Ohňostrojení
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435964/bmid_ohnostrojeni-vVy-435964.jpg
4
61
61
Fulghumovské eseje tak, jak je známe a máme rádi. Ohňostroj vtipu i moudrá zamyšlení. Autor bere čtenáře za ruku a vede ho na dobrodružnou výpravu, ukazuje mu svět novýma očima a poodhaluje něco ze svého procesu uvažování i tvorby. Na jaké židli Fulghum nejraději sedává? O čem si povídá se starou indiánkou? Proč se pořád vrací do Česka? To vše, a ještě mnohem víc se dozvíte v nové knize esejů Roberta Fulghuma.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
Fireworks, 2020
více info...
Přidat komentář
Vyprávění Roberta Fulghuma mě asi nikdy nezklamalo. Své příhody a postřehy podává krásným milým způsobem. U dřívějších knih jsem se asi zasmála víc, ale to vůbec neubralo na kouzlu této knihy nabité životními moudry a zkušenostmi.
"Každá situace představuje příležitost."
"Neexistence důkazů není důkazem neexistence."
"Nechci na konci života zjistit jen to, že jsem prožila dlouhý život. Protože bych ráda, aby byl taky široký."
"Když si člověk uvědomí, že jeho obavy z budoucnosti už dnes patří minulosti, pak se přítomnost jeví úplně v pohodě."
"Škoda, že udělat to složitě pro mě bylo strašně jednoduché."
"Co když otázka nezní - Proč jsem tak málokdy člověkem, jímž být opravdu chci? - ale spíš - Proč tak málokdy chci být člověkem, jímž opravdu jsem?"
Vlastně dávám tři hvězdy za knihu samotnou, čtvrtá je speciálně pro Fulghuma.
Skoro bych řekla, že už se na autorovi (mém nejmilejším žijícím spisovateli) projevuje jakási stařecká bláznivost, na kterou je pyšný, protože už je starý, tedy moudrý.
PS: A Čechy ještě neprokoukl ;-)
Krásné, milé, něžné.
"Češi jsou údajně vážní až zasmušilí. Ostatně mají drsnou minulost. Ale kdesi uvnitř mají smysl pro humor jako takový žhavý uhlík, díky němuž může potrhlá radost kdykoliv vzplanout. Podle mě je to klíč k přežití jejich národa..."
Tuto knihu jsem nečetla. Autora znám z jiných jeho knih, které se mi líbily. Když si ji dcera přivezla na prázdniny, vypůjčila jsem si ji a pustila se do čtení. Zatím toho nelituji, naopak.
V této knize se nachází krátké glosy, úvahy a historky. Jsou to příběhy ze života. Příběhy byly humorné, ale i na hlubší témata jako mezilidské vztahy, lidské charaktery aj. Příběhy se odehrávají v Česku, v USA a na Krétě. Některé příběhy vyloudily na mě tváři úsměv. Určitě knihu doporučuji. Je to příjemné a oddechové čtení s mnoha myšlenkami, které jsem si poznamenal. Tato kniha může sloužit také jako motivační kniha.
Autor si umí udělat legraci sám ze sebe, má životní nadhled, psaním si udržuje svůj vnitřní oheň. Je výborným pozorovatelem lidí a věcí kolem sebe, má přehled o spoustě věcí, z knihy jsem se hodně nových informací dozvěděl. Pokládá řadu otázek a čtenář se může nad nimi zamyslet. Rozhodně nemá rád nudné rozhovory a tlachání o ničem, a proto své známé a přátele překvapuje zajímavými nápady. Autor má životní elán a je skvělé, že knihu OHŇOSTROJENÍ napsal ve věku 83 let! Je vidět, že se pořád udržuje v kondici a neklesá na mysli, a pokud má chmury, určitě netrvají dlouhou dobu.
Kniha byla skvělá a hodně se mi líbila. Autor člení text do krátkých odstavců. K této knize se lze vracet opakovaně, jelikož příběhy jsou krátké. Myslím si, že po přečtení pár řádků se nám zlepší nálada a celkově se zklidní naše mysl.
ROBERT FULGHUM je výborným autorem a mě si získal svým přístupem k životu a stylem vyprávění, který je na první pohled jednoduchý, ale skrývá se v něm obrovská síla myšlenek a humoru, který jsem si oblíbil. Knihy tohoto autora jsou ušité přesně na moji míru. Tohoto autora zařazuji mezi mé oblíbené autory a budu se těšit na jeho další knihy.
Kniha má velký formát a je pěkně zpracovaná. V závěru knihy se nachází ediční a překladatelská poznámka.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pokud platí, že neprozkoumaný život nemá smysl žít, pak je taky pravda, že mizerný život nemá smysl zkoumat.
Skvělé a dlouhodobé vztahy vždycky mají jizvy po vyléčených ranách.
Jestliže si přestaneme představovat to, co vidět chceme, a začneme vnímat, co se před námi opravdu odehrává, pak dokážeme proniknout více do hloubky.
Tolik toho vidím, ale máloco skutečně vnímám. A kolik mi toho uteče mezi prsty! A jakou sílu mají předsudky! A jak těžké je změnit názor!
Jsem duší romantik a věřím ve štěstí, které si nás vždycky nějak najde.
Jestliže nebudete aspoň někdy páchat pošetilosti či ztřeštěnosti, ztratíte kontakt s dítětem v sobě a přijdete o prostou radost z nějaké té taškařice.
Nevědomost znamená jen to, že člověk není ochotný si fakta najít.
Když nemůžete být s těmi, co máte rádi, pak mějte rádi ty, se kterými jste.
Podle mě je na světe nejlépe lidem, kteří vytěží maximum z toho, co jim svět nachystal. Nejšťastnější z nás nemusejí nutně mít od všeho nejvíc, ale co se jim nabízí, to opravdu pořádně využijí.
Život má jen ten smysl, který mu sami dáme, pro jaký se rozhodneme. Je třeba k němu přistupovat s nezdolností a vědomím, že v každé situaci se skrývají možnosti a každý si je může najít a využít.
Vypravěči neříkají ostatním, co si mají myslet. Jen jim nabízejí myšlenkový rámec.
Proč mám tak rád Robert Fulghuma a jeho tvorbu?
Především proto, že je to člověk moudrý, inteligentní, přemýšlivý, zvídavý, ale hlavně z něj vyzařuje jeho "lidství".
A v neposlední řadě jsou autorovy eseje plné laskavého humoru, který je mi blízký.
Z krátkých povídek psaných perem života Roberta Fulghuma číší čirá radost ze života. Autor je příkladem toho, že inspirace může být ukryta v každém všedním dni, který svým bedlivým pozorováním okolního dění, laskavým smyslem pro humor a literární obratností rázem promění ve "sváteční". Fulghumova filantropie, lehkost bytí a životní zkušenosti shrnuté do jednoduchých, libých příběhů a úvah, které přesto stojí za zamyšlení.
Tohle je první kniha páně Fulhgumova, co jsem si koupila novou a ne z druhé ruky.
Je to kniha, na kterou podvědomě čekáte od dočtení románu, zase ten nostalgicky návrat k Školce a Už hořela.
Je to lepší než romány, ANO! Není to Školka ani Už hořela, ve finále závidím všem co tuto knihu četli jako svou první, protože si jen říkám: To nejlepší Vás ještě čeká.
Tak zase příště pane Fulghum.
PS: Mít jako Češi privátního amerického autora jako je R. Fulghum není vůbec špatný :)
PPS: Strašně moc mi tu chybí ten bramborovo razitkovy přebal.
Zatím nemohu hodnotit Fulghuma jako autora, protože to je v podstatě moje první kniha, když nepočítám občasné čtení anglicky ve vlaku From Fulgum I a II.
Bestseller to asi nebude, ale je to takové odpočinkové čtení, když potřebujete vyplnit 10-15 minut mezi zamícháním guláše a píchnutím do bábovky.
Skvělé čtení! Ostatně jako vždycky u Fulghuma. Moc mě potěšilo, že se několikrát zmínil o Češích a o návštěvě České republiky. Tak nějak mě to zahřálo u srdíčka. Osobně jsem návštěvu pana Fulghuma propásla, což mě moc mrzí. Snad ještě někdy zavítá do ČR a zvláště pak do Mostu.
"Nepřestáváme si hrát, když jsme staří. Zestárneme, když si přestaneme hrát."
Nevím, proč já toho Fulghuma vlastně nečtu častěji. Málokdo umí tak poutavě psát o úplně obyčejných věcech. V Ohňostrojení zmiňuje Čechy jako "hráče" schopné nezkazit žádnou srandu. Vždycky potěší, když u cizinců nejsme jen za alkoholiky a zloděje :-)
Zaujala mě hlavně obálka, protože mám ráda jednoduchost, což se teda ne vždycky vyplácí (zvlášť u chlapů :-D ). Ale tady u knihy naštěstí teda nezklamal ani obsah :-D
Knihy od Roberta Fulghuma jsou pro mě srdeční záležitostí a působí jako lék na duši. Autor dokáže povídáním o úplně obyčejných věcech vykouzlit úžasnou atmosféru. Některé úvahy jsou k zamyšlení, z jiných si můžeme vzít i ponaučení a to vše je protkáno jemným humorem.
Fulghum je moje srdcovka, ale tohle na mě působilo trochu vyčpěle a nuceně. Chyběla tomu dřívější lehkost. Dočetla jsem to včera a nepamatuju si z toho vlastně nic. Jen že se v jednotlivých esejích/povídkách hodně opakovalo to samé dokola a že některé působily spíš jako wikipedie.
Možná, že Fulghumova prvotina a pozdější Kapitán Školka byly z mého pohledu lepší. To však neznamená, že by Ohňostrojení bylo nezajímavé. V čase, kdy končí to skvělé vánoční období se kniha četla sama. Vynikající byla kapitola o bankovním lupiči. Pro mě o to lepší, že jsem měl tu čest ji slyšet od RF naživo při představení.
Souhlasím s tím, že RF lidem ukazuje, že život je jedinečný, jednoduchý a vlastně vždycky krásný. Záleží jen na nás samotných.
Zase jsem si to užila. Příjemné novoroční čtivo, které bylo tentokrát obohaceno o spoustu zajímavostí k přemýšlení a dohledání... Jako první jsem si prostě musela vygooglit návod k zhypnotizování slepice :O) Líbí se mi, jak autor zapojuje spoustu věcí, které si všímá po světě. Těch, které bychom minuli s vůbec se nad nimi nepozastavili.
Pohodové a zároveň sršící ohněm, energií nápadů, která vás dobije. Vždy, když čtu p. Fulghuma, tak si říkám, za čím já se pořád tak ženu, když jde přistupovat k životu i úplně jinak a nemusíte být zrovna spisovatel.
Příjemné, lehké a povznášející čtení. Vhodné zejména pro tuto dobu, kdy nám nejvíc chybí věci obyčejné a všední s celou svou krásou prožívaného okamžiku. A kdo jiný dokáže vystihnout poetiku (zdánlivě) obyčejných věcí lépe než mistr Fulghum.
Další příjemné setkání s panem autorem. Jeho praštěné, moudré i vážné postřehy jsou vždycky pohlazení po duši.