Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg
4
4735
4735
OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text
Přidat komentář
Jak řekl manžel, už podle názvu to nebude nic pozitivního. Přece jen jsou to okamžiky, nikoliv trvalé štěstí. Takže za mne trochu ponurá knížka s koncem, který je přitažený za vlasy. Zvlášť u Jáchyma.
Pro mě je Hartl opravdu nejvtipnější autor u nás.
Kniha není žádným myslitelským dílem, ale je tak neuvěřitelně předvídatelná až je prostě úžasná
Ach jo, nedočíst rozečtenou knížku, to je mi táák proti srsti, ale tohle nedávám. Doopravdy nechápu ty kladné komentáře. Pro mě je tato knížka velkým zklamáním. Po velmi dobrém ,,Prvokovi" jsem se těšil na další vtipný příběh s rychlým spádem, místo toho nám ale autor předhodil knihu, kde je spousta až opravdu těžko uvěřitelných náhod. S velkým sebezapřením jsem přečetl přes dvě stě stran z pohledu Veroniky, ale když se tam zase řeší už po stopadesátý nevěra, nevěra, nevěra, tak už to člověku přijde jako laciná telenovela. Ne, knížka je (bohužel) bez nápadu.
Kniha pro mě osobně měla velký potenciál, číst jeden příběh z pohledu dvou lidí mi přišlo jako skvělý nápad. Bohužel je kniha pouze nudným, NEVĚRNÝM celkem...
Hartl se čte sám, všechny jeho knihy jsem zhltla velmi rychle. Začala jsem Jáchymem a jsem ráda. Líbil se mi víc, měl větší spád. Veronika byla spíš takovým dovysvětlením některých momentů. I když kdo ví, kdybych četla opačně...
Jo, tohle mě bavilo, kniha žánrově pro mladé, ale, ač už jsem ve věku středním ( doufám), našla jsem si v tom své já a přečetla jí jedním dechem.
Úžasně napsaná kniha ze dvou pohledů, rub a líc.
Můj nejvíc nejoblíbenější český autor. U jeho příběhů se zasmějete i pobrečíte zároveň. Pan Spisovatel. Doporučuji i divadelní hry, jsou v podobném ražení jako jeho knihy. Člověk se srdcem na dlani a to srdce vkládá do své práce, na tvorbě je to velmi znát.
Má třetí kniha v pořadí od Patrika Hartla a za mě docela zklamání. Po předchozích dvou "peckách" rozhodně nejslabší knížka. Začala jsem částí Veronika a celé mě to přišlo strašně zdlouhavé, nezáživné a hlavně hlavní postava na mě působila, že je s prominutím blbá. Druhou část Jáchyma jsem četla asi po půl roce a vůbec mě to nebavilo. Více méně jsem knihu jen proletěla. Za mě zklamání, ale na předchozí dvě knihy nedám dopustit ty doporučuju!
Když pročítám všechny ty kladné recenze, mám pocit, že jsem nečetla ani pohled Veroniky, ani Jáchyma, ale nějakej třetí. Mně tahle knížka moc nenadchla a ani jsem ji nedočetla do konce. Pohled na stejný příběh očima více aktérů se dělá jako slohové cvičení i s dětmi na ZŠ, ale to by mi až tak nevadilo. Nebaví mě obecně knížky, kde se moc tlačí na pilu v tom, že hlavní hrdinové zažívají sex na 1000 způsobů (chtěl se autor vyrovnat Vieweghovi, nebo je to po éře odstínů šedi prostě chtěné téma?). Místy mi knížka přišla jako naivní román pro dospívající, ale co mi vadilo nejvíc, byly stále se opakující slova, třeba racionální a iracionální. To už jsem začínala mít mírnou alergii. Dám Hartlovi ještě šanci v jiném jeho počinu, abych se přesvědčila, že ty recenze jsou zasloužené.
U oboustranně dvoupříběhové knihy musím odpovědět na dvě zásadní otázky, které si dala i spousta jiných čtenářů. Který příběh jsem četl první a který se mi líbil víc? Takže za mě:
Jáchym, Jáchym :-)
Možná by to bylo jinak, kdybych začal Veronikou, ale to už se nikdy nedozvím.
Nepřestává mě udivovat, jak to ten Patrik Hartl ví. Jak ví snad úplně všechno o tom, co se děje uvnitř při všech možných životních eskapádách. Obdivuhodné. A báječně čtivé. Dostalo se mi opět úsměvu i slz přesně v tom správném poměru, aby z toho bylo dobře na duši.
"Četl jsem teďka jednu knížku a tam se psalo, že to, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach."
Tuhle knihu jsem četla jako poslední ze všech od P. Hartla a zaujala mě nejmíň. Nejspíš proto, že kniha je napsaná ze dvou pohledů a člověk už si nepamatuje, co se stalo nebo v jakém období se zrovna nachází. Celkově na mě kniha působila zvláštním dojmem. Hlavně, co se týče příběhů hlavních postav.
Na druhou stranu je zajímavé vidět, co se dělo na obou stranách.
To se nedalo vymyslet, to se muselo stát... Kniha mě velmi zaujala, jak námětem, tak vtipem a hlavně dvěma různými pohledy. Je úžasné, jak se někdy život zamotá. Je to tak neuvěřitelné, že to snad musí být pravda :)
Kniha se četla sama, ostatně jako všechny Hartlovy knihy, oceňuji nápad stejného příběhu z pozice obou sourozenců, líbilo se mi, že u každého jsem se dozvěděla něco a nakonec to dalo dohromady celý příběh. Vztahové propletence oproti jiným Hartlovo knihám mě tentokrát tak neděsily, takže za mě opět super a těším se na další knihy...
Skvělé oddychové čtení. Bavila mě možnost volby, ze které strany začít knihu číst a pak taky celý příběh z pohledu dvou postav.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
O kondomu postavy zřejmě nikdy neslyšely - a to jako má být moderní román??? Blé a fuj.