Okamžiky štěstí

Okamžiky štěstí
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/bmid_okamziky-stesti-656779212c8a6.jpg 4 4818 4818

OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze.... celý text

Přidat komentář

pipetion
30.07.2018 3 z 5

Vítězství formy nad obsahem ... příběh samotný mě moc nezaujal, sem tam jsem se přistihla, že je mi vlastně jedno, jak knížka skončí.

Hakl54
30.07.2018 3 z 5

Pár hvězdiček za nápad knihy z obou stran a rozdělení hlavních postav na 2 samostatné příběhy. Další hvězdička za pohodové čtení. A pak již nic. Děj by postačil na několik ztřeštěných životů.


katerina4027
24.07.2018 5 z 5

Čte se samo, pro mě byl zajímavější příběh Veroniky, kterou jsem začala.

niknikita
23.07.2018 2 z 5

Nevím, proč je kolem této knihy takový humbuk? Pro mne je to spousta slov, někdy až zbytečných a literární zážitek nula na druhou.
Snad ještě příběh Jáchyma se dal číst, ale Veronika byla na pár facek

Tooomik
21.07.2018 4 z 5

První kniha, kterou jsem od Patrika Hartla přečetl. I přes pár drobných výtek, které k tomuto dvojrománu mám, jsem velmi rád, že jsem se k jeho čtení odvážil. Vůbec to totiž nepovažuji za špatnou volbu. Naopak.

Začal jsem Veronikou. Při svém rozhodování jsem myslel na to, že Veronika je přece jen žena a jakožto žena bude muset život ženy žít. Byl to tedy takový můj test knihy... Říkal jsem si, že pokud mě nezaujme Veronika, do které se jakožto do ženy nebudu moci tak snadno vcítit, nebude už mít cenu číst Jáchyma. Naštěstí jsem byl mile překvapen a na čtení Jáchyma jsem se dokonce těšil. Ze své zkušenosti tedy čtenáři doporučuji číst jako první tu z postav, od které očekává horší ztotožnění se s vlastní osobou. Na tom pozná, zda vůbec chce ve čtení pokračovat.

Líbí se mi nápad těch paralelních životů dvou sourozenců, kdy si navíc můžeme vybrat, který z nich přečteme jako první. Má to totiž svou funkci. V běžném životě nemáme nikdo možnost se o nikom dozvědět všechno. Často někoho odsuzujeme za nějaké jeho rozhodnutí, které my vidíme jako chybné nebo nepochopitelné. Když se ale na situaci podíváme očima toho "někoho," uvědomíme si, že v jeho kůži s ním už ve všem souhlasíme a rozumíme mu. Ne vždy to tak samozřejmě platí, ale kniha na to poukazuje. Proto nám umožnila žít jak život Veroniky, tak i život Jáchyma. Kdo jako prvního četl Jáchyma, určitě mu lezla Veronika na nervy. Když však následně přešel k Veronice, jejímu chování porozuměl.

Vůbec mi nepřekážela ona "neuvěřitelnost" příběhu, jak tady o něm mnozí píší. Celý příběh obou sourozenců je slepen z mnoha zvratů, které se v běžném životě stát skutečně mohou, byť je pravda, že ne v takovém množství a za sebou v tak relativně krátkém časovém úseku. Stále si však myslím, že primárním záměrem je ten, který jsem uvedl v odstavci výše. Ty karamboly mě nakonec bavily, přece jen nejde o to se co nejvíc přiblížit něčímu životu. Jde o to uvědomit si, že rozhodování člověka mnohdy závisí na okolnostech, o kterých my nevíme nic, protože jsme je s ním neprožili. Alespoň já jsem nad tou myšlenkou po dočtení hodně přemýšlel.

A na závěr ještě něco málo k tomu, co se mi už tolik nelíbilo... Je pravda, že od knihy, která je postavená na "všedním" životě dvou mladých lidí, lze očekávat i jakýsi výskyt sexuálních pasáží. Zpočátku mi nevadily, zdálo se mi, že tam prostě patří. Po několika kapitolách se však můj názor změnil natolik, že jsem s hrůzou čekal, kdy se opět bude něco lechtivého odehrávat. Ne vždy na to má totiž čtenář náladu a když k tomu dochází opravdu často, může ho to začít rozčilovat jako občas mě. Nevidím to však jako nějakou velkou chybu, spíš jde o otázku vkusu. Naštěstí se na to moc nezlobím.

Knihu pana Hartla jsem si vychutnal, byť mi tu chuť občas zkazila záplava pohlavních hormonů, kterými některé stránky překypují bez toho, aniž by nás na to včas upozornily. Jen díky této drobnosti, která koneckonců mnohým vadit nebude, hodnotím čtyřmi hvězdami :)

Dominika13
21.07.2018 1 z 5

Uff, tuto knihu jsem začala číst, protože ji četlo mnoho lidí kolem mě, ale po pravdě jsem byla zklamaná. Na mě příliš hysterické scény, otřepané věty a spoustu sexu, o kterém mi nevadí číst, pokud příběh není plytký. Jistě je to kniha na odreagování, ale pro takové příležitosti znám rozhodně lepší knihy! Čekala jsem více..

julie9357
20.07.2018

Boží knížka! Úžasná ... Právě jsem ji dočetla a hltala jsem každou stránku a vždy se těšila, kdy zase budu číst dál. Kniha je o životě, jak je krutý a jak některé vztahy jsou jen omyl a zklamání, ale stále musíme hledat to svoje štěstí a věřit. Někdo by řekl, že konec je naivní, že to se v životě nestává, ale já věřím, že se to stát může a třeba i někomu stalo. Jsem romantická puberťačka, ale přečíst by si ji měl každý. Při čtení jsem se nasmála i dost brečela. Bylo by skvělý z toho udělat film! Určitě doporučuji číst první Jáchyma a pak Veroniku. Závěr Veroniky je tak dojemný a krásný, až jsem brečela ještě dalších 5minut

veronikovera
18.07.2018 4 z 5

Občas příliš dlouhé popisování, ale nápad knížky super. Hartla knížky jsou super a na tuhle jsem se moc těšila :-)

Kerberos
17.07.2018 3 z 5

Poslouchala jsem audio namluvené p.Vlachem,takže od Jáchyma k Veronice.Ten pohled ze strany teenagerů mi zrovna nevyhovoval,trochu moc zvratů a nezodpovědného přístupu.

Karimah
09.07.2018 4 z 5

Dobře napsaná oddechovka

lena2653
07.07.2018 4 z 5

Četla jsem všechny knihy autora, shodou okolností i v pořadí, v jakém je vydal a jsem potěšena tím, jak autorsky "roste". Okamžiky štěstí jsou podle mě jeho nejpovedenější kniha. Začala jsem od Veroniky a její část příběhu se mi líbila víc, také jsem jí více litovala a Jáchyma obdivovala za to, jak se zachoval. Jak už tu někdo psal, ano, je to až moc karambolů na dva lidi, ale zase se člověk u knihy nestíhá nudit. Za mě super, odpočinkové čtení a těším se na další knihu :)

Gibis
03.07.2018 4 z 5

Ať už začnete číst z kterékoliv strany, myslím, že druhý pohled už jen doplní to, co už víte z vyprávění toho druhého. Jinak to asi ani u stejného příběhu vyprávěného dvěma osobami být nemůže. Příběh Veroniky jsem četla jako první a musím přiznat, že se mi asi líbil více a byl i uvěřitelnější, ale možná je to tím, že se na to dívám jako žena. Jediné, co mi přišlo trochu moc idylické bylo to, jak se oba vypořádali se svou finanční situací po smrti obou rodičů. V reálném životě to takhle moc nefunguje. Ale četlo se to moc dobře, takže zasloužené 4*.

Amy27
02.07.2018 4 z 5

Asi se mi to líbilo. Čekala jsem spíš hrůzu po zdejších komentářích, ale já se bavila. Čte se to rychle a samo a myslím, že je opravdu jedno kým začnete. Jáchym i Veronika byli sympatičtí, ale pouze když jsem četla právě je konkrétně... jinak mi ten druhý vždycky lezl na nervy.. :D

ediprdi
27.06.2018 5 z 5

Moje první knížka od pana Hartla a opravdu mě nadchla! :-) Začala jsem od Jáchyma a tuto postavu si zamilovala. Všechno jsem s oběma sourozenci prožívala a byl to pro mě krásný relax. To že to nakonec dopadlo jako z nějakého amerického filmu mi vůbec nevadilo.

91pometlo
25.06.2018 3 z 5

Cetla jsem knihu od Jachyma a dobre jsem udelala, prisel mi jeho pribeh celistvejsi, podrobnejsi a citlivejsi. Pozdejsi cteni Veroniky jen doplnilo par otazniku, ale taky jich par nechalo nezodpovezenych. Omlouvam se, ale nenaplnilo to me ocekavani. Kniha je ctiva a odpocinkova

MajaLit
23.06.2018 2 z 5

Schematický a velmi nerealistický děj, autorovi se vůbec nepodařilo proniknout do psychologie postav.

swon
23.06.2018 3 z 5

Fakt muzou dva lidi zazit za tak kratkou dobu tolik zivotnich karambolu? Nemuzu tomu moc uverit. Na druhou stranu nepopiram, ze obe strany knihy jsou ctive a clovek u toho zrelaxuje. Deji jako takovemu jsem ale neverila. Bylo tam toho proste moc. A pri docteni Jachyma mi to prislo o to vic. Takove nahody se v zivote nedeji. Mimochodem, presto pred jeho postavou se sklanim. S takovou sestrou bych to nevydrzela. Je totiz fakt, ze jeji strana vypraveni vyzniva ponekud jinak.

MortRainey
20.06.2018 5 z 5

Upřímně? Ta kniha mě prostě vzala u srdce! Já vím, může to znít lacině, ale po jejím přečtení to tak cítím, a bylo tomu tak už v její polovině, kdy jsem Veroniku vystřídal za Jáchyma. Hartl je jednoduše český "malý" čtenářský zázrak. Někomu možná nedostačuje jeho styl coby intelektuální měřítko "hoch literatur", avšak Hartl jako kdysi např. Viewegh svoje označení "bestsellerista" touto knihou jen a jen potvrzuje!
Proč? Je to tím jeho smyslem pro (ne)obyčejný život jeho "hrdinů". Vložené empatie, které prezentuje ústy a myšlenkami postav obou pohlaví vás prostě musí chtě nechtě zasáhnout. Hartlovo spojení s dobou minulou a současnou, spolu s reáliemi, které skoro každý z nás zná, vytváří konzistentní příběh, kde jakýkoliv, byť jemný, odskok dává celku smysl. Chápu, že některé konsekvence mohou působit záměrně prvoplánově až povrchně, ale právě ty dodávají rozehrané partii onu atraktvní čtivost.
Hlavní Hartlova síla je v jeho nefilosování a umění charakteristiky "očividně viditelného" v životě jeho hrdinů, který tolik koresponduje s naším, nás čtenářů. V mnoha situacích, které nás někdy na stránkách až šokují, si jen uvědomíme, že možná potkaly někdy i nás či někoho z našich blízkých a přátel, a jak jsme se v nich zachovali my či oni oproti postavám v knize. Jak je někdy důležité moc nepřemýšlet, poslouchat srdce, KOMUNIKOVAT, nevzdávat se, někoho nezapřít a třeba dát druhou šanci než být naštvaný a pak, když už je pozdě, maximálně litovat..etc.
Když jsem před lety přečetl Malý pražský erotikon bylo to moje seznámení s Hartlem a kniha mě po dlouhé odmlce od české beletrie velmi příjemně překvapila. Některé pasáže byly čtenářsky velmi silné, zvlášť v interní rovině osob příběhu. Po následném přečtení Hartlova debutu - Prvok, Šampón, Tečka a Karel - mohu teď po Okamžicích jen potvrdit, že se Hartl "vypisuje a vypisuje" a nezbývá nám než se jen těšit na jeho další počin... 5*!!!
PS. A jen doporučuji, začnětě Veronikou..;-)

Kabátice
19.06.2018 4 z 5

Místy zábavné, místy až k pláči. Každý si v tom najde svoje. Celkově pohodová kniha.

petronella1
18.06.2018 5 z 5

Opět perfektní čtení od pana Hartla. Velmi zajímavě pojatá kniha. Někdo doporučil číst Veroniku a pak Jáchyma, ale teď po přečtení bych volila opačně.