Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg
4
4818
4818
OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi v zásadě líbila. Autor zvolil zajímavou formu, kdy si čtenář může sám vybrat, jakým příběhem začne. Nicméně mě kniha trochu zklamala - když srovnám její dvě předchůdkyně, nedosahuje jejich kvalit. Možná je to tím, že se neustále recykluje to samé téma vztahů, které jsou komplikovány nevěrou, ztrátou důvěry, vyhořením.. V knize mnohdy až zbytečně složité a těžko uvěřitelné shody náhod.
Moc neuveritelnych nahod. Napad dvou pribehu je super. Nicmene z Hartlovych knih spise ta slabsi. Mozna prave pro velike ocekavani.
»Má šanci deníkovou pomíjivost prohloubit Veronika? Dám začas vědět!«, napsal jsem k Jáchymovi na prahu roku, a vida, kolik zatím přibylo komentářů!
Ta bifokální historie čtenáře něčím táhne, o tom žádná! A kupodivu zní uvěřitelněji, jde-li o životaběh Veroniky, pevněji usazenější v realitě, kdežto Jáchymův byl tuze rozlítaný „v oblacích“.
Jako příslušník už střední generace beztak míním, že pro tu mladší bude kniha asi moc krotká a dietní a pro tu starší zase povrchní a nedozrálá. 22/18
Mám ráda příběhy ze života. A Hartl takové příběhy psát umí. A tak se v tomto příběhu seznámíme se sourozenci Jáchymem a Veronikou, kteří přišli o oba rodiče při dopravní nehodě a musí si svou cestu životem vybojovat sami. A že to nebudou mít jednoduché, o tom nás oba přesvědčí. Bylo to fajn, takové úsměvné čtení, místy trošku smutné až kruté, ale osud takový někdy je. Bavila mě ta reálnost příběhu. Aspoň si z toho člověk může vzít ponaučení.
Opravdu hodně oddechové čtení. Nejprve jsem četla Jáchyma a možná proto mi přišla Veronika trochu odfláknutá. Každopádně na mě kniha působila velice vykalkulovaně - přesně dávkované vztahy, city, dobrodružství, erotika a na závěr velký happy end. Druhá kniha autora, která mě už definitivně přesvědčila, že tohle není můj styl.
Super knizka, nejdriv jsem si rikala ze prectu jen jednu cast a nac cist drzhou kdyz to bude stejny.... takze omyl, nejdrive jsem precetla Jachyma a ak zhltla Veroniku... ta se mi libila kapku vic a hlavne, byl to uplne jinej pribeh! Pecka a jsem z knihy nadsena...a urcite doporucuju!!!
Četl jsem nejprve Jáchyma a moc se mi to líbilo. Nápad napsat stejnou knihu jednou z pohledu jednoho hrdiny a poté z pohledu toho druhého je dobrý, ale u druhého pohledu už člověk ví, kam všechno směřuje a tak už je to takové slabší...
Takové lehčí letní čtení. Začla jsem teda příběhem Veroniky, ten se mi četl sám, ale u Jáchyma jsem se v některých pasážích "trápila", v některých částech mi děj přišel zdlouhavý a nezajímavý
Kniha je to bez pochyby moc hezká. První jsem četla Jáchyma a také jeho polovina mě bavila o mnoho více. Při čtení Veroniky jsem občas nechápala její chování a nepřirostla mi k srdci. Dala bych asi plný počet, kdybych od této knihy neměla mnohem větší očekávání. Každý vychvaloval knihu do nebes, ale já musím říct, že první dvě knihy od Patrika se mi líbily mnohem více. Jinak jednoznačně chválím možnost číst z kterékoli strany. Celkově se mi kniha líbila a koupě nelituji.
Krásný příběh - příběhy. Pro mne uvěřitelný a silný. Myslím, že přesně takový život je, složitý. A složití jsme i my, lidé, i když chceme všichni to stejné, Zažívat okamžiky štěstí.
Přečteno méně než za 24 hodin.
Jako první knihu od Hartla jsem četla erotikon. A jediné, co se mi v něm nelíbilo, bylo příliš mnoho nevěry na můj vkus.
Okamžiky štěstí mi připadají hodně podobné, jen nevaruje název. Ale sexu je v nich překvapivě srovnatelné množství. Přesto, nebo možná právě proto, se mi Okamžiky líbí víc. I ta nevěra je tu nějak uvěřitelnější, i když na mě je jí stále příliš.
Za hodně povedenou považuji formu dvojitého příběhu z různých pohledů. Možná by mě zajímal příběh i z pohledu dalších postav, řekněme Ondřeje.
Příběh jsem začala Veroničinou stranou a místy mě z toho chytala depka. Pocit, že všechny vztahy jdou postupně do kopru mě donutil popřemýšlet o vlastních vztazích a motivacích v nich. Jistě, v knížce jsou už extrémní kombinace situací, ale stejně mi to připadá reálnější než erotikon. Mnohem víc mě to oslovilo. Našla jsem tu víc než jen lehké oddechové čtení. Jsou věci, které si budu muset ještě chvíli zpracovávat.
Z Jáchymovy strany jsem už pocítila trochu víc optimismu a i jsem se tu víc zasmála nad některými jeho průse*y.
Uvědomila jsem si opět, že ať už jsou si lidé jakkoli blízcí, každý má svůj a pouze ten svůj jediný životní příběh, a zároveň že každý je svého štěstí jediným strůjcem.
Cist jsem zacala nejdriv Veroniku, dobre jsem udelala. Jachymuv pribeh mi prisel zrychleny a moc nasponovany. Ale ani Veronika se mi necetla dobre, pribeh je az moc nerealny a skoro celou dobu jsem se pozastavovala a nechapala, jak to mohlo autora napadnout.
Knížku jsem se rozhodla si přečíst jednak proto, že mě jako osobnost zaujal autor (viděla jsem s ním nějaký TV pořad a četla rozhovor), jednak nápad napsat knížku z pohledu dvou osob, kdy si čtenář může vybrat, kterým příběhem začne a postupně se mu skládá dohromady příběh celkový.
Knížka je podle mě čtivá, originální (nápad oboustranného příběhu se myslím autorovi podařilo dovést k dobrému výsledku), autorovi se daří přiblížit uvažování, prožitky postav. Hodnocení dávám nakonec trochu nižší proto, že z mého pohledu je velká část událostí hodně přitažených za vlasy, což mi postupně při čtení vadilo čím dál víc.
Každopádně jsem ráda, že jsem knížku přečetla a vyzkoušela tak zase něco nového. Zároveň ráda vyzkouším od autora i jiné jeho dílo (třeba mě překvapí a příběh bude více "skutečný" než tento :D).
Třetí z knížek tohoto autora a pro mě zlatý střed. Nejdřív jsem četla mužský příběh a pohled na svět a poté ženský. Nevím, jestli je to dáno rozdílem sourozenců, ale zdálo se mi, že mužský má v sobě víc volnosti, svobody a ženský víc povinností, oddanosti. Každopádně moc zajímavé shlédnout jeden děj různýma očima. Určitě doporučuji.
Román zachycuje poměrně krátké, ale událostmi hodně nabité životní období. Neoplývá příliš dějem, je spíš zaměřen na vztahy hlavních postav ke kamarádům a na jejich vnitřní život. Jedná se o vcelku nenáročné čtení. Osobně obdivuji autora, jaké životní situace dokáže vymyslet a literárně zpracovat.
Stejně tak jako v životě vidíme vše jen z jednoho pohledu, a to z toho našeho, tak i tato kniha je psaná buď z pohledu Jáchyma nebo Veroniky a až po dočtení obou příběhů tvoří dohromady jedinečný osud dvou sourozenců zmítaných osudem života. Kniha je vtipná ovšem zároveň v určitých aspektech smutná a hlavně je velmi dobře čtivá. Pro letní čtení u vody ideální.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Potenciál nápadu číst stejné události z pohledu dvou různých osob zůstal nevyužitý. A nebo je to tím, že jsem očekávala něco jiného? Že si přečtu příběh z pohledu jedné osoby a pak při čtení z pohledu druhé osoby nabydou události úplně jiného významu a já pak budu hledat, kde je pravda, komu věřit a přemýšlet nad tím, jak se může lišit subjektivní pohled 2 osob na stejnou záležitost... - tak nějak jsem si to představovala. Ale četla jsem pouze dva velmi podobné povrchní příběhy. Pak není divu, že mě kniha tolik zklamala. Už ten první příběh mě nijak zvlášť nenadchl (Jáchym) a přečíst Veroniku s ohledem na již známé skutečnosti byla pro mě bohužel už jen otázka pevné vůle.