Okamžik prozření
Eli Gottlieb
Rob Castor je asi třicetiletý uznávaný spisovatel, který má před sebou slibnou kariéru. Jednoho dne však média oznámí, že zastřelil svou přítelkyni a poté spáchal sebevraždu. Jeho přátelé a známí jsou v šoku, ale nejvíc tuto nepochopitelnou tragédii prožívá Robův již od dětství nejlepší kamarád Nick, který je zároveň vypravěčem celého, velmi komplikovaného, příběhu. Není to jen vyprávění o Robovi, o jeho úspěchu a následně o jeho zoufalství. Nick vypráví především sám o sobě, o svých vztazích, dětech, o svém nevydařeném manželství… Ale ve všech jeho vyprávěních nějak figuruje Rob. Všechny linie složitého příběhu k němu směřují. Zdá se, že Nickův život ovlivnil víc, než si byl Nick ochoten připustit. Robova smrt vrací Nicka ve vzpomínkách do dětství a vrstvu za vrstvou odkrývá v paměti vědomě vytlačené zážitky. Některé skutečnosti viděné z odstupu dostávají nové významy, ale také potřebují vysvětlení. To přichází, je bohužel kruté a bolestné a otřese se všemi jistotami Nickova života. Rázem se ocitá v jakémsi vzduchoprázdnu, svůj dosavadní život vnímá jako lež, a odpověď na otázku, zda se s novou situací vyrovná, je v závěru románu jen naznačena. Dřív než vyprávění skončí však Nick připraví čtenářům jedno překvapení…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Ikar (ČR)Originální název:
Now You See Him, 2008
více info...
Přidat komentář
Zajímavá knížka. S přibývajícími stránkami nabírá na napínavosti. Konec - jedno velké překvapení
Z dobročinného bazaru. Kniha mě nejdřív upoutala obálkou, poté i anotací. Čtení mě ale bohužel dost zklamalo. Dvě třetiny knihy mi připadaly zbytečně roztahané a ufňukané. Možná sehrálo roli to, že jsem si v poslední době oblíbila knihy, v nichž jsou závažná témata líčena jednoduchým, syrovým způsobem. A tady je závažných témat, která se dotýkají hlavního hrdiny Nicka, plno: vražda, sebevražda nejlepšího přítele, v dětství úmrtí bratra, manželská nevěra a to zdaleka není vše. Jenže toto vše se dle mého názoru ztrácí v záplavě zbytečných slov a vět, alespoň tak mi to připadalo. A navíc mi bohužel žádná z postav nepřipadala natolik sympatická, abych jí fandila či se s ní dokonce ztotožnila.
Teprve v poslední třetině knihy jsem začala tušit, že mnoho z toho, co bylo "jen tak mimochodem řečeno", pro pochopení celého příběhu význam má. I tak si ale myslím, že kdyby byl autor o něco stručnější, čtivosti by to jen prospělo. A závěr mě překvapil, i když... no, řekla jsem si, že ti Američani jsou fakt střelení... Knihu posílám prostřednictvím jiného dobročinného bazaru dál, snad se někomu zalíbí víc než se líbila mně.