Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg
4
4818
4818
OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text
Přidat komentář
Mě se kniha četla dobře. A bylo k neuvěření jak rychle se dokázali postavit na vlastní nohy. Za mě určitě ano.
Oddechová knížka, která se mi dobře četla i když zrovna závěry "obou knih" mi zrovna nesedly. Já začala číst první Veroniku a myslím, že to byl dobrý tah. I když možná je to jedno. Moc se mi líbila forma knihy, je to pro mě něco nového a určitě to hodnotím kladně.
Parádní oddechovka, která podle mne zaujme všechny věkové kategorie. Líbí se mi, že si můžete vybrat, jestli začnete úhlem pohledu muže, nebo ženy :)
Letní oddechovka k vodě. Místy nezáživné potom děj zase trochu poskočí. Začala jsem číst Jáchyma, potom Veroniku, ale je to úplně jedno. Takový průměr. Další knihu autora možná přečtu za rok.
Budu hodnotit každou část zvlášť. První jsem se pustila do Veroniky. Musím přiznat, že se velmi dobře čte. Patrik Hartl má dar nejen úžasného smíchu, ale také plynulého slova. Jen ten obsah to sráží. Tolik sebestředných a nesympatických osob v jedné knize, to se jen tak nevidí. Snad jen u Hájíčka. Nevybaví se mi snad ani jedna pozitivní postava. Pokud je tohle reálný přístup současné generace k řešení vztahů a problémů, tak se nedivím, že ten počet rozchodů a rozvodů je alarmující. Proč pracovat na vztahu, kde jsou děti, když JÁ už cítím, že ten vztah MĚ nenaplňuje? Po několika letech vztahu je to přece normální, že se vztah mění. Většina lidí se snaží sebezdokonalovat. Být lepší v práci, naučit se cizí jazyk, lépe vařit ... Co se snažit o to mít lepší vztah s partnerem? Ale jednodušší je se na to vykašlat. Asi to vidím jinak, ale nepřijde mi normální se zaplést s někým, kdo má rodinu, partnera nebo je zkrátka ve vztahu. V téhle knize jsou holky ale i kluci sobci, které myslí jen na to, jak si užít. Chudáci děti takových rodičů.
Druhá část knihy - Jáchym se mi líbila mnohem více. Asi i proto, že Veronika se soustředila pouze na sebe a své problémy, kdežto Jáchym si mnohé problémy způsobil tím, že se snažil vytáhnout Veroniku z těch jejích.
Knížka je určitě originální svým konceptem. Čte se dobře, svižně, ale byla jsem z děje hrozně vysátá. Už prvotní šok název knížky x co se dozvíte na začátku a pak.....začínala jsem Jáchymem a ze všeho, co se mu dělo jsem byla taková fakt znavená. Bylo mi líto, jak se mu nedaří a pak mi zase byl něčím nesympatický....
Pak přišla druhá strana. Musím uznat, že je vlastně dobře zpracovaná, že si vyplníte mezery a nečtete příběh úplně stejný znovu, to zase ne. Celkově mě však knížka opravdu moc nezaujala. Ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem si úplně odlišný koncept psaní knih přečetla. Možná, kdybych začala Veronikou, měla bych na knížku jiný pohled, kdo ví. Rozhodnout se můžeme jen jednou :-)
Své hodnocení bych rozdělil na dvě části. A jelikož jsem knihu začal číst Veronikou, tak ta bude první. Od prvním okamžiku mi Veronika nesedla a měl jsem z ní pocit, že je to namyšlená husa z Ořechovky. Svůj názor jsem pak lehce změnil, ale i tak mi neseděla. Možná je to celou tou částí, protože jsem si připadal jako bych četl nějakou knihu z edice Harlequin. A tahle část mě nudila a popravdě se přiznám, že jsem tajně doufal, že ta autonehoda nebude mít happy end...
Část Jáchym byla svižná a četla se mnohem lépe, žádné hlubokomyslné debaty a úvahy. Je vidět, že autor je chlap a vnesl do postavy Jáchyma svůj pohled. Ale nebudu pět jet chválu, ten přeslazený závěr byl zklamáním.
Sečteno, podtrženo, za přečtení stojí obě části. Každá je jiná a celkově spolu ladí.
Za mně ne. Hodně plytké, příliš mnoho zvratů, jen aby se něco dělo... Nedokázala jsem žádnou postavu přijmout, ztotožnit se s ní, snad až Jáchym na lodi byl stravitelný. Víc Hartla číst nechci, je to ztráta času.
Čtivé i napínavé, měla jsem obavy, že při čtení druhé linky z pohledu Veroniky se budu nudit, jelikož zásadní dějovou linku rodiny jsem znala, ale opak byl pravdou. Skvělý nápad dvou pohledů, který ve finále i fungoval.
Příjemné rychlé čtení příběhu ze života obyčejných lidí. Jen to rozhodování, z které strany začít...
Jednoznačně pět hvědiček. A kdybych mohla dát deset, dala bych je. K Okamžikům štěstí jsem se dostala nejdříve v audio podobě. Slyšela jsem začátek Jáchymova příběhu. Když jsem pak začala číst e-knihu, opět od Jáchyma, tak mě to vyloženě nebavilo, říkala jsem si, že tady Hartl zklamal, že je tohle jeho nejslabší kniha. Připadalo mi to jak čtení pro puberťáky. To se změnilo, když se Jáchym dostal do New Yorku. Od té chvíle jsem knížku začala doslova hltat. Ale to ještě nebylo nic proti příběhu Veroniky. Ten jsem doslova zhltla! A protože mi to přišlo škoda, tak jsem ho prostě začala číst ještě jednou a hltala ho znovu. Je to možná divný, ale neskutečně mě nabila pozitivní energií a chutí do života. Vůbec si nemyslím, že Veronika byla na pár facek, jak jsem četla v jednom z předchozích komentářů. Nechci to rozepisovat, abych neprozradila děj, ale na to, jakou nálož dostala hned na začátku to vlastně zvládala skvěle. A ani mi to nepřipadá jako jeden příběh popsaný dvěma lidmi, pro mě každý byl úplně jiný, i když bylo jasné, že se občas prolínají.
Na autora jsem od známých i neznámých slyšela jen chválu. A mé očekávaní kniha naplnila. Je to jednoduché čtení. Příběhy ze života mám ráda a o to více, pokud jsou psány českým autorem. Cením si i oboustranné podoby dvojrománu. Já osobně začala Veronikou a jsem za tuto volbu ráda. Líbil se mi autorův lehký vypravěčský styl, který byl ale naprosto uvěřitelný, žádná z postav mi nepřišla vyloženě nesympatická a děj mi přišel stravitelný. Občas bylo možná zvratů na dva hlavní protagonisty až moc, ale i tak to někdy v životě je. Poslání knihy, že štěstí se skrývá opravdu jen v okamžicích, kterých si musíme vážit pro mě vyznělo z obsahu naplno. Za mě doporučuji jako oddechovější čtení, dotýkající se však ne zcela oddechových témat.
Kniha vhodná na odpočinek bez přemýšlení. Jednoduchá a nijak zvlášť mě neupoutala. Vracet se k ní nebudu, ale od autora zkusím jiný kousek........třeba ještě překvapí.
No, kniha se čte velice dobře, jako všechny Hartlovy knihy. Ale celé je to tak divně přeplácané, člověk vůbec nemá pocit, že by četl o reálných postavách. A jak píše dost dalších čtenářů, po přečtení jedné části už není moc chuť číst příběh znovu, i když se jedná o zajímavý koncept.
Na knížku jsem se těšila ale čekala jsem něco jiného. Přijde mi ze sam autor se rozhodl az po napsání času o Jáchymovi ze knížku rozšíří o Veroniku. Ale tak plytký příběh prostě neobstojí. Možná se autor neumí vcítit do myšlení holky, anebo se snaží do jednoho života zahrunout vsechny telenovelové zápletky, takže celý příběh je akorát k smíchu. Z celé knížky se mi zdá, ze oba hrdinové (se) životem akorát promrdali.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Kniha, ze dvou knih, kterou můžete začít číst, odkud vás napadne. Já začal od knihy Veronika. Nepřemýšlel jsem o tom proč... Kniha Veronika se mi líbila a podle mě, to bylo jen z pohledu Veroniky. Kniha Jáchym byla „akčnější" (přečetl jsem ji rychleji), ale taky nebyla jen z pohledu Jáchyma. Pletlo se tam víc postav, které zde ventilovaly své osudy a názory. Nebylo to tak „objektivní?" - nenapadá mě jiné vhodné slovo - což u Veroniky z pohledu Veroniky bylo. Trochu mě vadilo, že se děj obou hlavních postav neřešil synchronně, ale ono to vlastně v životě taky není. Napadlo mě, že kdybych první četl knihu Jáchym, asi by tato „recenze" dopadla jinak. A myslím, že u Veroniky jsem pochopil děj a život obou sourozenců lépe, než od Jáchyma. A taky je konec každé knihy logičtější, než kdybych začal Jáchymem. Pokud bych měl hodnotit každou knihu zvlášť, tak paradoxně dám Veronice **** a Jáchymovi ***, i když jsem Jáchyma přečetl za tři večery, Veroniku asi za pět. Takže hvězdičky skoro odpovídají :-)