Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg
4
4739
4739
OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text
Přidat komentář
Trochu jsem se bála, že číst stejný příběh podruhé bude nuda, ale především to není jeden příběh. Jsou to dva příběhy, které se setkávají v klíčových momentech a vzájemně doplňují. Za mě výborný nápad, velmi dobře zpracovaný.
Začala jsem Jáchymem, avšak mám pocit, že Veronika měla větší spád.
Za mě nejlepší knížka od pana Hartla. Líbí se mi pohled z obou stran, to jak do sebe příběh zapadá. Každý ji čte jinak, já ji četla zároveň, jak z pohledu holky tak kluka. Pokaždé kapitole jsem otočila knížku :-) Má to spád, humor, napětí a i pár zajímaých postřehů - kdy je vlastně člověk štastný.
Dávám o hvězdu navíc za skvělý nápad psát knihu ze dvou stran. Originální nápad napsat to ze dvou pohledů, mužského a ženského. Kniha je, podle mě, lehce nadprůměrná. Nic extra zajímavého se tam asi neodehrává, ale opět se čte dobře. Takové ze života, myslím. ( I když někomu tady přišlo, že osud Veroniky je až moc krutý či co, ale to tak bohužel opravdu bývá;)
(Jinak musím dodat, že jsem tady v komentářích pořád četla, jak je autor sympatický a vtipný člověk, tak jsem shlédla díly, kdy byl jako host u J. Krause a musím se všemi souhlasit-p. Hartl má opravdu super smysl pro humor, že mě až překvapuje, že to v knihách není vůbec odražené)
Nedočetl jsem - tedy dočetl Jáchyma asi na stranu 120 a Veroniku na stranu 40. Měl jsem pocit, jako bych jedl cukrovou vatu: je to krásně růžové a voní to, těšíte se, tak si chcete kousnout - a v puse nezůstane nic. Stejně tak s knihou: pořád mě zajímalo, co bude na další stránce, a ono se pořád něco dělo, ale kromě vzrušení, co bude dál, mě to nezasahovalo. Kniha mi připadala velmi povrchní: smrt rodičů, narození dítěte, zamilování, odmilování, cesta do Ameriky - to jsou přece veliké věci, ale nic z toho jak mě, tak i postavy v knize příliš nezasáhlo. Možná kdyby mi bylo patnáct, byl bych nadšenější, ale v mém věku mi přijde škoda času stráveného s takovou knihou...
Kniha je zvláštní v tom, že ji můžete začít číst z jakékoliv strany. Já osobně jsem začala příběhem Veroniky, který mě bavil více než příběh Jáchyma. Myslím ale, že to bylo především z toho důvodu, že už jsem tak nějak věděla co se tam stane, akorát to bylo psané z druhého pohledu. Nicméně to na čtivosti knížky neubírá. Hartl umí psát neuvěřitelně čtivě.
Tuto knihu mi doporučila profesorka matematiky, který mě vyučovala na SPŠ. Povídali jsme si zrovna o tomto spisovateli a já jsem ji pověděl, že jsem od něj prozatím nečetl žádnou knihu. Řekla mi, že OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ jsou jeho nejlepší knihou. Rozhodl jsem se tedy, že Patrikovi Hartlovi dám šanci a vyzkouším tuto knihu. Knihu hodnotím na 4*. Časem možná vyzkouším knihu NEJLEPŠÍ VÍKEND.
Kniha je vyprávěna z pohledu Jáchyma a z pohledu Veroniky, kteří jsou sourozenci. Je úplně jedno, kterou částí čtenář začne. Začal jsem číst knihu z pohledu Jáchyma. Profesorka mi sdělila, že knihu můžu číst tím způsobem, že budu číst střídavě jednotlivé kapitoly z pohledu Jáchyma a Veroniky. Nicméně jsem se rozhodl číst knihu klasickým způsobem. Když jsem dočetl knihu z pohledu Jáchyma, pokračoval jsem ve čtení z pohledu Veroniky.
Kniha vypráví o mladých lidech, jejich vztazích, problémech, prvních láskách.. Kniha je oddechová, střídá se v ní humor i smutek. V knize se dočteme o situacích, které jsou nám blízké, o kterých jsme už slyšeli z okolí, anebo je mohli prožít osobně. V knize nalezneme také různé myšlenky, za což autora chválím. V knize se vyskytují také vulgarismy, ale není jich hodně. Kniha na mě působila uvěřitelně, tak jak by to mohlo probíhat v reálném životě včetně běžné mluvy mezi mladými lidmi. Některé situace jsem bral s nadhledem. Podle mého názoru se autor zbytečně moc věnuje sexu a jeho různým narážkám, což bylo podle mě na škodu. Někdy méně je více..
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jestli se cítíš zamilovanej, tak to prostě cítíš. Jako třeba strach. Nikdy přece nezkoumáš, jestli máš strach, nebo nemáš. Strach nejde poznat. Prostě ho máš, nebo ne.
Láska neznamená, že se máš snažit tomu, koho miluješ, ve všem přizpůsobit!
Za všechno se platí. Lidi, který ti v životě nabízej něco zadarmo, od tebe místo peněz akorát očekávaj jiný protihodnoty. Třeba city nebo jiný závazky, který jsou mnohem míň férový a v podstatě objektivně nekvantifikovatelný.
Kdybych byla pořád šťastná, neměla bych se na co těšit.
Když dostaneš ránu, hned na ni zapomeň! Jinak se začneš bát! A ty se nesmíš bát! Jestli nechceš bejt knockoutovanej, musíš rány rozdávat! Ne přemýšlet nad tím, kolik už jsi jich schytal!
„Víš, co je ale nejhorší?“ zeptala se, když po výmalbě uklidil poslední pokoj. „Co?“ „Ani válka, ani komunisti, ani vězni, ani smrt. Nejhorší je samota. Na tu si nějak nemůžu zvyknout.
… komunikaci zamilovaných lidí netvoří kauzální otázky a odpovědi, ale řetězce emocionálních výkřiků. Proto podle jeho teorie nejsou zamilovaní lidé často schopní racionálně analyzovat rozhovor s milovaným člověkem. Ani vnímat signály hrozícího nebezpečí.
… z hlediska pravděpodobnosti je rozhodně efektivnější pokoušet se dosáhnout trvalého štěstí prostřednictvím nepatrných a dostupných potěšení než pachtěním se za těžko dosažitelnými ideály.
Člověk není tak velkej, jak si připadá, ale tak, jak ho vnímají ostatní.
Kdo se bojí, shnije v hnoji!
Jedna lingvistická studie zjistila, že žádnej jazyk světa neumisťuje do žádné části těla ani naše vlastní já. Nikdo na týhle planetě neřekne: já mozek, já srdce ani já duše. Ani ty nejprimitivnější národy. Všichni řeknou: můj mozek, moje srdce nebo moje duše. Ale i moje myšlenka. Jako by to já, stejně jako duše, bylo sice někde uvnitř těla, ale zároveň nebylo v žádný jeho části.
Já jsem se teda vůbec nemohla začíst... Dala jsem 50 stránek z jedné strany a 50 z druhé a pak knihu odložila. Jak může být Patrik tak vtipný v rozhovorech a tak nudný v knize?
Nečekala jsem od knihy mnoho a mile mě překvapila. Hezky se četla, příběh měl spád, na to že se mi do druhé půlky Jáchyma vůbec nechtělo, s tím, že už vlastně všechno vím, tak naopak, druhá půlka mi přišla snad i lepší ????
Naprosto mě to vtáhlo. Od první stránky, velice pěkně napsané. Nikdo se nikdy nedozví, zda by bylo lepší začít Jáchymem nebo Veronikou. Oba příběhy skvěle napsané.
Perfektní oddychovka ale i k zamyšlení nad našimi životy.
Taková milá letní oddychovka na dovolenou. Začala jsem Veronikou a ukázalo se to jako správný postup. Některé situace mi přišly nepravděpodobné, nebo přehnané. Celkově mě ale knížka bavila.
Co na tom má kdo ke čtení a za takový!!!! knižní hit? Autor při mluvení je v pohodě, i smíchem:o) ale číst už ne.
Od knížky jsem dostala více méně to, co jsem očekávala. Letní oddychovku “k bazénu”.
Jedná se o “dvojknihu”, příběh dvou sourozenců a jejich života po smrti rodičů. Nedá se říct, že je to stejný příběh psaný ze dvou stran, každý ty roky prožívá jinak, jinde.
Začala jsem Veronikou, ale byla to v podstatě náhoda, prostě jsem knihu vzala a začala číst. Po dočtení se mi moc nechtělo číst Jachymův příběh, ale nakonec to skutečně utvořilo pěkný celek.
Doporučuji jako knížku na dovolenou, vypnout hlavu, jen se nechat unášet jednoduchým příběhem.
Jedná se o mou první knihu od pana Hartla. Hrozně se mi líbil nápad psát knihu ze dvou různých pohledů. Další plus dávám za aktuálnost a současnost doby, do které jsou příběhy vsazeny. Ve výsledku však nehodnotím knihu jako průměrnou spíše bych řekl, že nejsem cílovým čtenářem. Věřím, že své čtenáře si to najde a za tu zkušenost si to přečíst mi to určitě stálo.
Musím přiznat, že jsem se celkem bavila. Možná se mi z knih pana Hartla svým způsobem líbila zatím i nejvíc. Občas se mi sice pletly postavy, ale kdyby vznikly Okamžiky č.2 s životními osudy dalších postav, tak bych si je taky přečetla. Nevesele veselý román o Veronice a Jáchymovi a o potřebě užívat si každou fajn chvilku byl pro mě příjemnou oddechovkou na léto. Dvoustranná kniha je rozhodně originální nápad, ale celou dobu přemýšlím, jestli bych knihu vnímala jinak, začít od Jáchyma. Ale to už nezjistím....
" ...když se nad tím spolu trochu zamyslely, došly k závěru, že z hlediska pravděpodobnosti je rozhodně efektivnější pokoušet se dosáhnout trvalého štěstí prostřednictvím nepatrných a dostupných potěšení než pachtěním se za těžko dosažitelnými ideály."……..úvaha nad úžasnou čokoládovou pěnou
" Nebude myslet na to co bylo, ani se trápit , co udělal špatně. Prostě zkusí dělat míň chyb a neposrat se z těch, které už udělal."
(8/19)
Dobré čtení o tom jak se život mění s každým rozhodnutím či nečekanou situací.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Kniha mě zaujala, krom toho, že mám ráda Patrika Hartla, svou obálkou - že se dá číst z obou stran. Při čtení druhé půlky to všechno do sebe začne krásně zapadat. Za mě dosud nejlepší počin Patrika Hartla. Čtivé, lehké, odpočinkové.