autoři myslí, že všechno, co ze sebe "vytlačí", je zlato jako by jim diktoval shůry samotný Duch Svatý. Strusku by měli eliminovat buď oni nebo, v případě začínajících autorů povinně, editoři. Nejhorší na tom je, že se dnes nelze spolehnout na nic než na svoje vlastní mínění. Dříve (jsem už pamětník) bylo celkem jasné, co je skutečně dobré a co ne. Dneska se každý blábol dočká skvělých recenzí nejen od vydavatele, ale i od autorů podobných děl či výtvorů, a také od řady čtenářů, kteří se zřejmě v záplavě knih hůře orientují a tak se nechali přesvědčit (nebo si to samozřejmě sami myslí), že dílo či výtvor je literární skvost. Jsem si zcela jist, že jsou lepší knihy. Hledejte dál. (:-)
Zajímavá myšlenka, jde vidět, že se synek nezakutálel daleko od stromu. Absolutně skvěle vystihl stádní chování lidí v krizových situacích, které se objevují dnes a kolem. Strach z cizího, reakce na ohrožení a zneužití moci jako hlavní postavy, ostatní jsou jen figurky na šachovnici, kterou se snaží převrhnout.
První půlka se mi četla sama, skvělá atmosféra. Pak to začalo být lehce křečovité, akční část mi připadala trochu moc našroubovaná, aby to sedlo. Konec už byl opět svižnější, takže mě to obměkčilo a dávám čtyři hvězdy.
První setkání s autorem a já jsem naprosto okouzlena. Možná můžu říct, že opálena nebo ožehnuta. Tohle se mi opravdu líbilo. Bavilo mě to od začátku až do konce. Já jsem tááák spokojená. :-) Více píšu v recenzi v záložkách :-)
Výborná kniha, skvěle postavený příběh. Tváří se jako thriller, ale je to "jen" jeden z odstínů. Hlavní sílu vidím v tom, jak Hill popsal změny ve společnosti, v myšlení lidí, zneužívání moci. Je to až děsivě skutečné a bohužel uvěřitelné. To vše je obaleno napínavým příběhem, trochou sci-fi, takže celkově hodně dobře namíchaný koktejl.
Největší slabinou Ohnivého muže je, že od něj člověk podvědomě čeká něco úplně jiného, než nakonec dostane. Žánrově sice zůstáváme u hororu, ale apokalypsa tvoří jen kulisy příběhu o hledání nové naděje uprostřed nejtemnějších časů. Naštěstí romantická dystopie se nekoná, na to zůstává Joe Hill až příliš věren svým fanouškům. Ne, jeho vize budoucnosti má blíž k 451 stupňům Fahrenheita, jen místo knih končí v plamenech lidé. A vyprávění se soustředí především na život ve skryté komunitě, jejíž nárok na existenci je stejně diskutabilní jako občanská práva nakažených morem. Zdánlivě, protože jak už dějiny tolikrát dokázaly, pověrčivost a strach jsou nejlepšími kamarády bezmyšlenkového teroru.
Román tak v první řadě uhrane nápaditou elegancí, s jakou autor do detailů zpracoval smrtonosnou epidemii, která je ve svém důsledku stejně fantaskní jako děsivá. Horší je to se zápletkou, která na šestisetstránkovém prostoru bohužel nepředvede nic moc světoborného, přestože odvyprávěná je skvěle.
Na to jak Hilla zbožňuju a můžu se chlubit jeho prozatím kompletní sbírkou, kde každou knihu jsem zhltla jako malinu a přála jsem si, aby příběh nikdy neskončil, tak jsem zklamaná.
Děj je výborný! Dračí plíseň skvostná, k tomu není co dodat, ale ten strašlivě natahované vyprávění, leckde v podstatě o ničem, jako kdyby jste poslouchali tlachaní paniček u vedlejšího stolu, mě potrápilo. Hodně už jde synáček do podoby tátovi, tak doufám, že v protahovaném ději nebude pokračovat i u ostatních knih.
V jednom z komentářů jsem četla, že Hill chtěl tuto knihu vydávat na díly, což by bylo skvělý, ale asi bych se dřív zbláznila než by vyšel další díl.
…...TUŠILA, že už se do ordinace nevrátí....a měla pravdu. Večer byly školy v celém státě uzavřeny s tím, že jakmile krize pomine, budou zase otevřeny. A krize jaksi nikdy nepominula.........
TADY JE KRÁSNĚ vidět, jak Joe Hill stoupá po žebříčku umění psaní ve stopách svého otce. Má stejný tvar vyprávění. Naštěstí své příběhy jinak podává a tak čtenář ví.., že pan Hill se určitě nesnaží svého otce kopírovat. Osobně vítám a strašně se mi to líbí, jak si i Joe přidává odkazy na své jiné knihy a příběhy. I zde je jich spousta.
NA POČÁTKU PŘÍBĚHU je však schopen napsat seznam věcí, událostí a lidí od kterých tak trochu opisoval a využil je. To však vůbec není na škodu. Ohnivý muž je strhující dobrodružství. Příběh o epidemii, která zas nemusí být tak katastrofická. Jenže je.
Malá ochutnávka:
NĚKDY SI ŘÍKÁM, že když je půlka světa v plamenech a je tolik umírání a bolesti, tak je zpívání a dobrá nálada zvláštním druhem hříchu. Jenže pak si řeknu, ale co, i před dračí (Draco incendia trychophyton) nemocí byla většina lidských životů neférových, brutálních, plných proher a smutku a chaosu.......
KRADL, TAK HO ZABILI, A TADY HO POHŘBILI..........
PŘÍBĚH MÁ I SVÉ VADY, proto jen ty čtyři hvězdy. Kniha má přes 650 stránek, což někoho možná odradí, ale dá se diskutovat o tom, kde něco ubrat a naopak, kde zase přidat. Jsou tam pasáže, které by mohli mít víc vysvětlení a obšírnější obsah. A, ano jsou tu pasáže, které v příběhu ani nemusejí být. Celek je však vyvážený, nenudí, a sem tam i překvapí.
DĚJ JE ROZDĚLEN do devíti knih. Joe Hill měl v plánu udělat něco jako jeho otec provedl se Zelenou mílí. Zde se však rozhodlo, dát všech devět knih do jednoho svazku – což chválím. Nejlepší z těchto knih je poslední devátá, nazvaná AUTO. Tady spisovatel viditelně změnil styl psaní. Tahle pasáž knihy vypadá totiž velmi poeticky až básnicky. Nemluvím o konci příběhu, ale o obsahu AUTA.
CITÁT - Nejvýznamnější hodnotou bible nebo Ústavy, nebo kteréhokoliv literárního díla, je vlastně to, že velice dobře hoří, a na chvíli tak zaženou zimu.........
SEČTENO, PODTRŽENO – Ohnivý muž se mi velmi lehce četl, užíval jsem si nezvyklé postapo a fandil jsem hlavní skupině „přeživších“.
VYBRAL JSEM OKOLO třiceti citátů a vypálil jsem je Joe Hillovi do jeho profilu. Také jsem přidal jednu zajímavost.
…....................NAKAŽENÍ BUDOU NA MÍSTĚ ZASTŘELENI.........................
…........................BŮH NÁM ODPUSŤ, BŮH VÁS CHRAŇ................................
Já prostě žeru Kinga! A po Vánoční říši žeru i jeho syna! Líbí se mi, že přiznává zlodějinu, které se dopouští nejen na svém otci, ale i na jiných autorech. Vůbec jsem si toho nebyla při čtení vedoma. Děj probíhal stejnomněrně, nenašla jsem slabší místa. Opravdicky jsem se bála!!! Jako blázen!! A fandila všem hlavním hrdinům. Horor jak má být. Pokud si Hill udrží tuto kvalitu, má našlápnuto na druhého Krále hororů.
Fantastická kniha s neskutečným příběhem. Joe Hill je pro mě stále jedním z nejlepších autorů dneška.
Asi to je spíš můj problém ale kniha mě nudila, nudila, nudila a v polovině mě donutila skončit. Nerad nechávám rozečtené knížky, ale tohle bohužel nešlo, čekal jsem něco úplně jiného.
Titul by se měl správně jmenovat "Ohnivá žena", protože hlavní hrdina a vypravěč v jednom je Harper-zdravotní sestřička. Apokalypsa je líčena jejím pohledem, coby těhotné ženy, jejích devět měsíců od početí do porodu. Samotný rozklad světa, tak jak ho známe, není hlavním tématem, stává se spíš atraktivní kulisou pro psychologii sekt, masovou manipulaci, pronásledování a osobní krizi. Některé dějové linky předvídatelné (ostrov "záchrany"), mužští hrdinové překvapivě slabí až hloupí. Připravte se na odolný ženský a talentované dětičky (což pro mne byl poněkud otravný aspekt). Slabší čtyři hvězdy.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Musela jsem se během čtení několikrát podívat, jestli tohle je opravdu z psacího stroje toho Hilla, toho Kingova malého Joeyho, v jehož Vánoční říši mi bylo tak hrůzoplně... nevím, zda je vina na mé straně, že jsem si vcelku nedávno prošla děsivou chřipkou v geniálním Svědectví- boha jehovooo... fakt boží! Ale tohle.... to bylo tak blablózní... četla jsem to tak dlouho, že jsem málem sama porostla plísní... ty dialogy... ten uměle naroubovanej humor... z jakési podivné romantické linky mi málem chytla sirka v kapse... nevím nevím, Joey... prosila bych znovu a lépe!