Ohňostrojení

26.10.2020

Je to roztomilé. Zpětně možná lituju, že jsem toho od Fulghuma četla tolik; Ohňostrojení bych byla bývala jistě ocenila víc. Po pár kapitolkách mne vyprávení začalo unavovat. Připodobnila bych to k tomu, když vám vaši prarodiče vypráví o jejich dětství, ve kterém nebyl čas ani prostor na chmuru, jelikož pořád lítali někde venku, hráli si na vojáky, skákaly panáky a u toho drbali koťátka, která za nimi vždy prišla pro podrbání a dobrou baštu. Milé, úsměvné, lehce idilické, člověk až autorovi závidí jeho optimismus a nadšení pro lidstvo. Keep it going, man

17.10.2020

Nevím, jestli můj názor na Ohňostrojení příliš neovlivňuje fakt, že všechny autorovy knihy úvah znamenaly v mém životě hodně a v mnoha těžkých obdobích mého života mi pomohly přijít na lepší myšlenky a paprskem světla prozářily mé chmury... V každém případě, jak anotuje vydavatel: starý dobrý Robert Fulghum, jak jej známe a máme rádi. Vlídná zamyšlení nad každodennostmi, o kterých skoro všichni přemýšlíme, ale sami jim nedokážeme dát tvar literárního díla. Ale jako fakt naprosto nejvíc mě rozsekal sdělením, proč rád jezdí do Čech, to mě nahlas rozesmálo a všechny kolem sebe jsem jím otravovala a pak se smáli i oni. Díky pane Fulghume a kdybyste potřeboval dalšího člena gangu, dejte vědět! Mám spoustu talentů a některý by se Vám mohl hodit...
PS: Mám na svých jizvách na zádech vytetovanou pnoucí růži. I za to vděčím Vám.

06.10.2020

Jo, u pár vyprávění se člověk zasmál, ale většina byla takových vzdělávacích. Rozhodně mě nebavilo číst o náboženství a o tom jak co funguje. Jako bych četla učebnici. Nemůžu se zbavit dojmu, kdy napsaný text na mě působil senilně.